Krátký výlet do Londýna

Srpnová neděle před pár lety - seděli jsme s mužem na zahradě, popíjeli kávu a vzpomínali na Itálii. A já zamyšleně pronesla, že bych se ještě někam chtěla podívat.

V pondělí odjel manžel do Plzně likvidovat právě ukončenou výstavu, odpoledne se vrátil se slovy: "Mám pro tebe perfektní dárek k svátku". "???" "Pojedeme do Londýna". Zůstala jsem koukat do slova a do písmene s otevřenou pusou: "Do Londýna?" "Jo, tuhle středu a už jsem to i zaplatil".

V úterý jsem si v práci domluvila na rychlo dovolenou.

Ve středu v poledne odjíždíme od Metra ve Zličíně autobusem s plzeňskou CK Intertrans. Další spolucestující nastupují v Plzni a pak už míříme směr Rozvadov. Autobus zastavuje, aby doplnil pohonné hmoty a my se občerstvili. Pokračujeme přes hranice a po dálnici A6 jedeme směrem na Norimberk, odtud pokračujeme po A3 na Frankfurt nad Mohanem. Cestu známe z návštěvy autosalonu ve Frankfurtu. Kousek před ním děláme zastávku. Jdeme se občerstvit, většina z nás večeří a pak si připravujeme věci na noc, kterou budeme trávit v autobuse. Začíná se stmívat a my pokračujeme. Někdy během tmy překračujeme hranice mezi Německem a Belgií.

Autobus zastavuje kdesi, můj muž a většina osazenstva autobusu spí. Já vystupuji a dívám se, že je nás jen pár, kteří opustili teplo autobusu. Je docela zima, dávám se do řeči s průvodkyní, která říká, že to už je poslední zastávka, že další bude až v Calais ve Francii, odkud budeme dál pokračovat Eurotunnelem do Folkestone v Anglii. Máme prý rezervovaný čas určený pro přepravu a ten musíme nutně dodržet.

Do Calais přijíždíme před druhou hodinou ranní. Z autobusu se nikomu moc nechce, pak se většinou všichni vypotácí jako mátohy a plouží se k terminálu. Zde je příjemně, jsou tu non stop otevřené obchody a obchůdky, několik "osvěžoven". Všichni míříme k hygienickému zázemí a mnozí z nás absolvují velmi předčasnou ranní hygienu.

Nastupujeme zpátky a autobus s námi zajíždí do obrovské plechové "krabice". Jsme zavřeni, kolem nás blíkají na displejích nějaké údaje. Vystupujeme z autobusu. Všichni vypadají, že jsou v naprosté pohodě, ale mě přepadly nějaké, snad klaustrofobické potíže. Mráz mi běhá po zádech, špatně dýchám, hučí mi v uších a na čele mám ledově smrtelný pot. Sedám si na bobek a přeju si, at' už jsme venku. Hrozná představa - zavření v plechové škatuli a pod mořem. Zvláštní a pro mě dost nepříjemný pocit. Nastupujeme zpátky do autobusu a domníváme se, že to je za námi. Ale ouha - ted' nastupují britští imigrační úředníci. Musíme všichni vystoupit z autobusu. Pak povely, my se vracíme a bereme si sebou naprosto vše. Mimo to si ještě musíme ze zavazadlového prostoru vzít i ostatní své věci. Pak nás seřadí a my procházíme mezi zábradlím, jakoby labyrintem, kde nám kromě dokladů jsou kontrolována i zavazadla. Připadám si jako zločinec.

Po prohlídce všech účastníků zájezdu zůstáváme stát a přemýšlíme, proč ještě nemůžeme nastoupit. Několik úředníků důkladně prohlíží autobus. Pak objeví konečně důkaz naší zločinnosti. Řidiči mají totiž sebou kanystr s naftou. Po chvílích obstrukcí a dohadování musí být nafta nalita do nádrže, protože do Británie se pohonné hmoty nesmí dovážet.

Konečně nám dovolili nastoupit do autobusu. Průvodkyně nás začíná instruovat o tom, v čem je Británie jiná, doporučuje nám "přeštelovat" hodinky na britský čas.

Svítá a my jedeme do Londýna.

Je to velice kosmopolitní město na jedné straně a na druhé je zase konzervativní.

Bylo založeno roku 43 Římským císařem Claudiem, původní osada nesla jméno Londinium a stála v místech, kde je dnes Tower. Roku 61 však osadu vypálili Keltové. Anglosasové vybudovali osadu novou, která byla vzdálena zhruba 1 km od původní Římské a pojmenovali ji Lundenwic. I tuto osadu vypálili roku 851 pro změnu Vikingové. Král Alfréd Veliký však uzavřel s Vikingy mír a začal budovat nové město na původní Římské osadě. City vzkvétalo i přes občasné útoky Vikingů. Současně se budoval Westminsterský palác a opatství. Zde byl roku 1066 korunován Vilém Dobyvatel, první normanský král Anglie. Westminster se stal sídlem královského dvora a City bylo centrem obchodu. Obě části se rozrůstaly a staly se pak základem dnešního Londýna, který se stal ve 12. století hlavním městem Anglie. Londýn ve středověku postihly dvě morové epidemie, při nichž zemřela třetina obyvatel. Katastrofou pro město byl i velký požár, který zničil velkou část City. Město se dále rozrůstalo a stalo se ve své době nejen největším městem světa, ale i hlavním městem mnoha kolonií. V současné době je Londýn třetím největším městem Evropy a zároveň jedním z nejdůležitějších měst světa. Má přibližně 7,5 miliónu obyvatel, zhruba ze 30% jsou jimi obyvatelé původních kolonií a přistěhovalci.

Z Londýnského předměstí se pomalu suneme do města, zácpa a kolony podobné jako u nás, ale vše je na druhé straně. Mezi auty se pohybují typické dvoupatrové autobusy - doubledeckery a hranaté taxíky.

Prvním našim cílem je Greenwich, kde vystupujeme z autobusu a přes park docházíme k observatoři, od níž je kouzelý výhled na Londýn. Stojíme na kopci nad Temží a posloucháme průvodkyni, která nám ukazuje jednotlivé dominanty Londýna. Potom jdeme na obhlídku Observatoře Greenwich.

Sestupujeme pak z kopce dolů a okolo budovy Námořní akademie se jdeme podívat na lod' Cutty Sark. Je to nádherný trojstěžník, který patřil společnosti, která dovážela čaj z Číny do Anglie. Byla také nazývána Královnou oceánů a byla nejrychlejší lodí své doby (v květnu 2007 byla silně poškozena požárem, který vypukl během rekonstrukčních prací).

Po prohlídce lodi nás čeká autobus, nastupujeme a jedeme na další místa, která jsou v programu tohoto výletu. Projíždíme kolem Dómu Milénia a na druhém břehu Temže vjíždíme do nejmodernější čtvrti Londýna Docklands. Tyto výškové budovy, které slouží jen v malé míře k bydlení, jsou vystavěny na místě původních londýnských doků. Odtud název tohoto místa. Většina budov zde slouží k obchodování, jsou zde banky a sídla firem. Nejvyšší budova této velice moderní čtvrti se jmenuje Canary Wharf.

Vyjíždíme z Docklands, projíždíme okolo Toweru, který máme také "v programu" a jedeme k londýnské Katedrále sv. Pavla.

Katedrála stojí na Ludgate Hill v Londýnské části City a je sídlem londýnského arcibiskupa. Její současnou podobu vytvořil Christopher Wren, který se nechal inspi
rovat katedrálou Sv. Petra ve Vatikánu. Stavba katedrály byla dokončena roku 1708 a je skvostným dokladem renesančního a barokního umění. V podzemí katedrály jsou vybudovány krypty, v nichž jsou pochováni významní obyvatelé Londýna. Prvním, který zde byl pochován je její tvůrce Christopher Wren. Odpočívají tu další významné osobnosti Spojeného království jako např. Winston Churchil, Alexander Fleming, Horacio Nelson a mnoho dalších. V roce 1981 se zde konala slavná svatba - následník britského trůnu princ Charles si zde bral za manželku Dianu Spencerovou. Přitom britská královská rodina využívá pro slavnostní obřady převážně Westminsterské opatství.

V době naší návštěvy probíhala v katedrále rekonstrukce, část byla zahalena lešením, ale i přes to stála návštěva za to. Jako ve většině památek se zde nesmí fotit, ale podařilo se mi být nenápadná a něco zdokumentovat. Obrovským zážitkem pak byl výstup na vrcholek věže katedrály a rozhled po Londýně. Na první vyhlídkové terase jsme parádně zmokli a po absolvování dalšího výstupu na vrchol nás čekalo slunečné počasí. Říká se, že v Londýně se počasí mění během okamžiku a to se opravdu splnilo. Celý výstup až na věž čítá 530 schodů a opravdu to stojí za to.

Dalším našim cílem byl Tower.

Roku 1078 nechal Vilém Dobyvatel vybudovat na místě původního římského opevnění White Tower. Tato budova pak dala jméno celému komplexu staveb na břehu Temže. Byly vybudovány hradby a vodní příkop napájený vodou z Temže a Tower se na několik století stal sídlem krále.

Nebyl však jen královským palácem. Byla zde královská pokladnice, zbrojnice, mincovna a zejména nechvalně proslulé vězení a místo poprav. Posledním králem, který Tower využíval k bydlení byl Jakub I., přesto zůstává stále královskou rezidencí a je hlídán Skotskou stráží.

K Toweru neodmyslitelně patří havrani. Jsou zde chováni a pověst říká: Pokud budou na Toweru havrani, bude Anglie v bezpečí.

Prošli jsme si Tower a nejvíce nás zaujala Královská klenotnice, která je ve Waterloo Barracks. Jsou  zde vystaveny královské korunovační klenoty a další poklady.

Ve White Tower je expozice brnění, zbraní, obrazů a dalších památek, vztahujících se k tomuto místu.

Po opuštění Toweru jsme se šli podívat na slavný Tower Bridge a do blízkých Doků sv. Kateřiny.

Potom už nás čekala okružní jízda Londýnem a výkladem průvodkyně s krátkým zastavením a pohledem na budovy Parlamentu.

Přes Westminster jsme pak odjížděli do čtvrti Ealing, kde jsme měli zajištěné ubytování v hotelu Fox&Goose (Liška a Husa). 

Páteční ráno je slunečné, my odpočatí a čeká nás návštěva Windsoru, kterému je věnován samostatný článek. 

Vracíme se do Londýna, kde nás čeká prohlídka Muzea Madame Tussaud. Procházíme mezi nám tak známými (ale i neznámými) osobnostmi  jak z dějin, tak i ze součastnosti. V podzemí Muzea nás pak čeká tak trošku horrorová projížd'ka historií. Byla to zajímavá zkušenost.

Autobus nás odváží k Temži a my jdeme na procházku Londýnem, kterou zahajujeme na Victoria Embankment. Procházíme kolem Kleopatřiny jehly, kterou hlídají sfingy.

Naším cílem je Covent Garden. Prohlížíme si Královskou operu a máme rozchod. Je to kouzelné místo. Scházejí se tu pouliční umělci, kteří mají své diváky či posluchače. Zaujal mě kytarista (starší rocker), který hrál tak fantasticky, že jsem si na chvíli sedla na chodník a vnímala hudbu a atmosféru toho místa. Tak, tady bych dokázala zůstat. Bohužel, čas, který jsme měli vyměřen uplynul a já se opět včleňuji do skupiny, se kterou pokračujeme do čínské čtvrti.

Dalším cílem je Leicester Square. Je to místo, které je centrem zábavy, je obklopeno množstvím premiérových kin, chodník je podobný svými otisky dlaní chodníků slávy v Hollywoodu. V centru náměstí stojí socha Shakespeara. Od průvodkyně se dozvídáme, že z tohoto místa odcházeli do války naši českoslovenští dobrovolníci, bojující v RAF.

Pokračujeme na Trafalgar Square. Je to veliké náměstí v centru Londýna, při okružní cestě jsme přes něj už jeli. je nazýváno srdcem Londýna.Náměstí dominuje Nelsonův sloup, na jehož vrcholu je socha admirála Horacia Nelsona. Je obklopen fontánami a čtyřmi obrovskými sochami lvů. Na severu náměstí je budova Národní galerie a samo náměstí je "křižovatkou" významných ulic. Za Obloukem Admirality je Mall vedoucí k Buckinghamskému paláci, proti němu Charing Cross, na jih je Whitehall, vedoucí k Big Benu a Parlamentu a proti  je Strand. Je páteční večer a centrum Londýna je velice živé.

Opouštíme centrum a odjíždíme do Ealingu na noc.

V sobotu ráno po snídani balíme v hotelu věci a opouštíme Ealing.

Naším cílem je Westminster. Opět projíždíme Trafalgar Square. Autobus nás dováží k Parlamentu, odkud pokračujeme po Victoria Street k Westminsterské katedrále. Je to největší katolický kostel v Anglii. Byl postaven na přelomu 19. a 20. století v novobyzantském slohu a jeho tvůrci se inspirovali chrámem Hagia Sofia v Cařihradu a San Vitale v Ravenně. At' dělám, co dělám, nedaří se mi ho vyfotit celý. Stavba je impozantní a interiér je nádherný. Mozaiková výzdoba připomíná opravdu Ravennu. Fotím i v interiéru a jsem upozorněna kurátorem, že se nesmí fotit sakrální část, to ostatní ano.

Po prohlídce se vracíme po Victoria Street k Westminsterskému opatství, které je sídlem anglikánské církve a je hojně využíváno královskou rodinou. Na jeho prohlídku nám však nezbývá čas, pokračujeme po Whitehall ke stejnojmennému paláci, kde bude probíhat výměna jízdních stráží.

Míjíme sídlo britských premiérů na Downing Street, které je hodně hlídané. 

Na prostoru mezi Whitehall a budovou Admirality je už spousta diváků, kteří čekají na podívanou. Fotíme a filmujeme - jako Japonci.

Čeká nás ještě výměna stráží před Buckinghamským palácem, procházíme proto Parkem sv. Jakuba k Buckinghamskému paláci. V parku je spousta zvířat, volně se pohybující a vůbec ne plaché veverky, husy, kachny a hlavně pelikáni, kteří jsou evidentně zvyklí na turisty a nádherně pózují před našimi fotoaparáty.

Před Buckinghamským palácem už jsou davy čekajících zvědavců, výměnu pozorujeme z větší dálky. Ale je to zajímavé.

Potom odcházíme a míjíme Clarence House, ve kterém žila Královna Matka a Palác sv. Jaku
ba, který je obydlím prince Charlese. Máme volno až do večerního odjezdu. Přes Piccadilly a Leicester Square přicházíme na Charing Cross a našim cílem je Britské muzeum.

Sice jsme chvilku uvažovali, zda raději nenavštívit Národní galerii. Britské muzeum je rozsáhlé a na jeho návštěvu by asi i týden bylo málo. Vstupné do muzea je zdarma :-))). Musíme zvolit, na které expozice se půjdeme podívat. Začínáme prohlídku v Egyptské expozici a jsme uchváceni. Tady se projevilo to, že Británie kolonizovala mnoho zemí a díky tomu má také mnoho památek, které dovezla. Nejsem si vůbec jistá, zda v Káhiře mají tolik exponátů. Pokračujeme přes Řecko do Říma a ještě stíháme krátce výstavu sarkofágů a mumií.

Přes Charing Cross se vracíme na Trafalgar Square, odkud budeme odjíždět. Část účastníků zájezdu zvolila místo památek návštěvu restaurace a my zjišt'ujeme, že odjezd se o chvíli odkládá.

Můj muž navrhoval, že se vrátíme na Covent Garden a budeme ještě nasávat atmosféru a hudbu večerního Londýna. Já měla obavu, že bych se tam mohla zapomenout, tak volíme jen kratší procházku v okolí Trafalgar Square. Procházíme Obloukem Admirality na Mall, chvilku posloucháme orchestr, který hraje v Parku sv. Jakuba a přes Waterloo Place se pomalu vracíme a loučíme se s večerním Londýnem.

Výlet to byl vskutku krátký, zážitků a dojmů z něj však bylo hodně.

Tak sbohem Londýne, třeba se ještě někdy povede, že se sem podíváme.

Odjíždíme za tmy do Folkestone, kde opět autobus vjíždí do plechové krabice v Eurotunnelu.

A já zůstávám v autobuse, lehám se přes dvě sedačky a zakrývám si oči a uši. Asi jsem na chvilku usnula, protože je tu můj muž a říká - "Už jsme ve Francii".

Nocí projíždíme Belgií a když svítá, jsme v Německu.

V Plzni se loučíme s lidmi, se kterými jsme prožili těch pár báječných dní a pokračujeme do Prahy.

Je nedělní odpoledne a u Metra na Zličíně na nás čeká syn s autem, aby nás odvezl domů.

Fotografie z Londýna jsou v Galerii.  Foto v článku vlastní archiv a scan z publikace London z vydavatelství Editorial Escudo de Oro S.A. Barcelona.