Je za námi první adventní neděle a byla zapálena první svíčka na adventním věnci.
Většinu plánů, které jsem měla, jsem změnila. Kašel mě neopouští, z toho důvodu jsem opustila nápad odjet do Lysé nad Labem na Vánoční trhy. Ještě budou dvakrát. Místo toho jsem se věnovala práci v teple domova, jedinou výjimkou bylo pověšení světýlek na keře a stromečky před domem.
Přiznám se, že mě tak trochu hryzalo svědomí. Měla bych se konečně pustit do předvánočních příprav. Minulý rok začal advent téměř o týden dříve, tento bude kratší. Evidentně hřeším na to, že jsem v důchodu a že mám na všechno více času. Zůstalo však jen u myšlenek.
O adventní neděli rozsvěcíme kromě první svíčky a světýlek před domem také světla v oknech bytu. Jsem v tomto případě průkopník, protože jsem byla v ulici první, kdo s tím začal. Okna jsem poprvé ozdobila už v roce 1975. U nás doma se okna zdobila, tento zvyk převzali moji rodáci ze sousedního Německa. Vždy v adventu bylo tam u nás doma na obou stranách hranic vše krásně ozdobené. Muž se tehdy na mou výzdobu moc netvářil, opak byl pravdou. Remcal a upozorňoval, že to vypadá jako na střelnici, nebo ve výloze. Až později, kdy mu mnozí sousedé hlásili, jak jsou ta okna krásná a že se mnou nechali inspirovat, začal se usmívat. Dokonce jsme tehdy vyrobili první světelnou girlandu. Muž letoval žárovičky, které jsem nabarvila několika laky na nehty, ke drátům. Česko je přeci zemí kutilů.
Okna zdobím už dlouhých 37 let. Vše bylo připravené a já už jen čekala, až se venku setmí. Po půl páté jsme provedli "slavnostní" rozsvícení a já potom zachumlaná do kabátu a v kulichu jsem s fot'ákem oběhla dům, abych si ten letošní svit žároviček zdokumentovala. Zem byla zmrzlá, zahrada pod mýma nohama křupala a já fotila a fotila. Za tmy a v zimě, navíc s obyčejným fot'áčkem. Z mnoha fotografií, které jsem udělala, jich použitelných bylo málo.
Přišla jsem domů, uvařila si další hrnek bylinkového čaje a pustila si v televizi Adventní koncert. Rozhodla jsem se, že už nebudu nic dělat. Dívala jsem se na koncert, vyšívala jsem v pořadí již třetí vánoční ubrus a přemýšlela.
Měla bych se pustit do cukroví.
Měla bych udělat .... asi sto věcí.
Ráno jsem objednaná na plicní, už od září.
Co mi doktorka řekne, až se jí tam rozchrchlám?
Dnes ráno jsem si musela nastavit budíka na mobilu. Je to zvláštní, ještě před třemi týdny jsem se budila sama ve čtvrt na šest a budík pro mě byl jen jakousi pojistkou. Jak rychle jsem si zvykla na to, že nemusím vstávat.
Mobil mi zapípal ve čtvrt na osm. Asi jsem opravdu vypadla z tempa, protože jsem byla schopná vypravit se z domova za třičtvrtě hodiny, včetně snídaně a nalíčení.
A dnes? Nelíčila jsem se, protože když se rozkašlu, tečou mi slzy. Nebudu riskovat to, že vypadám jako týraná žena s monokly na obou očích. Moje vypravování se mi trvalo o půl hodiny déle. V klidu, pohodě, bez sledování hodinek.
Tramvaj mi jela okamžitě a já dorazila na plicní deset minut před devátou. Objednaná jsem byla na devět hodin, ale paní doktorka mě vzala hned. "Vy nějak kašlete?" Přiznala jsem, že ano. V podstatě kašleme celá rodina. Začal zet' a pak Ema a od ní jsme to čapli všichni zbývající. Stačila krátká cesta autem, kdy se Ema rozkašlala a druhý den jsme kašlali všichni ostatní.
Doktorka si mě poslechla a říkala, že se jí plíce zdají čisté, ale jinak že pěkně chrčím. Jako obvykle tlak a tep. "Máte nějak vyšší tlak a ten tep se mi vůbec nelíbí." Měřila ho znovu a pak pronesla: "Máte už zase tachykardii." Vzhledem k tomu, že můj táta zemřel v 55 letech na srdce, jsem případ. Vyfasovala jsem žádanky na různá vyšetření a vydala se na pout' po poliklinice. Laboratoř, rentgen, EKG. Pan doktor na interně mě potěšil. "Není to nic tragického, máte sice tachykardii, ale ta může být způsobena nemocí, nebo jste si ráno více foukla inhalace. Ischemie tam není žádná, pumpa pracuje pravidelně, i když o něco rychleji." Vrátila jsem se na plicní s papírem z EKG. Sestřička vylezla ven a říkala, že snímek k rentgenu už má paní doktorka v počítači a odemkla mi dveře na spirometrii. Ta byla také v normě.
Paní doktorka mě ujistila, že plíce jsou tentokrát v pořádku, že mám "chycené" jen horní cesty dýchací. Napsala mi jen léky, které pravidelně užívám a pak mi doporučila, abych si v lékárně koupila lék na odkašlání. "Zítra si zavolejte, jak dopadla tak laboratoř."
Přiznám se, že se mi docela ulevilo. K praktickému lékaři jsem jít nechtěla, protože by mě stejně poslal na plicní. Měla jsem však trochu obavu, abych neměla po roce zase zápal plic. To by z mých předvánočních plánů zůstaly opravdu jen ty plány. V lékárně jsem "nafasovala" léky na tři měsíce, koupila si doporučený preparát a další krabičku čaje na kašel. Docela mi chutná.
Domů jsem dorazila v půl jedné.
Když už tedy nejsem moc nemocná, měla bych začít konečně něco chystat na vánoce. Z lednice jsem vyndala tuky a vajíčka, ze spíže přinesla hladkou mouku a cukr, aby vše mělo stejnou teplotu. Ohřála jsem si oběd.
Když jsem se chtěla pustit do jídla, zazvonil telefon. Syn: "Mami, jsi ted' doma?" Ujistila jsem ho že ano. "Ona se tam staví asi za hodinu Gábina pro Mikulášskou berli, tak jí prosímtě otevři."
Přeci se ted' nebudu pouštět do těsta!
Jurášek v autě spokojeně spal. Gábina s berlou a dárkem pro malého k Mikuláši odjela.
Znovu telefon. Dcera: "Mamčo, prosímtě, nemáš nějaký bílý šaty?" "Mám, svoje svatební, proč se ptáš?" Bylo mi jasné proč se ptá, ale chtěla jsem jí to trošku zdramatizovat. "No to je blbý, to nejde", řekla dcera. "A co by nešlo?" "No ty svatební šaty." Už jsem se chechtala nahlas. "Hele, jestli ti jde o moje svatební šaty, ve kterých tvůj bratr dělal několik let úspěšně anděla, tak si pro ně klidně přijed'."
Přeci se ted' nebudu pouštět do těsta!
Dcera přijela i s holčičkama. Ema už vypadá dobře, Sára zněla stejně jako já. Vzpoměla jsem si na pořad Zpívá celá rodina. my bychom to mohli změnit na Chrchlá celá rodina. S dcerou jsme vylezli na půdu, kde mám v kufru schované své poklady. "Ježiš, ty jsou ale krásný, " pronesla dcera. "Kdo bude dělat anděla?", zeptala jsem se dcery. Její druhá švagrová. "Ale ta je hodně malinká, to si po nich bude šlapat. Když tak jí je jen dole zastehni, na tu chvilku to snad vydrží." V minulých letech dělala anděla Gábina, ale ta má ted' Juráška.
Když holky odjely, konečně jsem se pustila do těst. Udělal jsem jich mnoho a dala je odležet.
A zítra? Asi už se konečně pustím do toho pečení.
Krásné a pohodové adventní dny všem.
