Novoroční předsevzetí

Už ten titulek sám o sobě je vážný.

Novoroční předsevzetí.

Vzpomínám si, jak mě coby malou holku nutili rodiče k tomu, abych si nějaké to předsevzetí na Nový rok dala. Že prý se to musí. Ale proč? Proč zrovna na Nový rok? Je to prý tradice.

Abych uspokojila touhu mých rodičů po předsevzetích, dávala jsem si taková, která byla snadno splnitelná. Patřilo mezi ně třeba, že se budu dobře učit, že budu doma pomáhat a podobně. Ted' se při té vzpomínce usmívám.

A jak šel čas, tak jsem si předsevzetí přestala dávat. Tak nějak ztrácela svůj smysl. Kolikrát jen jsem si dávala předsevzetí, že přestanu kouřit. Byl to cíl, který jsem povětšinou na ten Nový rok splnila, nebyl to problém. Žaludek býval po silvestrovských oslavách na vodě a ještě si k tomu zapálit? Brrr... Mnohokrát jsem si předsevzala, že budu hubnout. Ano, několikrát jsem zhubla, ale jen proto, abych to zase po čase nabrala zpět.

Abych to shrnula, kouřit jsem přestala na základě vlastního rozhodnutí. Mělo to za výsledek to, že jsem ztloustla. Hledala jsem náhražku nikotinu a našla si jí v jídle. A pak nastal kolotoč - dieta - hubnutí - pak pozvolné nabírání - a zase dieta. Mám pokračovat?

Novoroční předsevzetí si už mnoho roků nedávám. Dokonce jsem k tomu nikdy nenutila své děti. A proč taky?

Pokud chci něčeho dosáhnout, nemusím si přeci k tomu dávat novoroční předsevzetí.

Proč si něco v tento den slibovat, když vím, že to stejně nesplním.

A co Vy, dáváte si předsevzetí?