Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 29. září 2011

Chybí mi společnost

Jsem tvor společenský a mám ráda lidi.

Se svou kolegyní v práci jsme se shodly na tom, že to, co nás tam drží, je dobrá parta lidí. Ona je už několik let v důchodu a do práce chodí, jak říká, kvůli nám.
Jsem typický extrovert. Stejná je i moje dcera.
Horší je to s mužskou částí rodiny, otec i syn jsou typičtí introverti. Mají sice pár svých přátel, za které, jak věřím, by i dýchali, ale nijak nevyhledávají společnost lidí. Navíc jsou oba málomluvní.

V současné době mi chybí společnost a to jakákoliv.
Už druhý týden marodím.
Manžel přichází domů v pozdním odpoledni, má-li více práce i večer.
Společnost mi sice dělá kočka, která ale v poslední době vypadá, že co nejdříve pojde. Je jí už sedmnáct let. Donedávna byla ještě v pohodě, ale ted' nevypadá vůbec dobře. Téměř nežere, jen pije a polehává. Možná však se mnou jen "drží basu". Už to totiž jednou udělala.
Když jsem před rokem a čtvrt marodila, marodila se mnou i kočka, také nežrala a byla hubená tak, že mohla sloužit jako záložka do knížky. Muž s ní zajel na veterinu a tam pan doktor absolutně nic nezjistil. Jen nám řekl, že kočka je stará a může kdykoliv odejít. Když jsem se tehdy dala do kupy, uzdravila se i kočka.
Může být kočka tak empatická? Možná ano. Je chovaná v bytě a je to typická gaučovka.
Nojo, ale já ještě budu nějakou chvíli marodit. Zatrolená kočka.

Společnost mi také dělají knihy. Jsou to moje společnice na dobu nemoci a na dovolené. Jinak většinou nestíhám číst.

Společnost mi dělá počítač, díky němuž mohu komunikovat přes Skype, nebo navštěvovat stránky mých oblíbených blogerů.
Společností se mi stal i telefon, jsem díky němu v kontaktu s rodinou a přáteli.
Společnost mi včera odpoledne také chvíli dělal kamarád, který se přijel podívat, jak na tom jsem. V pondělí mi doktor napsal vycházky, abych prý si pročistila nemocné plíce, takže jsem včera mohla posedět na zahradě. A zatímco já s kamarádem klábosila, můj muž seděl, mlčel, tak jako obvykle a jen poslouchal.

Z nedostatku jakýchkoliv společenských kontaktů, jsem dnes zapředla rozhovor s neznámou paní v čekárně u lékaře. Asi jsme si byly obě vzájemně sympatické, a to i přesto, že jsme se neznaly a viděly se poprvé. Našly jsme však mnoho společných témat, takže mi dnes to čekání uteklo jako voda.
Pan doktor nezaznamenal žádné zlepšení a rozhodl se, poslat mě na plicní. V ten moment mi bylo naprosto jasné, že budu doma minimálně ještě celý příští týden.
Další týden, kdy budu bez společnosti, nepočítám-li to, co jsem už vyjmenovala.
Došla jsem na zastávku autobusu a zjistila, že fakt špatně dýchám. Zatrolený astma.

Čekala jsem na autobus asi 10 minut a pak se usadila vedle zvláštního pána. Neustále si něco drmolil pro sebe. Vystupoval u Motolské nemocnice a já zůstala sedět na kraji.
Nastoupila paní přibližně mého věku, já se zvedla s tím, že jedu jen do Břevnova a pustila jí k oknu. Paní se usmála, poděkovala a byl navázán společenský kontakt. Povídaly jsme si spolu jako dvě dlouholeté známé a v Břevnově se loučily a popřály si vzájemně hezký den.
Asi mi už bez těch společenských kontaktů začíná pomalu, ale jistě "hrabat".

Došla jsem na polikliniku a zjistila, že moje paní plicní doktorka má dovolenou. Co ted'?
Můj praktický lékař chtěl zprávu z plicního, pokud to stihnu ještě dnes, nejpozději zítra. Zavolala jsem mu a sdělila, že na plicním se bude ordinovat až v pondělí, zda mu to bude stačit. Docela mě vyděsil, zpráva mu bude stačit v pondělí, ale kdybych se prý ještě zhoršila, mám okamžitě vyhledat jiného plicaře. Sakra, to je to tak vážné?
Zatím jsem svůj zdravotní stav dost bagatelizovala a přičítala problémy, které mám, astmatu, které vždy zhorší banální nemoc. Tak nevím?

Cestou domů jsem se zastavila v trafice a pokecala se svým kamarádem z Libanonu. Prý mě dlouho neviděl. Tak jsem mu vysvětlila proč.

Společnost mi opravdu chybí a ještě notnou chvíli chybět bude.Plačící

54 komentářů:

  1. Jsem sice ještě dost mlád ale jsem na tom podobně, druhý týden marodím (se zánětem) a poslední dobou nám vedení v práci háže klacky pod nohy tak, že ničí věčnou skvělou náladu a přátelství co na našem oddělení panovalo. Bydlím sám a přítelka mě navštěvuje pořád méně (kvůli škole). Strašně rád vzpomínám na jedny ze starších prázdnin a na to jak jsme denně s partou kamarádů něco podnikaly, pokaždé v jiné vsi, nebo městě a pokaždé s novou partou, zábava takřka nonstop, hned bych to vrátil.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tento článek bych mohla téměř podepsat. Za pět let a půl na mateřské dovolené bez dospělých lidí, s manželem introveretem se ze mně stal asociál, který oslovuje na ulici kdykoliv kohokoliv, vybavuje se s pošťákem a pokladními i v supermarketech... a mluvím se svými blogery i o nich jako by to byli mí známí od vedle

    OdpovědětVymazat
  3. Empatická jsou všechna zvířata. Zvlášť ta, která žijí s člověkem. Zejména psi a koně. Ale určitě i kočky v případě, že jsou chovány pouze doma a nepřičichnou k volnému způsobu života. Pokud vezmeme pravý význam slova "empatie" tedy "vciťování", tak to jde zvířatům moc dobře. Takový tygr se do tebe dokonale vcítí, zjistí že máš strach a sežere tě.   

    OdpovědětVymazat
  4. Jo a kočičky byly jediné mé přítelkyně v dětství, Když umřely psala jsme jim i dopisy O knihomolství jsem psala už kdysi.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Já díky, nebo spíš kvůli nemoci jsem odsouzená k dočasné samotě, což je pro extroverta hrozné. Je škoda, že si vedení u tebe v práci neváží toho, když si lidi rozumějí a jsou schopni táhnout za jeden provaz. Je to jako: "Rozděl a opanuj".

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to je naozaj stará mačička. Len o rok mladšia ako ja

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Kočka je opravdu stará. Kolega z práce má dokonce kočku 21 letou , to už je super stará kočka.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak u nás je to Alenko, přesně naopak. Můj muž je společenský a já jsem domácí pavouk. Když někdo (kromě rodiny) k nám přijde, je to on, který udržuje konverzaci. V práci se mi líbilo, právě díky výborné partě lidí, ale co jsem doma, jsem spokojená i bez nich.    Jsem ráda za blog a blogování, to je přesně společenský styk, který mi vyhovuje. Tož, tak je to se mnou, pavoukem domácím.   

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Musím se přiznat, že mě by fakt nenapadlo, že jsi pavoukem domácím. Z tvého blogu a fotek čiší taková radost. Ale určitě je prima, když jsou partneři rozdílní. Někdy jsem ráda, že je můj muž takový málomluvný. Dokonce spolu dokážeme i krásně mlčet. Stačí jen, když jsme vedle sebe.

    OdpovědětVymazat
  10. Začínám se děsit, jak budu mít kočárkové známosti až budu mít děti já.. A co děti, možná jen jedno... Ale chci holčička a kluku...(tahle jsem to napsala poprvé tak to tak nechám, protože se mi to líbí ). Já jsem též strašně společenská, ovšem dokážu sama sedět a mlčet dlooouho. Konverzace většinou drží někdo jiný, neboť já bych vždy nachodila moc perverzní téma. Já jsem spokojená mám-li hudbu. Pokud nejní hudba, je mi smutno... Pak se hledá jídlo.. Plíce jsou svině. a Líbí se mi tvoje nadávky,,Zatrolené" .... Co se týče kočičky, to je ale elegantní starší dáma. Kočičky jsou krásné :)

    OdpovědětVymazat
  11. Jak rád bych teď v klidu louskal knížky.

    OdpovědětVymazat
  12. [9]:Pavouk domácí, vždy optimisticky naladěn a mající rád lidi. Sama vidím, že to zní jako protimluv, společnost mám i ráda, ale pak nutně potřebuji zalézt, do té své pavučiny.   

    OdpovědětVymazat
  13. Tak přeju brzké uzdravení. U mě je to takové obojaké: Je-li společnost, tedy jsem společenský, jsem-li sám, nevadí mi to.

    OdpovědětVymazat
  14. Chápu, jak se cítíš. Měla jsem to podobně první 3 roky ve Švédsku. Bylo to trošku vyhrocené jazykovou bariérou (žádný pokec na ulici), tmou, zimou... Ale většinou jsem nebyla nemocná. Zachránil mě blog a pes, a návštěvy v ČR, kde jsem nadšeně komunikovala s kdekým, a totálně zahlcovala kamarádky informacemi, nemluvě o skákání do řeči

    OdpovědětVymazat
  15. Ta věta : Asi pojde. byla fakt krutá. Jinak moc hezký článek. Zaujal, a to je hlavní.

    OdpovědětVymazat
  16. docela ti závidím, že tě od společnosti dělí "jen" nemoc .. já jsem třetím rokem na střední a doposud jsem si nenašla přátele.. na základce to bylo super, zábava každý den, lépe jsem se mít nemohla. teď mám sice přítele, ale chtěla bych být ve společnosti více lidí :( moc mě to trápí..

    OdpovědětVymazat
  17. Na blogu http://veverka-lumpik.blog.cz jsem četl, jak úžasně empatické dokážou být veverky. Číča tě má asi ráda.

    OdpovědětVymazat
  18. [3]: Sprostá pomluva tygrů, Malkieli. I když ve tvém případě by platilo, cos napsal.

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Alenko, jak to tak vidím, tak my dvě, kdybychom se někde venku potkaly, určitě by hned po příchozím pozdravu došlo na krásné povídání. Jsem také extrovert a v podstatě mám všechny lidi ráda, no skoro všechny a taky mi nedělá problém se spřátelit. Tak nezoufej, máš vycházky, má být hezky, hlavní je, abys byla zdravá! Nebagatelizuj to! Astma a když se přidá ještě něco, to není žádná legrace. Vím, o čem mluvím. Brzké uzdravení!

    OdpovědětVymazat
  20. [10]: Já myslím, že ještě máš spoustu času na "kočárkové známosti" , ale na druhou stranu je dobré, že už takhle přemýšlíš. Já ve třinácti letech vozila sousedce dítě a už tehdy jsem věděla, že až jednou budu velká, že budu chtít mít taky děti.

    OdpovědětVymazat
  21. [17]: Kočka asi bude opravdu empatická. Ráda mě má, vždyt' už spolu "válčíme" spoustu let. Původně to byla kočka mých dětí, ale ty už mají svůj život a svá zvířátka. Tak nám tady holka stará zbyla.

    OdpovědětVymazat
  22. Celý svůj život jsem byla mezi lidmi, vykecala jsem se většinou dost v rámci práce. Také mám kamarádky, se kterými se jednou za měsíc sejdeme a divíme se, že ještě po cestě si máme o čem povídat. Doma se bavíme většinou jen při snídani, obědě a když je něco třeba. Pokud jsem doma sama s kočičkami, při práci si zpívám, povídám si s kočkami, pokud nespí(muž se směje, že bych je dokázala donutit mluvit. Jen kocourek Muf mi odpovídá- jááá, když se ho jako ptám: chceš si hrát? Já... Jááááá, i několikrát za sebou. Je to legrační. S dětmi jsem se nikdy nenudila. Učila jsem je zpívat, bavili jsme se. Když jsem něco dělala v kuchyni, oni si většinou hráli- někdy s nádobím nebo malovali a ,,hulákali" jsme u toho takové ty odrhovačky.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]:Přeji ti, aby ses brzy dala do kupy. Budu taky nějaký den sama, muž má jít na laparoskopické ,,vyndání" žlučových kamínků. Je nervozní ,,jak veš", přece jen má asi trochu strach.Věřím, že to dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat
  24. Ještě jednou díky moc za přání k svátku a tobě přeju brzké uzdravení. Hele já nejsem nemocná ale v té naší gubernii jsem bez veškerých kamarádů a kamarádek úplně ztracená. Jak já si teď užila alespoň ten jeden a půl dne u kamaráda na chatě na jihu....takže doma si povídám jen s tím naším zvěřincem, z kterého mi akorát odpovídá Ferdásek tím svým Ahoj papoušku .

    OdpovědětVymazat
  25. [8]: Jaruš já se nenazývám pavoukem - ale samotářem - to zní přeci jenom lichotivěji-:))

    OdpovědětVymazat
  26. Přesně tak krásně černá je ,,maminka" naší Mudly. Ta je ale černobílá díky ,,tatínkovi".

    OdpovědětVymazat
  27. Ali, tenhle problém nemám, spíš opačný, protože jsem, na rozdíl od tebe, introvert. Mně by kočka a knížky bohatě stačily. Možná bych se pár dnů obešla i bez internetu.

    OdpovědětVymazat
  28. [22]: Musím přiznat, že se v práci taky dost "vykecám" a to nejen se svými kolegy, ale i zákazníky. Ted' mi to trochu chybí. Já se taky s dětmi nenudila, jen jsem zažívala mnohdy pocit, že jsem téměř jako ony. Nedovedla jsem si tehdy představit, zda vůbec budu schopná existovat v práci, zda budu chápat i jiné věci, než jen dětské problémy. Měla jsem strach, zda jsem za těch dlouhých sedm let nezapomněla vše, co jsem před tím uměla. Ale těch let doma nelituju, nemusely do jeslí a čas, který jsem jim "dala", jim už nikdy nikdo nevezme.

    OdpovědětVymazat
  29. Ahoj Ali, jdu ti na chvíli dělat společnost. Když nemoc trvá dlouho, je to zlé, člověk potřebuje s někým promluvit, probrat ty "důležité" věci (zvláště mezi námi děvčaty). Přeji ti, aby všechno bylo brzy O.K. V tvé knihovně vidím, pár knížek, které máme také doma. A i jeden zvoneček máme stejný. tak se kurýruj!!!

    OdpovědětVymazat
  30. [26]: Ona není úplně černá. Když na ní zasvítí Sluníčko, tak je tmavohnědá a je vidět tmavší "mourování". Její maminka byla klasická mourovatá kočička a táta byl echt černý kocour. Má navíc bílou náprsenku.

    OdpovědětVymazat
  31. [29]: Helo, děkuji moc za společnost. Opravdu to trvá dlouho a já si potřebuju, jak se říká "s někým pokecat". Ještě, že máme ten blog. Knížek mám spoustu, tohle je jen malý zlomek. Jsou všude. Zvonečky jsem sbírala a mám jich víc než sto. Už to není téměř kam dávat.

    OdpovědětVymazat
  32. Jo, kočky dokážou být dost empatické... Mimochodem, moc se mi líbí - je pěkně živená. A neboj, nejsi sama, taky marodím už skoro týden a v pondělí jdu na kontrolu... Kurník... ale je jediné štěstí, že existuje net, skype, facebook a ostatní "komunikační" prostředky... Pěkná sbírka knížek.

    OdpovědětVymazat
  33. [32]: Doufám, že je opravdu empatická, i když pořád myslím na její věk. Já už marodím druhý týden, předtím jsem se zkoušela kurýrovat sama. Jsem taky moc ráda, že existují moderní komunikace.

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Jaj! Já taky přeji brzké uzdravení... Útěk do samoty jsem od něj zatím nečetla, ale potom mám přečteou poslední píseň a ta se mi líbila hrozně moc. Člověk si krásně popláče a má navíc nádherný konec...

    OdpovědětVymazat
  35. Tak to mě mrzí, ale zase na druhou stranu, když si takhle popovídáš i s cizími lidmi, není to špatné. Koukám, že máš asi nějak ráda troly, kvůli častějšímu slůvku "zatrolený" :)

    OdpovědětVymazat
  36. Článek o samotě má i JEŽURA.

    OdpovědětVymazat
  37. Sice je hezké, že jsi častěji na netu a blogu, ale raději bych tě zdravou :). Přeji, ať to není nic vážného a ať se z toho brzy vylížeš, návštěvy všech možných doktorů musí být náročné, obzvláště pro nemocného. Já jsem téměř zdravá a včera jsem absolvovala návštěvy dvě a mám toho plné kecky. Tfuj.

    OdpovědětVymazat
  38. Moc hezky napsané. Tak to já jsem typický introvert. Zalezla bych ke knihám, háčkování, pletení a bylo by (kdyby mě děti nechaly)...hmm, nenechají, asi si to nechám na důchod. ...Velké množství lidí nemám ráda, ale společnosti přátel nikdy nepohrdnu.

    OdpovědětVymazat
  39. [34]: Děkuji za přání. Tu knihu, kterou zmiňuješ neznám, ale podívám se. Díky moc za tip.

    OdpovědětVymazat
  40. Společnost jak není je to bída, poznala jsem tu bídu při hospitalizaci v nemocnici. Byla jsem sama ke konci pobytu dva dny na pokoji. Celkově pobyt v nemocnici skoro tři týdny. Bylo to ouvej. Na druhou stranu jsem byla v nadstandartu v druhé nemocnici přes týden a tam i když jednolůžkový pokoj společnost mě nechyběla. Byl tam totiž moc hodný, ochotný a usměvavý personál. Jinak u nás doma já miluji společnost, muž je v tomto zdrženlivější.

    OdpovědětVymazat
  41. [41]: Asi to budeš mít podobné jako já. Jsem taky iniciátorem zábav, seznamování se s lidmi a veskrze tvor společenský.

    OdpovědětVymazat
  42. Zkus popíjet nějaké průduškové čaje, taky zkus čisticí čaje, detoxikační. Myslím že to neublíží a může pomoct. A neboj, doktoři často straší a podle mě to plicní je spíš proto, aby měl jistotu a aby měl pocit, že udělal všechno co mohl.

    OdpovědětVymazat
  43. P.P.S.- víš co se mi na tvém blogu ještě líbí? Že mluvíš se svými blogery a odpovídáš jim na komentáře. Fakt mi to připadá ne jako komentáře, ale jako rozhovor...

    OdpovědětVymazat
  44. [44]: I mně se moc líbí, že "odpovídá" na komentáře...na to já nemám čas a často je mi to líto, ale snad mi mí čtenáři odpustí.

    OdpovědětVymazat
  45. [43]: Musím se přiznat, že "čajíčkuju" už třetí týden. Dnes mi na plicním doktorka řekla, že se mi kvůli infekci zhoršilo astma, ale že bychom to společně měly zvládnout.

    OdpovědětVymazat
  46. Ohledně tvé kočičky mám taky trochu obavy. Ale doufejme, že kočky mají tuhý život a že se spraví... Nežere už ani maso? Zkus jí dát trochu šlehačky, třeba na lžičku, nebo na prst- a přejet jí přes čumák. Zkus jí i pomasírovat lehce bříško, možná má nějaké nadýmání...

    OdpovědětVymazat
  47. Říká se že kočky odebírají z lidí nemoci a špatnou energii a ta jim naopak prospívá, protože ji dokáží proměnit v kladnou.

    OdpovědětVymazat
  48. [44]:Mě jako Vendy se tento způsob blogu také líbí nejvíce, někdo by mohl říci tak jděte na čet, ale to není totéž ty jednostranné a jednoslovné rozhovory.

    OdpovědětVymazat
  49. Po roce po začátku blogování bloudím po kamarádkách. Došla jsem i sem k Tobě. Věřím, že stav je už lepší, i když píšeš občas o obtížích. Ale o tom mluvit je pro neaktivní důchodkyně. My jsme aktivní. Mám Skypa a pokud bys chtěla, můžeme si pokecat. Nemám ho dlouho, ale líbí se mi se spojit s kamoškami. Nabízím možnost i s kamerkou. Tak se ozvi. Kitty

    OdpovědětVymazat
  50. [2]:Jéé, takhle zvláštně komunikativní jsem i já. Málomluvný plně invalidní manžel se kvůli tomu na mně zlobí. Ostatně jako kvůli všemu. Chjo! Taky mi chybí společnost, která mi ale vlastně brzy vadí. Co s tím?

    OdpovědětVymazat
  51. believe in being good stewards of the environment, but I am sick of your Environmental Lies.
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat
  52. Q. What do you get when you put a fish and an elephant together?
    http://www.begwatches.net

    OdpovědětVymazat
  53. S tímhle se potýkám od té doby, co jsem doma na home office. Jako ani po třech letech jsem si nezvykla na to, že dělám z domu a jsou týdny, kdy prostě nevylezu mezi lidi. Maximálně s odpadem. Už jsem si i říkala, že snad začnu i kouřit, abych mohla chodit před barák. :-D Ale mám podnikatelský úvěr, takže mi přijde nesmysl jako utrácet peníze tímhle směrem.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤