Velká synagoga v Plzni

Pátráním po předcích a vytvářením rodokmenu, či lépe stromu života, se věnuji už delší dobu. Občas jsem při svých objevech překvapená, jindy narazím na něco, co už jsem trochu i věděla, či něco tušila.

Doufám proto, že se následující větou nikoho nedotknu a nikoho neurazím.

Kolik z nás může o sobě říci, že jeho krev, či rasa, je čistá?

Já určitě ne. V mých žilách, díky předkům, proudí i část krve židovské.

Dnes vás, možná i proto, seznámím s další velice zajímavou sakrální stavbou, která bude tak trochu jiná, než ostatní "sakrálky". Jedná se o synagogu.

Synagoga je místem nejen motliteb, ale je současně i společenským centrem židovské obce, slouží k setkávání a k pořádání výstav. V dřívějších dobách synagogy sloužily i ke vzdělávání.

Přijměte tedy pozvání k návštěvě Velké synagogy v Plzni.

Je největší synagogou u nás a druhou největší v Evropě.

O její stavbě se začalo uvažovat v době, kdy plzeňská Stará synagoga kapacitně nestačila potřebám židovské obce. Roku 1874 byl na plzeňském předměstí zakoupen pozemek pro výstavbu. Ačkoliv se obec zavázala do dvou let začít s výstavbou dvoupatrové budovy, ke stavbě nedošlo. Musela proto opakovaně žádát městskou radu o prodloužení lhůty pro výstavbu.

Až 2. prosince 1888 byl položen základní kámen. Začalo se stavět podle projektu vídeňského architekta Maxe Fleischera, ale už po dvou měsících bylo konstatováno, že náklady přesáhly finanční možnosti židovské obce. V srpnu téhož roku byla stavba zastavena a současně bylo upuštěno od spolupráce s architektem Fleischerem. Důvodem byla nejen finanční náročnost, ale i nesouhlas městské rady s výškou věží. Věže vysoké 65 metrů by nevhodně soupeřily s věží kostela sv. Bartoloměje. Městu se také nelíbil styl stavby, který příliš připomínal křest'anské kostely.

Obec si proto nechala vypracovat nové návrhy, kde si určila několik podmínek - 1200 míst k sezení a celkové náklady, které nesmí překročit 200 000 zlatých. Byl vybrán návrh stavitele Emanuela Klotze, který se zřekl honoráře, za předpokladu, že bude stavbou pověřen. Z původního projektu architekta Fleischera, kdy stavba měla být novogotická s vysokým průčelím a dvěma vysokými věžemi, byl zachován půdorys a celková koncepce. Věže byly sníženy o dvacet metrů a zvolený stavební sloh byl novorománský s maurskými prvky. V listopadu téhož roku byly plány schváleny.

Stavba podle návrhu Klotze byla započata v březnu 1891 a ukončena v srpnu 1893. V pamětním listu, uloženém v kopuli severní věže, je uvedeno, že celkové náklady činily 141 092,06 zlatých.

Synagoga byla slavnostně otevřena 7. září 1893.

Sloužila svým účelům do ledna 1942, kdy bylo třemi transporty deportováno 2605 židů z Plzně do Terezína. Jejímu zničení zabránila poloha mezi dvěma domy a také to, že sloužila jako prodejní sklad nábytku deportovaných židů. Později sloužila jako dílna, ve které se šily německé uniformy.

Osvobozování Plzně připomínají díry po kulkách na vrcholku průčelí synagogy.

Po skončení války byla vrácena zpět židovské obci, která byla hodně zdecimovaná. Zpět se z koncentračních táborů vrátilo jen 204 židů. Od konce války až do roku 1973 sloužila k bohoslužebným účelům. Poté byla opuštěna a chátrala.

Po roce 1989 zaslali představitelé obce stovky prosebných dopisů židovským komunitám ve světě, aby získali prostředky na rekonstrukci synagogy. Bylo to neúspěšné a až díky finačnímu příspěvku z Ministerstva kultury mohlo být přistoupeno k rekonstrukci.

V roce 1992 byla synagoga prohlášena kulturní památkou.

K rekonstrukci došlo mezi roky 1994 - 1998.

Synagoga byla slavnostně znovuotevřena 11. února 1998 na židovský svátek Tu biŠvat.

Dnes slouží svému účelu a zároveň je využívána, díky vynikající akustice, jako koncertní a také výstavní sál.

Stále však ještě probíhá dokončování její rekonstrukce, kdy jsou restaurovány nástěnné malby.

Pohled přes Sady Pětatřicátníků a dráty tramvají

Zdobná klenba u vstupu do synagogy

V severní chodbě mě zaujala nejen okna, ale i zajímavé artefakty

Nejen v této chodbě, ale ve všech prostorách synagogy byla v době naší návštěvy

(druhá polovina září), instalována fotografická výstava

Další krásné okno

Ukázka vystavených artefaktů

Po schodech jsme vystoupali nahoru

Z rampy severního balkonu lze vidět, že nástěnné a stropní malby

ještě potřebují zrekonstruovat

Fascinovala mě veliká vitrážová okna.

Slunce, které jimi pronikalo dovnitř, vytvářelo zvláštní kompozice světla a stínu

Pohled z boku a zhora do přední části synagogy

Světlo a stíny a pohled do zadní části synagogy

Snažila jsem se nefotit další návštěvníky, ale někdy se to úplně nedařilo

Zde si můžete prohlédnout maurské prvky této stavby

Dva pohledy z horních lavic do spodní části synagogy

Pohled z téhož místa na severní balkon, odkud byly pořízeny předchozí fotografie

Pohled na klenbu synagogy

Nádherná vitrážová okna mě nepřestávala fascinovat

Pohled z nejvýše položeného místa nad horními lavicemi

Davidova hvězda - detail bočního balkonu

Okna, okna, okna - každé jiné

Pohled z jižního balkonu k oltáři synagogy

Schody dolů

Pohled zdola na schody, po kterých jsme došli dolů

V přízemí synagogy

Jen se tiše procházet, kochat se tou krásou ..... a fotit

Oltář v judaismu je odlišný od oltářů křest'anských chrámů

Světlo a stín

Jižní chodba byla ozářena pronikajícími slunečními paprsky

Za těmito dveřmi sídlí správce synagogy

Dveře do synagogy jsou bytelné a okované

Zdobí je masivní klika

Stejné dveře a stejná klika je i u vchodu do antikvariátu

Snažila jsem se na fasádě objevit díry po kulkách z doby osvobozování Plzně,

ale žádné jsem nenašla

Poslední pohled na synagogu ze Smetanových sadů

Líbila se vám synagoga? Mě ano.

Procházela jsem j
í v zadumání a vzpomínala na svého tatínka, který díky, nebo spíš kvůli části židovské krve, která mu kolovala v žilách, strávil v německém lágru několik let. Co na tom, že táta měl světlé vlasy a modré oči.

Vzpomněla jsem si i na další členy rodiny, kteří nepatřili mezi ortodoxní židy a života v obci se aktivně neúčastnili. Ale Němcům to bylo jedno.

Ano, v mých žilách koluje část židovské krve.

Jak už jsem se zmínila, tato synagoga neslouží jen svému účelu, ale je významným kulturním stánkem Plzně. O aktivitách, které se zde konají, se můžete přesvědčit zde: http://synagogaconcerts.cz/

Škoda jen, že to není blíž, docela ráda bych si tu 20. prosince poslechla nejen Půlnoční od Václava Neckáře.

Pro ty, která tato stavba zaujala, nabízím ještě tento odkaz: http://www.virtualtravel.cz/plzen/velka-synagoga.html

Článek jsem začala psát už v září s tím, že bych ho ráda odprezentovala na blogu u VendyW a zúčastnila se zářijového kola soutěže o nejkrásnější sakrální stavbu. Nestihla jsem to. Říjen byl více než pracovní a též nemocný a já to znovu nestihla.

Tak až ted'.