Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 28. února 2010

Nevážně ........ o zvláštních setkáních

Občas se setkávám s lidmi, kteří mě něčím zaujmou, někdy jsou krásní, příjemní, někdy mě osloví svými znalostmi, intelektem... na druhé straně jsou zase setkání, na které je nejlépe co nejdříve zapomenout. Další kategorií jsou setkání zvláštní. At' se na mě třeba někdo zlobí, ale někteří lidé jsou opravdu exoti :


Exot č. 1 - jezdil ve Veroně kolem amfiteátru na prazvláštním kole. Jeho věk odhaduji tak na 70 roků. Řidítka pod zadkem, na nohou rolničky, ozdoben vlajkou - v podstatě veselý člověk.
Tak tady je:


Exot č. 2 - na Palinuru na pláži byla slyšet hudba a zvonění, které se přibližovalo. Za dunami se objevil další veselý človíček. Zmrzlinářskou živnost měl na pásech, aby se mohl pohybovat po písku. Rád dělal lidem radost. A myslím si, že ještě dělá.
Koukněte na něj:



Exot č. 3 - říká se, že nejlepší má být nakonec. Ve městě Lucera je veliká pevnost, kolem níž je vyhlídková cesta. Slyšeli jsme hlasitou hudbu a pak jsme došli italského staříka, který si vykračoval před námi ve slipech, četl a poslouchal rádio. Bála jsem se, že se ohlédne, když ho budu fotit, ale naštěstí se tak nestalo.
No není to exot???
... a perlička na závěr: Když jsme kolem něj procházeli, tak se ozvalo: "Buon Giorno". Št'astný to člověk.

pátek 26. února 2010

Nevážně ........ ach, ti ptáci

Předchozí témata byla vážnější, tak ted' na odlehčení nevážně o ptácích.

Nejprve je dobré, se vydatně najíst...
Jídlo by se mělo také zapít ...
Je přeci zdravé dodržovat pitný režim ...
A když už jsme najedení a napití, není nic krásnějšího než spočinutí v náručí sochy ...
Ti se mají, ti ptáci

úterý 23. února 2010

Vatikán

Vatikán je papežským státem a jeho celý název je: Citta del Vaticano. Od roku 1929 je na základě Lateránských dohod nezávislým státem.
V době antického Říma bylo toto místo nazýváno Ager Vaticanus a kvůli bažinám bylo pokládáno za zdraví škodlivé. Po vzniku císařství bylo převedeno do císařského majetku, následně vysušeno a to umožnilo císaři Caligulovi (37 - 41), aby zde začal budovat circus, který dokončil Nero (54 - 68). Bylo zde krutě umučeno mnoho křest'anů, které Nero obvinil ze zapálení Říma v roce 64. Mezi mučedníky byl i apoštol Petr.
Tento apoštol přinesl do Říma křest'anské učení a stal se prvním římským papežem. I přes pronásledování křest'anů se katolická víra šířila. Tělo apoštola Petra bylo pohřbeno nedaleko Neronova cirku. V roce 313 bylo Milánským ediktem zrušeno pronásledování křest'anů. Na místě Petrova hrobu na Vatikánském pahorku se od 2. století scházeli křest'ané k motlitbám a zde také byla vybudována prvním křest'anským císařem Konstantinem bazilika, která se měla stát jedním z divů světa. S její stavbou bylo započato v roce 320 a byla dokončena roku 349. V jejím prostředku, přesně nad hrobem Sv. Petra, nechali Konstantin a jeho matka Sv. Helena postavit jednoduchý monument - mramorovou schránu, zdobenou zlatým křížem.

Po pádu Západořímské říše v roce 476 začala na papeže postupně přecházet i moc světská.
V 6. století byl na Vatikánském pahorku vedle baziliky zbudován první vatikánský palác. Papežové vysílali po Evropě misionáře, aby šířili křest'anství a zpět do Říma přicházeli poutníci a jejich peníze.
V polovině 8. století byl zformován Papežský stát (Stato pontificio) na základě donace franckého krále Pipina a zaujímal velikou část střední Itálie.
V centru evropské politiky se Řím ocitl na počátku 9. století, kdy francký král Karel Veliký obnovil titul římského čísaře a korunu přijal z rukou papeže Lva III. v bazilice na Vatikánském pahorku. Papež a Řím se staly hlavou a centrem křest'anského světa. Během 73 let, kdy papežský stolec přesídlil do Avignonu, bazilika vybudovaná na hrobě Sv. Petra zchátrala do té míry, že nebylo možno pomýšlet na její renovaci.
Papež Mikuláš V. se rozhodl postavit baziliku novou a vypracováním projektu pověřil architekta Rosselliniho. Po smrti papeže byla stavba přerušena. Výstavbu chrámu zahájil až Julius II. (1503 -1513) a zpracováním projektu a vedením stavby pověřil Bramanteho. Stavba chrámu trvala 176 let. Během dlouhé řady let byly vypracovány další projekty (Raffael, Sangallo a další). Nakonec téměř sedmdesátiletý Michelangelo započal stavbu kupole.Po Michelangelově smrti v roce 1564 pokračovaly práce na kupoli podle jeho projektu a byly dokočeny v letech 1588 - 1589 Portem a Fontanem. Původní Michelangelův projekt předpokládal výstavbu chrámu s půdorysem ve formě řeckého rovnoramenného kříže, tak, jak jej plánoval také Bramante. Projekt byl však změněn za papeže Pavla V. (1605 - 1621) a stavitel Maderno zvolil půdorys ve formě latinského kříže a baziliku dokončil. K vysvěcení baziliky došlo 18. listopadu 1626.

Hlavní oltář baziliky pod Michelangelovou kupolí stojí nad hrobem Sv. Petra (hrob byl definitivně identifikován při archeologickém průzkumu ve 20. století) a nad ním se vznáší Berniniho baldachýn, který byl vytvořen z bronzu sejmutého s Pantheonu. V první kapli pravé lodi je Pieta, kterou vytvořil Michelangelo ve svých 24 letech. Celá bazilika je mistrovským dílem, na němž se podíleli mnozí umělci té doby.
Kolonáda, která velkolepě lemuje náměstí a vstup do baziliky, je nejúspěšnější dílo Berniniho, na kterém pracoval od roku 1656 do roku 1667. Ovál symbolizuje objímající náruč. Kolonáda je dekorována 140 sochami svatých, na kterých Bernini pracoval se svými žáky.
Obelisk před bazilikou je z blízkého Neronova cirku a fontány vytvořili Maderno v roce 1613 (vpravo od obelisku) a Bernini v roce 1675 (vlevo od obelisku).




Sixtinská kaple byla postavena architektem Dolcim v roce 1473 pro papeže Sixta IV., který si přál, aby kaple byla uzavřená a z vnějšku téměř nepřístupná. S jejím dekorováním bylo započato v roce 1481 a na freskách se podíleli nejvýznamější umělci jako Botticelli, Pinturicchio, Rosselli, Perugino a mnozí další. V roce 1508 pověřil papež Julius II. Michelangela dekorováním stropu, toto dílo vytvářel Michelangelo od května 1508 do listopadu 1512.Teprve v roce 1535 započal malbu Posledního soudu, kterou dokončil v roce 1541. Sixtinská kaple je přístupná v rámci prohlídky Vatikánských muzeí.
V roce 1506 začala pod vedením Bramanteho také výstavba dalších vatikánských paláců. Paláce se rozkládají na ploše 55.000 m2, mají asi 1400 sálů, kaplí a pokojů. Kromě příbytku papeže a dalších vatikánských představitelů, je zde umístěna Vatikánská knihovna a archiv. V současné době jsou paláce využívány z velké části jako Vatikánská muzea, která se svými více než 20 různými sbírkami jsou nejrozsáhlejším muzejním komplexem na světě. (každou poslední neděli v měsíci je vstup do Vatikánských muzeí zdarma - vstupné 14 E - rok 2009).

V roce 1870 bylo území papežského státu připojeno ke sjednocené Itálii, jeho představitelé však odmítli nabídku krále Vittoria Emanuela II. a italské vlády na uspořádání poměrů a uchylili se na téměř 60 let do Vatikánských paláců. Až v době diktatury Mussolliniho byly uzavřeny Lateránské dohody, které vzájemný vztah Itálie a Vatikánu upravily.

Současný Vatikán je nejmenším nezávislým státem světa s rozlohou 0,44 km2 a má kolem 900 obyvatel. Jeho území zahrnuje baziliku Sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, Vatikánskými paláci, dalšími budovami a zahradami.
K Vatikánu také patří území se zvláštním statutem na území Říma, a to papežské baziliky - Sv. Jana v Lateránu, Sv. Pavla za Hradbami a Panny Marie Větší. Dalším územím Vatikánu je papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.
Vatikán má své rádio, televizi, vydává své noviny. Má také vlastní observatoř a železnici. O bezpečnost papeže a státu se stará již 500 let Švýcarská garda.

Foto v galerii.  Foto v textu vlastní,  scan a Wikipedie.it

Oficiální stránky Vatikánu: www.vatican.va

sobota 20. února 2010

Řím

Vznik Říma je opředen legendou, podle níž vestálská panna Rhea Silvia porodila dvojčata. Otcem dětí byl bůh války Mars. Strýc Rhey Silvie jí nechal i s dětmi vhodit do řeky Tiber, ale chlapce zachránil říční bůh. Opuštěné a plačící je našla na břehu řeky vlčice, která je kojila a zahřívala do doby, než se objevil pastýř. Ten potom vzal chlapce k sobě a pojmenoval je Romulus a Remus. Chlapci pod ochranou bohů vyrostli, stali se vůdci komunity a na pahorku Palatin v roce 753 př. Kr. položili základy města. Docházelo však mezi nimi ke sporům o vládu nad městem a Romulus svého bratra zabil. Stal se prvním vládcem města, které po něm neslo jméno Roma. Tolik pověst.
Po Romulovi vládlo Římu dalších šest králů a posledního Tarquinia Superba v roce 509 př. Kr. zbavil římský lid trůnu a vyhnal ho z města. Byla vyhlášena republika, v jejímž čele byli dva konzulové. Město prosperovalo a podmaňovalo si okolní kmeny - Etrusky, Sabiny a Samnity. Později si podmanilo i území řeckých kolonií. O nadvládu nad Středomořím bojovalo ve třech punských válkách se svým velikým soupeřem Kartágem. Poslední punská válka skončila v roce 146 př. Kr. vítězstvím Říma a Kartágo bylo srovnáno se zemí.
Římskou republiku kromě válek také zmítaly vnitřní boje o moc mezi vládnoucí aristokracií - patriciji a neurozenými občany - plebeji. Pouliční boje a politické vraždy byly na denním pořádku. Římem otřáslo i povstání otroků pod vedením Spartaka v letech 73 - 71 př. Kr. Spojenci v koloniích se dožadovali zrovnoprávnění s Římany. Ve spojeneckých válkách se vyznamenal Lucius Cornelius Sulla. Ten byl pak jmenován diktátorem, nechal zmasakrovat své politické odpůrce a posílil moc senátu.
Po jeho ústupu z veřejného života se moci v Římě chopili Crassus, Pompeius a Gaius Julis Caesar a vytvořili první triumvirát. Crassus v roce 53 př. Kr. padl a mezi Caesarem a Pompeiem
vypuklo nepřátelství. Po zavraždění Pompeia v Egyptě došlo k soustředění moci do rukou Caesara, který by prohlášen diktátorem. Přívrženci republiky však proti němu zosnovali spiknutí a v roce 44 př. Kr. ho nechali v senátu zavraždit. Následovalo období občanských bojů, které bylo ukončeno v roce 27 př. Kr. likvidací republiky a nastolením císařství.Do čela císařství byl postaven Caesarův synovec Octavianus, jemuž senát udělil čestný titul Augustus. Jeho vláda přinesla Římu zklidnění vnitřních poměrů a přispěla k rozvoji ve všech oblastech. Za jeho vlády a za vlády jeho následovníků došlo k rozšíření Římského impéria a vytváření kolonií v ostatních částech Evropy.

Největšího rozsahu dosáhla říše za čísaře Traiana na počátku 2. stol. po Kr. Toto období je pokládáno za vrcholné období římského impéria.
K začátku úpadku přispěly zejména vnitřní problémy říše, způsobené častými vzpourami podmaněných národů a sílícím tlakem okolních barbarských kmenů. Císař Dioklecián koncem 3. století rozdělil říši na část východní a západní a zavedl systém spoluvlády. Sídelním městem východní říše se stala Konstantinopol, kam přesídlila bohatá část populace a tím Řím ztratil své výlučné postavení.Oslabení přispělo k tomu, že Řím již nebyl schopen odolávat tlaku germánských kmenů a byl roku 410 dobyt Visigóty. O čtyřicet let později do Říma vpadli Vandalové a jejich vpád urychlil chátrání města.
V roce 476 germánští vojáci sesadili posledního římského čísaře a tím došlo k zániku Západořímské říše.
V 6. století bylo město zdevastováno a zamořeno chorobami a z jeho bývalé slávy zbyl jen stín.

Po pádu impéria se vládcem nad většinou Itálie stal papež, který si Řím zvolil za své sídlo proto, že zde byl v roce 64 po Kr. umučen Svatý Petr. Papež se v zemi zmítané chaosem stal autoritou a postupně na něj přecházela i světská vláda. Vedl vyjednávání s barbarskými králi a staral se o zásobování města.
Byl nazýván Pontifex Maximus, což znamená stavitel mostů mezi bohem a lidmi. Význam Říma vzrostl za pontifikátu Řehoře Velikého, který šířil křest'anství po Evropě.
Počátkem 9. století francký král Karel Veliký obnovil titul císaře římského a nechal se papežem korunovat a tím předznamenal sepětí evropských dějin s katolickou církví. Řím se stal centrem křest'anského světa.
V roce 1084 byl Řím dobyt a vypleněn Normany a po dalších sto let se vedl spor mezi papežem a městem, což vedlo k tomu, že papežský dvůr přesídlil do Viterba.
Roku 1308 papež Klement V. , který pocházel z Francie, přenesl papežský dvůr do Avignonu a z Říma se stalo provinční město.
Pokus o znovuvytvoření republiky ztroskotal. V roce 1377 se papežský stolec do Říma vrátil s Řehořem XI. Papežská instituce však byla oslabena a k jejímu upevnění došlo až později. Moc se přesunula do rukou několika rodin, které si jí mezi sebou předávali a to včetně papežského stolce.
Od poloviny 15. století nastalo období rozkvětu města díky sílící moci papeže. Obnovovaly se památky, stavěly se kostely a věhlasní umělci pracovali na zakázkách pro papeže. Michelangelo vyzdobil freskami Sixtinskou kapli, Raffaelo vymaloval komnaty Vatikánského paláce a mnozí další renesanční umělci vytvořili svá nejlepší díla.
Roku 1527 bylo toto období násilně přerušeno vpádem Habsburků, když armáda Karla V. Řím vyplenila. V následujících letech došlo k obnově stavební činnosti, byla dokončena bazilika Sv. Petra.
V období baroka vznikaly i světské stavby a jako hlavní architekt a sochař působil v Římě Bernini. V roce 1798 obsadil město Napoleon a došlo k úpadku papežství. Papež byl poslán do Francie a Napoleon vyhlásil republiku, která trvala do roku 1815, kdy opět byla obnovena moc papeže.
Když v roce 1861 Garibaldi sjednotil Itálii, pokoušel se získat i papežský stát, ale ten bránila Francie. Až po porážce francouzů pruskou armádou v roce 1870
se konečně podařilo připojit tuto část země ke sjednocené Itálii a Řím se stal hlavním městem.
Snaha krále Vittoria Emanuela II. a vlády o úpravu vztahů nového státu a papežského stolce se nezdařila.
K této úpravě došlo až v roce 1929 za Mussoliniho diktatury podepsáním Lateránských dohod. Od tohoto data uznal Vatikán italský stát a naopak bylo italským státem uznáno teritoruim Vatikánu nezávislé na Itálii.

V současnosti má Řím téměř čtyři miliony obyvatel a je městem, které má nejvíce pamětihodností na světě. Tyto dokládají více než dvě a půl tisíciletí starou historii.


Fotografie jsou použity z Wikipedie.it

pátek 19. února 2010

Osmá cesta zpět

Neděle 27. září 2009
Ráno po probuzení odcházíme na snídani, potom balíme věci a nastupujeme do autobusu, který nás odváží zpět do Říma, ke stanici metra Magliana. Metrem jedeme do centra a vystupujeme na stanici Colosseo. Vycházíme z metra a před námi se tyčí monumentální Koloseum, s jehož stavbou bylo započato v letech 70-72 n.l. za vlády císaře Vespasiana a která byla dokočena v roce 80 n.l. za vlády Tita.
Jdeme po Via dei Fori Imperiali podívat se na Císařská fora a Traianův sloup. Potom se vracíme zpět a u vstupu na Forum Romanum si zajišt'ujeme vstupenky na Římská fora a do Kolosea, abychom nemuseli v Koloseu stát frontu. Vracíme se zpět ke Koloseu a při jeho prohlídce si uvědomujeme svou malost. Po prohlídce Kolosea jdeme na Římská fora, navštěvujeme Palatin, na kterém si jdeme prohlédnout dům císaře Augusta a další archeologické vykopávky. Z Palatinu je nádherný rozhled na celé Forum Romanum pod námi. Procházíme potom mezi jednotlivými památkami a chvílemi listujeme v průvodci pro lepší orientaci. Chodíme místy, kudy kráčela historie a která jsme znali zatím jen z knih a filmů.
Po prohlídce archeologického areálu odcházíme na Kapitol, kde si prohlížíme Palazzo Senatorio (Římskou radnici), která leží na náměstí Piazza Del Campidoglio (Kapitolské náměstí). Na tomto náměstí se nachází jediná jezdecká socha z doby antiky - socha Marka Aurelia. Odtud pokračujeme po Via Del Campidoglio, ze které věnujeme poslední pohled na Forum Romanum a jdeme směrem k Tibeře, kde další naší zastávkou je kostel Santa Maria in Cosmedin. V tomto kostele se nachází Bocca Della Veritá (Ústa pravdy). V nedalekém parku stojí další památky jako je chrám bohyně Vesty a Fortuny Virile.
My pokračujeme po nábřeží podívat se na Tiberský ostrov a odtud procházíme Židovskou čtvrtí k
Marcellovu divadlu a pozůstatkům Ianova chrámu. Dostáváme se pod Michelangelovo schodiště Cordonata, které vede na Piazza Del Campidoglio a přicházíme k velkolepé budově Vittoriano, která byla vystavěna na počest krále Vittoria Emanuella II.
Jdeme na Piazza Venezia a odtud pokračujeme k dalšímu klenotu Říma, kterým beze sporu je Fontána di Trevi. Chvíli posedíme u fontány a vdechujeme atmosféru podvečerního Říma a potom jdeme do fontány hodit minci, abychom se do Říma ještě někdy vrátili. Krátce se jdeme podívat na Quirinale, což je prezidentský palác a při návratu zpět k Fontáně di Trevi nakupujeme nějaké suvenýry. Odtud odcházíme na Piazza di Spagna (Španělské náměstí) na němž je další fontána od Berniniho - Barcaccia.



Vystupujeme vzhůru po Španělských schodech ke kostelu Santa Trinita dei Monti a odtud pokračujeme po Vialle della Trinita dei Monti. Krátce se zastavujemem na vyhlídce na Řím a v zapadajícím slunci se s Římem loučíme.
Potom scházíme dolů na Piazza Del Popolo a odtud jdeme opět na zastávku Flaminio. Příměstským vláčkem odjíždíme na Saxa Rubra, kde už na nás čeká autobus.
Odjíždíme z Říma a věříme, že to určitě nebyla naše poslední návštěva.
Autobus s námi pak zastavuje na odpočívadle, na kterém jsme byli včera brzy ráno.
Zážitků a dojmů bylo tolik, že to bude chtít nějaký čas, aby se "vše vstřebalo". Na dva dny v Římě určitě nikdy nezapomeneme.
Jedeme zpátky nocí po A1 a A22.

Pondělí 28.9.2009
Autobus nám zastavuje ráno na odpočívadle v Německu, po ranní hygieně a snídani pokračujemem zpět domů (s občasnými zastávkami). V Plzni se s námi loučí průvodkyně a někteří spolucestovatelé a my pokračujeme do Prahy. K Hlavnímu nádraží přijíždíme kolem druhé odpolední.

Další foto je v Galerii

Osmá cesta do Itálie

V červenci letošního roku jsme zvažovali, zda navštívit nebo nenavštívit Řím, když jsme na jeho okraji nocovali cestou z Kalábrie. Tehdy jsme se rozhodli, že by bylo lepší, aby první návštěva "věčného města" byla s průvodcem a potom, až přijedeme příště, budeme mít trochu představu, kam se jít podívat.
Na internetu jsme si našli poznávací zájezd do Říma a Vatikánu, který pořádá CK Plustour z Nového Boru. Výhodou byl i termín zájezdu, nebot' využíval státního svátku a tím pádem nám stačil jen jeden den dovolené.                                                                                                                                   *)

Pátek 25. září 2009
V půl dvanácté dopoledne odjíždíme z parkoviště od Hl. nádraží v Praze a jedeme na Plzeň, kde přistupují další cestovatelé a průvodkyně. Autobus zajíždí k pumpě u Nýřan, kde tankuje plnou. My také doplňujeme poslední zásoby na cestu a jedeme zpět k dálnici a po ní po trase Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Innsbruck jedeme na Brenner, odkud po A22 a A1 jedeme do Říma.
Opět se mi nedaří spát. A když už konečně přichází spánek z únavy, autobus zastavuje na odpočivadle.

Sobota 26. září 2009
Nad ránem zastavujeme na odpočívadle těsně před Římem, abychom v Autogrillu posnídali a provedli ranní očistu. Odtud pokračujeme na předměstí Říma na terminál Saxa Rubra a bereme si věci, které tento den budeme potřebovat. Autobus pak odjíždí s tím, že na nás bude čekat na jihu Říma. My se přesouváme ke stanici, odkud jezdí do Říma příměstský vlak. Jsme tu však brzy a pokladny, které prodávají lístky jsou ještě zavřené. Fungují jen automaty, kam se hází mince a ne všichni mince mají. Když už konečně mají všichni lístky, jdeme na nástupiště počkat na vlak. (lístky na MHD stojí v Římě 1E a platí jak na vlak, tak i v metru). Procházíme turniketem a po chvíli již jedeme vlakem na jeho konečnou Flaminio. Potom přejdeme do stanice metra a tím pokračujeme do stanice Ottaviano, odkud pak pokračujeme do Vatikánu. Naší prohlídku budeme začínat ve Vatikánských muzeích, která otevírají od 9 hodin. Je půl osmé a již ted' tu stojí fronta. Máme hodinu a půl času, já se proto vydávám s několika dalšími fotografovat nám. Sv. Petra, než se tam nahrnou davy turistů.
Cestou si kupuji průvodce Římem a Vatikánem v češtině. Při návratu už fronta čítá několik desítek metrů a je ohraničena páskou. Jdu tedy po ulici a hledám manžela a ostatní ze zájezdu. Když ho nacházím a podlézám pásku, abych se vrátila do fronty, někdo vzadu za námi hartusí.
Vcházíme do Vatikánských muzeí, kupujeme si vstupenky a pokračujeme směrem nahoru. Jako první se jdeme podívat do Pinakotéky na obrazy, potom se díváme z terasy na zahrady a rozhodujeme se, kam jít dál. Je nám naprosto jasné, že čas, který máme vymezen do srazu na nám Sv. Petra, je příliš krátký na to, abychom stihli vidět všechno. (Stejné dilema jsme kdysi řešili v Londýně při návštěve Britského muzea). Pokračujeme do sochařské expozice a procházíme potom do části věnované Egyptu. Odtud jdeme do Etruského muzea, což bereme jako určitou povinnost i díky tomu, že Etruskové patřili k původnímu obyvatelstvu Itálie. Z oken muzea si prohlížíme Vatikán. Po odchodu z Etruského muzea splýváme s davem a postupujeme nádhernými sály, které slouží i jako reprezentační směrem k Sixtinské kapli. Procházíme také původním příbytkem papežské rodiny Borgiů. V Sixtinské kapli je nával, nesmí se tu fotit, ale když vidím turisty, kteří to zkouší, tak se také osměluji. Na radu průvodkyně vycházíme východem pro skupiny, čímž se dostáváme přímo k bazilice Sv. Petra. (v opačném případě bychom vyšli až na náměstí a museli bychom si vystát další frontu do baziliky). V bazilice se s manželem rozdělujeme, on jde díky průvodkyni na věž a já procházím bazilikou a fotím. Neopomenu pohladit nohu sv. Petra. V centrální části na podlaze jsou vyznačeny značkami katedrály celého světa, nacházím značku naší katedrály Sv. Víta a uvědomuji si, jak je proti Sv. Petru malá. Jdu se podívat i na slavnou Pietu od Michelangela. Potom vstupuji do podzemí baziliky, kde jsou pochováni papežové a vatikánské osobnosti a kde je i hrobka sv. Petra. Odtud vycházím na náměstí Sv.Petra, usedám na schodiště do stínu a nasávám atmosféru. Tady mě nachází manžel, který mi líčí zážitky z věže. Jdeme si koupit nějaké pohlednice a potom už odcházíme k obelisku, kde máme jako skupina sraz.
Vydáváme se na prohlídku Říma. Jdeme po Via della Conciliazione k Andělskému hradu a potom po Andělském mostě přecházíme na druhý břeh. Odtud jdeme na známé náměstí Piazza Navona, na kterém stojí nádherná Fontána čtyř řek od Berniniho. Po prohlídce náměstí pokračujeme k Panteonu, ve kterém jsou pochováni slavní Italové, jako např. Rafael Santí, králové Umberto I. a Vittorio Emanuel II. a mnohé další osobnosti. Odtud se jdeme podívat ke kostelu Santa Maria Sopra Minerva. Vracíme se se zpět k Panteonu a pokračujeme na Piazza San Luigi De'Francesi, na kterém stojí stejnojmenný kostel (Sv.Ludvík Francouzů), v tomto kostele jsou slavná plátna od mého oblíbeného malíře Caravaggia. Po prohlídce kostela jdeme ulicemi Říma k Mausoleo Di Augusto a odtud potom na Via del Corso, která je velice rušná a živá. Po ní docházíme na Piazza Del Popolo, tady navštěvujeme kostel S.Maria del Popolo ve kterém jsou další Caravaggiova plátna a mnohé významné památky.
Odtud odcházíme na zastávku metra Flaminio.
Nastává problém, protože metro nejede. Druhý problém je ten, že průvodkyně nemá telefonní spojení na řidiče autobusu. Římské autobusy, které projíždějí jsou beznadějně narvány a není naděje, že by se do nich někdo z nás vešel, natož celá skupina. A navíc, kam bychom jeli, když to tady neznáme. Průvodkyně se domlouvala s průvodcem další skupiny, aby nějakým způsobem upozornil řidiče, že jsme na Flaminiu uvízli. Toto celé se řešilo skoro hodinu, kolem nás projížděly narvané autobusy.
A pak někdo řekl, hele u metra už jsou otevřené dveře. Naše skupina se přesunula do metra, které po chvíli přijelo a odjeli jsme z Flaminia na konečnou stanici Anagnina. Metro bylo narvané k prasknutí. Na konečnou jsme přijeli už za šera.

Po nastoupení do aut
obusu odjíždíme z Říma směrem na jih k moři do městečka Ardea. Ubytováni jsme v hotelu Le Palme, v půl desáté jdeme na opožděnou večeři a po ní uléháme.


Více fotografií je v Galerii a zde






*) Foto Kapitolské vlčice použito z oficiálních stránek Říma.

středa 10. února 2010

Sedmá cesta z Itálie

Je sobota 4. července 2009 a my se chystáme k návratu domů. Velikou výhodou je to, že v pondělí 6. července je svátek, tudíž den volna. Proto nemusíme nijak spěchat a rozhodujeme se, podívat se na místa, kolem kterých většinou spěcháme při cestě na jih či zpět.




Co říci k pobytu v Guardavalle Marina. Nejdříve pozitiva: moře, které omývá pevninu v tomto místě je nejkrásnější, u kterého jsme kdy byli, je čisté a voní. Letovisko leží v oblasti, která je známá z pověstí o Odysseovi, je zde spousta památek a nádherných městeček. Projeli jsme celé pobřeží od Krotonu až po Reggio Calabria a část vnitrozemí.
A negativní poznatky? Nikdy jsme se ještě nesetkali s tak ubohým vybavením bungalovu, kromě nábytku tu toho moc nebylo. Sice jsme reklamovali nedostatky, ale byl nám přidělen jeden příborový nůž a hadr na podlahu. V městečku Guargavalle jsme si koupili hrnec, abychom měli v čem vařit, nůž a hrnky si vozíme naštěstí sebou. Při prvním seznámení s delegátkou nám bylo sděleno, že "zrušila noční klid" - o tom jsme se mohli přesvědčit hned první noc po příjezdu a pak i mnohokrát potom. V druhém týdnu jsme se seznámili se sympatickou rodinou z Ostravy a ti říkali, že jim bylo doporučeno, aby si ze zatím neobydlených apartmánů vzali, co jim chybí - tak nám došlo, že v tom "našem" se asi někdo zásobil, aby přežil. To co ovlivnit nešlo byli komáři (ti si na nás opravdu smlsli) a ne příliš dobré počasí.

Z Faro Punta Stilo odjíždíme po stejné cestě, kterou jsme sem před třemi týdny přijeli. Po SS106 přes Soverato do Catanzaro Lido, pohledem se loučíme s Jónským mořem.

Po Viale Europa pokračujeme po SP48 SS280 k Sant'Eufemia, kde najíždíme na dálnici A3. Cesta pokračuje celkem plynule až po Frascineto. Tady ale nastávají problémy, dálnice se opravuje, což znamená že veliká jí část je svedená bud' nalevo nebo napravo, naše rychlost se pohybuje mezi 30 - 50km/hod. a tímhle tempem jedeme až k Battipaglii. V mnohem horší situaci jsou ale ti, kteří jedou na jih. Kolony jsou několik kilometrů dlouhé. Konečně se dálnice rozjíždí a my můžeme plynule pokračovat dál. Ze Salerna pokračujeme ve své cestě po A30 a po A1. Hned na prvním sjezdu na A1 opouštíme dálnici a jedeme se podívat do Caserty.
Caserta byla sídlem neapolského krále, městu vévodí palác Palazzo Reale, který leží v nádherném parku s fontánami a kaskádami (více o Casertě v samostatné kapitole). Díky navigaci nacházíme, co jsme hledali. Auto parkujeme nedaleko bočního vstupu do parku a jdeme nejdříve na prohlídku paláce. Z plochy paláce je zpřístupněna jen jeho část, ale to co jsme viděli je velkolepé. A park - o tom se dá hovořit jen v superlativech.

Po prohlídce Caserty odjíždíme zpět k dálnici A1 a pokračujeme směrem na Řím. Ubytováváme se v kempu I Pini na severním okraji Říma a zvažujeme co dál: navštívit Řím nebo ne?
Vzpoměla jsem si na kolegu z práce, který jel do Říma a vůbec ho neznal (stejně jako my) a pohyboval se v bludném kruhu a většinu památek vůbec nenašel. Až pak doma zjistil, že stačilo dojít o ulici dál... Proto abychom nedopadli jako on, rozhodujeme se, že do Říma pojedeme někdy s průvodcem na poznávací zájezd. Přeci jenom budeme mít nějaké vodítko.
Ukládáme se k noclehu.

Neděle 5. července 2009
Ráno po snídani balíme stan, jdeme uhradit pobyt a vracíme se zpět na dálnici A1. Jedeme po ní do Orte a tady jí opouštíme a jedeme po E45, po které jsme už jeli před dvěma roky do Kampánie.
Kolem silnice kvetou slunečnice, na kopcích jsou stará města. Zjišt'ujeme, že u Bagno di Romagna je v provozu už polovina mostu - ovšem ve směru na jih. My jedeme opět po úbočí kopce a kocháme se okolní krajinou. Po E45 jedeme až před Ravennu, což je náš další cíl. Stejně jako v případě Caserty využíváme navigaci, která nás bez problémů navede do centra města.Auto parkujeme u městských hradeb a vstupujeme z Piazza Baracca do historického centra Ravenny, která byla před více než patnácti sty lety hlavním městem Západořímské říše a největšího rozkvětu dosáhla za nadvlády Byzance. Kupujeme si Návštěvnickou kartu, která nás opravňuje k návštěvám nejzajímavějších památek a za pomoci plánku, který jsme dostali, procházíme městem a prohlížíme si tu nádheru. (Ravenně také bude věnována samostatná kapitola). V pozdním odpoledni opouštíme historické centrum a vracíme se k autu.

Z Ravenny vyjíždíme směrem na sever po SS309 (E55) a projíždíme nížinou podél moře a lagun a potom jedeme deltou Pádu. U Chioggia najíždíme na most a jedeme přes Benátskou lagunu. Je tu docela veliký provoz, zejména motorkářů, kteří se vracejí z pláží v této oblasti.
Pokračujeme stále po SS309 kolem laguny a v Benátkách najíždím
e na dálnici A4, po níž jedeme do Santo Stino di Livenza. Z dálničního sjezdu míříme k jaderskému pobřeží do Caorle, kde se ubytováváme v kempu S.Margherita a tady budeme přenocovat.
Kemp leží na jižním okraji Caorle a od moře je oddělen jen malým náspem. V kempu je všude jemný písek, který se dostane všude. Kemp je poměrně velký, ale na jeho velikost má velice malé sociální zázemí (pouhé 3 sprchy na pánech a totéž na dámách). Takže po postavení stanu se vydáváme do města na večeři a potom uléháme ke spánku.

Pondělí 6. července 2009
Ráno po snídani balíme stan a jdeme se na chvíli projít k moři. Potom odjíždíme zpět na Santo Stino di Livenza a odtud po dálnici A4 míříme na A23 a do Udine. Po obloze ze začínají honit mraky. Pokračujeme po A23 Alpami na Tarvisio, překračujeme rakouské hranice u Villachu a odtud pokračujeme po A10 v průjezdu Alpami. Chvílemi prší, občas i leje jako z konve.
Teplota se pohybuje mezi 12o až 14oC. Alpské vrcholky jsou v mracích a nejsou moc vidět. Tauernský tunel je po požáru sveden do jednoho pruhu, ale projíždíme ho bez jakýchkoliv problémů, asi proto, že je pondělí.
V dešti přijíždíme do Salzburgu a odtud pokračujeme po A8 na Mnichov. Pak na chvíli přestává pršet, tak děláme krátkou zastávku u jezera Chiemsee. Pokračujeme do Mnichova, který objíždíme po A99 a po A9 a A93 po staré známé trase přes Regensburg, Rozvadov a Plzeň se vracíme zpět do Prahy.