Inspirace noční oblohou

Mnoho básníků, spisovatelů, hudebníků a dalších umělců bylo inspirováno noční oblohou.

Tajemný prostor nad námi s tisíci hvězd a hvězdiček a zejména Měsíc, se svým studeným světlem, provází lidstvo od samého počátku.

V dřívějších dobách musela na naše dávné předky působit noční obloha mysticky a tajemně.

Pradávní hvězdopravci hledali ve hvězdách znamení, která předurčí další pokračování osudů těch, kteří si přáli a chtěli znát, co je potká. My už na hvězdopravce pohlížíme tak trošku jako na šarlatány. Oni svým "čtením ve hvězdách" mnohdy hýbali i dějinami.

A my? Od školních let se učíme o Slunci a planetách, víme že hvězdy nejsou jen zářící světla na obloze a na Měsíc už vstoupila lidská noha. I když víme o hvězdách a Měsíci lecos, na druhou stranu i na nás působí noční obloha stejně, jako na dávné předky.  

Když jen tak namátkou zavzpomínám, napadá mě z dob mých studií satrické dílo Svatopluka Čecha Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, nebo kniha Arthura C. Clarka Měsíční prach. Spousta dalších spisovatelů psala o Měsíci a hvězdách a nemuselo se vždy jednat o sci-fi. Celá řada  básníků opěvovala Měsíc, který nazývali Luna.

Mnozí hudebníci tvořili svá díla, ke kterým je Měsíc inspiroval. Já osobně mám moc ráda Měsíční sonátu od Ludwiga van Beethovena. A také jedna z našich nejslavnějších oper Rusalka od Antonína Dvořáka, v níž Rusalka hovoří s Měsícem: "Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí, po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí...", i když tady se jedná o slova Jaroslava Kvapila, který napsal k této opeře libreto. I ve slovech současných písní se zpívá o hvězdách a o Měsíci. Je to vděčné a i věčné téma.

Vrátím se však k prvnímu vstupu na Měsíc. Když v roce 1969 Neil Armstrong a Edwin Aldrin, jako první lidé kteří vstupovali na Měsíc, měli sebou jedno hudební dílo, které tam i poslouchali, a to

Novosvětskou od Antonína Dvořáka.

Já nejsem umělec a k napsání tohoto článku mě také inspiroval Měsíc, který mi dnes svítil na cestu domů. Tak jsem ten malý srpek, který vypadal na noční obloze jako malá lod'ka na vlnách, vyfotila. A dnes, snad díky silnému větru, který odvál smog, byly nad Prahou vidět i hvězdy.

Mám pohled na noční oblohu ráda, mám ráda východy i západy Slunce. Tato podívaná je pro mně pokaždé nezapomenutelným zážitkem. O svém vztahu ke hvězdám a ke Slunci, jsem už psala ve svých dvou předchozích článcích.