Jarní výzva 3x3

Probouzející se příroda, rozkvétající květiny, stromy obalené květy a zpěv ptáků naznačují, že jaro už je tady. Letos by se hodilo napsat: "Konečně je tady!"  I když pondělní pohled po ránu mě překvapil. Všude byla jinovatka. Sluníčko však už má sílu a během dvou hodin bylo zase jaro, jak má být.

Jaro je u mně spojeno s prací a bohužel také s alergií, kterou tlumím antihistamiky v podobě prášků a kortikosteroidy ve spreji. Při kontrole v minulém týdnu na ORL v Motole mi pan asistent tentokrát předepsal dvě balení. Možná tuší, že jaro bude na pyly bohatší. 

Navzdory tomu všemu jaro miluji.

Jaruška nás na svém blogu vyzvala k prezentování 3x3 fotografií na téma jaro. Pro samou práci jsem tentokrát pořídila všechny fotografie na zahradě, některé jen mobilem. Jen ta poslední je focena za vraty. 

Tak tady jsou:

Téma první - volně kvetoucí květiny

Téma druhé - okrasné květiny

Téma třetí - v pilné práci

Muškáty jsem letos stihla rozsadit už koncem března. 

V tomto týdnu jsem se věnovala jahodám. 🍎🍎🍎

Už loni jsem slíbila svým spolužačkám, se kterými jsem v pravidelném kontaktu.

 a se kterými se čas od času setkávám, sazenice převislých jahod.

 Kvůli covidu k setkání nedošlo, takže jsem na podzim udělala novou sadbu. 

Vyhodila jsem staré jahody, zasadila nové a pak na třídní WhatsApp napsala,

 kdo má o jahody zájem. 

Za ten rok jsem si vzpomněla jen na dvě děvčata.  Zájem byl velký. 

Se třemi bednami jahod jsme včera putovali z Bílé Hory, 

přes Černý Most do mého rodiště se zastávkami a malými zajižďkami. 

V Rumburku jsem uklidila hrob rodičů a dala na něj mísu s květinami.

Kromě převislých jahod ještě pěstuji malé lesní, které mají v oblibě vnoučata. 

Už kvetou.

Bonus na závěr

Takto krásně kvetly stromy u nás v pátek 23. dubna. 

JARO BUDIŽ POCHVÁLENO

Nebílovy

V dnešním článku vás zavedu na další památku Západočeského kraje. I ona měla pohnutý osud. Nechybělo málo a mohly z ní zůstat jen ruiny, či jen zmínky v kronikách. Naštěstí k tomu nedošlo.

Ráda bych vám proto představila zámek Nebílovy, který byl postaven mezi roky 1706 až 1719 na půdorysu dvou proti sobě obrácených podkov se spojovacími arkádami.  Nachází se ve stejnojmenné obci, 16 km jižně od Plzně.

První zmínka o Nebílovech je datována rokem 1327. Do roku 1555 vlastnili panství Nebílovští z Drahobuze, kteří obývali gotickou tvrz.  Téhož roku se Nebílovy dostaly do majetku Jana Hradištského z Hořovic, kdy je v kronikách kromě tvrze zmiňován poplužní dvůr a pivovar se sladovnou. Od roku 1604 vlastnil Nebílovy rod Kokořovců ze Svárova a na Šťáhlavech, který rozšířil své panství. Tvrz byla přebudována v renesančním slohu a později přestavěna na čtyřkřídlý arkádový zámeček. Mezi roky 1673 – 1685 byl majitelem Servác Ignác Engel z Engelflus. V roce 1685 se panství opět vrátilo předchozím majitelům, kdy poslední z rodu Jan Jindřich Kokořovec z Kokořova prodal svůj majetek.

Roku 1705 koupil hrabě Adam Jindřich ze Steinau panství Nebílovy, Chlumčany a Žinkovy. Podle plánů rakouského císařského architekta Johanna Lukase von Hildebrandt začala v roce 1706 stavba zámku v Nebílovech, kde se hrabě rozhodl strávit své stáří. Dokončení stavby se už nedožil, zemřel roku 1712. Panství a rozestavěný zámek zdědila jeho dcera Marie Terezie z Vrtby a Steinau a ta ho roku 1715 prodala rodu Černínů.

Stavbu zámku dokončila roku 1719 hraběnka Antonie Josefa Černínová z Chudenic. Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého a poslední mužský člen chudenické větve slavného rodu, nechal provést mezi roky 1785 až 1789 rekonstrukci a opravu zámku. V zadním traktu nechal přestavět kapli a vybudovat hlavní sál, který má 180m2. Ten nechal vymalovat v letech 1789 - 1791 Antonínem Tuvorou.

Po jeho smrti v roce 1816 zdědil panství a zámek Kristián Valdštejn-Vartemberk.  Valdštejnové však zámek neobývali, centrum panství bylo ve Šťáhlavech a zámek v Nebílovech začal chátrat a přestával plnit funkci panského sídla. Byl využíván pouze k hospodářským účelům. Mezi roky 1837 – 1868 byla arkádová galerie u kaple přeměněna na lihovar. Na zámeckém nádvoří byla přesto až do roku 1851 zachována parková úprava.

Po roce 1860 nastal totální úpadek, ze zámku byl odvezen veškerý cenný mobiliář. V zámku byly sklady obilí, byty deputátníků a ve spojovacích arkádách chlévy. Až do roku 1918 zůstal v majetku Valdštejnů.

Po vzniku Československa byl celý areál zabrán v rámci pozemkové reformy a roku 1924 rozdělen mezi členy sadařského družstva a místní obyvatele. Ve 30. letech minulého století se zřítila klenba zámecké kaple sv. Antonína Paduánského a byla nenávratně zničena stropní freska. V průběhu 2. světové války vznikl spolek na záchranu zámku. I přes nepřízeň doby byly zahájeny práce, opraveny krovy zadního křídla, vyspraveno zdivo.

Roku 1948 dostal zámek MNV Nebílovy, který vyřešil bytovou otázku přidělením prostor v zámku, kde si nájemníci upravili prostory a neplatili nájem. Ze zámku se staly byty a skladové prostory JZD. Skladovala se tu veškerá úroda, šrotovalo a čistilo se obilí. Parkovaly tu traktory a byla tu uskladněna i umělá hnojiva. Byly tu mimo jiné i sklady dřevařské firmy a kanceláře MNV.  Některé místnosti už měly propadlé stropy. Od roku 1958 byl zámek už památkově chráněn, ale jeho devastace pokračovala dál.

Koncem šedesátých let 20. století byl zámek v dezolátním stavu.

Roku 1967 přešel zámek do vlastnictví státu a od roku 1968 byly zahájeny záchranné práce. Probíhalo odstraňování statických poruch, koncem 80. let byla vyměněna střešní krytina předního traktu a opraveny vnitřní a venkovní omítky. Koncem devadesátých let začala obnova zadního traktu. Jako první byla položena nová střešní krytina a opraveny renesanční místnosti včetně velkého sálu, kde byla zrestaurována malba Antonína Tuvory a zrekonstruovány parkety. Podařilo se zachránit i kapli sv. Antonína Paduánského, která hrozila zřícením.

Interiéry předního traktu zámku byly vybaveny mobiliářem a v roce 1998 zpřístupněny veřejnosti. Tématem byla zvolena květina, která je zde zobrazena ve výtvarném a užitém umění.  Mobiliář není původní, zařízení zámku bylo odvezeno již Valdštejny. Můžete zde vidět nejstarší středoevropská barokní zátiší na rozměrných plátnech od německého malíře Gottfrieda Libalta ze šedesátých let 17. století.  Nejcennějším prvkem zámku jsou původní nástěnné malby Antonína Tuvory z devadesátých let 18. století.

Přijměte tedy pozvánku na procházku zámkem:

Pohled na zámek zvenčí - přední trakt s hodinovou věží.

V průchodu zámku

Pohled na zadní zámecký trakt pod mrakem...

... a pak, když vykouklo slunce.

Přední trakt ze zámeckého dvora

Využili jsme času do začátku prohlídky a šli se podívat do kaple. 

 

Obraz v kapli sv. Antonína Paduánského.

Hlavní oltář

Zrekonstruovaný interiér kaple

Naproti kapli jsou prostory, ve kterých jsou pořádány výstavy.

K modernímu umění jsem si nevytvořila vztah, 

takže jsem vyfotila jen odkrývání původní výmalby prostor.

Pozůstatek původních arkád

 

A jdeme na prohlídku předního traktu zámku.

Zámecká chodba

Chodbu zdobí obrázky rostlin.

Tématem výzdoby je zde květina a je vidět téměř všude.

Repliky historických oděvů

Komnata inspirovaná Asií

Květinové motivy jsou k vidění i na lustrech

Květiny na porcelánu

Obrazy  německého malíře Gottfrieda Libalta

Poslední záběry z předního traktu zámku. 

Prohlídka však tady nekončí, ale pokračuje i do zadního traktu.

Vnitřek už je zrekonstruován

Pohled na přední část zámku

Schodiště na obě strany už je také zrekonstruované.

Zde ještě bude hodně práce.

Zdevastované místnosti zámku,

 na kterých se "podepsali" ti. kteří tu bydleli. či hospodařili.

Je zde nově vybudován strop, který se propadl.

Jsou to neveselé obrázky

 

Zpět na chodbu, která už je opravená.

Pravá část zadního traktu je už také opravená.

Lovecký sál.

V zrekonstruovaných komnatách je už i mobiliář.

Třeba starý klavír

 

Lustry jsou v podobném stylu jako v předním traktu,

 jsou zdobeny květinovými motivy.

Hlavní sál, kterému se také říká taneční, 

je vyzdoben malbami Antonína Tuvory (1747-1807), 

který se mimo jiné podílel na výzdobě zámku Kozel, kostela v Anníně 

a je též autorem oltářního obrazu v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně.

Takto vypadá hlavní sál focený profesionálem.

Zdroj fotografie: Internet - Stránky zámku Nebílovy.

Zrekonstruovaný sál byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2014.

Po prohlídce zámku jsme zašli ještě do zahrady. Prohlédli jsme si také zadní trakt zámku zvenku.

Zámecká zahrada vznikala od počátku 18. století. Jednalo se o francouzský park, ale jeho podoba zanikla už v 19. století, kdy areál zámku sloužil hospodářským účelům. V současné době probíhají rekonstrukční práce, aby zahrada opět získala zpět svou barokní podobu.

Srovnání fasád zadního a předního traktu zámku.

Jen střecha napovídá, že by to mohl být zámek.

V místech, kde je místo okna igelit, mělo místní JZD sýpku.

Pohled z míst, kde stávaly arkády a posléze lihovar, 

je posledním záběrem na tento zámek.

Doufám, že se vám na zámku Nebílovy líbilo. Mně ano. Uvědomila jsem si, jaké měl štěstí, když se s rekonstrukcí začalo v době, kdy ještě byla šance na jeho záchranu. I když byl v roce 1993 v restitučním řízení vrácen zpět obci Nebílovy, zvítězil zdravý rozum a obec zámek roku 1995 darovala státu, který tak mohl pokračovat v jeho opravách. Zámek je ve správě Památkového ústavu v Plzni.