Windsor

Součástí našeho krátkého výletu do Londýna, který pořádala CK Intertrans, byla i návštěva Windsoru.

Windsor leží necelých 30 km od Londýna na levém břehu Temže a první zmínky o něm jsou již z devátého století. Dominantou tohoto městečka je stejnojmenný hrad a zámek, který patří mezi oficiální rezidence britské monarchie.

Původní starověké sídlo neslo jméno Windlesora (nebo také Old Windsor) a leželo dál po proudu Temže. Bylo hojně využíváno anglosaskými vládci k lovu v blízkých lesích.

V dobách před více než devíti sty lety, kdy se stal Vilém Dobyvatel prvním normanským králem Anglie, nechal kolem Londýna vystavět pevnosti k ovládnutí této oblasti a k její obraně. Pevnosti byly od sebe a od centra Londýna ve vzdálenosti jednoho dne pochodu. Místo pro stavbu pevnosti, která byla původně ze dřeva a hlíny, bylo vybráno na příkrém vápencovém pahorku nad Temží. Pevnost byla potom pojmenována podle blízkého starověkého sídla.

Od roku 1107 začal syn Viléma král Jindřich I. významně pevnost rozšiřovat a od roku 1110 se stal Windsor královskou rezidencí. K dalšímu rozkvětu došlo za vlády Jindřicha II. Z této doby pochází 800 metrů dlouhá zed', která obepíná hrad ze tří stran a na které bylo devatenáct strážních věží, z nichž se některé dochovaly. V dobách vlády dalších anglických králů byl Windsor dále rozšiřován. Král Edward III. se v roce 1348 nechal inspirovat legendou o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu a založil Podvazkový řád, nejvyšší rytířské vyznamenání. Dvacetšest rytířů přísahalo věrnost králi a za svého patrona přijali sv. Jiří. Pro rytíře byly vystavěny komnaty a král nechal současně vybudovat sídlo pro duchovenstvo. Edward IV. započal roku 1475  stavbu současné Kaple sv. Jiří.

Tato nádherná gotická stavba byla dokončena však až roku 1525 za vlády Jindřicha VIII. I v dnešní době se v ní odehrávají bohoslužby Podvazkového řádu.

Když v roce 1642 vypukla občanská válka, král Karel I. uprchl do Yorku a Windsor upadl do rukou Olivera Cromwella. Byl vyrabován, kněží byli vyhnáni a z Windsoru se stalo vězení. Král se na svůj Windsor vrátil už jen jako Cromwellův vězeň a zde také bylo rozhodnuto o jeho osudu. Odsouzen k smrti zde trávil zimu na přelomu let 1648 a 1649. Po popravě stětím ve Whitehall bylo jeho tělo převezeno zpět na Windsor a bez jakýchkoliv obřadů pohřbeno v kapli sv. Jiří. Místo posledního odpočinku krále bylo objeveno po více než stopadesáti letech.

V roce 1660 bylo království obnoveno, král Karel II. se vrátil z exilu a z Windsoru se stalo opět královské sídlo. Obnovou byl pověřen architekt Hugh May. Velká část komnat byla restaurována v barokním slohu. Z této doby se dochovaly stropy v Královnině audienčním sále, přijímacím sále a jídelně. Po smrti Karla II. nastalo období úpadku a královské komnaty nebyly obývány. Až roku 1802 se na Windsor nastěhoval král Jiří III. V roce 1820 jeho syn Jiří IV. pověřil architekta Wyatville rekonstrukcí. Nechal postavit soukromé komnaty, velké zámecké prostory byly přestavěny ke slavnostním účelům. Tato rozsáhlá rekonstrukce byla tak úspěšná, že od té doby nebylo třeba podstatných změn. 20. listopadu 1992 bylo požárem zpustošeno severovýchodní křídlo zámku. Jeho obnova trvala pět let a jen možná trochu světlejší odstín čerstvého dřeva ukazuje, co bylo poničeno.

Windsor však není jen královská rezidence. Je to i malebné městečko, které má zvláštní atmosféru a těží především z toho, že je v něm rezidence britské královské rodiny. Jsou mu přiznány výsady větších měst. Nemalý příjem plyne zejména z turistického ruchu. Má dvě železniční stanice, jednu královskou a druhou městskou.

Cílem našeho výletu do Windsoru byl samozřejmě hrad a zámek. Autobus s námi zaparkoval na obrovském parkovišti a my se vydali nahoru do města. První naší zastávkou bylo Královské nádraží. Potom jsme pokračovali podél hradeb ke vstupu. Přicházíme k pásům, na které musíme položit vše, co máme sebou a potom jdeme skrze rám, který nás dokonale "prosvítí". Jsem  za rámem a čekám, až projde manžel. Tak ten zvoní a musí jít zpátky. Sundává hodinky z ruky a opět zvoní. Vytahuje klíče, dává je na pás a zvoní. Za ním už se vytváří "brblající" fronta. Další pokus a ve finále objevuje, že má v kapse na nohavici mobil. A to byl skálopevně přesvědčen, že je v tašce, která už prošla detektorem. Do Windsoru vstupujeme Bránou sv. Jiří. Procházíme kolem kruhové věže a Normanskou bránou se dostáváme do horní části Windsoru, kde nás čeká prohlídka reprezentačních prostor. Je to velkolepá podívaná. Procházíme místy, kudy kráčely dějiny. Jdeme se také podívat na sbírky předmětů královské rodiny a máme možnost vidět i slavný Domek pro panenky královny Marie.

Máme potom rozchod, jdeme se podívat na Severní terasu z níž je vidět Eton College, škola která byla založena roku 1440 původně pro nemajetné studenty a která dnes patří mezi nejprestižnější školy.

Dolní části Windsoru dominuje Kaple svatého Jiří, v níž jsou pochováni mnozí králové. Poslední zde zatím byla pochována Královna Matka, která zemřela roku 2002 ve věku úctyhodných 101 let. Leží ve společném hrobě se svým manželem králem Jiřím VI., jehož přežila o 50 let.

Vedle Kaple sv. Jiří je Kaple na památku prince Alberta. Je vybudována na místě původní Kaple podvazkového řádu a byla vytvořena pro královnu Viktorii jako památník na jejího manžela prince Alberta. Zemřel roku 1861 ve věku pouhých 42 let a královna Viktorie držela smutek plných 40 let. Její socha je umístěna před hradbami Windsoru.

Po prohlídce opouštíme Windsor hlavní bránou, která nese jméno krále Jindřicha VIII.

Děláme krátkou procházku městečkem, pak kolem Královského nádraží míříme zpátky k autobusu, který nás odváží zpět do Londýna.

Fotografie z Windsoru jsou v Galerii.

Foto vlastní archiv a scan mapy z publikace Castle Windsor, nakladatelství PITKIN, Hampshire, UK.