Čtvrtá cesta do Itálie a zpátky
O Toskánsku se říká, že je esencí Itálie. Nezaměnitelný ráz mu vtiskla středověká města na pahorcích, stromořadí cypřišů, venkovská sídla a místa s nezapomenutelnou atmosférou.
Pátek 8. září 2006 - podvečer odjíždíme autobusem ze Zličína na pobytovo - poznávací zájezd do Toskánska - kolébky renesance, pořádaný CK Campanatour.
V Plzni a v Domažlicích přistupují další účastníci zájezdu. Poslední zastávka na českém území, kdy autobus doplňuje pohonné hmoty, aby se pak s námi vydal na cestu za poznáním.
Vyjíždíme do noci přes Mnichov, Brennerský průsmyk a po A22 a A1 na Bolognu a Florencii.
Většina osazenstva autobusu spí - mě to nějak nejde, tak koukám do noci.
Sobota 9. září 2006
Usínám až za Bolognou. Na odpočivadle Marinella autobus zastavuje, abychom se dali do pořádku a posnídali.
Potom pokračujeme dále na
Florencii. Sjíždíme z A1 na Firenze Sud a první naší zastávkou je Piazzale Michelangelo, odkud je nádherný výhled na historické centrum včetně Ponte Vecchio - tedy Mostu zlatníků.
Florencie byla založena v roce 59 př.Kr. římskými vojáky a nesla název Colonia Florentia (Kvetoucí). Rozvoj antického města byl spojen s blízkou Via Cassia, která spojovala Řím se severem Itálie a tím se z města stalo významné obchodní středisko. Obchodníci z východu přinesli ve 3. století do města křest'anství, víra se však šířila pomalu. Obrat nastal po roce 393, kdy do města přišel sv.Ambrož, vyhnaný z Milána. V témže roce byl založen i první křest'anský kostel San Lorenzo. Po pádu západořímské říše byla Florencie pustošena a nastal její úpadek. K dalšímu rozvoji pak došlo až v 8. století, kdy Karel Veliký dobyl langobardskou říši. Město se pak rozšiřovalo, stavěly se církevní i městské stavby. V roce 1348 ve městě propukla morová epidemie, při níž zemřely téměř dvě třetiny obyvatel. K největšímu rozmachu došlo za vlády Medicejských. V roce 1531 se Florencie stala vévodstvím a od roku 1569 byla toskánským velkovévodstvím. V letech 1865-71 byla hlavním městem celé Itálie.
Od roku 1982 je na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Prohlídku začínáme u Piazza Piave a jdeme po nábřeží řeky Arno kolem Národní knihovny na Piazza Croce, na kterém je bazilika Santa Croce (Svatý kříž).
Bazilika je vystavěna v gotickém stylu, s její stavbou bylo započato v roce 1299. Kromě Giottových obrazů a fresek jsou zde náhrobní pomníky Michelangela, Galilea Galieiho, Machiavelliho, Alighieriho a další. Před bazilikou stojí socha Danta Alighieriho. Odtud pokračujeme po Borgo di Greci a po pravé straně míjíme Muzeum Bargello a věž Opatství.
Docházíme na Piazza della Signoria (Vládní náměstí), na kterém se nachází Palazzo Vecchio, před ním je na levé straně Neptunova kašna od Ammannatiho a vedle jezdecká socha Cosima I. Medici, kterou vytvořil Giambologna.
Podél náměstí je řada soukromých středověkých paláců. Přímo před vchodem do Palazzo Vecchia po levé straně je jedna z nejslavnějších Michelangelových soch a to David. Jedná se však o kopii, originál je v Galleria dell'Accademia (od roku 1873) a po pravé straně je sousoší od Bandinelliho Ercole e Caco (Herkules a Kakus).
Po pravé straně od průčelí paláce je Loggia dei Lanzi, která byla postavena v letech 1376 - 82 a původně sloužila k veřejným shromážděním. Dnes jsou uvnitř uschována významná sochařská díla, jako je Perseus od Celliniho nebo Únos Sabinek od Giambologna.
V naší prohlídce pokračujeme směrem k Piazza del Duomo, na kterém je katedrála Santa Maria del Fiore (Svatá Marie Květná). Se stavbou této katedrály bylo započato v roce 1296 a podíleli se na ní mnozí mistři té doby jako byl Giotto, Pisano či Talenti. Stavba kopule začala v roce 1420, jejím autorem je Brunelleschi a dokončena byla v roce 1434.
Vedle katedrály stojí Giottova zvonice z let 1334 až 1359, na jejíž výstavbě se podíleli kromě již zmíněného Giotta také Pisano, Talenti a další mistři té doby.
Proti katedrále je Battisterio. Původně vzniklo v IV. - V. století na osmihraném půdorysu. Dnešní podoba se datuje z XI. až XII. století. Nejproslulejší na této kapli je z bronzu zhotovená Porta del Paradiso (Rajská brána) od Ghibertiho, na níž jsou zobrazeny výjevy ze Starého zákona. Sám autor se zvěčnil na této bráně spolu se svým synem ve středních lištách dveří.
Přicházíme na Piazza di San Lorenzo, na kterém stojí nejstarší kostel města Chiesa San Lorenzo, původně z roku 393, který byl v roce 1060 přestavěn do románského slohu. Současná podoba je z roku 1423, jejím autorem je Brunelleschi. Průčelí kostela nebylo nikdy dokončeno. V zadní části kostela se nachází Capelle Medicee (Medicejská kaple).
>
Jdeme na Piazza di Santa Maria Novella, na kterém stojí stejnojmenný kostel, s jehož stavbou bylo započato v roce 1246 dominikánskými mnichy.
Ve druhé pol. XIV. století byla stavba dokončena a krásné mramorové průčelí je z let 1456-1470. Mezi nejvýznamnější památky tohoto kostela patří kříž od Giotta.
Vracíme se uličkami na Piazza della Signoria a máme čas podívat se detailně na sochy a nahlížíme také do Pallazzo Vecchia.
Procházíme Piazzale degli Uffizi,
kolem živých soch a pouličních umělců na nábřeží a odtud na Ponte Vecchio (Starý most), který je také nazýván Most zlatníků.
Současná podoba je z roku 1345, několikrát byl přestavován. Nad obchůdky na mostě je Coridorio Vasariano (Vasarianova chodba), postavená na žádost Cosima I. pro nerušený přechod z Palazzo Vecchio do Pallazo Pitti na druhém břehu Arna. Postupujeme po mostě a pokračujeme na druhý břeh.
Přicházíme na Piazza dei Pitti, na němž je stejnojmenný palác.
Po Sdrucciolo dei Pitti jdeme na Piazza Santo Spirito ke stejnojmennému kostelu, jenž byl Brunelleschim považován za dvojče San Lorenza.
Po Ponte e Santa Trinita se vracíme zpět na druhý břeh Arna, okolo Justičního paláce přes Piazza della Signoria se vracíme zpět na Piazza Piave, z jehož blízkosti budeme odjíždět.
I když jsem tu podruhé musím se do Florencie ještě někdy vrátit.
Odjíždíme ve 3 hodiny, musíme dojet na místo ubytování na pobřeží Tyrhénského moře, odkud budeme podnikat další cesty za poznáním. Jedeme směrem na západ. Děláme zastávku kousek za Florencií, usedám na obrubník a usínám (proč jsem nespala v noci?).
Pokračujeme na Livorno a po pobřeží jedeme do města Follonica, kde v rezidenci Girasole budeme týden ubytováni. Takže ubytovat, vysprchovat a spát.
Neděle 10. září 2006
Ráno po probuzení a snídani vyrážíme na prohlídku místa, kde bydlíme a hlavně k moři. Přes několik
silnic, křižovatku a kolem
přístavu se dostáváme k pláži. Samotné villaggio leží stranou od města.
Den věnujeme převážně odpočinku na pláži a koupání. Z pláže jsou vidět ostrovy Elba a Montecristo.
Pondělí 11. září 2006
Ráno nastupujeme do autobusu a jedeme na první výlet. Našim prvním cílem je město Volterra.
Město je postaveno na vysoké plošině obklopené kopci sopečného původu. Bylo založeno Etrusky v 10. - 7. století př.Kr. a vzkvétalo díky alabastrovým dolům a své nedobytné poloze.
Středověké centrum je obehnáno hradbami. Současnou rozlohu tvoří jen jedna třetina původního města. Návrší na kterém stojí je tvořeno porézním jílem a tufem a silně podléhá zvětrávání. Pod sesuvy půdy vznikly tzv. balze, ve kterých znizely dvě třetiny původního města.
Centrem města je náměstí Piazza dei Priori, kterému dominuje nejstarší toskánská radnice Palazzo dei Priori, jejíž výstavba začala v roce 1208.
Za Palazzo dei Priori na Piazza San Giovanni je románský dóm Santa Maria Assunta
z roku 1120 a naproti Baptistérium z roku 1284.
Odtud jdeme k Porta all' Arco ze 4. století př.Kr. a po stejnojmenné ulici procházíme kolem alabastrových dílen. Kolem kostela San Michele se jdeme podívat na Teatro Romano ze 3. století př.Kr. , které se nachází u severních hradeb města a pochází z římského období. Za amfiteátrem se nacházejí antické lázně.
Po Via Marchesi docházíme do Parco Archeologico. Nad parkem se tyčí Medicejská Rocca.
V dnešní době slouží jako vězení pro doživotně odsouzené. Vracíme se zpět na Piazza Martiri della Liberta, kde nastupujeme do autobusu a pokračujeme do dalšího města, kterým je
San Gimignano, které je od roku 1990 zařazeno na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Město bylo postaveno na místě etruské vesnice již v 8.století, v roce 1199 se prohlásilo svobodným městem a do 14. století bojovalo jako městská republika o
moc se sousedními městy. Město rozdělovaly i vnitřní spory, v této době vznikly obytné věže a důležité veřejné budovy. Věží bylo původně 72 a sloužily jako soukromé pevnosti. V současné době je dochováno 15 věží, které tvoří dominantu města. Město obklopoval dvojitý prstenec hradeb, který se z větší části dochoval.
Vystupujeme z autobusu a stoupáme k Porta San Giovanni, kterou vcházíme do města a po Via S.Giovanni přicházíme na Piazza delle Cisterna, na které je krásná kašna z roku 1273.
Nedaleko odtud je Pia
zza del Duomo s věží Torre Rognosa, která měří 51 m. Naproti je Palazzo del Popolo z roku 1288 vedle nějž je nejvyšší věž Torre Grossa (54 m) zvaná radniční, která je jako jediná přístupná.
Z Piazza del Duomo stoupáme k pozůstatkům pevnosti Rocca v jehož blízkosti je muzeum, které je věnováno věhlasnému vínu této oblasti Vernaccia.
Projdeme po Via S.Matteo, která je lemována obchody a po ní a Via S.Giovanni se pak vracíme stejnou cestou zpět.
Odjíždíme a pokračujeme k další z toskánských perel a to je Siena.
Z doby antiky o tomto městě není mnoho známo, v době renesance vznikla legenda, podle níž Removi synové Ascius a Senius museli uprchnout před strýcem Romulem z Říma a vytvořili zde v Etrurii nové město. Proto má také Siena ve svém městském znaku římskou vlčici.
Velký význam toto město získalo ve středověku díky své výhodné poloze, bohatým nalezištím stříbra a vlnařskému průmyslu. Ve své době bylo jedním z nejmocnějších evropských měst a ovládalo převážnou část jižního Toskánska. O moc v této oblasti soupeřilo s Florencií. V roce 1348 napadla město morová epidemie, při které během půl roku zemřelo 100.000 obyvatel. Městem potom zmítaly vnitřní nepokoje, což vedlo v roce 1557 k definitivnímu přičlenění města k medicejskému velkovévodství Toskánskému. Od roku 1995 je Siena zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Autobus nás vysazuje u Pevnosti Fortezza a my se vydáváme na krátkou návštěvu města.
Centrem města je Piazza del Campo, které patří mezi nejkrásnější náměstí v Itálii. Má tvar mušle, jeho dlažba je rozdělena na devět segmentů a kolem něj stojí ve velkém půlkruhu středověké paláce.
Na horním konci náměstí stojí kašna Fonte Gaia (Pramen radosti) a na dolním, kam se
náměstí svažuje, je Palazzo Pubblico, ve kterém sídlí správa města.
Tato gotická stavba vznikla v letech 1297 až 1310.
Před ní je otevřená Capella di Piazza, postavená v roce 1352 po velkém moru a nad ní se tyčí 88 metrů vysoká radniční věž Torre del Mangia.
Na náměstí se každoročně již do 16. století koná 2. července a 16. srpna dostih na neosedlaných koních Palio delle Contrade, kdy o vítězství v něm bojuje sedmnáct historických čtvrtí (contrade). Účast na Paliu je věcí cti všech obyvatel města.
Na nedalekém Piazza del Duomo na nejvyšším bodě města stojí katedrála Santa Maria Assunta, jedna z nejkrásnějších románsko-gotických katedrál v Itálii.
Je vystavěna na místě, kde ve starověku stál chrám bohyně Minervy. Byla vysvěcena v roce 1179 a v následujících dvou stoletích byla přestavována a rozšiřována. Dalekosáhlé plány na další rozšíření však zastavila morová epidemie. Bohatě zdobená fasáda je dílem Giovanniho Pisana. Největším uměleckým pokladem katedrály je mramorová kazatelna, kterou vytvořil Nicola Pisano.
Vedle katedrály je kampanila, která má fasádu zdobenou různobarevnými pruhy.
Pod apsidou katedrály stojí Baptisterium San Giovanni, které bylo vybudováno ve 14. století a vedou ke němu Sabatelliho schody z roku 1451. Na výzdobě baptisteria se podíleli Donatello, Ghiberti, Quercio a další umělci té doby.
Na Piazza Domenico stojí mohutný gotický cihlový kostel San Domenico z roku 1226, který je úzce spojován se sv. Kateřinou ze Sieny. Jedná se o první ženu, která byla svatořečena. Je jednou z patronek Itálie a Evropy. V interiéru kostela je v relikviáři uložena hlava sv. Kateřiny Sienské.
Čas byl pro naší návštěvu neúprosný a proto se vracíme zpět na místo odjezdu. Jeden z účastníků zájezdu zabloudil ve spletitých uličkách. Průvodce a další se vraceli a po ztraceném pánovi pátrali. Dobu, po kterou zde autobus může stát, jsme již překročili. Přijeli policisté a všichni jsme očekávali problémy - na jejich pokyn se autobus vydal za nimi k policejní stanici, kde na nás ztracený účastník zájezdu již čekal. Nikdo se na něj nezlobil, naopak jsme ocenili jeho duchapřítomnost.
Slibuji si, že se sem musím ještě někdy v budoucnu vrátit.
Úterý 12. září 2006
Den určený k odpočinku a relaxaci na pláži. V podvečer odjíždí většina z nás na návštěvu farmy v oblasti Montescudaio, která je spojená s ochutnávkou místních specialit a vín. Nakupujeme si toskánská vína a ve veselé náladě se vracíme zpět v pozdních hodinách.
Středa 13. září 2006
Den pro relaxaci po včerejším dni, který někteří opravdu potřebují, trávíme převážně na pláži na toskánském slunci.
Čtvrtek 14. září 2006
Od rána je hnusné počasí, vítr, déšt' a větší část účastníků zájezdu jede fakultativně na Elbu.
Odjíždíme autobusem do Piombina, kde se nalod'ujeme na trajekt, kterým doplouváme do přístavu Portoferraio na ostrově Elba.
Ostrov Elba je součástí Národního parku Toskánské souostroví a je se svými 223 km2 největší. Od pevniny je vzdálen pouhých 10 km. Má hornatý charakter a vystupuje do výšky přes 1000 metrů.
Elba byla pro své bohaté zásoby železné rudy předmětem neustálých sporů. Jako první zde těžili rudu Etruskové, poté co si Etrurii podrobil Řím, pokračoval v dobývání rudy. Od 11. století v době nadvlády Pisy se ruda nedobývala. Roku 1392 ostrov připadl knížectví Piombino, dále Janovu, Medicejským, Turecku, Španělsku a nakonec Francii a tahanice o něj neutichaly. Do dějin Elba vstoupila také proto, že zde v roce 1814 pobýval ve vy
hnanství Napoleon Bonaparte. V roce 1815 připadla Elba velkovévodství Toskánskému.
Prohlídku začínáme u Villa di San Martino, které bylo Napoleonovým letním sídlem, vedle něhož je umístěno muzeum s památkami Napoleonovy doby. Pokračujeme po pobřežní komunikaci v okružní jízdě kolem Elby. Vzhledem k počasí mnozí ani nevystupují z autobusu. Prohlížíme si Napoleonovu vyhlídku a "leje jako z konve". Dojíždíme do Marciana Marina a odtud stoupáme k vesničce Marciana, která je nejstarším osídlením na Elbě. Nedaleko této vesničky je lanovka na nejvyšší vrchol Elby
Monte Capanne (1018 m), ale není v provozu pro déšt' a silný vítr.
Vydáváme se na prohlídku Marciany na jejímž vrcholu je Fortezza Pisano z 12. století. Procházíme v dešti křivolakými uličkami, kde se zastavil čas.
Promoklí se vracíme do autobusu a pokračujeme dále kolem pobřeží. Je to cesta stylem: nalevo vidíte, napravo vidíte. Počasí také více nedovoluje.
Na jižní straně Elby v zálivu di Campo leží město Marina di Campo, kde děláme další zastávku. Je to významné turistické letovisko a kdyby bylo hezké počasí, určitě bychom se po něm podívali více.
Čas, který máme, trávíme v pizzerii a částečně v nákupním centru, jen na chvíli jsme se podívali k pláži. Odtud pokračujeme zpátky do Portoferraio, kde nedaleko přístavu vystupujeme z autobusu a kolem pevnosti Forte Stella vstupujeme do starého města.
Schodovými uličkami vystoupáme k Villa dei Mulini, což je Napoleonova rezidence, ve které trávil většinu času svého vyhnanství. Odtud je pěkný výhled na staré město a přístav. Nedaleko odtud se nachází pevnost Forte Falcone. Vracíme se zpět k přístavu.
Počasí je opravdu hnusné, moře je rozbouřené, v přístavu jdou vlny až na komunikaci.
Po nalodění na trajekt se vracíme na pevninu. I když jedeme lodí velkou jako dům, je mnoha lidem špatně. Pro silný vítr a déšt' nemůže trajekt "trefit" do přístavu, takže zhruba po 20 minutách vycházíme z kymácejícího se trajektu výjezdem pro auta. Je tma, zima a prší.
Pátek 15. září 2006
Vstáváme do slunečného a větrného dne. Nastupujeme do autobusu a jedeme do centra města Follonica na tradiční trhy. Odpoledne jdeme k moři a zjišt'ujeme, že pláž už není a větrem zvednuté moře žene vodu až ke kamenům, které pláž ohraničují. Sedět lze jen na kamenných předělech, ale na koupání to už skoro vůbec není.
Sobota 16. září 2006
Ráno zapakovat, vyklidit apartmán. Nastupujeme do autobusu a odjíždíme na sever, kdy při naší cestě je první zastávkou Pisa.
V období antiky ústila řeka Arno do laguny podobné jezeru, na jehož severním břehu v etruském období vyrostla osada, ze které později vzniklo město Pisa. Po zániku západořímské říše v roce 476 město uniklo drancování a střídání majitelů, naopak se rozšiřovalo a námořní republika Pisa se stala vládcem nad Středozemním mořem. Od 11. do 13. století došlo k obrovskému rozmachu umění a kultury tohoto města. V roce 1284 Pisu porazil Janov a rozkvět města se na čas zastavil. Dalšího rozkvětu se město dočkalo v roce 1406, kdy se dostalo do vlivu Florencie a začali ho podporovat Medicejové, kteří obnovili činnost univerzity v Pise. Jedním z přednášejících byl Galieo.
V současné době leží Pisa 12 km od moře, laguna byla již v době středověku zanesena pískem.
Největším lákadlem Pisy je Campo dei Miracoli, které bylo založeno v polovině 11. století. Hlavní stavbou je dóm Santa Maria Assunta s jehož stavbou bylo započato v roce 1064. Architekt Buscheto si pro svou stavbu vybral okraj města, ale již během výstavby se zjistilo, že napla
vená půda není dost pevná pro stavbu mohutných budov - šikmá věž je dokladem. Její stavba byla započata v roce 1161, ale již v roce 1173 se začala naklánět, ale v opačném směru než je dnes. Práce tehdy byly zastaveny a po mnoha výpočtech byla přistavěna další tři patra, vychýlená tak, aby vyrovnala náklon. V roce 1350 byla věž dokončena Tommasem Pisanem.
Také třetí stavba Baptisterium pocházející z roku 1153, na jehož stavbě se podíleli Nicolo a Giovanni Pisanové se naklání, ale na opačnou stranu než věž. Architektonický komplex Campo dei Miracoli doplňuje Camposanto Monumentale, hřbitov s jehož stavbou se začalo v roce 1277.
Náměstí zázraků kazí spousty stánků s rozličnými suvenýry a zejména pěší prodejci (převážně z Afriky), kteří jsou vlezlí a obtěžují i na parkovišti. Zázrak byl také to, že při naší návštěvě nepršelo a začalo až po nástupu do autobusu. A pak, že se zázraky nedějí.
Z Pisy pokračujeme do posledního města na naší
cestě a tím je Lucca.
Původně římská vojenská základna s fórem a amfiteátrem byla založena na bažinatých říčních nivách kolem roku 180 př.Kr. (luk je etruské slovo a znamená bažina). V roce 568 si Langobardi zvolili toto místo za své hlavní město v tehdejší Tuscii. Zanechali zde několik románských kostelů. V 11. století se Lucca prohlásila samostatnou republikou a její vliv zasahoval až k pobřeží. Ve městě byla rozvinutá textilní výroba a látky z Luccy byly proslulé ve středověkém světě. Lucca zůstala nezávislá do roku 1799, kdy do ní vtrhla francouzská armáda. Roku 1815 byla přičleněna k vévodství Parmskému a od roku 1847 patřila k velkovévodství Toskánskému.
Město obepíná impozantní obranný val s 11 baštami, ze kterého je nádherný výhled na město.
Do města vstupujeme branou Porta Vittorio Emanuele a po stejnojmenné ulici docházíme na Piazza Napoleone.
Odtud jdeme ke dómu San Martino původně ze 6. století, který byl ve 12. století přestavěn a v roce 1233 doplněn o kampanilu. Dále si prohlížíme kostel San Michele in Foro, který stojí na místě původního římského fóra.
Přímo proti kostelu na Via di Poggio je rodný dům nejslavnějšího rodáka Giacoma Pucciniho. Uličkami města v dešti míříme na Piazza Anfiteatro Romano.
Domy na tomto náměstí jsou postavené na původním římském amfiteátru, náměstí si zachovalo oválný tvar a při pohledu zvenčí náměstí jsou zde patrné pozůstatky amfiteátru. V dešti se vracíme zpět před obranný val k autobusu a prší :-(((
Odjíždíme z města Lucca, města, které bylo oblíbeným místem krále Karla IV.
Opouštíme Toskánsko a já pevně věřím, že se sem ještě někdy vrátím a budu mít víc času.
Za Luccou najíždíme na dálnici A11 a vracíme se zpět přes Florencii po stejné trase, po které jsme přijeli.
Čeká nás další noc v autobuse a já tentokrát spím.
Neděle 17. září 2006
Do Prahy se vracíme v neděli v dopoledních hodinách.
Ahoj navštiv muj blog , najdes tam ruzny kusovky a clánky x) A když uz tam budes tag mi muzes pridat ikomentík a neber to prosim jako reklamu x)
OdpovědětVymazatVery good, i like you. And say and say . Its greatttttttttttt.
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org