Sybaris

Za pohořím Pollino, ve kterém leží stejnojmenný Národní park, a které je součástí Apenin, se hornatá krajina mění v širokou planinu Piana di Sibari, která je největší kalabrijskou přímořskou rovinou a táhne se až k pohoří Sila. Tuto planinu zavlažují řeky tekoucí z hor, které v dřívějších dobách tento kraj měnily v bahnitý močál, kde se dařilo komárům přenášejícím malárii. V současnosti, po rekultivaci krajiny, patří tato oblast mezi nejúrodnější oblasti Kalábrie. Díky vodě se zde pěstuje mimo jiné rýže.

Italská rýže je vyhledávaná

V těchto místech se nachází jedno z největších archeologických nalezišt' na světě s rozlohou tisíc hektarů (jen pro srovnání - Pompeje mají plochu 50 hektarů), ale zatím je odkryto pouze 10 hektarů, což je jedno procento.

Zatím byly odkryty tři jednotlivé vrstvy města, které se nacházely jedna na druhé a archeologické práce zde stále pokračují.

Odkrývání vrstev zeminy

Po antickém městě Sybaris pátraly celé generace vědců a jen díky leteckým a radarovým snímkům, bylo objeveno koncem 60. let 20. století město z doby říše římské Thurium, pod kterým bylo původně největší řecké osídlení na území Itálie - tedy hledané město Sybaris.

Město Sybaris ( Σύβαρις) vzniklo mezi řekami Crati a Coscile ve vzdálenosti 5 km od mořského břehu. Založili ho Achajci, přicházející z Peloponésu, na konci 8. století př.Kr., v místech, která byla osídlena už v době železné, předřímskou populací Enotri.

Město v době své největší slávy mělo sto tisíc obyvatel a pod jeho nadvládou se nacházelo více než půl milionu lidí. Sybaris prosperovalo nejen díky svému bohatství, ale také díky úrodnosti krajiny a poloze na křižovatce obchodních cest. Obyvatelé města žili rozmařilým životem, k čemuž jim napomáhalo bohatství. Také se jim připisuje vynález těstovin a nočníku.

Sybaris bylo po sedmdesáti dnech bojů zničeno roku 510 př.Kr. svým obchodním soupeřem městem Krotón. Tehdy Krotóňané pod vedením slavného olympijského atleta Mílóna město přepadli, vyplenili a zničili.

Na završení svého triumfálního vítězství odklonili přes město tok řeky.

Roku 194 př.Kr. bylo na troskách založeno město Copiae, které bylo záhy přejmenováno na Thurium. Využívalo svého umístění v příznivé a plodné oblasti a nebylo zcela opuštěno až do středověku.

Pak bylo na dlouhé roky zapomenuto.

Mohla za to i příroda. Prudké řeky, které při jarním tání přinášely nejen vodu, ale i zeminu, způsopbily, že se postupně zemina dostávala do míst, která tak zůstala na několik staletí ukryta.

Od roku 1932 bylo zahájeno intenzivní pátrání, které bylo úspěšně završeno v roce 1969 objevením římského města Thurium. Od té doby tu stále probíhá archeologický výzkum.

Decumanus maximus

Při prohlídce současného archeologického areálu jsou k vidění památky římského města, kupř. patricijského domu, lázní, či fragmentů dlažby. Procházka vede i širokou ulicí Dekumanus maximus. Mezi nálezy z doby Velkého Řecka patří zejména keramické úlomky. Další památky z této oblasti jsou k vidění v Museo della Sibarite, které je asi 1 km od vykopávek.

Přijměte tedy pozvání na procházku místy, která jsou starší než 2000 roků.

Staré dlažby

Staří Římané uměli nejen stavět , ale hospodařit i s vodou.

V atriu jejich domů bývalo impluvium, nádrž, která zadržovala dešťovou vodu

Mlýn nemohl chybět v žádném městě

Cihlová dlažba v patricijském domě

t="" />

Pozůstatky sloupů u amfiteátru

Lázně

Archeologické naleziště, které rozhodně stojí za návštěvu, se nachází zhruba 4 km jižně od současného města Sibari při silnici SS106 po pravé straně.

Parkování je před nalezištěm.