Třetí cesta z Itálie

Nádherné Gargano, kde čas utíká. A nám nezbývá, než se vrátit domů. Baia Falcone leží v jednom z největších garganských zálivů a dají se odsud podnikat jak výlety autem do vzdálenějšího okolí, tak i pěšky po útesech nebo silnici do Vieste. Navíc tady každou chvilku jezdí z Vieste malý autobus, který je něco jako městská linka a zajišt'uje spojení mezi jednotlivými rezidencemi a městem. Majitelé tohoto villaggia mají ještě nedaleké rezidence Stingi a Falco a hotely ( www.gtfalcone.it ).

Výhodné polohy jsme využili pro mnohé výlety, at´už to byla kouzelná městečka či Forresta Umbra. Navštívili jsme i hlavní město této oblasti Foggia.

Je sobota 8. července 2006 a my po třech týdnech opouštíme Baia Falcone.

Vyjíždíme za průtrže mračen, která vydrží až k Peschici. Mraky se honí a střídá se déšt' s občasným sluncem. To nás provází během jízdy po celém Garganu. U pumpy kousek na Cagnanem tankujeme a po chvíli se loučíme s Garganem.

Najíždíme na dálnici opět v Poggio Imperiale a míříme na sever.

Počasí se začíná vylepšovat, i když občas ještě zaprší. Na dálnici je docela velký provoz, je to způsobeno tím, že mnoho Italů míří do Berlína na finále ve fotbale.

Po známé trase po A14 bez problémů dojíždíme do Bologni, kterou projíždíme bez jakéhokoliv zdržení. Pokračujeme po A1 na A22 a jsme rozhodnuti navštívit Veronu.

Opouštíme dálnici na sjezdu

Verona Sud a míříme do města. Auto necháváme na parkovišti

před hradbami

a pokračujeme do centra

města. V informační kanceláři dostáváme mapu a pak procházíme po místech, o kterých jsme četli v průvodci. Verona je kouzelná a z města "dýchá historie". Přeje nám i počasí, sice jsou na obloze mráčky, ale je poměrně hezky. Krátce po šesté hodině se vracíme zpět k autu a na nájezdu Verona Nord se vracíme zpět na dálnici.

Původní plán byl opět zajet na Lago di Garda, postavit stan a přenocovat. Na spánek je ještě brzy, tak padá rozhodnutí, že přenocujeme někde dál po cestě.

Dojíždíme k Roveretu a opět je tu další průtrž mračen. Stavět stan někde v dešti se nám moc nechce.

Takže se rozhodujeme, že pojedeme opět až do Aldrans, kde zase přenocujeme. Každou chvíli prší a to nás utvrzuje v tom, že to bude nejlepší řešení.

Plány jsou však od toho, aby se měnily. V Aldrans jsou všechny penziony beznadějně obsazené.

Pravděpodobně to budou italští fanoušci mířící do Berlína.

Vracíme se tedy na dálnici a rozhodujeme se, že pojedeme dál a někde u pumpy si na chvíli odpočineme. Kousek od Vompu je vybudované nové odpočívadlo, na němž zastavujeme. Jsou tu i sprchy, restaurace a veliké parkoviště, takže dle mého názoru je to ideální místo na odpočinek. Můj manžel byl ovšem jiného názoru, nebot' se mu nelíbil "jeden Turek" a nenechal si vysvětlit, že to je italský fotbalový fanoušek. Takže jedeme dál.

V půlnoci projíždíme za příšerné průtrže mračen Mnichovem, zastavují nás policajti a baterkama nás odklánějí - na silnici je hodně špatně vypadající bouračka. Únava stoupá. Dopujeme se energetickými nápoji, energitem a hodně doplňujeme tekutiny. Zastavujeme téměř na každém odpočivadle, které je po cestě. Na odpočívadle Pentling kousek před Regensburgem zůstávám v autě, můj manžel odchází na WC se slovy, že už dál nejedeme, že tu budeme spát v autě. Podívala jsem se z auta. Před autem bylo asi 10 mužů a dívali se jedním směrem, podívala jsem se také a tam na motlitebním koberečku prováděl muslim svůj náboženský rituál. Po návratu manžela odmítám zůstat se slovy - tak tobě se nelíbil jeden turek a tady jich je celý hejno. Pokračujeme tedy dál a cesta je nekonečná. Po několika zastávkách dojíždíme na Rozvadov. Parkoviště na německé straně je beznadějně zaplněné kamiony, při projíždění hranic se ptáme pohraniční policie, zda tu není někde možnost noclehu. S pohledem na hodinky nám říkají - v tuhle hodinu?? leda tak někde v bordelu.

Jedeme dál nocí, ta cesta snad nikdy neskončí. Nejhorší úsek je od Berouna - tedy posledních pár kilometrů.

Domů dojíždíme krátce po 5 hodině ranní.

Tak tohle už nikdy!!!