Ráda bych vás pozvala na další památku, která si určitě zaslouží, aby se dostala do širšího povědomí.
Zámek Uherčice patří k největším zámeckým areálům v České republice. Jeho velkorysá architektonická koncepce spolu s bohatou historií představují významný krajinotvorný soubor jižní Moravy. Nachází se v okrese Znojmo, v západní části stejnojmenné obce.
Prvním dochovaným písemným záznamem o Uherčicích je darovací listina z roku 1310, kterou v roce 1312 ratifikovala královna Eliška. V ní je věnováno „zboží v Uherčicích a jiných okolních vsích“ ženskému cisterciáckému klášteru v Oslavanech. Z dalších archivních materiálů vyplývá, že ves během husitských nepokojů zpustla. Dokládá to žaloba oslavanské abatyše z roku 1481, ve které žaluje Volfganga Krajiře z Krajku z neoprávněného držení řady vesnic, včetně Uherčic. Doslova pustých. Král Vladislav II. však roku 1493 potvrzuje Krajířům držbu rodového majetku, Uherčice byly součástí panství nedalekého hradu Cornštejna.
Původní tvrz nechali v první polovině 16. století Krajířové z Krajku přestavět na zámek ve stylu severoitalského renesančního sídla. Roku 1564 zakoupili panství Streunové ze Schwarzenau, za kterých byl zámek přestavěn téměř do současné podoby. Tvoří jí Krajířovský starý zámek s obytnou věží. Streunové nechali postavit dvě souběžná renesanční křídla, která byla propojena zdí s dvoupodlažní arkádou a také arkádové nádvoří s hranolovou věží, kterou se do zámku vcházelo. Roku 1628 zakoupili panství Berchtoldové. František Benedikt Berchtold z Uherčic byl oddaným katolíkem, což dokládá kaple sv. Lucie na zámku, kterou nechal vybudovat. Dva roky po jeho smrti jeho pět dcer prodalo panství roku 1692 Donatu Heissierovi z Heitersheimu, za kterého došlo k nejvýznamnějším barokním interiérovým úpravám. Nejhodnotnější úpravou je štuková výzdoba kaple, spojovací chodby a více než dvanácti sálů. Autorem byl štukatérský mistr Baldasare Fontana z italského Chiassa u Corna. Po Donatově smrti převzal panství jeho syn František Josef, budoucí zemský hejtman na Moravě a ten ho roku 1731 prodal hraběcímu rodu Hartigů. Roku 1768 se Uherčice dostaly do vlastnictví Tomáše Vinciguerry hraběte z Collalta a San Salvatoru, pána na Brtnici. Collaltové se podílelo na barokní úpravě interiérů se štukovou i malířskou výzdobou. Zastaralé látkové tapety byly nahrazeny klasicistní výmalbou mnoha místností. Roku 1802 nechali v severním křídle vybudovat ze starého vězení a sýpky impozantní banketní sál.
Collaltové vlastnili uherčické panství téměř 180 let, až do roku 1945, kdy jim bylo zkonfiskováno. Posledním majitelem byl Octavian Collalto et San Salvatore.
Zámek Uherčice bývá díky různým stavebním a uměleckým epochám označován jako „učebnice slohů“. Renesanční vzhled doplňují barokní a neoklasicistní interiéry, které se, i přes zubožený stav, způsobený činností statku a vojska, dochovaly ve velmi autentické podobě. I když se zámek od roku 1996 nachází v rekonstrukci, postupně se dává dohromady a každým rokem je vidět zlepšení, je přístupný veřejnosti. Návštěvníkům tak umožňuje ojedinělou možnost posoudit kvality i míru devastace a nahlédnout do procesu obnovy památkového objektu.
Prostřednictvím britské nadace "UK Friends of Czech Historic Buildings, Gardens and Parks" obdržel zámek roku 2009 dar ve výši 2.000 liber na restaurování barokní sochy "Alegorie zimy" a v následujícím roce částku 3.000 liber na restaurování portrétu Tomassa Vinciguerry Collalta z poloviny 18. století. Roku 2014 obdržel zámek Uherčice od této nadace dar 30.000 liber na obnovu havarijního stropu, omítkových vrstev a maleb na stropu v banketním sálu.
Občanské sdružení "Znojemský hudební festival" pořádá v banketním sálu koncerty, které bývají spojeny s dražbou vín. Výnos z těchto akcí je též věnován na obnovu zámku. Za období 2009-2014 činila tato částka 600.000,-- Kč. Nemalou měrou přispívají svou prací na obnově zámku i dobrovolníci a hnutí Brontosaurus.
