Je za námi víkend a já si připadám, jako kdyby vůbec nebyl.
Víkend by měl sloužit k relaxaci, k odpočinku a k zájmovým aktivitám.
Můj víkend však byl, dalo by se říci, pracovní. Ne, v práci jsem nebyla - i když...
Moje obě dospělé děti jsou, stejně jako já, trošku praštění historií.
A zatímco já si svůj zájem o historii uspokojuji chozením po historických památkách, četbou knih s historickou tématikou a občasným díváním se na historické filmy, tak oba moji potomci historií žijí.
Tuto uplynulou sobotu se na zámku Nový Stránov a v jeho okolí odehrávala šermířsko-divadelní bitva, zpracovaná podle románu Vladislava Vančury Marketa Lazarová.
Mezi účinkujícími byl i syn, zet' a mnoho dalších. Dcera se synovou přítelkyní měly pro změnu na starosti "ležení".
V pátek po práci jsme si doma zabalili vše potřebné a odstěhovali se na víkend k dceři, abychom hlídali vnučky. V pátek jsem pokaždé dost unavená a těším se na odpočinek. Tentokrát se nekonal. Holčičky po odjezdu rodičů vůbec nesmutnily. Po večeři a vykoupání jsem jim četla pohádku a těšila se, jak si půjdu lehnout. Ale holky nějak pookřály a začaly se předvádět. Usnuly hodně pozdě. A já měla v sobotním plánu s nimi odjet na Stránov a podívat se na představení.
Měla jsem obavu z toho, že budou hodně dlouho spát a že se nestihneme včas dostat na místo.
Probudily se poměrně brzy, vše jsme zvládli a podařilo se nám odjet včas. Začátek jsme stihli i přesto, že na téměř všech semaforech při průjezdu Prahou svítila červená a jako "třešnička na dortu" před námi ještě spadly závory v Krnsku.
Holčičky jsme předali dceři a šli se s manželem podívat na zpracování Vančurova románu.
Jen pro ilustraci fotografie, kterou jsem nazvala: "Hele, támhle je babička.."
Fotografie není moc kvalitní, bílý pravý roh je střecha stanu, i když na první pohled to vypadá, jako kdyby kus chyběl.
Po téměř dvouhodinovém představení jsme promrzlí naložili holčičky do auta a jeli zpátky do Prahy. Můj muž pak jen pronesl: "Teda, vy jste ale společnice, všechny tři spíte".
Sobotní večer pak byl téměř stejnou kopií večera pátečního. Holky opět nespaly. Usnuly hodně pozdě a dnes také pozdě vstávaly. Po obědě jsme se všichni oblékli a vyrazili na procházku, abychom holky trošku unavili. Před vchodem jsme potkali vracející se rodiče. Holčičky oznámily že jdou s babičkou a dědou do lesa a já jen doplnila, at' si mladí nahoře ohřejí oběd.
Víkend je za námi. Domů jsme se dostali krátce před sedmou hodinou večerní. A já si jen tak říkám, byl víkend, nebo nebyl? A na tu otázku si mohu jednoznačně odpovědět.
Byla to radost (i když holky tentokrát dost zlobily a nechtěly spát).
Čas strávený s nimi je nezapomenutelný, ale náročný a já si u nich "dobíjím baterky."
Celému představení Markety Lazarové bude věnován samostatný článek.
I když věřím, že to radost být mohla, jsem moc rád, že nemám vnoučata. My jsme víkend proseděli doma, ale nuda to nebyla a taky nám nějak rychle utekl.
OdpovědětVymazatČím víc moje mamina co by babička vrčí, tím víc je jí potom smutno a hrozně moc uklízí, aby ten žal vybila:)))
OdpovědětVymazat[1]:[2]: Shrnula bych to tak, že je to radost, ale na druhou stranu obrovská starost a zodpovědnost. Včerejší článek jsem psala unavená a vyčerpaná a taky to podle toho vypadá. Po noci, kdy jsem se vyspala, kdy jsem nemusela stále přikrývat odkopané a odkryté holky, už na to nahlížím trošku jinak.
OdpovědětVymazatTohle by zajímalo bráchu. On se několika takových šermířsko-historických akcí účastnil a Markétu Lazarovou má hrozně rád. Když Vás baví historická literatura, neznáte třeba Vlastimila Vondrušku ? To je můj oblíbenec.
OdpovědětVymazatTo je zajímavé, že děti u babičky odmítají jít spát. Taky jsem si myslela, že když je unavím vycházkou, večer zalehnou, ale přestože byla pohádka i písnička na dobrou noc, ještě v půl 10 za námi střídavě chodily do obyváku. Je to s nimi náročné, ale jak píšeš, dobíjí nám baterky.
OdpovědětVymazatTos měla opravdu hektický víkend, ale zase plný zážitků, moc se těším na slibovaný článeček. ) Holčičkám se jistě u babičky moc líbilo, doma by jim asi nespinkání neprošlo, u babičky je to jiná a je potřeba té změny pořádně využít. Naše vnoučata už jsou větší a hlídají se sama, když jsou u nás, mám na starost jenom to, aby bylo něco dobrého k snědku.
OdpovědětVymazatKoukám, že se v ležení vařily nějaké mňamky na ohništi ...
OdpovědětVymazat[4]: Vlastimila Vondrušku znám, několik knih jsem od něj přečetla.
OdpovědětVymazatTaky bych si nechala líbit nějakou tu mňamku , to každodenní vaření mi leze na mozek...
OdpovědětVymazat[8]:No vždyť jsem trouba, přece píšeš, že jste se v pátek zabalili.
OdpovědětVymazat[9]: Musím se přiznat, že já taky vždycky sním s chutí to, co mi někdo předloží na talíř. Mě ani nevadí vařit, ale vymyslet to, co budu vařit. To je asi nejhorší.
OdpovědětVymazat[10]: Jarko, já bych to spíš nazvala že zneužily. Potvůrky to jsou. Dcera říkala, že občas jdou spát později. V sobotu jí ta větší (tři a půl letá) slíbila, že půjdou spát jako hodné holky a pak se ještě v 10 večer dušovala, že mamince nic neslibovala.
OdpovědětVymazatNa to je nějaký zákon - chytneš jednu červenou a už se vezeš! Jsem zvědavá na více informací z Markéty Lazarové.
OdpovědětVymazatA já včera vyhlížel, když jsem chodil s Klárkou po Praze, jestli náhodou někde neuvidím babičku s holčičkami.
OdpovědětVymazat[14]: No, vidíš. Já byla v sobotu na Stránově a včera jsme s holčičkama a s dědou chodili po vrchu Vidoule. V létě tam nechodíme, ale holky si umanuly, že musíme nahoru. Pěkně to tam klouzalo. Tak třeba někdy příště.
OdpovědětVymazatNa Vidouli si taky zajdu, ale až se trochu oteplí. Po tom dnešku si dám s procházkami pauzu
OdpovědětVymazatByl to víkend - ale náročný, náročný!
OdpovědětVymazatJá chci mít na starosti taky ležení!
OdpovědětVymazatKrásně strávený víkend. Jen mi to trošku připomíná tu hlášku:" Potřebuju dovolenou, abych se vzpamatoval z dovolené."
OdpovědětVymazatJé, krásné! Úplně Ti rozumím, ale protože mám už vnoučata velká, vím, že už tyhle starosti už s nimi nejsou, ale na druhou stranu mi to zase chybí. Už se ani nemám s kým "pomuchlat".
OdpovědětVymazat[16]: Super, třeba se tam potkáme. Poznávací znamení je babička se dvěma vnučkami, které neposlouchají a neposlouchají. A to budu prosím já.
OdpovědětVymazatTo mi připomíná doby, které jsem trávila na Horním Hradě. Já ale svého, tehdy asi tříletého syna, brávala všude s sebou. Je moc fajn, když si dnes na ty noci strávené na hradě vzpomene. Noci prohýřené s šermíři a ohnivci až do rána mi paradoxně vůbec nechybí. Zavřeli jsme se s Kryštůfkem na hradě, zachumlali se do spacáku a já s hrnkem medoviny sledovala, jak provoněný ohništěm usíná.
OdpovědětVymazat[22]: Dcera plánuje, že si holky bude také brát sebou až bude trošku lepší počasí a nebude taková zima. Ta starší umí obstojně šermovat, vždyt' je přeci dcerou rytíře. . Krátce po svých druhých narozeninách se předváděla na Prvním medovinobraní na Stránově v gotickém kostýmu a byla středem pozornosti.
OdpovědětVymazat[23]: No tak to je paráda! Když účinkuje celá rodina, atmosféra takových představení je hned naprosto jiná, bližší.
OdpovědětVymazatVepřovina je na víně a pivu s jablky
OdpovědětVymazat[24]: Musím se přiznat, že se mi to také líbí. Když se sejde dobrá parta lidí, je to vždycky báječné.
OdpovědětVymazat[25]: Teda dcero, ty jsi ale detailista.
OdpovědětVymazat