Už několik večerů zasedám ke klávesnici počítače a místo toho, aby se po ní rozeběhly moje prsty, rozeběhnou se mé myšlenky.
To, čeho jsem se bála a ve skrytu duše stále doufala, že se to nepotvrdí, se stalo tvrdou realitou. Ortel, který nade mnou vyřkl pan doktor, mě paralyzoval. Nevím co všechno mně čeká, nevím co bude. Jedinou jistotou je to, že se určitě letos k moři nepodívám.
Moji milí blogoví přátelé, neloučím se s Vámi, ale dávám si pauzu.
Buďte všichni hlavně hodně zdraví a užívejte si nadcházející léto.
Alena
