Odskočila jsem si nejen od psaní italského deníku, ale i od takzvaně reality všedních dnů. K Vánocům jsme dostali poukaz na ubytování v České Kanadě, konkrétně pod hradem Landštejn.
Zahájila jsem opravdu "báječně". První večer jsem na dřevěných schodech zakopla o kobercový nášlap a spadla na kolena. Bolelo to jako čert. Jedno koleno krvavé, džíny to naštěstí přežily. Korunu tomu všemu nasadil manžel, který pronesl: "Mrzí mě, že jsem si to nenatočil". V ten moment jsem byla schopná vraždit. Ale byla jsem ráda, že sedím. Když jsem pak druhý den odmítla jít na delší procházku, došlo mu, že mě to fakt bolí. V podstatě ještě teď.
Mé články se většinou vyznačují spoustou textu, tato jarní mezihra je bohatá na fotografie. Ty jsou řazeny podle toho, jak vznikly.
Pojďte se tedy s námi projít po třech krajích: Jihočeském, Jihomoravském a Vysočině:
Náměstí v Třeboni
Interiér zámku Třeboň, kde se nesmělo fotit.
Všude jinde to bylo bez problémů.
Zámek Třeboň
Erb Petra Voka
Zámek Třeboň
Rožmberská růže
Kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí v Třeboni
Rybník Svět
Interiér Schwarzenberské hrobky ...
Zde odpočívá slavný cestovatel Jiří Hanzelka
Kostel sv. Jiljí v Domaníně
Z tohoto kusu dřeva by lyže vyrobit nešlo
Zámek Emy Destinnové ve Stráži nad Nežárkou.
Otevřen bývá pouze v červenci a srpnu.
Pohled na hrad Landštejn z místa, kde jsme byli ubytováni.
Hrad Landštejn
Landštejn shora
Ve Stálkově byla ještě velikonoční výzdoba.
Nedivím se tomu, zajíc je velmi povedený
Novogotický zámek Český Rudolec
Zámek bývá nazýván "Malá Hluboká". Je o dva roky starší, než Hluboká.
Prohlídku za 150 Kč na osobu, navíc na vlastní riziko, jsme s díky odmítli.
Zdevastovanou památku, u které je opravená jen věž, jsme si obešli.
Smutný pohled.
Opraví se to? Nebo to dříve spadne?
Zámek Police, který je bohužel přístupný také pouze v červenci a srpnu.
Poprvé otevřel své brány v loňském roce.
V zámku je umístěno Muzeum RAF
Hrad Cornštejn
I tady jsme narazili na zamčenou bránu.
V květnu je otevřen pouze o víkendech.
Hrad Bítov jsem vyfotila z okna jedoucího auta
Zámek Uherčice jsme poprvé navštívili v roce 2019 a napsala jsem na blog
tento článek.
Vypravili jsme se na něj hlavně proto, abychom se podívali,
co se za uplynulých pět let podařilo opravit.
Už na prvním nádvoří bylo vidět, že opravy pokračují
Ve všech prostorách, kterými jsme procházeli, byly nádherně kvetoucí klívie.
Oproti první naší návštěvě jsme se dostali do druhého křídla zámku,
které tehdy vypadalo dost smutně a hrozilo, že se zřítí.
Původní trasa byla napadena dřevomorkou
a musely zde být vytrhány podlahy a celý prostor ošetřen.
Uvědomila jsem si, že srovnávací fotky, až na pár výjimek, prostě nebudou.
Nově otevřené křídlo zámku je mnohem krásnější,
i když to starší nás v roce 2019 také ohromilo.
Andělská chodba nám doslova vyrazila dech
Jeden z mnoha lustrů na zámku, jehož interiéry byly rekonstruovány podle starých fotografií.
Je až neuvěřitelné, že v těchto prostorách byly propadlé stropy.
Kvetoucí šeříky v zámeckém parku v Dačicích
Vnitřní dvůr zámku v Dačicích a zámecká kaple
Věž kostela sv. Vavřince v Dačicích.
Prohlídku města nám znemožnilo počasí - déšť, silný vítr a zima.
Podobně to dopadlo i se Slavonicemi.
Zde jsme bydleli.
Prostřední a pravé okno v patře patřilo k "našemu" pokoji. Bylo tam fajn.
Barokní kostel Nejsvětější Trojice v obci Klášter
Podmínkou vstupu byla účast nejméně pěti návštěvníků.
Zkusili jsme oslovit dva páry turistů, jdoucích kolem ... nebyl zájem.
Tohle už je smutnější pohled.
Na boku kostela stával klášter řádu paulánů, který byl v roce 1959 stržen.
Erb nad vstupem do kostela
V obci Horní Pěna, kousek od Jindřichova Hradce, je soukromá ZOO Na Hrádečku
Tato a další fotografie byly pořízeny v ZOO Dvorec u Borovan
Šimpanz si lahev sám otevřel a celou jí vypil.
Obě zoologické zahrady jsme navštívili v jednom dni a shodli se, že ZOO Na Hrádečku vítězí. Zvířata tu mají podstatně větší prostory, je tu čisto a navíc leží v klidném prostředí. ZOO Dvorec se rozkládá u poměrně frekventované silnice a některá zvířata tu jsou v méně vyhovujících prostorách. Každopádně za návštěvu stojí obě.
Opět jsme navštívili krásný kus naší země. Máme tu tolik památek, že není v silách je všechny vidět. Dalším poznatkem je to, že dávno už neplatí, že se u nás památky otevírají 1. dubna. O tom už jsme se přesvědčili loni, kdy jsme navštívili Jižní Čechy.
O některých navštívených památkách určitě napíšu samostatný článek.
