Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 21. září 2011

Po stopách Casanovy


Giacomo Casanova - je jen asi málo lidí, kteří toto jméno neslyšeli.
Kdo vlastně Casanova byl. Většina si vybaví svůdce či milovníka. Tím samozřejmě byl, ale kromě toho to byl velice vzdělaný člověk. Byl filozof, spisovatel, diplomat a také špión. Ovládal šest světových jazyků.

Posledních 13 let svého života strávil na zámku v Duchcově, kde pro hraběte Valdštejna pracoval jako knihovník. Zde vzniklo jeho nejslavnější dílo "Histoire de ma vie", což v překladu znamená Historie mého života. Známější je však pod názvem Paměti. Tuto knihu napsal dvakrát. Poprvé nebyl s výsledkem spokojen, knihu spálil a začal psát znovu.
Severočeské město Duchcov je s touto osobností spjato. Jméno Casanova nese ulice podél zámku, vedoucí do zámeckého parku, pyšní se jím kavárna na náměstí. Ve městě se pravidelně konají Casanovské slavnosti, či autorská pěvecká soutěž Růže od Casanovy.

Do Duchcova jsme se chystali už před lety a já si tehdy zjišt'ovala podrobnosti a také, kde zámek leží. Na webu jsem zjistila, že případní zájemci o prohlídku si musí zarezervovat termín. No paráda, to už je jako na Karlštejně, blesklo mi tehdy hlavou. Před těmi několika lety jsme místo do Duchcova, jeli na zámek Krásný Dvůr, tam rezervace nutná nebyla. Byli jsme čtyři účastníci prohlídky, pokud nepočítám průvodkyni.

V pátek jsem se znovu podívala na web a zjistila, že rezervace už není nutná a navíc, že prohlídky budou živé.
Přijeli jsme k zámku v půl třetí, zaparkovali auto a šli dovnitř. Před vchodem stál starší pán v historickém kostýmu a po pozdravu a mém dotazu nám sdělil, že on není Casanova, je prý jen dveřník. Zakoupili jsme vstupenky a vyšli ven před zámek.

Pán v kostýmu se s námi dal do řeči a mimo jiné nám vyprávěl o přilehlém kostelu Zvěstování Panny Marie, který býval součástí zámku.
Na konci války se v jeho věži usadil německý voják, který několikrát vystřelil na náměstí, kde byli Rusové. Ti vzali benzín, granáty, to odnesli dovnitř a kostel zapálili. Celý interiér kostela vyhořel a vybuchující granáty ho poškodili. Byly zničeny obrazy Václava Vavřince Reinera, sochy Matyáše Bernarda Brauna a další umělecká díla. Zda zahynul ten německý voják, či zda přežil, pán nevěděl.
Dnes je kostel ve správě města a pořádají se v něm kulturní akce.

Duchcovský zámek je jednou z mála památek, kde se dá fotit, či filmovat i v interiérech. Ale 500 korun za focení, či 1000 za filmování, mi připadalo dost drahé.

Vyfotila jsem si sochy v průchodu z nádvoří do barokního parku a pak se vydala fotit před zámek. Duchcovský zámek byl vystavěn na místě původní tvrze, později hradu pánů z Oseka. Jeho majitelé, rod Popelů z Lobkowicz, ho nechali po roce 1570 postavit v renesančním slohu. K barokní přestavbě došlo mezi roky 1675 - 1685, kdy už byl zámek ve vlastnictví roku Valdštějnů. V letech 1812 - 1818 doznal zámek ještě jedné změny. Vnější fasády byly upraveny do střízlivější klasicistní formy. Roku 1921 Valdštejnové po pozemkové reformě prodali zámek státu.

Stála jsem na nádvoří zámku a fotila.
Ze zámku vyšel mladý pár v kostýmech. Poprosila jsem, zda bych si je mohla také vyfotit. Svolili a ještě mi zapózovali.
Když se blížil čas prohlídky, šli jsme zpátky ke vchodu. Bylo nás celkem 10 a já si jen vzpoměla, jak před lety byla vyžadována rezervace vstupenky.

Zámkem jsme procházeli s průvodkyní a na několika zastávkách nám místní herci sehráli scénky ze zámeckého života, týkající se Casanovy. Chvíli jsem zažívala pocit, že se vrátil čas. Tančila jsem s Casanovou. Sice v džínách a teniskách, ale připadala jsem si přinejmenším jako dvorní dáma. A to vše ve Valdštejnském sále s rodovou galerií. Kolem obrazy Václava Vavřince Reinera a na stropě jeho freska. Nebyla jsem jediná. I ostatní dámy z řad diváků, měly tu čest vznášet se po zámeckém parketu.
Cesta po zámeckých komnatách, provázená vykladem a živými obrazy, trvala více než 50 minut a musím říct, že kromě toho, že byla poučná, byla i veselá a zajímavá.
Naše pout' končila v knihovně, kde Casanova pracoval.

Vyšli jsme před zámek a herci, kteří účinkovali při živé prohlídce, nám dávali letáček o divadle, které tuto akci uspořádalo. Dali jsme se s nimi do řeči a dozvěděli se, že v Duchcově je první soukromé kamenné divadlo v naší zemi ( www.divadlom.cz ). Já se až do té doby domnívala, že herci jsou z Teplic, o kterých vím, že zde divadlo je. Byli jsme pozváni k návštěvě Duchcova v měsíci červnu, kdy se zde každoročně pořádají již zmíněné Casanovské slavnosti.
Herci se pak s námi rozloučili s tím, že je čeká ještě jedno představení, ovšem za předpokladu, že se sejde alespoň pět diváků.

My pokračovali do Knížecí zahrady, která se nachází vpravo od vstupu do zámku.
Zde jsem objevila téměř stejnou sochu, jaká je umístěna ve vstupních prostorách zámku. Je jí Niké od Matyáše Bernarda Brauna. Knížecí zahrada je krásně upravená a kromě buxusů ostříhaných do tvarů jí zdobí několik soch, jako třeba toto Braunovo "Pacholátko". Matyáš Bernard Braun v tomto zámku vytvořil mnoho svých děl. Jeho sochy zdobí i vstup z prvního na druhé zámecké nádvoři.
Po prohlídce zahrady jsme se vrátili zpátky na náměstí, protože jsme si nevšimli, že se tudy lze dostat do barokní zahrady. Bylo hezky, proto nám procházka nevadila. Odtud je krásný pohled na zámek. Jezírko, které se jmenuje zrcadlové, opravdu splnilo svou funkci, nebot' zámek se v něm kouzelně zrcadlí.
Ještě pohled na zámek z většího odstupu.
Barokní zahrada je krásná, ale je v ní stavba, která se sem vůbec nehodí. Betonové monstrum z prefabrikovaných dílů, jehož vzhled nezachráňují ani sochy, které ho "zdobí". V této podivné stavbě je freska Václava Vavřince Reinera Nanebevzetí Panny Marie, která sem byla přenesena ze špitálního kostela v zámeckém parku. Ten byl zbourán v důsledku pokračující těžby uhlí v padesátých letech minulého století. Pavilon s freskou bývá zpřístupňován jen velmi výjimečně, nebot' freska je ve velmi špatném stavu. Pro ilustraci jsem zde použila jednu z fotografií, která není mou vlastní, ale dokumentuje stav v jakém freska byla letos v dubnu.
Fotografie použita: oficiální stránky Zámku Duchcov - www.zamek-duchcov.cz
Tuto sobotu 24.9.2011 se od 18 hodin bude v pavilonu konat benefiční představení. Výtěžek z něj bude věnován na záchranu fresky.

Prošli jsme si barokní zámeckou zahradu a já si fotila zámek z různých míst a úhlů a další zákoutí.
Pak, při cestě ze zahrady, jsme objevili vstup z Knížecí zahrady.Smějící se

Vrátili jsme se zpátky na náměstí a šli se podívat do města. Náměstí Republiky je malebné, dominuje mu morový Sloup Nejsvětější Trojice.Na rohu náměstí, v blízkosti zámku, stojí nádherně zrekonstruovaný dům.
Při našem příjezdu sem jsme jeli kolem velké vodní plochy, za kterou stál kostel. Fotila jsem za jízdy z okna auta, ale fotky byly hodně nezdařilé. Počasí bylo krásné, rozhodli jsme se dojít ke kostelu, který jsme viděli z auta.
Za křižovatkou ulic stojí veliká nepřehlédnutelná budova, jejíž fasádu zdobí sgrafita. Jedná se o České státní reformní gymnázium. Je to první střední škola v této oblasti, jejíž počátky se datují do roku 1921. Budova je tak velká, že se mi nevešla do záběru.

Za budovou gymnázia jsme odbočili a došli do dalšího parku, na jehož kraji stojí kostel, který jsme viděli při našem příjezdu. Jedná se o kostel evangelický, jak jsme se dočetli na ukazatelích.Park kolem je rozsáhlý, stejně jako vodní plocha, která je rybníkem. Nese jméno Barbora a nádherně se v něm zrcadlila odpolední obloha. Zda jméno rybníka má nějakou souvislost s důlní činností v této oblasti, nevím. Jen to jméno Barbora, která je patronkou havířů a nebo možná jen náhoda?

Odtud jsme se vrátili zpět na náměsti, kde jsme měli zaparkované auto. Cestou k náměstí jsem v jedné z uliček objevila tuto krásnou výzdobu fasády.

Duchcov mě zaujal. Nemluvím jen o zámku, který je krásný, ale který by si současně zasloužil více financí na jeho údržbu. Mluvím i o městě. Neviděla jsem ho celé, pohybovali jsme se jen v centru, ale veliké zelené parky, spousta vodních ploch, vytváří dojem vzdušného města. Vůbec jsem neměla pocit, že jsem v Severních Čechách.

Další fotografie, včetně těch, které jsou u článku, jsou v galerii.

25 komentářů:

  1. Mně se při tom jménu vybaví víno. No, můj vztah k historii kdysi vystihla moje třídní profesorka na gymplu: „Bachmanne, vy jste naprostý kulturní barbar!"

    OdpovědětVymazat
  2. Vida, vida, tak já měl dosud Duchcov zafixovanej jako neznámé město tam někde mezi Mostem (ten znám) a Teplicema (už je to dávno, kdy jsem se tam jednou jedinkrát mihnul a nepamatuju se na to), prostě v tom člověkem dost vyždímaným kraji, a ono se dá najít krásno a pohledno i tam na severu a ještě s poutavým popovídáním k tomu! Dobré to bylo, během několika minut člověk "poznal" zajímavost, za kterou by se jinak "trmácel" lán cestování. Díky!

    OdpovědětVymazat
  3. Prohlídku zámku s divadelním představením, jsem ještě nezažila, muselo vás to vrátit opravdu do doby minulé, to byl od divadelníků skvělý nápad. Zámek, zahrada i město se mi moc líbí. Děkuji za procházku místy, kam se asi sama těžko dostanu.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Víno mě nenapadlo , ale máš pravdu, opravdu je. Hrady a zámky mám ráda od dětství, snažím se každoročně alespoň nějaký navštívít. Naštěstí můj muž má památky také rád.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě okamžitě naskočila vzpomínka na český film Poslední růže od Casanovy, kde kouzelně hráli Vladimír Brabec a Milena Dvorská knížecí pár a Felix le Breu Casanovu. Ale je fakt, že Duchcov má člověk spíš než s kulturou spojený, z dob bolševika, spíš s historií dělnického hnutí a hlavně s Duchcovskou stávkou. Jak nám bylo neustále ve škole vtloukáno při dějáku do hlavy....Měli jste štěstí na počasí, a jak koukám k Pavlovi tak on taky v Praze. Jen samozřejmě já musela mít při tom courání a focení zataženo.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: My už něco podobného zažili na Českém Šternberku před čtyřmi roky. Už tehdy se nám ty živé obrazy moc líbili. Tentokrát to byla št'astná náhoda, že termín návštěvy jsme spojili s výletem do Litoměřic.

    OdpovědětVymazat
  7. Blogový průvodce po stopách nejen zámeckých, to se četlo moc dobře. Doprovodné ilustrace toho taky mnoho prozradily, takže jsem si momentálně udělala krátký výlet do Duchcova. Zároveň je to pro mě i dobrý typ, protože na severu žiji a nebylo by špatné si tam udělat výlet. Jen mě mrzí, co všechno se během té doby vytratilo - iinteriér kostela Zvěstování Panny Marie, špitální kostel (zlobím se na památkáře, že ho dopustili zbourat kvůli uhlí) a ta příšera v tom parku...bleh! Jaký lůzr měl ten nestydatý nevkus...?!

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Na film Poslední růže od Casanovy jsem si také vzpoměla. Ba i na film Federica Felliniho, kde Casanovu hrál Donald Sutherland. Krásný film byl také s Heathem Ledgerem. Ono to téma bylo zpracováno mnohokrát, každé jinak, ale pokaždé pěkně.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za zprostředkovanou procházku. Škoda, že jsi nebyla vyfotografována při tom tanečku, byl by to určitě hezký obrázek.   

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Bylo mi líto dát 500 za focení. Byl by to opravdu "pohled pro bohy". Casanova v paruce a historickém kostýmu a s ním tančící paní v tričku, tříčtvrtečních džínách a teniskách. Ale i přes můj výletní oděv, jsem měla hezký a zvláštní pocit. Už jen to prostředí zámku a kolem obrazy Valdštějnů.

    OdpovědětVymazat
  11. Taky jsem byla kdysi v Duchcově i ve Krasném dvoře,tak jsem si oživila vzpomínky,děkuji.Myslím,že asi dřív vyžadovali reservaci,protože byl příliš malý zájem?My jsme tam byli asi jen 4 lidé.Jinak moc hezký web.Zdravím.

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Od toho Felliniho jsem to také viděla, ne už s Ledgerem, ale ještě také díl o Casanovovi ze seriálu Slavné útěky, o jeho útěku z benátských Olověných komor. A pak jsem četla velice hezký životopis. Zbavený všech skandálů a erotického balastu.

    OdpovědětVymazat
  13. Taky bych chtěl pracovat jako knihovník.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky, Alenko, že se Ti u nás na severu líbilo. Nebydlím sice v Duchcově, ale jak jsem psala, není to daleko, v zámku jsme byli asi tak před 8 - 10 lety, ale od nás je tam špatné spojení a my jezdíme jen "sociálem", auta nemaje. Ale chci jen říct, že i město Most a Litvínov vypadají na fotkách moc hezky, nikdo by nevěřil, že se tu těžilo uhlí. (A to by to chtěli obnovit ). Ale o tom soukromém divadle jsem taky nevěděla.

    OdpovědětVymazat
  15. Krásné místo a bezvadná reportáž z výletu. Já pořád říkám, že u nás je tolik kouzelných míst, že je skoro škoda jezdit někam do zahraničí.

    OdpovědětVymazat
  16. [12]: Film s Ledgerem je odlehčený, lehce frivolní. Není to žádný historický dokument, ale je to pěkná podívaná na hezkého chlapa, který už bohužel není. Budeš-li mít možnost, doporučuji ho k shlédnutí.

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko, to je krásná a obsáhlá reportáž. Obdivuji, že si dáš takovou práci s popisem.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za krásnou procházku s herci mám ráda orohlídky zámku, občas máme také štěstí. Alenko tak snad už je ti lépe. Má být ještě opravdu krásně a to bude čas na nějaký výlet.

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: Díky za pochvalu. Duchcov je opravdu zajímavé místo, které stojí za návštěvu. My si s mužem říkali, že kdyby vybírali za focení 100 Kč, určitě by si pár lidí připlatilo a zámek by měl nějaké peníze navíc, ale těch 500 každého odradí.

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Jsem ráda, že se exkurse líbila. Pravděpodobně tak vypadal a s tím profilem souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  21. Moc hezký článek, díky. Taky bych se tam chtěla někdy podívat. Přeji Ti brzké uzdravení.

    OdpovědětVymazat
  22. Děkuji moc za krásné exkurze, taky jsme letos stihli objet pár míst, ale zjišťuju, že čím víc fotím, tím míň si pamatuju a vidím, takže fotky nic moc.

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: Děkuji, určitě ti to někdy vyjde. Moc ti to přeju.

    OdpovědětVymazat
  24. Jak jsi podotkla je to dílo komunistického stavitelství, mluvím o tom sarkofágu, který byl nutný, jako v Černobilu, protože jinak by se freska propadla do útrob propadliště dějin a důvod Jak já tomu říkám !!! Ždímání naší matičky země až do poslední kapky její krve U H L Í, tak jako v mém kraji, o kterém občas něco napíši.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤