A po té vede Naučná stezka Povydří. Je celá v I. zóně Národního parku Šumava. Její délka je 7,4 kilometrů.
Návštěvník prochází kolem všudypřítomného zvuku hučící divoké řeky.
Obří žulové a rulové balvany v korytu řeky jsou omleté působením prudce tekoucí vody. V některých obrovitých balvanech voda vymlela malými oblázky prohlubně naplněné vodou, říká se jim obří hrnce. Voda, jako by se v nich stále vařila. Okolní stráně jsou plné kamení. Na několika místech jsou kamenná moře, nebo skalní masivy či zalesněné svahy.
Přijměte tedy pozvání na procházku z Antýglu na Čeňkovu Pilu. Fotografie vznikly v srpnu roku 2016 a v dubnu 2019. Jsou označeny datem roku, ve kterém byly pořízeny.
Na Čeňkově Pile, kde jsme při loňské návštěvě nechali zaparkované auto
Pohled z okna autobusu při stoupání na Srní
Cyklisté sem nesmějí, ale ...
zákaz většinou moc nerespektují
Jedny z prvních pohledů na divokou řeku
Pohled od řeky
Letní kvetení v podobě vrbky úzkolisté
Devětsil bílý vykvétá z jara
V letních měsících je v korytě Vydry o poznání méně vody,
než zjara, kdy její tok mohutní díky tání sněhu
Jsme v I. zóně národního parku, takže nechat na místě
Při naší poslední návštěvě 17. dubna 2019 byla po ránu zima, teploměr ukazoval 2°C.
Na místech, kam nedopadají sluneční paprsky, byly ještě zbytky sněhu
V I. zóně parku se většinou netěží, stromy umírají ve stoje.
Cestou je několik podobných míst k osvěžení
Po dvou kilometrech od Antýglu narazíte na Klostermannův most, který je dlouhý 30 metrů a byl vybudován v roce 2012, kdy nahradil původní lávku vedoucí k bývalé Hálkově chatě. Její pozůstatky jsou zhruba 100 metrů po proudu. Pokračováním z mostu po žluté se můžete dostat na Hrádky.
Z pravé strany přitéká Popelný potok, na němž jsou zajímavé vodopády.
Při pohledu z Klostermannova mostu je vidět rozdíl v množství vody
Žula a rula a mezi nimi protéká řeka
Pozůstatky Hálkovy chaty
Kaňon řeky je hluboký, občas jsou vidět i skalní masivy nad ním
Nejen pohled na řeku je zajímavý
Popelný potok
Vodopád na Popelném potoce v roce 2016 a 2019
O kilometr dál je Turnerova chata. Je jediná, která je v I. zóně NP. Kromě restaurace, prodejny suvenýrů a záchodů, nabízí také ubytování. Stylová roubená stavba z konce třicátých let 20. století je zachovalá v původní podobě.
Velkou atrakcí v letních měsících je výběh s živou vydrou, jde o Vydrýska známého z dětských večerníčků. Kromě toho se v jejím okolí prochází mainské mývalí kočky.
Nedaleko Turnerovy chaty přitéká zprava Zhůřský potok.
Zhůřský potok - opět srovnání let 2016 a 2019
Babočka paví oko
Kamenné moře
Ukázka jarní květeny - Devětsil bílý, podběl lékařský, blatouch bahenní a sasanka hajní
Babočka paví oko na devětsilu
Obří balvan
Kořeny stromů na kamenech
Zde si můžete poslechnout, jak řeka "řve"
V dolní části už tok Vydry není tak prudký
Můžete se občerstvit, můžete si hrát....
Téměř před cílem můžete na druhém břehu vidět malou vodní elektrárnu Vydra.
Je napájena Vydrou, ale tak trochu oklikou. Tím, že část řeky od Antýglu nebyla splavná a vytěžené dřevo bylo protřeba dopravit k pile, byl nad spádem Vydry vybudován Vchynicko-tetovský plavební kanál. K jeho realizaci došlo v letech 1799 - 1801 podle návrhu ing. Josefa Rosenauera. Kanál začíná 2 km za Modravou. Vydra byla v těchto místech přehrazena jezem s hradlovým mostem, který zabraňoval pronikání dřeva do nesplavného úseku. První 2 km kanál vede podle Vydry a u Antýglu se stáčí k Rokytě, kopíruje vrstevnice Oblíku a Spáleného vrchu nad Srním. Původně pokračoval dál do Křemelné. Ve 30. letech minulého století byl přestavěn a jeho závěrečná fáze svedena do betonového potrubí a nádrže vybudované na Sedle. Odtud voda padá potrubím se spádem 235 m na lopatky Francisovy turbíny elektrárny Vydra a vrací se zpátky do koryta Vydry. V elektrárně je krom infocentra také expozice Šumavské energie. Elektrárna je chráněnou památkou.
Vodní elektrárna Vydra
Zde se voda Vydry vrací zpět po té, co tekla Vchynicko-tetovským kanálem
a pak pomohla roztočit Francisovu turbínu
Kořeny stromu
Na Čeňkově pile
Soutok Vydry a Křemelné
Zlatonosná Otava
A tady naše cesta končí.
Naučná stezka Povydří byla vyhlášena 24. července 1987.
Ten krásný žulový balvan, který jsem nesla v batohu, jsem sebrala už v roce 1984, takže nemohu být popotahována.