Baladický příběh Marketa Lazarová, jehož autorem je Vladislav Vančura (1891 - 1942) je jedním z klenotů naší literatury, ne všichni ho však četli. Do mnohem větší povědomosti se dostal zejména díky filmové adaptaci, kterou režíroval František Vláčil. Tento film byl mnohokrát oceněn a patří mezi nejlepší filmy, které byly u nás natočeny.
Děj románu Marketa Lazarová je zasazen do poloviny 13. století, do doby kdy v lesích kolem Boleslavi žily dvě rodiny loupeživých rytířů - Kozlíkova a Lazarova. Král se rozhodl osvobodit obchodní cesty a vyslal proto oddíl vojska pod velením hejtmana Piva, aby ztrestal ty, kteří se prohřešují proti zákonům. Rytíř Kozlík pobýval na hradě Roháčku se svou ženou, osmi syny a devíti dcerami a když se o blížícím nebezpečí, které hrozilo ze strany vojska, dozvěděl, poslal svého nejstaršího syna Mikoláše na hrad Obořiště, kde pobýval Lazar, vůdce druhé zbojnické tlupy, se žádostí o pomoc. Lazar však na rozdíl od Kozlíka krále uznával a pomoc odepřel. Při bitce, která se strhla, byl Mikoláš zraněn. Kozlík se bez sousedské výpomoci přesunul z Roháčku, který by před vojáky neuhájil, do blízkého Šerpinského hvozdu. Cestou zajal německého pána Kristiána. Vyslal znovu Mikoláše, tentokrát aby zajal Lazara. Mikoláš však místo Lazara přivedl jeho dceru Marketu, která byla od mládí zaslíbena Bohu. Marketa sváděla vnitřní boj, trápila se, že zklamala otce a zrušila slib a pro lásku k člověku, kterým byl Mikoláš, se zřekla Boha. Láska se také rozhořela mezi zajatým Kristiánem a nejstarší Kozlíkovou dcerou Alexandrou. Kristiánův otec, německý hrabě, který se vydal svého syna hledat, byl Kozíkem zajat. V zajetí se setkal se synem a rozmlouval mu jeho lásku k Alexandře. Mikoláš zajal Lazara a ten se setkal se svou dcerou. Kozlík před rozhodující bitvou vězně propustil. Královské vojsko vedené hejtmanem Pivem obklíčilo pozice, které Kozlík zaujal a v rozhodující bitvě Kozlíka porazilo. Kozlík byl zajat a odvezen do vězení v Boleslavi. Kristián si uvědomil, že Alexandru miluje a vydal se jí hledat. Z nešt'astné lásky zešílel a Alexandra ho v záchvatu zuřivosti zabila. Mikoláš poslal Marketu zpět k otci na Obořiště, ten jí však nepřijal a poslal jí do kláštera, aby se očistila od hříchů. Pak se se zbytkem družiny vydali do Boleslavi, aby Kozlíka osvobodili. Při marném útoku na vězení byli zbojníci zajati a popraveni. Popraven byl i Kozlík. Marketě i Alexandře se narodili synové. Alexandra, která litovala svého činu, však krátce po porodu spáchala sebevraždu a Marketa vychovávala oba chlapce.
Tolik v krátkosti k ději románu.
Vladislav Vančura se při psaní svého románu nechal inspirovat nejen tímto krajem, ale i postavou rytíře Jana Vančury z Řehnic, který obýval nedalekou tvrz Krnsko v letech 1578 - 1616.
V původním rukopise tohoto románu se loupeživý rytíř Kozlík jmenoval rytíř Vančura.
Jan Vančura z Řehnic byl známý rváč a násilník a kromě Krnska mu patřila řada vesnic v okolí. Ve vsi Jizerní Vtelno je dochován statek Vančurov, jenž patří stejnému majiteli jako zámek Stránov.
A zatímco románový Kozlík skončil svůj život na boleslavském popravišti, Jan Vančura z Řehnic zemřel Léta Páně 1616 v míru a pokoji a je pochován v kostele v Podkrnsku.
Sám Vladislav Vančura odvozoval svůj původ od rodu Vančurů z Řehnic.
A proto bylo místo pro netradiční zinscenování Markety Lazarové zvoleno právě zde, na zámku Nový Stránov.
Úvod proběhl na nádvoří zámku a byl pojat jako orloj. Ve dvou oknech se představili hlavní protagonisté.
Děj příběhu pak pokračoval v prostředí, do kterého byl román zasazen.
U fotografií nejsou uvedeny popisky, stačí však na foto kliknout a popiska se zobrazí.
Přijměte pozvání na Marketu Lazarovou:
Představení bylo velice zdařilé, dějová linie byla zachována a nádherný, i když velice těžký, Vančurův text provázel celý příběh. Příběh z časů středověku, příběh o lásce o odvaze i o krutosti.
Celý den bylo pošmourné počasí a teplota pod nulou. Všichni učinkující si zaslouží obdiv za to, jak celé představení zvládli.
Krásný, škoda, že jsem u toho nebyla. Markétu Lazarovou a jejího autora mám za referát teď po jarňákách. Ze začátku jsem měla knížku doma, přečetla pár stránek a vrátila, ale chystám se pro knížku vrátit, vždycky čtu knížky jak k maturitě, tak k referátu, abych z toho něco měla. Ke všemu včera mě zaujala upoutávka v televizi, když jsem zaslechla jméno právě Markéty Lazarové. Zámky a hrady miluju. Tím pádem se docela těším, až si to přečtu. Krásně jsi to popsala a určitě jsi mi i pomohla k referátu :). Ne, neboj, nebudu to kopírovat, ani tak, spíše jsi mi ukázala, jak se postavit k takovému to referátu :). Děkuju
OdpovědětVymazatUpřímně se kaju, mám velmi výrazné nedostatky, co se týká znalostí ohledně Markéty Lazarové. Budu s tím muset něco udělat.
OdpovědětVymazat[1]: Vančurův text je nádherný, malebný, pohrávající si se slovíčky. Ale na druhou stranu je těžký. Pokud Ti to pomůže, klidně můj text použij. A mohu-li doporučit, podívej se někdy na film.
OdpovědětVymazatKnihu jsem nečetla, takže děj je pro mě, přiznávám, novinkou. Kristián se zamiloval do Alexandry tak, že se z toho zbláznil. A ona ho pak zabila... nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to trochu úsměvné A pan hejtman Pivo jakbysmet
OdpovědětVymazat[4]: Kristián Alexandru na nátlak otce opustil a když jí několik dní marně hledal v lesích, zešílel žalem. Alexandra byla divoká a Kristiána zabila, když zjistila v jakém ho nalezla stavu. V bílém je Marketa, měla pod těmi šaty jen nějaké termoprádlo. Já obdivovala všechny, byla jsem zakuklená v kabátě, čepici, rukavicích a stejně mi byla zima.
OdpovědětVymazatDěkuji za příjemné okénko do historie i literatury. Markétu Lazarovou jsem nečetla, Vančura mi nějak neseděl. Film mi taky nějak unikl.
OdpovědětVymazat[6]: Vančurovy texty opravdu nesedí každému. Historie je mým dlouhodobým koníčkem. Miluju antiku, mám ráda staré civilizace a ted' "díky" větší části rodiny prožívám občas středověk.
OdpovědětVymazat[7]: Já se specializuju na život prostého lidu u nás. Dělám si totiž rodokmen.
OdpovědětVymazat[8]: To je nádherná záležitost. Já se kdysi pustila do podobné práce, pomáhal mi s tím jeden starý pán a moje pátrání ztroskotalo v archivu, kde jsme tehdy zjistili, že nějaká moje prapraprapředkyně zemřela. Tudíž bych neexistovala. Při pátrání pak jsme zjistili, že pocházela z nižší šlechty, údajně se spustila s čeledínem a rodina nechala zapsat do matriky, že moje pra Marie Anna zemřela. Tak nevím, jsem nebo nejsem? Plánuji si, že se do toho pustím znovu v důchodu.
OdpovědětVymazatV tomhle mám mezery, Vančura mi taky nesedí. Ale představení takhle pojaté bych si určitě nenechala ujít, muselo to být moc zajímavé.
OdpovědětVymazat[9]: Dneska jsou archivní materiály postupně digitalizovány a zveřejňovány na netu. Něco už tam je, a zbytek by měl být postupně tak do 2-3 let. Takže je to celkem pohodička, všechno zjistíš z obyváku.
OdpovědětVymazatAni já jsem Markétu Lazarovou nečetla a proto děkuji, za vyložený děj knihy. Děj to byl hodně komplikovaný a hercům musel dát zabrat. Možná dal zabrat i divákům, předpokládám, že se museli pohybovat po areálu zámku i přilehlého lesa, spolu s herci. Klobouk dolů, za skvěle zvládnutou inscenaci se spoustou textu, bojových akcí a nepříjemné zimy. Musel to být skvělý zážitek.
OdpovědětVymazatZajímavá akce. Za tohohle mrazu obdivuji jak herce, tak diváky. Musel to být výborný zážitek, takhle si děj"ohmatat" zblízka.
OdpovědětVymazat[11]: To je pro mně báječná informace. Vůbec jsem neměla tušení, že jsou tyto staré zápisy digitalizovány. My tehdy pátrali zejména na farách a v archivech, spousta zápisů byla německých a dostali jsme se k roku 1860. A tam jsme také skončili.
OdpovědětVymazat[10]: Akce to byla opravdu zajímavá a domnívám se, že se všem zúčastněným líbila.
OdpovědětVymazatMoc diváků tam nebylo asi kvůli mrazu. U Vančury mám hlavně rád tu jeho češtinu. I když ten film taky nebyl špatný. :)
OdpovědětVymazatVěřim že to bylo moc zajimavé
OdpovědětVymazat[16]: Celkem bylo 153 platících, alespoň jak říkal zet'. Kdyby bylo lepší počasí, určitě by návštěvnost byla vyšší. Mám stejně jako Ty ráda Vančurův jazyk, to jeho hraní si se slovy. Film byl velice zdařilý, někteří odborníci dokonce uvádějí, že překonal literární předlohu.
OdpovědětVymazatTa v bílém je asi Markéta, že ? Škoda, že jí není vidět do obličeje :o) Jak dlouho to představení vlatně trvalo ? Celý den ?
OdpovědětVymazat[19]: V bílém je Markéta. Její obličej je vidět na plakátu a nebo na webových stránkách skupiny Ignitus, která se zabývá historickou hudbou. www.ignitus.eu/clenove (Bára). Samotné představení trvalo dvě hodiny - pro nás diváky. Samotní aktéři nacvičovali od rána.
OdpovědětVymazatKnihu jsem nečetla, ale film jsem viděla dvakrát. Poprvé v prváku na gymnáziu, povinně, vím,,že jsem tehdy byla zaskočena syrovostí a krutostí té doby, nebo alespoň jejího zobrazení. v dnešní době, už by mě to asi tolik nezasáhlo, při všech těch hororových zprávách ze světa a akčních filmech plných násilí. Tehdy jsem něčím takovým ještě nebyla dotčena a setkání se středověkou realitou pro mě bylo, lehce řečeno, šokující.
OdpovědětVymazat[21]: Ano film je krutý, ale na druhou stranu okouzlí krásou slova. Je to silný příběh a navíc s výborným hereckým obsazením. Na druhou stranu chápu, že pro studenty prvního ročníku střední školy, musel být nutně šok.
OdpovědětVymazatAno, pravda je, že napodruhé, asi o patnáct let později, už jsem si ho vychutnala.
OdpovědětVymazatK některým věcem musíme nutně dozrát. Je spousta knih, které jsem četla v mládí, nijak mně neoslovily, nic mi nedaly. Po letech jsem se k nim vrátila a zjistila, že je to báječné čtení. Stejné je to u filmů, konkrétně i u tohoto.
OdpovědětVymazatKrásný, taky bych tam chtěla... Pozdě, no. :)
OdpovědětVymazatVančurův jazyk mám rád ...
OdpovědětVymazat[25]: Věřím, že ještě podobná akce bude, třeba ne na Stránově, ale někde jinde. Sleduj stránky www.shsinferno.cz
OdpovědětVymazat[8]: Taky si chci dělat rodokmen, šmejdím a zpovídám kde koho, už toho mám hodně, ale nevím, jak začít. Je někde metodika a zajímalo by mě kolem toho všechno. Prosím, přihoď mi vodítko, budu ráda.
OdpovědětVymazatAkce Markéta Lazarová bude (doufejme) na Stránově každoročně...
OdpovědětVymazat[29]: Byla to báječná podívaná. Klasické dílo zasazené do reálného prostředí. Věřím a doufám, že se toto představení stane "součástí" Stránova, jako kupř. Medovinobraní.
OdpovědětVymazatI'll be a monkey's uncle! My suggestion is simple.
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org