Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 28. února 2012

Cesta na sever

Do svého rodiště jsem ještě před rokem jezdila pravidelně. Každé tři až čtyři týdny jsem absolvovala cestu do místa, kde jsem se narodila, kde jsem prožila své dětství a kde jsem až do minulého roku měla maminku.
Na tento víkend jsme si s mužem naplánovali cestu na sever. Hlavním důvodem bylo to, že uplynul rok od maminčiny smrti. Od té doby jsme byli v Rumburku hodně málo. Letos je to naše první cesta.
Naší cestě předcházel opět jeden z mých kuriózních úrazů.
V pátek v podvečer jsem si svlékla kabát a sáhla na věšák pro ramínko. V ten moment vešel do bytu můj muž a něco vesele zahlaholil. Asi jsem se lekla, či jsem to ramínko držela blbě, ale každopádně jsem se s ním praštila přes oko. Nic mě nebolelo, jen jsem sama pro sebe zkonstatovala, že jsem opravdu nemehlo a kdybych se chtěla trefit, určitě se netrefím.
V sobotu ráno jsem vstávala brzy. Jednak jsem chtěla zabalit věci sebou a pak udělat pro oba snídani.
Došla jsem do koupelny a ztuhla jsem. V zrcadle jsem viděla něco, co jsem opravdu vidět nechtěla. Ramínkem jsem si udělala parádního monokla. Co ted'? Natírat to make-upem nemá smysl, stejně to proleze. Nasnídala jsem se sama a pak jsem uvařila kávu pro muže a šla ho vzbudit. Zatím si ničeho nevšiml, je to dobrý.
Odvracela jsem obličej hodně dlouho a úspěšně, navíc jsem si vzala sluneční brýle. Svítilo naštěstí sluníčko.
V Břevnově muž zastavil s tím, že jde koupit noviny. Aktivně jsem vyběhla z auta. V trafice jsem brýle posunula do vlasů, bylo tam příšeří. Když jsem se vracela k autu, viděla jsem vyděšený manželův výraz.
"Ježišmarjá, co se ti stalo?"
"Včera jsem se praštila ramínkem, když jsi přišel domů."
"Nojo, ale večer jsi tam nic neměla, to bych si všimnul."
Nasadila jsem si znovu sluneční brýle.

Cestou na sever jsem skrz okno auta fotila. Většinou ale cestuju bez fot'áku. Zdokumentovala jsem naší cestu na sever.

V Praze a jejím blízkém okolí panovalo předjarní počasí, nikde ani známka sněhu. Sluníčko svítilo a na obloze se objevovaly oblaky různých tvarů a barev.
V zatáčkách mezi Liběchovem a Dubou byly kolem silnice louky pokryté ledem a zamrzlý rozlitý potok. Čím více jsme se přibližovali k severu, začínal se objevovat sníh.

Vše probíhalo v pohodě až za Svor. Na kopci stála šňůra aut a proti policejní auto. Mnoho aut před námi se otáčelo do protisměru a sjíždělo zpět z kopce do Svoru.
"Víš co, pojedeme přes Kytlice, tady je asi nějaký mazec, když to tu policajti zavřeli."
Sjeli jsme tedy do Svoru a odbočili na Kytlice. Cesta je tam úzká, ted' byla navíc ještě užší, díky bariérám špinavého sněhu. Provoz po ní byl nezvykle silný v obou směrech a auta se ohleduplně vyhýbala v místech, kde sníh byl odklizen.
Po pár kilometrech jsme zastavili v jednom sněhovém zálivu, abychom pustili auto v protisměru. Okénko u auta se otevřelo a protijedoucí řidič nám řekl, že pokud jedeme na Rumburk, dál se nedostaneme, prý je kus dál bouračka a on se také vrací. Otočili jsme se a pomalu se vraceli zpátky do Svoru. Takových nás tam bylo více. Proto ten silný provoz.
Vyjeli jsme zpátky na kopec a zařadili se znovu do šňůry aut. Muž vystoupil a vydal se směrem k policejnímu autu. Cestou od policejního auta informoval řidiče aut před námi.
Vrátil se s tím, že kousek odtud spadl kamion, v místě, kterému se říká "zatáčka smrti" a vytahují ho jeřábem. A prý to bude trvat minimálně ještě hodinu.
Vzala jsem si atlas a chvilku jsem do něj koukala.
"Hele, máme dvě možnosti. Bud' to vezmem na Cvikov a přes trojmezí do Německa a nebo se vrátíme do Boru a pojedeme na Kamenici."
Zvolili jsme cestu přes Kamenici. Pod Křížovým Bukem jsme zahlédli dvě policejní a dvě hasičská auta a další vozy.
"A je to v p...li", pronesl můj muž. Pomalu jsme se blížili k místu další nehody. Naštěstí zůstal jeden pás volný a my projeli. Mezi hasičskými vozy jsme viděli něco červeného, něco, co kdysi bylo autem. Z těch trosek nebylo možné poznat, co to bylo původně za značku.

V Jiřetíně pod Jedlovou jsme udělali zastávku. Dcera si přes internet v místní cukrárně objednala marcipánovou hmotu, protože mladší vnučce budou v pátek tři roky a přeje si "medvídkový dort". Nechci nijak snižovat schopnost své dcery ve výrobě dortu, nicméně jsem se zeptala milé a příjemné paní, zda by měli na prodej marcipánového Medvídka Pú a prasátko, které jsem objevila na jejich webu. Velice ochotně mi řekla, že když počkáme 20 minut, že je vytvoří. Objednali jsme si kávu, k ní dortík a v příjemném prostředí jsme chvilku poseděli.
Hodinky jsem nesledovala, ale za chvilku paní cukrářka přišla a přinesla dvě kouzelné marcipánové figurky.
Takže, pokud se dceři dort nepovede, nastoupím já. V opačném případě má vnučka za měsíc svátek a ty figurky z marcipánu mají půl roku "záruku". A v červu je přeci "den dětí". :-)

Když jsme na křižovatce najížděli zpátky na silnici do Rumburka, od Svoru stále ještě nic nejezdilo. Určitě bylo příjemnější posedět v cukrárně, než sedět v autě na kopci a čekat, až bude cesta volná.
Do Rumburka jsme dorazili krátce před polednem.
Po přivítání se sestrou jsem si sundala černé brýle a ona se začala smát.
"Víš jako co vypadáš? Jako ten pes ze starých gramodesek." Můj muž se přidal a pronesl: "Nojo máš pravdu - His Master's Voice."
Když jsme se dostatečně "vychechtali", ukázala nám sestra svou ruku. Je levák a ruka, kterou potřebuje, jí ochrnula. A prý to bude běh na hodně dlouhou trat'. Její obrovskou výhodou je to, že má šikovnou i pravou ruku. Stát se to mě, pravákovi, zůstala bych asi odkázaná na cizí pomoc, protože moje levá ruka je opravdu levá.
I přes tento handicap, uvařila sestra vynikajícího kance na víně.

Po obědě jsme zašli všichni na hřbitov. Po krásném slunečném dopoledni se počasí pokazilo a drobně pršelo. Chvílemi poletovaly mokré sněhové vločky.
Zima se ještě nevzdává.

Něco z cesty jsem zdokumentovala. Fotografie jsou nekvalitní, protože byly pořizovány za jízdy přes sklo auta a navíc ještě s černými brýlemi.

Pohled přes čelní sklo z D8, kousek za Prahou
Mělnický zámek
Čertovy hlavy, které se nacházejí nad obcí Želízy. Donedávna nebyly vidět, skrýval je les. Jejich autorem je sochař Václav Levý
Jedna z dominant Lužických hor - Klíč (759 m.n.m.)
"http://nd05.jxs.cz/141/876/cbac222055_83812740_o2.jpg" alt="" />
Sněhová pláň nad Svorem
Cestou zpět do Svoru
Pohled na Klíč z cesty na Kytlice
Znovu na kopci nad Svorem
Pohled na Lužické hory od Kamenického Šenova, zde bylo o poznání méně sněhu
Silnice pod Křížovým Bukem

Studenec (736 m.n.m.)
Cíl cesty Rumburk

V neděli jsem dceři předávala marcipán. Podívala se na mou tvář a zeptala se, co se mi stalo. Monokl se začal vybarvovat do tmavě fialové barvy. Když jsem jí vylíčila, jak jsem "šikovná", začala se smát a pak se zeptala, zda nechci půjčit stíny skoro stejné barvy na druhé oko. S díky a se smíchem jsem odmítla, ale začala jsem docela vážně přemýšlet o tom, jak půjdu v pondělí do práce. "Hele mami, jdi rovnou v těch černých brýlích, vypadáš jako týraná žena."
Ofinu jsem večer doma vyfoukala tak, aby mi šla přes oko. Ráno jsem stála před zrcadlem, barva oka začala trochu světlat, ale byla stále intenzivně tmavočervená.
Do práce jsem přišla nenalíčená. Kolegové se na mě dívali se zvláštním výrazem, stejně tak i během dne zákazníci. Konečně začali chodit, po dlouhé době bylo co dělat.

Dnes jsem se už nalíčila. Monokl jsem překryla stříbrošedými stíny, ale ofinu nosím preventivně stále sčesanou přes oko.
Jo šikovnost - to nejsou žádné čáry.

úterý 21. února 2012

Marketa Lazarová - po druhé na Stránově


V sobotu 18. února 2012 se na nádvoří zámku Stránov a v jeho blízkém okolí odehrávala již po druhé šermířsko-divadelní bitva na motivy románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová.


Už před rokem jsem o tomto počinu psala a ve zkratce popsala i děj tohoto románu.
Tentokrát Vám netradiční představení Markety Lazarové nabídnu znovu v obrazech.



Prolog
Prolog byl pojednán jako orloj. V oknech zámku se představovali jednotliví protagonisté.

...................Kozlík ...................................................................................................Vypravěč
.......................Alexandra............................................................................................ Mikoláš
...................Saský hrabě................................................................................ Kristián - syn hraběte.....................Lazar ................................................................................................Hejtman Pivo
Marketa Lazarová

I. obraz - Únos Markety
Děj prvního obrazu se odehrává před Obořištěm, sídlem Lazara.
.
Mikoláš přichází na Obořiště


Mikoláš rozmlouvá s Lazarem


Mikoláš je napaden Lazarovými čeledíny

Je zbit do bezvědomí a Marketa se u něj modlí

Lazar, čeledíni a modlící se Marketa u bezvládného Mikoláše

Marketa a Mikoláš

Na pomoc Mikolášovi přicházejí členové Kozlíkovy rodiny


Dochází ke střetu

Lazarovi čeledíni jsou poraženi

Lazar bude potrestán

Mikoláš, který měl původně Lazara přivést ke Kozlíkovi, unáší jeho dceru Marketu


Lazar je spoután a uvázán u Obořiště

Kozlíkova družina odchází, Lazar se dívá na své pobité lidi

Do děje vstupuje boleslavský hejtman Pivo, jehož úkolem je chránit královské cesty před loupežníky, s ním přichází saský hrabě, se svými landsknechty, který hledá uneseného syna


Ozbrojená družina hejtmana Piva a landsknechti saského hraběte

Čin, který se stal na Obořišti musí být po právu potrestán

Obě ozbrojené družiny se vydávají po stopách únosců Markety


II. obraz - Dobývání lesní pevnosti

iv>
Vypravěč příběhu uvádí diváky do děje


U stromu je připoutaný syn saského hraběte Kristián, vedle něj jeho únosce Kozlík

Mikoláš přivádí Marketu Lazarovou

Celá družina postupuje k lesní pevnosti, ve které se Kozlík opevnil

Kozlík je rozezlen. Mikoláš měl přivést Lazara, ne jeho dceru

Připoutejte jí ke stromu!

Družina odchází do pevnosti

Pod rouškou tmy přichází za Marketou Mikoláš

Marketa, jež byla zaslíbena Bohu, podlehla a opětovala lásku Mikolášovi

Alexandra přichází osvobodit Kristiána, ten se do ní zamiluje


Kozlík ráno objevil dva milenecké páry a vůbec se mu to nelíbilo

Připoutejte je všechny ke stromu!
Kozlíkova družina zahlédla blížící se vojsko

Hejtman Pivo

Střelci, praporečník, bubeník a hejtman Pivo

Kozlík se dobrovolně nevzdá

Vojsko čeká na povel k útoku

Bubeník bubnuje k útoku

Vojsko útočí


Útok pokračuje

Obránci pevnosti odolávají a útok odrážejí

Hejtman Pivo se svým vojskem vyčkává

Do boje o dobytí lesní pevnosti se zapojují sasští landsknechti


Landsknechti postupují k pevnosti a Kozlík prohrává

Saský hrabě prosí svého syna, aby se zřekl lásky k Alexandře

Láska a úcta k otci zvítězila, zklamaná a opuštěná Alexandra odchází


Po souboji s Pivem je Kozlík zraněn jedním ze střelců

Kozlík je odnášen k ošetření, aby na něm mohl být vykonán trest nejvyšší

Kristiánovi došlo, že Alexandru miluje, chodil po lesích, hledal jí, volal a pak láskou zešílel. Šíleného ho našla Alexandra


Láska? Nebo soucit?

Divoká Alexandra šíleného Kristiána zabila a pláče nad jeho tělem

III. obraz - Útok na Boleslav

Mikoláš stojí před branami Boleslavi

src="http://nd05.jxs.cz/139/475/a0b246e021_83638937_o2.jpg" alt="" />
Rád by osvobodil svého otce

Jeho družina se připojuje k útoku

Proti nim stojí obránci Boleslavi

První skupina obránců je pobita, cesta do Boleslavi je volná, ale jen na chvíli, přicházejí další a další


Mikolášova družina je poražena

Někteří jsou pobiti, jiní padli do zajetí

Přichází hejtman Pivo

Kozlík je veden na popraviště ...

...a je svědkem toho, jak je zbytek jeho rodiny oběšen

Kozlík před popravištěm


Dokonáno jest

Alexandra a Marketa Lazarová, které byly za trest přítomny popravě, opouštějí Boleslav

Závěr
Tak, jak to bývá v divadle, následovala už jen děkovačka a potlesk všech přihlížejících





Představení bylo opět velice zdařilé. Poděkování patří všem těm, kteří přes nepřízeň počasí, tající sníh a krásný, leč těžký Vančurův jazyk, zvládli vše na výbornou.