Jako za krále klacka ...

... přesně tahle věta mě napadala včera.

Už druhý týden marodím. To, co u každého normálního člověka proběhne jako běžná viróza, u mě se většinou zkomplikuje. Můžou za to moje plíce a astma. A nebo nejsem normální.

Na včerejší den si mě na odpoledne pozval náš pan doktor na kontrolu. Ráno jsem vstávala tak, abych si stačila vzít antibiotika ve správnou hodinu a pak jsem si říkala, že si musím umýt hlavu.

Odebrala jsem se do koupelny, zvedla baterii a chrrrr...

No báječné, ona neteče voda.

Tahle myšlenka šla mojí hlavou a jen jsem přemýšlela, jak půjdu s hlavou po téměř týdenním válení se k doktorovi. Ještě, že jsem se včera večer vysprchovala, ale i tak budu mít dost blbý pocit. Ty moje vlasy fakt byly hrozné.

Zapnula jsem počítač a dívala se na stránky Pražských vodovodů a kanalizací. Žádná porucha ani odstávka v této oblasti na webu nebyla. Zkusila jsem telefon a když mi asi 10 minut hezky hráli do sluchátka, zavěsila jsem.

Co budu dělat?

Vždyt' ta moje hlava je jak klouzek. Začala jsem si nadávat, že jsem si jí večer při sprchování taky neumyla.

Jo, děvče, za chyby se platí.

Chodila jsem po bytě jako lev v kleci a zkoušela střídavě baterii v koupelně a v kuchyni. Při pohledu do zrcadla jsem propadala ještě větší skepsi.

Chrrrr...

Uvědomila jsem si, že už v pátek netekla voda. Zjistila jsem to kolem poledního, když jsem vylezla z postele, abych si ohřála oběd. Měla jsem pocit, že mám špinavé ruce, tak jsem si na ně kápla Jar, zvedla baterii a také chrrrr... Jar jsem si z rukou smývala minerálkou, kterou nechal (naštěstí) manžel na kuchyňské lince. Pak jsem znovu zalezla do pelíšku a kdy "přišla voda" nevím, ale odpoledne už tekla.

Nojo, odpoledne - ale to už mám být u doktora. A s touhle hlavou?

Napadla mě spásná myšlenka. Půjdu se podívat do sklepa, kde je umyvadlo. Je tam ještě z doby, kdy tu manželův děda měl firmu, kterou mu pak komunisti znárodnili. Ale co je hlavní, sklep je pod úrovní ulice a občas, když neteče voda, tak tam trošku teče.

Vyzbrojena hrncem jsem šla do sklepa.

Voda tekla slabým čůrkem.

Já, nemocná, trpící astmatem jsem pendlovala mezi sklepem a bytem, kam jsem v hrncích a kbelících nosila vodu.

Dvě patra dolů, dvě patra nahoru a dvě hodiny času, který jsem převážně trávila ve sklepě, než mi natekla voda. Ale, hlavně, že nějaká tekla.

Po chvíli mi bylo jasné, že si vody musím nanosit víc, nejen na hlavu. Tělo zbrocené potem a dýchala jsem jako v posledním tažení.

Jako za krále klacka, říkala jsem si.

Vzpomínala jsem si přitom na babičku, která měla vodu pouze ve studni a žádnou koupelnu. Je zvláštní, jak jsme tehdy tu dobu přežili. Jednou týdně se z komory vytáhla na takových zvláštních sáních zinkovaná vana. Ze studny se nanosila voda, která se ohřála na kamnech, ve kterých se topilo a nastal obřad koupání. Nejdříve děti a pak ve stejné vodě i dospělí. Dnes, když si na to vzpomenu, říkám si, že je zázrak, že jsem dětství prožila ve zdraví.

Opravdu jako za krále klacka.

Vodu ohřívá bojler, topí ústřední topení, místo kamen sporák se sklokeramickou deskou a další vymoženosti, na které jsem si během svého života zvykla.

A já se ted' budu muset vrátit o 50 let zpátky.

Vodu jsem ohřála na svém moderním sporáku ve dvou největších hrncích, které mám.

Mezitím volal manžel a říkal, proč tak blbě dýchám. Vylíčila jsem mu dvoupatrovou storry s donáškou vody. Slyšela jsem, jak se chechtá a začala se smát taky.

Odnosila jsem vodu do koupelny, v kyblících a škopíku na praní vlněných svetříků jsem jí namíchala na patřičnou teplotu a vlezla do naší luxusní rohové vany. Malým kyblíkem jsem ze sebe splachovala vlasový a posléze i tělový šampón. Když jsem nabyla pocitu, že už takhle můžu jít mezi lidi, osušila se a oblékla si župan.

Stěhováním kyblíků byly v koupelně louže, které jsem setřela a pak jsem si šla opláchnou ruce. Naprosto bezmyšlenkovitě jsem zvedla pákovou baterii a chr..chr.. začala téci voda. Vlezla jsem znovu do vany a asi deset minut jsem se ještě sprchovala. Nechávala jsem po sobě vodu stékat a bylo mi nádherně.

Celá moje předchozí snaha s donáškou vody mi v ten moment připadala zbytečna a i směšná. Ale kdo mohl tušit, že v poledne vodu pustí.

Odpoledne jsem šla k lékaři. Znovu poslouchal moje plíce a pak řekl, že se mu to nelíbí. Mám prý přijít ve čtvrtek, až doberu antibiotika. Pokud prý nedojde ke zlepšení, bude mě muset poslat na plicní.

Doufám, že můj špatný dech byl způsoben tou dopolední donáškou vody do bytu, kdy jsem si opravdu připadala jako za krále klacka.