Jaro

Tak konečně je tady ... už jsem ani nedoufala.

Ta letošní zima byla dlouhá, únavná a deprimující. Sníh v Praze sice občas napadne, ale takhle dlouho se tu nikdy nedržel.

Jako mnozí jiní jsem už propadala skepsi a náladu jsem měla "pod psa" - kdybych měla specifikovat pod jakého, tak minimálně pod jezevčíka. Protivná už jsem byla i sama sobě.

Sice ráno za tmy, když jsem odcházela do práce, se sem tam ozval nějaký ptáček, ale na zahradě jsme ještě měli hromady sněhu. Vzpomínala jsem na několik minulých roků, kdy už touhle dobou lecos kvetlo.

Potom konečně uprostřed týdne vysvitlo sluníčko a nálada se začala trochu vylepšovat.

Tak jsem tomu jaru taky trochu pomohla. Zakoupila jsem semínka rostlin, které budu pěstovat a vysadila jsem je do truhlíků. Denně jsem chodila na zahradu a hráběmi jsem rozhrabávala a roztahovala hromady špinavého sněhu na místa, kde už byl sníh odtátý. Ted' už ho zbývá jen málo.

Říká se, že jsme pány tvorstva, ale co se týče jara, nejsem si tím jistá. Ti ptáci tomu na rozdíl ode mne věřili, sněženky ukázaly svou sílu, když se klubaly skrze hory sněhu v očekávání jara. Příroda nám zase dokázala, že my lidé jsme jen její součástí a že jsou věci, které neovlivníme, i kdybychom se snažili sebevíc.

Dokonce během jednoho týdne vykvetly krokusy a na keřích jsou už pupeny.

Takže přivítejme jaro

A já už se těším, až vyrazíme na nějaký zajímavý výlet.