Pokračování předchozí části
11. června 2019
Probudila jsem se v půl osmé, konečně
osvěžená spánkem. Po ranní hygieně jsem si vzala deník a než
jsem našla tužku, vstával i můj muž. Začala jsem chystat
snídani a čekalo mně nemilé překvapení v podobě koláče,
který jsem upekla v pátek večer před odjezdem a který chytil
plíseň. Většinou vydrží týden, tedy za předpokladu, že ho
nesníme. Koláč šel do koše a můj muž, který má rád sladké,
se tvářil hodně nešťastně. Já se také tvářila, ale spíš
nakakaně.
Po snídani jsme zvažovali, co
podnikneme. V plánu byla návštěva botanické zahrady, ale tam se
otevírá až v 10 hodin. Muž proto navrhl, že se pojedeme podívat
do Přírodní rezervace Delta Pádu. Postříkali jsme se
repelentem, vzali si pití a vyrazili.
Cesta tam vede přes lagunu a je hodně
zajímavá. Nenechali jsme se odradit cedulí, která oznamovala, že
je to kvůli opravě slepé. Maximálně se vrátíme. Na spoustě
míst jsou jakési zálivy, kde lze bez problémů zaparkovat.
Využili jsme hned ten první a když jsme stoupali na vyvýšené
místo, přijel pán na kole. Pozdravili jsme se a očekávali, že
nám řekne, že se cesta opravdu nedá projet kvůli opravám. Ne,
neřekl. Naopak nám popsal, kde jsou plameňáci. Bylo nám trochu divné, že nenazývá plameňáky „fenicottero“,ale říká jim „flamingy“. A pak se vše vysvětlilo. Byl to Polák,
který tu žije už spousty let a který jezdí plameňáky
pravidelně kontrolovat. Pokračovali jsme dál, občas udělali zastávku, kde jsme si fotili
vodní ptactvo. Na jednom místě se opravdu pracovalo, ale na
průjezd to nemělo žádný vliv. Možná tam tu značku dali proto,
aby tudy moc aut nejezdilo. Nakonec jsme plameňáky objevili. Muž
je natáčel na kameru, já fotila. Byli poměrně daleko a navíc ve
stínu, ale byli tam. Dojeli jsme až k Východnímu Pádu, kde jsme
zastavili. Vlevo pokračovala silnice k ostrovu Albarella, o kterém
jsme se dočetli, že je v soukromých rukou a není přístupný. Po
silnici vedoucí mezi Východním Pádem a lagunou jsme se vraceli do
vnitrozemí.
Zvu vás tedy na cestu lagunou:
Mezi časté obyvatele laguny patří racek středomořský
Jsou tu k vidění i volavky bílé
Kolonie racků chechtavých
Konečně! Jsou tu plameňáci. Sice daleko, proti slunci, ale jsou tu
Jsme u Východního Pádu
Ještě několik záběrů laguny z jedoucího auta
Červeným tečkami jsem vyznačila cestu lagunou
Zvažovali jsme návrat do apartmánu v Rosolina Mare, ale pak jsme se rozhodli zajet se podívat do botanické zahrady, která se nachází na jižní části téhož poloostrova nedaleko Porto di Caleri.
Klidný tok Adige, ke kterému jsme dojeli
Vrátili jsme se na poloostrov a vydali se jižním směrem.
Celé jméno zahrady je Giardino Botanico
Litoraneo di Porto Caleri nebo také GBL del Veneto. Tedy Pobřežní
botanická zahrada Porto Caleri. Spravuje jí Padovská univerzita,
která byla založena už v roce 1222. Zahradu, která má rozlohu
téměř 23 ha omývá z jedné strany laguna, z druhé Jaderské
moře. Byla založena v roce 1990. Jejím cílem je zachovat
jedinečné a neopakovatelné přírodní prostředí. Zahrada má
tři prohlídkové okruhy, jejichž délka je v součtu něco málo
před 5 kilometrů. Jsou zde k vidění smíšené borovicové a
jilmové lesy, které jsou výsledkem zalesňování v 50. letech
minulého století, dnes doplněné podrostem středomořských
křovin a orchidejí rodu Cephalantera, Ophrys a Orchis. V blízkosti
moře jsou písečné duny, na kterých je typická původní
vegetace rostoucí v sypkém písku. Na okraji laguny Caleri se
vyskytují slané bažiny. Po vyvýšeném chodníku se návštěvník
dostane nad lagunu, kde kromě flóry může obdivovat také místní
faunu. V součtu nabízí tato přírodní botanická zahrada
dvanáct různých ekosystémů s přibližně 220 druhy rostlin.
Zahradu jsme prošli celou. Sice nám
chvíli trvalo, než jsme rozklíčovali značení jednotlivých
okruhů, kdy jsme se dokonce i vraceli, abychom se ve finále
opakovaně dostali tam, odkud jsme vyšli, tedy k budově s
pokladnami.
Pojďte tedy s námi na její prohlídku:
Plánek botanické zahrady
V červeně značené lesní části je spousta stromů ohnutá kvůli větrům, vanoucím od moře
V lese lze objevit krom jehličnanů také fíkovník, čili smokvoň
Informační tabule upozorňuje na některé obyvatele
Přicházíme do modré části - do dun
Yucca tu roste jako plevel. Vyloženě se jim tu daří, byly vyšší než muž a ten není žádný prcek
Na další infotabuli se návštěvník může seznámit s obyvateli přímořské části botanické zahrady
V zimních měsících bývá v těchto místech slaná voda. Ne všem rostlinám to svědčí
Na horizontu je vidět stříška
V těchto místech byla cítit síra. A nejen cítít
Chodník nad lagunou a již zmíněna stříška
Je zakázáno pošlapávat a poškozovat rostliny
Laguna. Tam někde na horizontu jsme dnes ráno byli
Z vyhlídky lze pozorovat kraby, jak ve vodě, tak i v bahně
V části laguny hospodaří rybáři
Poslední pohled a my se budeme vracet
Cestou zpět jsme objevili cestu, která
ústila na parkoviště, které už v době našeho příjezdu bylo
plné. Auto jsme nechali u přístavu. Touto cestou chodilo poměrně
dost lidí v protisměru. Někteří se možná chodili koupat na
samotný jih poloostrova, další možná šetřili na vstupném a do
botanické zahrady chodili tudy.¨
Každopádně návštěva stála za to.
Cesta z botanické zahrady
Na parkovišti, kde při příjezdu nebylo místo, jsem objevila tuto tabuli.
Modrá vlajka se uděluje opravdu jen těm nejlepším plážím.
Jsme evidentně na dobrém místě.
Po návratu do apartmánu jsem udělala
další rychlý oběd a po krátké siestě jsme se vydali k moři.
Foukal vítr a nebe se mračilo. První
déšť jsme přečkali pod plážovým deštníkem, stejně tak i
druhý. Mezitím se pláž vylidnila. Obloha neslibovala nic hezkého,
takže jsme vše zabalili a vydali se na cestu k našemu dočasnému
domovu. Deštník jsem otevřela a položila ho před balkon, aby
oschl. Ale asi jen proto, aby nám potřetí zmokl.
Navečer jsme vyrazili do nákupního
centra, které nám doporučila delegátka. Nějaké pečivo, pak
Oust, protože málo platné, pořád je to v apartmánu trochu
cítit. I když to cítím asi už jen já s tím svým rypákem. Pak
technický benzín, protože na čelním skle jsou kapky smůly z
borovic, pod kterými se parkuje. Potom jsme ještě nakoukli do
vedlejšího outletu, kde jsem si koupila moc hezké boty.
Po návratu jsem udělala večeři a po
ní si šla umýt vlasy, zatímco muž sjížděl přes můj mobil
internet. Je to žrout! Ne muž, ale internet, který mi spotřeboval
téměř veškerý limit dat.
Lehnout jsem si šla brzy, zítra se
jede na výlet.
Pokračování příště