Červená Lhota

"Zámek z pohádky", "červený zámek", "šlechtická chalupa" - kolika dalšími názvy je tato stavba nazývána asi nikdo nezjistí. Jisté je, že tato romantická památka patří mezi nejnavštěvovanější zámky a je velice často využívána filmaři.

Na místě zámku stávala od 13. století na skalním útesu gotická tvrz. Vybudováním hráze na Deštenském potoce, který protékal kolem, se ze skalního útesu stal ostrov uprostřed rybníka.

Tuto zemanskou tvrz koupil v roce 1530 rytíř Jan Kába z Rybňan a nechal jí přestavět v renesančním stylu na vodní zámek. Dalšími majiteli byli od konce 16. století Rutové z Dírné, těm však byl zámek po Bílé hoře zkonfiskován. Zámek a přilehlé panství potom vlastnil italský rytmistr Antonio Bruccio, ten nechal původní dřevěný padací most nahradit mostem kamenným. Po jeho smrti se v roce 1641 Červená Lhota stala majetkem Slavatů, kteří zámek proměnili na letohrádek a dojížděli sem z nedalekého Jindřichova Hradce (odtud asi název šlechtická chalupa).

Zámek potom zdědila neteř posledního Slavaty a tím přešel do majetku rodiny Windischgrätzů.

Posledními majiteli od roku 1835 byla německá knížecí rodina Schönburg-Hartenstein, po roce 1945 jim byl zámek coby německým občanům zkonfiskován a dostal se do majetku státu.

Je Národní kulturní památkou.

Původní barva zámku byla bílá a zámek nesl jméno Nová Lhota. K pojmenování Červená Lhota došlo počátkem 17. století podle barvy fasády. K červené barvě se váže několik pověstí. Jednou z nich, je ta, kterou vyprávějí průvodci při prohlídkách. Zámeckou paní prý odnesl oknem čert a zbyly jen krvavé skvrny na fasádě zámku - proto byl zámek celý natřen červenou barvou, aby skvrny již nebyly vidět.

Fotografie zde