Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 15. ledna 2011

Překecy

Určitě se to stalo každému.
O čem chci psát? O kouzlu nechtěného.
Jak se dá z naprosto vážně míněné věty udělat překec.
A pak je vše tak nějak veselejší.

Je to už dost roků zpátky, kdy mě moje děti přesvědčovaly, že si pořídíme kočku. Vzdorovala jsem, protože jsme měli křečka a psa a já se obávala, že pořízením si kočky spojíme potravinový řetězec: pes - kočka - myš.  Děti vyhrály a já začala řešit praktické záležitosti kolem nového "člena rodiny". S dcerou, která v té době ještě nechodila do školy, jsme se vypravily na veterinu. Čekárna byla plná nervozních zvířat a jejich majitelů. Já se osmělila a poprosila, zda se můžu jen zeptat. Pan doktor propouštějící pacienta se objevil ve dveřích a ze mně vypadlo: "Dobrý den, prosím vás kočkujete očky?" Pan doktor se na mě podíval s výrazem, co jako chci. A já opakovala: "Prosím, kočkujete očky?" Odpověděl se smíchem: "Ano, kočkujeme očky". Celá čekárna se smála, jen mě nedocházelo proč. Až pak mi to došlo. Dcera se za mně velmi styděla a já dodnes slyším ten hlásek: "No mami?"

Syn byl ve 3. třídě a začal mít problémy, bývalo mu špatně od žaludku. Hledala se příčina, absolvovali jsme různá vyšetření a ve finále zjistili, že špatně vidí. Ve škole seděl v zadní lavici a já se tam vypravila se zprávou od lékaře a prosbou o přesazení někam dopředu, aby viděl na tabuli, než mu budou zhotoveny brýle. Tehdejší ještě soudružce učitelce jsem vehementně vysvětlovala, že můj syn má: "kombinovanou vakovou zradu."

Pozdní příchod do práce jsem zdůvodnila větou: "Než jsem zavřela autobus, tak mi ujel deštník."
A pak jsem dlouze přemýšlela, proč se mí spolupracovníci valí smíchy po stolech.

Těch překeců bylo už hodně, ale kdykoliv si na nějaký vzpomenu, vyvolá to úsměv.

A co vy, také se vám to občas přihodí?

8 komentářů:

  1. Jo, ja občas taky perlím, ale nepamatuju si to :(

    OdpovědětVymazat
  2. Tak takhle jsem se dlouho nezasmála a přitom to zní tak logicky a smysluplně, že jsem v první moment taky nevěděla která bije, zato pak jsem se smíchy tak rozkašlala ( poslední dva měsíce se toho proklatého kašle nemůžu zbavit),že by mi přišla vhod kyslíková maska. Díky, skvělé.

    OdpovědětVymazat
  3. U nás je to na běžným pořádku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jojo, to se mi svátá často. Ještě se mi děje i to, že slova spojuji. Nohy a ruce. Noce. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj máme nový blog a chceme jen ať se na něj podíváte a dáte pár komentů → http://forever-baby.blog.cz/rubrika/my

    OdpovědětVymazat
  6. Jeden známý se kdysi začal učit angličtinu a když dělal svůj domácí úkol, tak se nás ptal, co je ti "bibus".

    OdpovědětVymazat
  7. To se mi stává hodně často, poslední dobou víc, než často. Asi proto, že mám méně volného času a tak se snažím říct toho co nejvíce v co nejkratší době. A neštěstí, tedy spíše trapas a pobavení okolostojících je na světě...

    OdpovědětVymazat
  8. To je dobrý, někdy se mi to taky stává      nevybavuju si nic konkrétního, ale znám přesně ten pocit, když nevím čemu se ostatní smějí a pak teprv zjistím, že jsem vypustila z úst nějakou blbost. Vždycky příšerně zrudnu

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤