Dnešek byl takový zvláštní.
Je znát, že v polovině Prahy probíhají jarní prázdniny a mnozí je tráví někde mimo město. Projevuje se to i v hromadné dopravě, ubyly tlačenice a světe div se, člověk si i sedne.
Úbytek lidí se projevuje i u nás v práci, chodí stále méně a méně lidí a čas se příšerně vleče. Musím se přiznat, že mě to nebaví. Sedět, koukat a nic nedělat? To není to "pravé ořechové".
Pokud si můžu vybrat, tak mám raději víc práce, než jen sedět a hledět. Asi jsem divná. Totéž si asi pomysleli i mí kolegové, když jsem se chopila činnosti, která není mojí prací a pustila se do ní. Jen abych "zabila čas". Vydrželo mi to asi hodinu a potom zase nastala "přehlídka ztraceného času".
A pak jsem konečně seděla v tramvaji a jela domů. Koupila jsem si novou knihu od Haliny Pawlowské a chutí se pustila do čtení. A pak se ozvalo: "Dobrý den". Odpověděla jsem také pozdravem a úsměvem, a marně jsem přemýšlela, kdo mě v tramvaji může pozdravit. Mladé, hezké a sympatické děvče. Asi někdo ze školy. Vždyt' za těch několik let, kdy jsem ve škole působila, prošla kolem mne spousta tehdy dětí, dnes dospělých. A mnozí se ke mně hlásí, zdraví mě a na můj mnohdy nechápavý výraz mi sdělují: " Já jsem .... " a já už se pak "chytnu" a dokážu si vybavit nejen toho dotyčného, ale i třeba jeho spolužáky. Čekala jsem tedy obligátní větu: "Já jsem...", ale zaznělo: "Je prosím vedle vás volno?" S úsměvem jsem odpověděla: "Samozřejmě" a děvče si sedlo. Seděla jsem nad rozevřenou knihou, předstírala jsem četbu a nechápala jsem tu otázku. V tramvaji??? Kdybych byla třeba na koncertě, nebo někde v hospodě, tak by ta otázka mohla být na místě. Ale v tramvaji??? Ještě, že jsem držela v ruce knihu Pawlowské, u které se předpokládá, že je psána s nadhledem a humorem. Nevím, kdybych držela v ruce například encyklopedii a usmívala se nad ní, vypadala bych přinejmenším jako blázen.
Stalo se Vám někdy něco podobného?
Slušná dívka V tramvaji často vídám lidi, kteří sedí u uličky, ale místo u okna je volné. A když je ulička přeplněná, lidé se tam mačkají, tak toho volného místa je docela škoda. V tomhle případě, když jedu dál, se zeptám, jestli si tam můžu sednout, ani by jinak nešlo se tam protáhnout
OdpovědětVymazatJá jezdím hlavně vlakem a je slušností se zeptat, zda je tady volno. Já se ptám, dělají to i ostatní. To, že někdo přitom slušně pozdraví, je hezké
OdpovědětVymazatDobrý den ...
OdpovědětVymazatZajímavé :)
OdpovědětVymazatMě na tom naopak nepřijde nic divného, dojíždím do školy autobusem...
OdpovědětVymazatMusím se přiznat, že já jsem takovouto slušnost a dotaz na místo opravdu nečekala, zvlášt' v tramvaji. Setkala jsem se s tím poprvé. Většinou se nikdo nikoho na nic neptá, lidi do sebe strkají a mračí se na sebe. Zvláštní den
OdpovědětVymazattak to je zajímavý příběh:) Já jsem z menšího města, konkrétně z Českých Budějovic, a tady sice nejezdí tramvaj (), ale když vemu třeba autobus, tak musím přiznat, že tohle se mi nikdy nestalo. Daleko častěji se ale vstává, že k vám příjde nějaká důchodkyně a začne pořvávat, jestli budete od té laskavosti a pustíte jí sednout. Není to ovšem žádná milá žádost, mám z toho trochu pocit, jako by toho práva sednout si využívali až moc:)
OdpovědětVymazatMě k tomuhle vedla moje maminka a tak to na mně zanechalo následky . Pokaždé, když si chci sednout, zeptám se, zda mohu a zda je místo volné. Myslím, že slušnosti je ve světě málo a tak se snažím o osvětu...
OdpovědětVymazatV našem obchodě jsou mladé dívky jakožto zákaznice mnohem zdvořilejší a milejší něž kdokoli jiný, vztahuji to ovšem na svůj šarm.
OdpovědětVymazatHlavně se mi v práci stávalo, že jsem nesnášela nicnedělání, to mě vždycky ničilo víc než frmol. Minuty se pak vlečou jak šnek a jeden je z toho zmožený víc, než když se může chopit něčeho smysluplného. )
OdpovědětVymazatTedy k té první části. Nejsi vůbec divná. Myslím, že by to mělo být samozřejmostí, ale jak víme, bohužel. Také by mne taková práce nebavila, naštěstí jsem jí mívala vždy dost. A k té zdvořilé slečně musím jen dodat, jen houšť a větší kapky! U nás se někdy také někdo zeptá, ale většinou asi na moje roky vypadám ještě dobře, tak školáci sedí a sedí, já se ale nikdy nikam necpu. Kdybych třeba upadla, tak na zemi mě najdou. A přidat hezký úsměv? To mám moc ráda a také se sama o to snažím.
OdpovědětVymazatNo u nás tramvaje nemáme,takže jezdím občas vlakem a denně autobusem... V životě by mě nenapadlo si beze slova k někomu "lapnout" a sedět... Nemám ráda lidi,kteří si vedle mě beze slova sednou....většina z nich se navíc dost roztahuje...
OdpovědětVymazatBylo to od dívenky slušné a milé. Ale dceři mé kamarádky se stalo, že chtěla pustit starého pána sednout a ten ji ještě vynadal, že to nepotřebuje, že není žádný dědek, ale byl, cha cha...
OdpovědětVymazatV pražském MHD se mi to tedy nestalo a ani já jsem se snad nikdy nezeptala. Ve vlaku a dálkovém autobusu se ptám pokaždé.
OdpovědětVymazatJe to krásné - jako z jiného světa. Lidé bohužel "klackovatí" a slušné chování je často výjimečné. V MHD to musí být hezké... I když, moje sestra jezdí s tramvají a jak zjišťuje, lidé jsou různí. Jeden ji "ztepe" jak malou holku za nic a jiný ji zas donese koláček, že na něj počkala. Doufám, že takových lidí jako ta dívčina bude více a více...
OdpovědětVymazatTo je hezké Teda musím říct, že tohle se mi nestalo už hrozně dlouho. Nu, možná je to tím, že u nás nemáme tramvaje. A ve vlaku je to takové docela běžné. Ovšem spíš bych to čekal od středně mladého až staršího člověka, než mladé holky. Jak psal(a) Slunďa, "klackovatíme."
OdpovědětVymazat