Pokračuji v bilancování a přicházím se závěrečnou částí posledního čtvrtletí divného roku 2020.
ŘÍJEN
1. října jsme se vypravili opět do lesa u Kočína. Bylo sucho, hub bylo minimálně.
V nádherném počasí jsme si udělali pěknou procházku na čerstvém vzduchu.
Vlevo od cesty je zem rozrytá kanci.
Jak dlouho ještě budou moci být květiny venku?
8. října jsme se vypravili za Prahu k zahradníkovi.
Ve finále jsem si domů přivezla betonovou kočku.
Umístila jsem jí před vchod do domu.
11. října jsem upekla snaše k narozeninám bábovku.
Osvědčený recept mé maminky.
K bábovce byla ještě kniha a kytička.
18. října - A je to tady!
Důvodem, proč nemám ráda podzim je to, že se vše musí nastěhovat nejprve do garáže,
ošetřit a zazimovat. Zatímco já stěhovala květináče, muž se pustil do truhlíků.
20. října jsem začala zpracovávat kytky,
když jsem předešlý den postříkala oleandry, ibišky, bougainvillee a další.
Část z nich už je na svých místech, další zatím na chodbě.
Truhlík na stůl, ostříhat výhony, vrcholové části vylomit v kolínku,
odstranit většinu listů a hlavně budoucích poupat
a hezky jeden řízek za druhým dávat do prázdného truhlíku.
A ty ostříhané vyčistit a připravit na postřik.
A stále další a další.
21. října se hned po snídani přesouvám do garáže.
Tohle všechno ještě musím zpracovat.
Naštěstí nemusím vařit. Navařila jsem si 19. října a teď se jen bude ohřívat.
Některé truhlíky už jsou uloženy na svém zimovišti.
Vytvářím si zátiší s listy klasických muškátů.
A je to v pytli!
Tedy přesněji řečeno v devíti pytlích, které se budou muset odvézt do sběrného dvora.
Oba kompostéry jsou beznadějně plné.
23. října jsme zajeli na nákup, pak jsem uvařila (konečně) čerstvý oběd
a po něm jsem se opět odebrala do garáže.
Do truhlíku dávám 2-3 cm písku jako drenážní vrstvu.
Na ní pak nasypu substrát pro řízkování.
A pak hezky jeden vedle druhého zapichuji jednotlivé řízky.
Ve finále je také preventivně ošetřím postřikem proti přezimujícím škůdcům.
Umístím na světlé místo a zalévám výhradně podmokem, tedy do misky.
Zdaleka ne všechny zakoření.
Téměř vše je na místě, tedy kromě plné chodby oleandrů a bougaivilleí.
Řízky v truhlících osychají po postříku.
24. října - ibišky se na své místo pro přezimování dostaly jako první. Odměna v podobě květu.
27. října jsem manžela za pomoc odměnila jeho milovaným štrůdlem.
On má v podstatě rád vše, co upeču.
Okno na chodbě "zdobí" truhlíky s řízky muškátů a menší květináče
s mou oblíbenou středomořskou květenou.
31. října jsem se vydali do mého rodiště Rumburku na hrob.
Fotila jsem si mobilem ubíhající krajinu a měnící se počasí.
Slunce ozlatilo vrcholky stromů, obloha se mračí.
Míříme stále na sever.
Druhý říjnový úplněk.
Zpočátku měsíc nebyl vidět téměř vůbec, skrýval se za mraky.
Později byl za domy. Fotka byla pořízena při našem návratu v 18:13 hodin.
Vydali jsme se na procházku.
Chystala jsem článek o 400. výročí Bitvy na Bílé Hoře a potřebovala jsem ještě nějaké fotky.
Počasí bylo poněkud nevlídné.
Z vrcholu Bílé Hory je pěkný výhled.
Je vidět i na letiště, kam se kvůli současné situaci s covidem, moc nelétá.
Tento dům si nechal postavit fotbalový boss František Chvalovský.
V současné době je v majetku hlavního města Prahy.
Tady mě napadají verše Vítězslava Nezvala:
"Podzim už platí listím svojí útratu,
je konec láskám, konec nenávistím a není návratu..."
Listí, louže, letohrádek.
Obora bývá cílem spousty návštěvníku - rodin s dětmi, osamělých poutníků
a třeba i pejskařů s jejich miláčky.
Brána, kterou se vychází do Malého Břevnova.
Fotbalové hřiště TJ Sokol Bílá Hora, kterému se říká "Na Viktorce",
se nachází v ulici Moravanů.
Vedle je příjemná hospůdka, které se říká stejně, jako hřišti.
Vystěhovala jsem jednu kuchyňskou skříňku, pomohla jí sundat na zem.
Muž zlikvidoval původní osvětlení zářivkou a předělal to na led diody.
Zaslouží si velikou pochvalu.
6. listopad ukázal, že už je opravdu podzim v plné parádě.
Ranní nízké teploty a šedivák na střeše altánu naznačují,
že je asi hezkým dnům konec.
Večer jsme ve dvou komorně oslavili naše 45. výročí svatby.
A protože se mu říká "safírové", dostala jsem nádherný dárek.
Muž se rozhodně nezlobí.
14. listopadu mi přinesl soused ukázat, co jim roste na zahradě.
Nikdy jsem podobnou houbu neviděla.
Prý je to hvězdovka a že jich má plnou zahradu.
Když jsem se pak snažila něco vygooglit, zjistila jsem, že je to houba velice vzácná.
Nějak jsme se tu zamotali a slavné kamenné řady, které tu někde jsou, jsme nenašli.
Zeptat se někoho nešlo, nikoho jsme tu nepotkali.
Pokračovali jsme tedy do míst, která známe.
Cestou jsem vyfotila kostel Nanebevzetí Panny Marie v Libořicích.
Pod zámkem.
Park založil mezi lety 1783 - 1793 Jan Rudolf Černín, jako první krajinářský park v Čechách.
Nejstarší a největší anglický park u nás má rozlohu téměř 100 ha
a je oživen řadou romantických staveb.
Čtyřboký obelisk je 26 metrů vysoký a byl vybudován roku 1801
na počest rakouského vítězství v bitvě u Ambergu.
28. listopadu jsme jeli do e-shopu vyzvednout hračky pro Jiříka a Bětušku.
Oba ještě věří na Ježíška a o to budou ty vánoce hezčí.
Prošli jsme liduprázdným nákupním centrem v Letňanech,
které bylo vánočně vyzdobené.
A trochu jsme zakufrovali a vylezli jiným vchodem.
Díky prázdnému parkovišti jsme auto našli hned.
Za normálních okolností .... raději nedomýšlet. 😂
30. listopadu jsem se konečně pustila do pečení cukroví.
PROSINEC
2. prosince mám hotové své nejoblíbenější cukroví. Kdyby bylo po mém, nepeču nic jiného.
5. prosince - odvezli jsme holkám mikulášskou nadílku. Sára opět v čepici.
Koš zajímal nejvíc kocoura, i pan pes se přišel podívat.
Je vidět, že dcera je výtvarnice.
Tenhle originální adventní kalendář jsem obdivovala už před rokem.
7. prosince jsem byla v Luxoru pro knížky a cestou zpět jsem si fotila centrum.
Stýská se mi po toulkách Prahou.
15. prosince jsem udělala domácí nudličky do polévky,
pak oloupala mandle a nakrájela hranolky na ozdobu vánoček.
23. prosince - v posledních letech typická prosincová teplota.
Stále chodím v podzimní bundě, kabát jsem ještě nevytáhla.
Když jsme přišli k tomu našemu, zjistili jsme, že si někdo hezky zahrabal.
Bláto bylo z obou stran auta a na všech sklech.
Místo domů jsme jeli do myčky.
Budili jsme pozornost, po které jsme rozhodně netoužili.
Dealer cukroví. Tentokrát jsem to omezila a snížila počet druhů na deset.
Když byly naše děti malé a věřily na Ježíška, vymyslela jsem jakýsi rituál,
kterému říkáme "Přivolávání Ježíška."
Po večeři se děti oblékly a šlo se na zahradu, aby se pomocí prskavek oznámilo,
že už jsou po večeři a že tedy Ježíšek může přijít.
Někdo pod jakousi záminkou se zdržel doma a dal dárky pod stromek.
A pak se dětem venku řeklo, že se pod stromkem objevily dárky.
Mnou vymyšlený vánoční rituál se osvědčil a oba naši potomci ho přijali za svůj.💓
Vánoce jsou hlavně pro děti.
A když ty děti ještě věří, to kouzlo přechází i na dospělé.
Bětuška si přála létající panenku a já konečně viděla to, co jsme přivezli z Letňan.
Do bytu jsme se vrátili v deset večer. Čekaly nás ještě ty naše dárky.
Nakonec jsme se shodli na tom, že si uděláme anglosaské vánoce a dárky si rozbalíme až ráno.
26. prosinec jsme rozložili stůl, vytáhla jsem jeden z vlastnoručně vyšívaných ubrusů
a prostřela pro pět. Původně nás mělo být šest, ale zeť marodil.
Naštěstí testy vyloučily covid, takže holky mohly dorazit.
Bude ten současný rok lepší? Ráda bych věřila, že ano.