Existuje život po smrti?

Když jsem jako malá holka trávívala hodně času u babičky, často jsem od ní slyšela o Bohu, ke kterému se ona obracela a v něhož věřila. Vyprávěla mi o duších, které se dostanou do nebe a tam žijí jako andělé, vyprávěla mi také o očistci.

Často mě brávala sebou do kostela. Spoustě věcí jsem nerozuměla a nechápala je. Asi pod vlivem babiččiny výchovy jsem měla strach z farářů. Zřejmě to bylo tím, že jsem se domnívala, že oni o mně všechno ví. Babička věřila v posmrtný život, doufala, že až jednou opustí ten pozemský, že se znovu tam někde setká se svým mužem Václavem.

Život po smrti? Existuje?

Jako takový určitě ne.

Já sama nevěřím, že duše člověka může žít dál v někom dalším, či v některé jiné bytosti, květině.

Co to vlastně je? Jak si vysvětlit pojem duše? Já vím, pod vlivem knih, či filmů určité představy o duši jsou - je to ten poslední výdech? Posmrtný život je tématem mnoha pohádek a pověstí, ale tam to tak nějak patří.

Spousta možná hloupých a zbytečných otázek, na které já neznám odpověd'.

Možná ten, kdo má v sobě víru, by mi to dokázal vysvětlit. 

Člověk přichází na svět, roste, dospívá, žije svůj život a pak stárne a odchází.

A během svého života má děti. Děti jsou takovou stopou, kterou každý z nás tady na zemi zanechá. Jsou nejen naším pokračováním, jsou i pokračováním těch, kteří už tu nejsou.

Když byly mému synovi 4 měsíce, zemřel můj táta. Jak syn rostl, začínal se mému tátovi podobat čím dál, tím víc. A to nejen vzhledem, ale i povahou. Dnes je to dospělý muž, který žije svůj život a já v něm vidím svého tátu stále častěji. Ne nemyslím si, že tátův život pokračuje. Pokračuje jen jeho stopa, kterou tady zanechal a vzpomínky, které jsou živé.

Ale posmrtný život to opravdu není.