Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 28. března 2021

Pohled k nebi - fotografická výzva

Dáša na svém blogu publikovala 15. března tuto výzvu  a já v komentáři potvrdila svou účast. Netušila jsem, jak to bude tentokrát těžké. Pohled k nebi, sledování nebeského divadla, které je stále stejné a přesto pokaždé jiné. Od půlky března však převládala neustále stejná barva a já už začínala být přesvědčena o tom, že mé fotky se stanou přehlídkou devíti odstínů šedi. Snahu jsem měla. Foťák připravený v kuchyni, abych mohla zaznamenat nějakou změnu na obloze. Pokud mě viděli sousedi, rozhodně nabyli dojmu, že mi už z pobytu doma, obrazně řečeno, poněkud kape na karbid. Ale ten kdo počká, prý se dočká. V pátek jsem si vzala k práci na zahradě foťák a občas zvedla hlavu k obloze. A pak jsem se zvedala od záhonů, brala přístroj do ruky a fotila. Na včerejšek jsem měla v plánu vydat se někam do prostoru, kde nebudou překážet domy a kde bych mohla zdokumentovat zapadající slunce. Po půl páté se setmělo, oblohu zatáhla černá mračna a pak se spustil déšť. Jako by nestačilo, že foukal silný vítr, který ohýbal stromy a keře. Na druhou  stranu se vlivem větru obloha velmi často měnila.


Téma první - mraky

Moje fantazie stále pracuje na plné obrátky a já si často představuji  mezi mraky různé obrazy:

Hora - tato fotografie byla pořízena 19. března 2021

Nebeský polibek vznikl 26. března 2021.

Řady mraků se krásně seřadily 27. března 2021.


Téma druhé - slunce

Ráno 20. března 2021. Malinká tečka v levé horní polovině, je slunce. 
Stále ještě zimní. V noci napadl sníh, dopoledne už nastalo jaro. 

26. březen 2021 -  Paprsky deroucí se z mraků....

... a pak velký pes na obloze, který ví, kde je slunce.


Téma třetí - pohledy z okna 

Všechny fotky byly pořízeny 27. března 2021.

Tmavé mraky ozářené sluncem a mezi nimi kousek blankytu.

Bělohorský podvečer, od severu se obloha vybírá.

Tmavomodrý svět, aneb večer na Bílé Hoře.

Bonus na závěr

Podařilo se mi také "ulovit" něco, co není moc často vidět.
U nás se traduje, že pokud je vidět Milešovka, změní se počasí. 
Občas je vidět mezi domy sídliště Dědina. 
Vzdálená přibližně 90 km vzdušnou čarou. 
Až obrazí stromy, už vidět nebude. 

úterý 23. března 2021

Klášter Plasy

Ráda bych Vás pozvala na jedinou památku, kterou jsme v uplynulém roce, kdy nás zasáhla pandemie a s ní související různé zákazy a omezení, navštívili.

Je to klášter Plasy.

Jezdíme okolo něj poměrně často. Dalo by se říci, že každoročně. Oblíbili jsme si lesy nedaleko od něj, kam jezdíme na houby. Máme tam už svá místa a navíc je tam prostor, kde se dá bez jakýchkoliv problémů parkovat. Několikrát jsme také navštívili ZOO Plasy, která kromě expozic se zvířaty, nabízí i možnost si zahrát minigolf. Vnoučatům se tam pokaždé moc líbilo. Ovšem náš návrh na prohlídku kláštera se nikdy nesetkal s jejich zájmem. V tomhle ohledu po mně tedy nejsou. Od dětství mě zajímaly památky, ve škole jsem milovala dějepis a zeměpis.


Klášter Plasy je bývalý cisterciácký klášter, který byl založen knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou roku 1144. Vznikl na místě původního močálu, podle zvyklostí cisterciáckého řádu v údolí u řeky. Unikátní jsou dubové základy, konzervované uložením pod hladinou vody údolní nivy řeky Střely. 
První řeholníci přišli z bavorského Langheimu. Ke klášteru získali od Vladislava II. knížecí dvorec Plasy a okolní vesnice. Postupně získávali další vesnice a území. Kníže Soběslav II. věnoval klášteru v roce 1175 dva újezdy. Dle statutu cisterciáckého řádu museli řeholníci kultivovat území pomocí velkých hospodářských dvorů, čímž byla zajištěna soběstačnost kláštera. O středověkém majetku vypovídá jeho potvrzení papežem Inocencem IV., ve kterém je uvedeno 11 dvorů, vsi a kostely. Mniši vybudovali umělý vodní kanál, vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu. Díky ní byl vodou poháněn mlýn a později i pila. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v době vlády Václava I., kdy byla vybudována kolem roku 1260 Královská kaple. Král v klášteře několikrát pobýval, V kapli se zachovaly fresky z doby kolem roku 1300 a jsou jediným dokladem gotického období kláštera. Ve 14. století přestává klášter lpět na řádových statutech a začíná s výběrem peněžní renty, což bylo dříve zakázáno. Z kláštera se stala běžná feudální vrchnost. Když se dostal do finančních potíží, král Václav IV., na sklonku své vlády, zvýšil daně. I přes tyto potíže byl stále klášter na vzestupu a měl v držení 70 vesnic. V době husitských válek začal upadat. Vesnice byly zastavovány, statky zabavovala okolní šlechta. Do roku 1421 přišel klášter o většinu svého majetku, opatství v Plasech bylo vypáleno husity. Král Zikmund nejprve zastavil velkou část kláštera a roku 1425 klášter prodal. V majetku řádu zůstalo jen několik vesnic, opat se uchýlil do Manětína a část konventu do Plzně. Konvent se do Plas vrátil roku 1438. Musel odvádět vysoké daně, takže se uchýlil k zapůjčování zbylých vsí sousedním šlechticům. Mor a válka s Turky vedli k tomu, že poddaní odmítli poslušnost opatovi. Císař Rudolf II. se snažil klášteru pomoci a přidělil mu proboštství v České Lípě. Bylo to však málo. Zchudlý řád měl roku 1608 v klášteře pouhé dva řeholníky. 
Během Stavovského povstání se opat postavil na stranu Habsburků, kdy pomohl uprchnout Bořitovi z Martinic po pražské defenestraci, finančně podpořil obléhanou Plzeň a s klášterním oddílem se připojil k obraně. Byl zajat, odsouzen k smrti, ale konvent ho vyplatil. Nekatolická strana jeho pomoc nezapomněla a vyplenila několik klášterních vsí i Plasy. Roku 1620 byl klášter znovu vypleněn, tentokrát nizozemskými vojsky. Po bitvě na Bílé hoře nastal obrat. Roku 1623 rozhodl vítězný císař Ferdinand II. o navrácení dřívějšího majetku klášteru. K němu klášter obdržel i několik panství, zabavených nekatolíkům. Byla obnovena hospodářská základna a mohla nastat obnova kláštera v Plasích. Za účasti slavných architektů, kterými byli Jan Baptista Mathey, Jan Blažej Santini Aichel a Kilián Ignác Dientzenhofer, byl vybudován vrcholně barokní klášterní areál. 
Klášter prosperoval až do roku 1785, kdy byl 9. listopadu, tak jako mnoho jiných, zrušen císařem Josefem II. a jeho majetek připadl Náboženskému fondu. Poslední opat Werner se snažil po císařově smrti od roku 1790 o obnovení kláštera. Přes přísliby a i snahu usadit v klášteře řád trapistů, klášter nikdy obnoven nebyl. Za napoleonských válek se vyprázdnila státní pokladna a byla rozprodávána panství, včetně bývalého kláštera Plasy. 
Roku 1827 se klášter dostal do vlastnictví nejmocnější politické osobnosti Rakouska-Uherska, kancléře Metternicha. Panství v hodnotě 1 100 050 zlatých tvořilo město Kralovice a 55 vsí, včetně Plas. Metternich nechal upravit klášterní prelaturu na zámek. Z jeho podnětu byla v Plasích založena železárna, výrobna hřebíků a parket a chemický provoz. Některé budovy kláštera byly z tohoto důvodu zbourány a materiál byl využit na výše uvedené provozy a obytné prostory pro dělníky. Majetek přecházel na dědice. Roku 1894 vypukl požár v pivovaru, přilehlém ke konventu. Plameny zapálily kopuli kaple sv. Benedikta a odtud přeskočily na střechu konventu. Kvůli točícímu se větru se nedařilo požár uhasit. Shořely střechy a druhé patro konventu a byly nenávratně zničeny nástropní malby a některé fresky. Škoda byly vyčíslena na 150 000 zlatých. Roku 1921 byl Metternichův majetek zařazen do první etapy pozemkové reformy. Ta se nedotkla pivovaru, sladovny, lihovaru, pily, mlýna a cihelny v Plasech. V majetku Metternichů zůstaly i kaolínové doly v Kaznějově. Roku 1930 přešlo panství na Paula Alfonse Metternicha-Winneburga, který kromě panství Plasy zdědil knížecí titul. Se svou ženou obýval zámek Kynžvart a Plasy navštěvoval zřídka. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se přihlásil jako dobrovolník na stranu nacionalistů. Za 2. světové války absolvoval výcvik a byl nasazen na frontu do Ruska. Roku 1944 byl převelen do Bamberku. V době dovolených jezdil na svá panství, včetně Plas. Ke konci války se v Plasích usadil vojenský štáb. 
Roku 1945 byl na základě Benešových dekretů Paulu Metternichovi majetek zkonfiskován. Od roku 1948 byl klášter využíván jako sídlo pivovaru, Jednoty, Lesního závodu, podniku Zelenina a dalších. Využívání objektu provázely nevhodné stavební zásahy. Byl zde dokonce vybudováni kryt civilní obrany, který zdevastoval barokní sklepení navržené architektem Matheyem. Klášter také sloužil jako kanceláře národního výboru, byl tu okresní archiv, hudební škola, kuchyně Jednoty. Bylo tu také Muzeum města Plasy, které roku 1972 nahradilo Muzeum osvobození. Po roce 1989 byl klášter dějištěm sympozií a výstav. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou. Později bylo provedeno několik sond, které potvrdily, že klášter stojí opravdu na vodě. Byly nalezeny původní dubové piloty a dubový rošt, na kterém je stavba založena.

Klášter je ve správě Národního památkového ústavu.

Přijměte proto pozvání na prohlídku kláštera v Plasích. Bylo nás včetně průvodce sedm, všichni v rouškách a s rozestupy.

Fotografie jsou řazeny chronologicky. 



Klášterní chodby v přízemí 

Detail dveří

Průhled skrz okno

Samonosné schodiště je jedním z těch, které byly realizovány podle plánů Santiniho.


Spodní část schodiště je podepřená, dole je vidět voda.

Pohledy na totéž schodiště už o patro výš. 
Spodní část je podložená.

Stropy chodeb mají krásnou freskovou výzdobu.







Maketa kláštera




Průhled skrz okno do rajského dvora. 
Prostor mezi budovami je navýšen o tři a půl metru oproti přízemí kláštera.

Kutny cisterciáků 


Kopule konventní Svatobernardské kaple





Toto je nejslavnější Santiniho schodiště. 
Točité, samonosné. 
Propojuje přízemí kláštera s jeho druhým patrem.

Pohled z prvního patra nahoru....

... a pohled dolů

Světlo na schodiště proniká těmito okny.



Pohled do klášterní lékárny. 
Jednou z výdělečných činností kláštera byla výroba Plaského prášku, 
který se používal na žaludeční obtíže. 
Hlavní surovinou pro jeho výrobu byla vitriolová břidlice, 
která se těžila nedaleko nedaleko Třemošné u Hromnického jezírka. 
Výroba podléhala přísnému utajení a lékárník Lucas Martin Gottlieb jeho přípravu střežil. 
Prášek nebyl hořký, tak jako většina žaludečních léků, ale byl pro svou chuť oblíbený. 
Na počátku 18. století byl vyvážen i za hranice českých zemí a proslavil klášter. 


Socha madony v lékárně.

Klášterní prevéty byly postaveny nad Královskou štolou. 
Dole je trvale protékající voda řeky Střely. 
Do štoly krom říční vody je svedena i voda ze střech kláštera. 
Štola také odvádí přebytečnou vodu ze základů kláštera. 
V dřívějších dobách poháněla mlýnské kolo a pilu.

Chodby zdobí fresky a já bych v nich, se svým orientačním smyslem, zabloudila.
 
Další zajímavostí kláštera na vodě je jakési vytápění. 
Po obvodu rajského dvora je skryt unikátní vyhřívací systém budovy. 
Klikatá podzemní chodba vyúsťuje do přízemí budovy. 
Výduchy jsou vyvedeny pod okna v přízemí. 
Během léta se akumuluje teplo a během chladnějších dnů 
pak teplý vzduch proniká výduchy do budovy.
V pravém rohu nahoře je vidět průduch...

... a tady v detailu

Kopule kapitulní síně

Detail fresek v kopuli


Tzv. lucerna v kopuli.


Opět Santiniho fascinující schodiště.


Pracovna v knihovním křídle


Knihovní křídlo

Pohled z knihovního křídla  na budovu barokní sýpky. 
Uprostřed je patrová gotická hodinová věž a po obou stranách třípatrové špýchary. 
V době naší návštěvy, tj. září 2020, byla nepřístupná.



Pracovna opata.

Údajně Žižkův palcát, zapůjčený ze sbírek kuriozit  na zámku Kynžvart, 
který také patřil Metternichům.

Průhled pracovnou opata do knihovního křídla.




Zimní refektář

Klenba zimního refektáře




Budovy konventu by potřebovaly velikou finanční injekci na obnovu.

Erb opata Tyttla

Barokní sýpka

Boční strana konvnetu, ve kterém se nachází knihovní křídlo.
 Foceno proti slunci.

Barokní sýpka s hodinovou věží


Kostel Nanebevzetí Panny Marie procházel rekonstrukcí.

Spodní hospodářský dvůr.
 Byl také zavřen.


Budova konventu

Symbol 2T, který je také možno číst jako ET, což jsou iniciály opata Evžena Tyttla,
 jinak také had omotaný na trojramenném egyptském kříži.

Kapitulní síň z venku


Doufám, že se vám prohlídka kláštera v Plasech líbila.