Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 31. ledna 2011

Přísahám a slibuji... o doktorech z pohledu pacienta

Hippokratova přísaha - Přísahám a slibuji, které se mnozí lékaři v poslední době zpronevěřují.

Možná svým článkem někoho popudím, možná bude někdo se mnou souhlasit, ale tady vyjadřuji názor člověka pacienta, který si už nějakou tu nemoc prodělal.

Před téměř 13 lety jsem dost vážně onemocněla. Po základních vyšetřeních u nás na poliklinice jsem byla odeslána do jedné z pražských fakultních nemocnic k dalším vyšetřením. A pak vše nabralo rychlost, další vyšetření, CT a pak předoperační vyšetření. Následoval nástup do nemocnice a po něm operace. Po týdnu jsem byla propuštěna do domácího ošetření a v následujících dnech mě manžel odvezl na kontrolu k lékaři, který mě tehdy operoval. Očekávala jsem, že dostanu propouštěcí zprávu a budu odeslána k dalšímu léčení tam, odkud jsem byla poslána, tedy zpět ke specialistovi na naší poliklinice.
Nestalo se tak. Tento lékař si mě ponechal ve své péči, dal mi jen zprávu pro praktického lékaře. A já od té doby chodím do nemocnice každé čtvrtletí na pravidelné kontroly k "tomu svému lékaři". Je to kapacita ve svém oboru a vůbec by se nemusel věnovat ambulantním pacientům. Ambuluje také jen jedenkrát v týdnu několik hodin.
Ale hlavně - tento lékař neděkuje a neodchází. 
Jsem to já, kdo mu po každém vyšetření děkuje. Za tu dobu jsme si mezi sebou vytvořili takové zvláštní partnerství. Já k němu přicházím vystresovaná, nevyspalá, nebot' má nervová soustava mi před vyšetřením nedovolí spát. Jsem vždy dokonale vyprázdněná, protože moje psychika a pocit, že tam zase jdu, způsobuje střevní potíže. Zažívám tyto pocity hrůzy, ale je zvláštní, že jakmile si vyzvednu v kartotéce kartu a odcházím si sednout před vyšetřovnu, dostávám se do relativního klidu. Sedím se složkou s mým chorobopisem a očekávám jeho příchod. Ted' už jsem tady a ted už nic nezměním.
Za ty roky už i naše konverzace doznala změny. On ví, že jsem psycho a tak se mě ptá: "Tak co? Od kolika jste dneska vzhůru?" a nebo "Tak kolikrát jste dneska byla?" Tyto otázky mi paradoxně pomáhají, protože o mě ví, ví co se mnou dělá moje "psýcha".
Za ty roky co tam chodím jsem navázala kontakty i s dalšími pacienty. Chodí za ním stále stejní lidé, někteří i častěji než já a při čekání jsem ještě neslyšela nějaký negativní názor na tohoto lékaře. Naopak ho všichni chválí, nejen za jeho schopnosti medicínské, ale za empatii a hlavně lidskost.
Jen na malé dokreslení. Stalo se mi jednou, že jsem potřebovala po dovolené léky a vypravila jsem se do nemocnice. U vchodu na kliniku visí tabule s rozpisy a u nepřítomných na klinice jsem objevila toho svého lékaře. V kartotéce jsem poprosila, zda mi může některý z lékařů alespoň napsat léky. Prý ano, at' se posadím a vyčkám, že mě zavolají. Seděla jsem a čekala a najednou jsem uviděla známou postavu v tričku a krat'asech, jak kráčí chodbou. Přišel ke mně a povídá: "Na kterou ambulanci vám dali kartu?" Nevěděla jsem a on obešel ambulance a s kartou vyšel ven, potom objevil ještě další paní v čekárně, znovu si vzal její kartu a odcházel s námi na vyšetřovnu.
Cestou nám vysvětlil, že má sice dovolenou, ale přišel se podívat na JIP na paní, kterou operoval. A když už tady je, tak se kouknul na ambulanci, jestli tu nebude náhodou někdo z těch, kteří za ním chodí.
A tenhle doktor neděkuje a neodchází. Tenhle doktor léčí, pomáhá a má o svou práci zájem i v době své dovolené.

Než jsem začala psát článek na tohle téma, napsala jsem už v několika komentářích pod články jiných blogerů svůj názor na tuhle problematiku. V podstatě jsem o tom vůbec nechtěla psát.
Ale doslova a do písmene mě nadzvedl ze židle názor odborářského předáka MUDr. Engela.
Pominu-li, že svým zjevem - knír, patka a způsob mluvy - mě evokuje Hitlera, tak nemohu pominout jeho umanutost. Kam se poděla jeho přísaha?
Vadí mi, že spousta doktorů, o kterých se předpokládá, že jsou vysoce vzdělaní a tudíž inteligentní, se nechá vláčet jako stádo za odborářským bossem, kterému vůbec nejde už o medicínu.
Vadí mi, že jako rukojmí si vzali nás pacienty. Nejhorší na všem je vyhrožování, že uzavřou porodnice, nebudou se starat o předčasně narozené děti. Kam se poděla přísaha?
Ministr zdravotnictví udělal ústupek v podobě dvou  miliard. Šéf lékařské komory Kubek řekl : "To bych bral."
A co na to lékařské odbory? Další požadavek na to, aby všichni revoltující lékaři měli garantováno, že se na svá místa budou moci vrátit zpět. Ale, vždyt' dali výpověd'. Na jejich místa, která se chystali opustit, jsou přijati už jiní lékaři. Tento požadavek je mnohdy nereálný.
A to co mě opravdu zvedlo ze židle?
Dvě miliardy jsou málo! A navíc, podle Engela by měly být použity jen na platy doktorů. Sestrám se nedá nic, ty neprotestovaly! Dělá to na mě dojem, že pan doktor Engel by nejraději ony dvě miliardy rozdělil jen mezi těch 3800 doktorů, kteří protestovali. 
Ne, ještě to neskončilo. Dnes se bude opět jednat.
Ustupovat se však dá jen potud, pokud člověk při couvání a ustupování nenarazí zády na zed'. Pak už není kam ustupovat.
Kde je ta pomyslná zed'?
Chápu, že ve zdravotnictví jsou problémy, které by se vyřešit měly. Nedávno jsem četla, kolik je u nás doktorů na obyvatele, docela jsem tím počtem byla překvapená.
Dobří doktoři, jako ten o kterém jsem se zmínila na začátku, léčí a věnují se pacientům.
A ti druzí? Těm o pacienta jde až v druhé řadě.

22 komentářů:

  1. Nezbývá mi než s tebou souhlasit. Na svůj věk mám (bohužel) s nemocnicemi a lékaři nemalé zkušenosti a přiznávám bez mučení, že přístup některých pánů doktorů je vysloveně negativní.

    OdpovědětVymazat
  2. Od malička jsem měla doktory v úctě. Všichni bohužel neberou svou práci stejně - pro jednoho je pacient kus, pro druhého lidská bytost. A jak můžou dát výpověď a pak chtít zpátky? čím výše je někdo postavený, tím svobodněji si může hrát?

    OdpovědětVymazat
  3. Moje reakce by byla spíš na článek, než na komentík. Máš pravdu, ale tohle téma je složitější. Mám kamaráda saniťáka v nemocnici v Krči. On říká, že mnozí tamní lékaři mají službu celý víkend a v pondělí ráno jdou unavení operovat. To také není ideální stav a já bych to za jejich plat nedělal.

    OdpovědětVymazat
  4. Vlastně nemám nijak vyhraněný názor na celou situaci kolem odchodu lékařů, spíš než v penězích jako takových, vidím problém v čase, který za tyto peníze musí lékaři v nemocnicích odpracovat. Co mě, ale jako matku naprosto zděsilo, bylo tebou zmiňované prohlášení, že budou muset uzavřít dvě pražské porodnice, pro nedostatek porodníků, anesteziologů a neonatologů. To mi připadá hodně daleko za hranicí únosnosti, někdo, tuším, že z vedení pražské záchranky řekl, že záchranáři budou nuceni vést porody doma, protože ostatní porodnice nemají šanci, nadbytečné rodičky přijmout. To už bych považovala za zanedbání povinné péče o pacienta a ohrožení života nejen dítěte, ale i matky. Něco jiného je, když se žena rozhodne rodit doma z vlastní vůle, je na to psychicky připravena. Myslím, že celý tento problém bude mít obrovský dopad na psychiku maminek, které mají rodit v jedné z těchto porodnic a to už je opravdu hazard se zdravím, který může přinést první oběti celé této akce, ať už skončí jakkoliv.

    OdpovědětVymazat
  5. Došlo k tomu, čeho jsem se obávala. Jednání ministra zdravotnictví s lékařskými odbory ztroskotala.

    OdpovědětVymazat
  6. Nejmíň protestují ti, co by na to měli právo. Totiž ty sestry. Berou jako prodavačka v obchoďáku, ale ta práce co dělají je špinavá dřina a po nich se chce, aby ji navíc vykonávaly s úsměvem a lehkostí.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky si myslí že jim jde jen o to co nejvíc peněz vyškemrat i když se musí šetřit kde se dá, jinak příští generace na tom budou ještě hůř.

    OdpovědětVymazat
  8. Tvého doktora ti opravdu závidím. Takových se najde jen málo a já zatím ani jednoho nepotkala. Mám v praze příjemnou praktickou lékařku, která mi vždy se vším pomůže a doma super zubařku. Jinak jsou moje zkušenosti spíše záporné. V jednom případě dokonce natolik, že odmítám navštěvovat jakékoliv lékaře v jedné nedaleké nemocnici. Jejich neochota a nezájem o pacienty mi nejednou způsobily potíže. Místo toho, abych odešla s vyřešeným problémem, musela jsem vyhledat jinou odbornou pomoc. Co mi ale bude vždy ležet v žaludku, je fakt, že díky jejich 'péči' způsobili  přímo v té nemocniny mému dědovi zranění, z něhož se už nedostal... Nejsem schopná jít do nemocnice, kde jsou takoví doktoři, i když vím, že i mezi nimi jsou nejspíše vyjímky, se kterými jsem se nesetkala. Dobrý doktor bude člověka léčit a né se ho ptát, jestli už zaplatil poplatek.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásný článek. Tvého doktora obdivuju. Souhlasím jak jen můžu s TlusŤjochem, že doktor má být poslání, ne zaměstnání..

    OdpovědětVymazat
  10. Řekla bych, že doktorů, kterým by záleželo na pacientech, nějaká převaha rozhodně nebude.

    OdpovědětVymazat
  11. [15]: Slepák tedy za rutinní záležitost nepovažuju. Dva doktoři mi nepoznali akutní zánět, a to jsem měla 41 stupňů..

    OdpovědětVymazat
  12. [16]: Pro ně je to rutinní záležitost, ne pro pacienty samozřejmě! Oni takovou práci dělají denně a považují se za takové profíky, že by v ní neudělali chybu, a pak  to občas dopadá tak, jak říkáš ty.

    OdpovědětVymazat
  13. Alena Ludvíková3. února 2011 v 12:31

    Spondeo et polliceor - jak slavnostně to zní. Asi to ti mladí lékaři mysleli tenkrát ( při skládání přísahy ) vážně. Chápu, že každý z nás by chtěl mít větší plat, ale nesouhlasím s tím, za jakou cenu ( za cenu zdraví, někdy i života pacientů ) to vymáhají ti, kteří by měli pomáhat, léčit, zachraňovat, získávat důvěru ...

    OdpovědětVymazat
  14. Sdílím podobný názor. Asi při dvěma týdny se můj děda dostal do nemocnice. Když jsem viděla, jakým způsobem tam s ním zacházeli... a né jen sním.. Samé znuděné sestřičky atd..když je o něco požádáte,koukájí na vás jako kdyby jste se naprosto zbláznili ..

    OdpovědětVymazat
  15. Příběh na úvod byl krásný Narazit na takového doktora je dar od samotného Boha

    OdpovědětVymazat
  16. Its appetite suppressing capabilities were well known by Bushman who used it during their long hunting trips. Not only this, they also reduce your appetite so that you can eat less.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤