Třetí cesta do Itálie

Letošní rozhodování bylo o něco snadnější, protože už loni jsme si řekli, že opět pojedeme na Gargano, které jsme v minulém roce neprocestovali úplně celé a některá místa pro nás zůstala tzv. utajena.

Přes agenturu Polycastrum Viaggi si zajišt'ujeme pobyt v Baia Falcone u Vieste.

Vyjíždíme v pátek 16. června 2006 po již známé trase Praha, Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov a Innsbruck, kde zajíždíme na naší oblíbenou pumpu na Bergieselu, natankujeme plnou, zaplatíme 8E poplatek za Brenner a po jeho projetí pokračujeme po "staré známé" A22 a A1 směrem na jih.

O kolonách před Bologní je snad zbytečné mluvit. Asi byly, jsou a budou a pomalu se s touto skutečností začínáme smiřovat, stejně tak jako s kolonami kolem Bologně. Za sjezdem San Lazaro se pomalu kolona rozjíždí a my pokračujeme po A14 k jaderskému pobřeží. Po peripetiích z loňského roku, kdy jsme marně hledali kemp, jsme rozhodnuti dojet až na pobřeží, kde lze předpokládat, že kempy jsou.

Z dálnice sjíždíme v Riccione a řídíme se podle šipek, které avizují kempy. U prvního, který se jmenuje Camping Riccione, zastavujeme a v recepci si domlouváme pobyt na jednu noc. Jsme upozorněni na to, že kancelář s pokladnou otevírá až v 9.00 ráno, takže můžeme spát, jak dlouho chceme. A máme si vybrat místo, kde si postavíme stan.

Kemp je rozdělen na jednotlivé sekce uličkami, v každé je přípojka na el.proud a je lhostejno, postavíte-li si tam šapitó, karavan či malý stan jako my. Procházíme kempem a vybíráme si místo na kraji, za námi je jen ulička, za níž jsou složené lodě, pak plot a násep. V řadě kde jsme, není žádný jiný stan.

Postavili jsme stan a v tom to přišlo .... zjistili jsme, že po náspu jezdí vlak. Zvažujeme, zda stan nezbouráme a nepostavíme ho raději jinde. Zvítězila lenost a také jsme si říkali, že jel jeden vlak asi za půl hodiny, než jsme postavili stan. Zůstali jsme... I když jsme mohli spát jak dlouho chceme, dost dobře to nešlo, protože s tmou se intenzita provozu na trati zvýšila, projížděly rychlíky, nákladní vlaky a ještě takové malé vláčky, které v této oblasti nahrazují tramvaj a propojují pobřeží od Cattolici po Rimini. Při průjezdu rychlíku se stan divně nafukoval.

Noc jsme přežili. Ráno nám bylo naprosto jasné, proč jsme v této řadě sami: protože jen pitomec si postaví stan na nádraží.

Udělali jsme si snídani a v poklidu jsme balili. Na vedlejší sekci přijeli Italové s velkým obytným vozem, třemi dětmi a psem. Zaparkovali, zajistili vůz klíny, vytáhli plachtu, prostřeli pod ní koberec a potom vynesli zahradní nábytek. Když se usadili a spokojeně se rozhlédli, projel jeden vlak na sever a po druhé koleji souběžně druhý na jih. A v krátkých intervalech jel jeden vlak za druhým. Od té doby mám pocit, že Ferrovie mají v tomto kempu kameru a když nějaký pitomec tu staví stan, či něco jiného, zadrží vlaky v obou směrech. A když už se zabydlíte, tak je zase pustí.

Sobota 17. června 2006 - odjíždíme z Riccione po pobřežní SS16 do Cattolici. Tady děláme zastávku a jdeme se podívat do Mořského akvária, na které jsme již minulý rok viděli upoutávku. (více na: www.acquariodicattolica.it ). Návštěva určitě stojí za to.

Po prohlídce akvária a pobřeží Cattolici najíždíme na dálnici A14 a po stejné trase jedeme na dálniční sjezd Poggio Imperiale.

Vjíždíme na Gargano a jedeme po SP37 na Cagnano Varano a pod Vico del Gargano sjíždíme na SP528, která se hodně kroutí a svažuje dolů k moři. Chvíli jedeme po pobřeží směrem na Peschici a odtud po SP52 jedeme směrem na Vieste. Cestou děláme malou zastávku u rezidence Mira, která je po cestě, abychom pozdravili sestru a švagra, kteří zde trávili dovolenou a chystají se k návratu domů.

Pokračujeme dále na Vieste a přijíždíme k rezidenci Baia Falcone, kde se budeme nejen rekreovat, ale budeme odtud podnikat další výlety za poznáním Gargana.