Mé starší vnučce byly 20. srpna čtyři roky.
Zatím byla doma se svou mladší sestrou a tatínkem, který je na rodičovské dovolené. Už v minulém roce se mladí snažili o její umístění ve školce. Uspěli až letos a malá šla dnes poprvé do školky.
Já se vrátila ve vzpomínkách o mnoho roků zpátky.
Do školky jsem nechodila, ale nesmírně jsem po tom toužila. Záviděla jsem dětem z mého okolí, které do školky chodily a měly mnoho společných zkušeností a prožitků. Maminka byla v domácnosti, protože má sestra byla hodně nemocná a nebyl důvod, abych školku navštěvovala. Ale mrzelo mě to hodně.
Můj syn do školky také nechodil, nepočítám-li povinná dopoledne, která absolvoval po zápisu do první třídy. Jako by se situace opakovala. Dcera mívala problémy s průduškami a já zůstala po mateřské dovolené v domácnosti. Když se pak její zdravotní stav ustálil a doktorka nám řekla, že by už do předškolního zařízení mohla jít, nastal nový problém. Sehnat školku. Dostala jsem se do bludného kruhu a mnohdy slýchala: "Jak můžete chtít školku, když neděláte." a nebo "My vás vzít nemůžeme, když nemáte zajištěnou školku, ani hlídání dítěte". Téměř jako veverka v bubnu. Chodila jsem od školky ke školce a všude se situace opakovala. Až pak ve finále vysvitlo sluníčko a jedné paní ředitelce stačilo potvrzení, že se ucházím o zaměstnání. Jediná tehdy pochopila a netrvala na nesmyslné podmínce zaměstnání. Všude jinde jsem narážela na bariéru nepochopení a nezájmu. Dcera chodila do školky moc ráda.
Dnes šla do školky naše vnučka.
Ráno jí doprovodili oba rodiče a mladší dva a půl letá sestra.
Dcera mi telefonovala a popisovala ranní šatnu, kde plakalo a štkalo dvacet dětí, které bezúspěšně tišili jejich rodiče. Sára prý byla rozpačitá, ale neplakala. Hned poté, co objevila hernu, otočila se na rodiče, řekla ahoj a zmizela v útrobách školky.
První den, který je pro ní zlomový, se rodiče rozhodli, že půjde domů po obědě. Vypravili se pro ní. Zatímco dcera zůstala dole s menší holčičkou, tatínek šel pro Sáru. Dcera čekala, až se objeví a sledovala rodiče, kteří kolem ní procházeli s plačícími a vzlykajícími dětmi. Potom přišel tatínek sám a pronesl k dceři: "Řekla mi, že tam chce spát a zůstat na pohádku".
Doufám tedy, že bude po své mamince, která školku milovala a vždy se do ní těšila.
Je to první den a nástupem do školky jí skončila doba naprosté bezstarostnosti. Je to jen školka, ale současně je to první krok k budoucím povinnostem.
Já měla školku taky moc ráda, akorát si pamatuju, že mě jednou unesl cizí tatínek, jelikož spěchal a s jeho dcerou jsme si byly hrozně podobné, takže mě popadl a moje protesty, že nejsem Michalka bral zřejmě jako nějaký malý výstřelek.
OdpovědětVymazatHele přesně tohle byla moje dcera, do jeslí jsme šli na zvykání jeden den, druhejuž tam byla celej a to ještě když jsem si jí za tu hodinu odváděla tak usedavě plakala, ne že by se jí tam nelíbilo ale právě naopak. S e školkou už pak nebyl vůbec žádný problém, milovala to tam. A největší sranda byla ny tom, ta, že chodila nakonec do té samé co já , a taky se jí tam líbilo stejně jak mě.....
OdpovědětVymazatHnedle bych se do školky vrátil...
OdpovědětVymazatMě se ve školce moc nelíbilo, protože jsem byla vybíravá v jídle a nechtěla jsem jíst. Taky si pamatuji, že nám každý den dávali lžičku hnusného rybího tuku. Bléé. Naši kluci chodili jen do té předškolní, takže to bylo v pohodě. Sárinka je holka do nepohody, líbí se mi, jak si rychle zvykla. Možná ještě budou trochu problémy, až zjistí, že tam musí každý den a možná, že ne! Držím palce.
OdpovědětVymazatTo bylo hezké.
OdpovědětVymazatMoje vnučka šla dnes taky poprvé do školky. Proběhlo to dobře, podobně jako u tvé vnučky, před chvílí mi podal syn podrobné informace. Ovšem musím se přiznat, Ali, že já jsem z toho měla skoro týden bolení břicha!
OdpovědětVymazatAli, musím se smát, protože u nás dnes proběhlo něco podobného. Navíc šly poprvé do školky hned dvě vnučky, jedna ještě ne tříletá a druhá pětiletá, ne sestry, ale sestřenice. Nejdřív jsem šla "na výzvědy" k té mladší, žádný problém, její suverenita mě rozesmála. Jak dopadla ta pětiletá, to jsem sondovala po telefonu. Dopadlo to jako u vás. Po obědě odehnala rodiče, kteří pro ni přišli a odpoledne nechtěla jít domů. Moji kluci chodili do školky, ale my rodiče jsme si museli tenkrát odpracovat fůru brigádnických hodin, ale nevzpomínám na to ve zlém, vždycky při tom byla sranda.
OdpovědětVymazatTak to jste měli také slavnostní den!-:)
OdpovědětVymazatJá školku milovala ale taky byl problém školku sehnat. Chodila jsem až ten poslední rok do předškoláčků a to i přes to, že moje maminka byla zaměstnaná, jenže pracovala doma.
OdpovědětVymazatKrásně jsi to napsala. I moje dcera chodila do školky ráda, což se babičce moc nelíbilo, protože si ji chtěla užívat doma. Chodila pro ni v poledne a byl to boj, protože dcera tam chtěla i spát, takže jsem musela zakročit a u maminky jsem si to hodně "rozlila."
OdpovědětVymazatVzpomínky mám matné, jen si vzpomínám že mé děti do školky rády nechodili, a když museli, tak to vždy bylo s pláčem, s manželem jsme měli práci takového rázu, že jsme děti měli většinou doma.
OdpovědětVymazatMě se ve školce líbilo a moc, více než doma.O tom zde ale nechci psát. Chci napsat jak je pro dítě krásné a také pro rodiče takový bezproblémový nástup do MŠ. Záleží také na rodině jak dítě na nástup do MŠ připraví
OdpovědětVymazatBrouček malej statečnej, vzala to dobře!
OdpovědětVymazat[1]: Jejda, to musel být docela drsný zážitek, splést si tě s vlastním dítětem a to nejen pro tebe, ale i pak pro toho tátu.
OdpovědětVymazatTak to je velký krok, moc vám přeju, aby to vydrželo.
OdpovědětVymazat[15]: Já si také říkám, že vše proběhlo bez problémů, až příliš hladce. I dnes šla do školky s radostí a opět tam zůstane přes oběd. Jsem trochu skeptik a své nadšení vždy raději brzdím, protože se opravdu může přihodit cokoliv. Sára je, stejně jako já, narozená ve Lvu, což znamená určitou dominanci. Ale může narazit na kohokoliv, at' to bude učitelka, či nějaké dítě a problém může nastat. Moje dcera byla školkou nadšená, i když tam pobývala hodně. Muž jezdil jako montér, tak jsem jí vodila hned ráno a byla tam mezi prvními a odpoledne jsem jí vyzvedávala mezi posledními. A když mi ujel autobus, což se občas stalo, bývala už převlečená v šatně s učitelkou, která se významně dívala na hodinky a sdělovala mi: "Jste poslední". Já si pak kvůli tomu musela zkrátit pracovní dobu, aby mé dítě nenarušovalo učitelkám odpolední program.
OdpovědětVymazatHolky do školky chodily nerady a Jenda jakbysmet.
OdpovědětVymazat[17]: My máme zatím za sebou jen dva dny, zatím jí nadšení neopustilo.
OdpovědětVymazatHned bych se do školky vrátila, ta bezstarostnost byla báječná...
OdpovědětVymazatNo, školka. Za nás snad ještě ani nebyla, bráška už tam chodil a moje děti obě už do jeslí. Bez problémů. Vnoučátka na tom nebyla stejně. Jedna vnučka také nechtěla domů po "o", protože se jí tam moc líbilo, její bráška to zkraje protrpěl, ale pak byl také spokojený. A druhá vnučka, ta musela trpět psychicky, to už je lepší plakat, ona neplakala, jen seděla a smutně koukala. Její bráška na tom byl líp. Prostě co dítě - to jiná osobnost.
OdpovědětVymazatBude z ní odvázná skolacka.
OdpovědětVymazatMoje obě děti chodily do školky rády.
OdpovědětVymazat