Giuseppe Verdi

"Va, pensiero, sull'ali dorate" -  slavný sbor zajatců z opery Nabucco asi zná každý.  Strhující a velkolepá melodie, jejímž autorem je Giuseppe Verdi, se stala pro všechny utlačované hymnou svobody. "Let', myšlenko, na zlatých perutích"...

  

  

Dnes, 27. ledna 2011,  uplynulo 110 let od úmrtí tohoto hudebního skladatele.  

Narodil se 10. října 1813 ve vesnici Le Roncole u Busseta ve Vévodství Parmském v Emilia Romagna.

Pocházel z rodiny venkovského kupce a hostinského a od mládí se u něj projevoval hudební talent. Rodina hudbu milovala, ale nikdo v rodině hudebníkem nebyl. Otec mu v jeho sedmi letech koupil spinet a u místního varhaníka mu domluvil hodiny, při kterých se učil číst, psát a zejména hrát na varhany. Tento nádherný nástroj ho fascinoval už coby malého ministranta při mších.          

Jeho otec požádal svého obchodního partnera Antonia Barezziho z Busseta o pomoc při dalším vzdělávání jediného syna. Verdi začal navštěvovat jeziutskou školu v Bussetu a každou neděli a svátek chodíval od svých deseti let do rodné Le Roncole hrát na varhany v místním kostele. Antonio Barezzi si povšiml jeho výrazného hudebního talentu a začal ho podporovat. Další hudební vzdělání získal v Societá Filarmonica v Bussetu. Barezzi ho proto v roce 1832 přivedl k přijímacím zkouškám na Milánskou konzervatoř. Přijat ke studiu nebyl, údajně pro vysoký věk, ale v Miláně už zůstal. Nikdy však nezapomněl na zamítnutí jeho studia na konzervatoři. Když o mnoho let později byl představiteli konzervatoře požádán, zda by škola nemohla nést jeho jméno, odmítl: "Mladého jste mě nechtěli, starého mne mít také nebudete". 

Místo konzervatoře začal soukromě studovat u Vincenza Lavigny, který působil jako cembalista v Teatro alla Scala a patřil mezi nejlepší učitele hudby v Miláně. V roce 1936 se oženil s Margheritou Barezzi, dcerou svého mecenáše. Usadil se v Bussetu, stal se  ředitelem hudební školy a vedl místní symfonický orchestr. Narodily se mu dvě děti, které však záhy zemřely. Smutek léčil tvrdou prací a v této době napsal svou první operu Oberto, conte di San Bonifacio, která měla premiéru 17. 11. 1839. Opera se setkala v milánské Scale s dobrým ohlasem a Verdi získal od impresária divadla smlouvu na napsání dalších dvou oper. V červnu 1840 zemřela jeho žena.

V době nejhlubšího smutku se ponořil do práce a napsal Nabucco. Při nastudování této opery se seznámil s Giuseppinou Strepponi, sopranistkou milánské Scaly. Premiéra této opery byla 9. 3. 1842 opět v milánské Scale. Měla obrovský úspěch a byla počátkem jeho slávy.

Následovaly další opery, které se hrály na mnoha světových scénách. Během pouhých devíti let mezi roky 1842 - 1851 zkomponoval čtrnáct oper. V této době vznikala díla, které jsou do dnešních dnů součástí světového repertoáru, jako je Rigoletto, Trubadúr, Síla osudu, La Traviata, Sicilské nešpory a další.

Verdiho umělecký úspěch přinesl i úspěch finanční a společenský. Nedaleko svého rodiště si zakoupil statek Sant' Agata, na kterém hospodařil a současně také patřil ke špičkám společnosti v Miláně. Stal se také poslancem prvního italského parlamantu a byl nositelem mnoha řádů.

Od roku 1847 žil spokojeně po boku Giuseppiny Strepponi střídavě v Itálii a v Paříži. Mnozí mu to měli za zlé a Giuseppinou, coby jeho milenkou, pohrdali. Po dvanáctiletém soužití se roku 1859 vzali. Verdi byl v té době na vrcholu své tvorby. Roku 1871 složil jednu z nejslavnějších svých oper Aida, která  měla premiéru 24. 12. 1871 v Káhiře a byla oslavou otevření Suezského průplavu. Roku 1874 mělo premiéru jeho Requiem, které složil na památku svého přítele básníka Alessandra Manzoniho. Paradoxem bylo, že po celém světě mělo Requiem obrovský úspěch a v Itálii ho katolická církev odsoudila jako "příliš teátrální" a zakázala jej hrát v kostelích.  Po této době se věnoval převážně přepracovávání svých dřívějších oper, jako byl Don Carlos.

Verdi začal spolupracovat s Arrigem Boitem, o třicet let mladším libretistou a zhudebnil jeho libreto Otello podle dramatu Shakespeara. Na této opeře pracoval sedm let a když se 5. 2. 1887 konala v milánské Scale premiéra, přinesla Verdimu největší úspěch jeho života. Ve svých téměř osmdesáti letech napsal opět podle Shakespeara s Boitovým libretem komickou operu Falstaff, která měla premiéru 9. 2. 1893 opět v milánské Scale a byla velice úspěšná.

Na sklonku svého života ještě složil nadčasové Stabat Mater, Te Deum a Ave Maria.

Ve svých 82 letech nechal v Miláně zřídit dům pro penzionované hudebníky Casa Verdi.

Když 14. listopadu  1897 zemřela Giuseppina, byl Verdi velice osamělý a sklíčený.

21. ledna 1901 postihla Verdiho mozková mrtvice, šest dní bojoval se smrtí.

Zemřel v Miláně 27. ledna 1901.

28. února 1901 byli Verdi a Giuseppina pohřbeni do hrobky v Casa Verdi.

Verdiho hudba nebyla dosud překonána. Během svého života vytvořil 28 oper a mnoho dalších hudebních děl. Verdiho hudbu obdivuje už několik generací.

Fantastickým zážitkem je provedení jeho operních děl ve Veronské aréně.

Verdimu je také věnováno mnoho památek, jako je tento jeho památník v Parmě:

A nebo jeho socha v Bussetu:

Verdih
o hudbu miluji a proto jsem mu věnovala tento článek.

*

Verde je italsky zelený a verdi se dá přeložit jako svěží, mladý. Hudba Giuseppe Verdiho je stále svěží, stále mladá.

**

Fotografie jsou použity z oficiálních stránek Giuseppe Verdiho a z Wikipedie