Povánoční reminiscence

Vánoce jsou za námi.

Letos byly takové divné, alespoň jsem z nich měla takový pocit.

Kdybych to měla shrnout do jednoho slova, asi by to vystihl výraz "rozpačité".

Začala jsem s dostatečným předstihem péct cukroví a to nejen pro nás, ale ještě pro maminku, dceru a syna. Celý byt byl provoněný vanilkou a já se začínala těšit. Ne na to, co bude pod stromečkem, ale těšila jsem se, až uvidím rozzářené oči mých vnuček. Těšila jsem se na tu atmosféru, kterou Vánoce provází.

A pak se to všechno nějak zadrhlo. Onemocněla dcera a dlouho nikdo nevěděl, co jí vlastně je. I sám doktor se v prvním kole "sekl" v diagnóze. Pak začaly problémy s mojí více než 86letou maminkou. Ale jak mám vše vyřešit, když jsem od ní vzdálená 150 km? Já vím, proti věku není léku. Začala jsem nabývat dojmu, že je ze mně veverka pobíhající v bubnu. Nějak mi neustále přicházel na mysl film Pyšná princezna a jeho hláška: "Vyhlašte poplach, zrušte poplach!"

A u mě se dostavil předvánoční stres. I když jsem se tomu bránila, bylo to silnější než já.

Nemohla jsem spát, snažila se počítat ovečky až do tisíce, či si dávala na noc šláftruňk (sklenička alkoholu na spaní). Když jsem už náhodou usnula, budila jsem se v pravidelných intervalech a hlavou mi šel nějaký divný film. Pravidelně jsem však usínala cestou z práce v tramvaji.

Vzala jsem si v práci dovolenou a odjela k mamince s cukrovím, dárky a udělat jí velký nákup.

A čas do Vánoc tak hrozně rychle utíkal. Jak tak spěchal, můj stres se neustále zvyšoval. Byla jsem protivná už i sama sobě.

Kromě stresu mi tak zvaně začalo vše padat z rukou.

Nejdříve se mi nepovedl biskupský chlebíček, který jsem prezentovala ve svém článečku Vánoční pečení. Nedá se říci, že se nepovedl, on se pouze nevyklopil z formy. Tudíž nebylo co zdobit. Tuto oblíbenou pochoutku jsme ve finále dloubali lžícemi z formy, chut'ově výborné, ale vzhled? Hrůza!

A nebo taky potrestaná pýcha - kdybych se s tím nevytahovala na blogu, určitě by se mi to nestalo. Tohle bylo opravdu poprvé.

Připálila jsem vánočky.

Bramborový salát se mi "povedlo" překyselit.

Při vyndavání masa z mrazáku jsem omylem nechala jeden balíček masa venku. Ten samozřejmě rozmrzl a vytvořil originální vánoční výzdobu.

A nastal Štědrý den. Chystala jsem večeři pro rodinu a dceři jsem vařila dietu. Vše jsem stihla a věřila, že malérům je už konec.

Po večeři nastalo rozbalování dárků. Vím, že se občas stane, že se koupí stejné dárky, ale aby byly dva stejné dárky několikrát? To jsme opravdu měli premiéru. Trapné rozpaky.

Když pak naši mladí odjížděli s dětmi domů, šli jsme je vyprovodit. A já bundou shodila ze švagrova botníku lahve s alkoholem, které tam měl už od rána. "Naštěstí" se rozbila pouze jedna lahev s červeným vínem, která ozdobila chodbu.

Jak vidno, smolná série pokračuje.

Konečně si mohu v klidu sednout a podívat se na televizi.

To ano, sedla jsem si, ale jen proto, abych usnula. Tak konečně se dostavil spánek.

Boží hod - vstávala jsem brzy ráno, abych stihla vše nachystat. Vše se dařilo, ale ve finále, když jsem zavářela domácí nudličky do polévky, naklonila jsem nádobu a šups... Nudlí do polévky spadlo tolik, že by to stačilo na čtyři hrnce. Dcera mě ujistila, že to neva, že holky mají rády polévku hustou. A já jen přemýšlela, co ještě během těchto Vánoc zvojtím.

Na Štěpána přišli druzí mladí, opět jsem vstávala brzy, aby se vše stihlo. Kromě špatně kynoucích knedlíků se vše celkem zdařilo.

Večer jsme si konečně na chvíli sedli a s úlevou konstatovali, že Vánoce už jsou za námi.

Vánoce mají být svátky pohody, klidu. Pro mně osobně třeba i pohádek, které mám pořád ráda. Viděla jsem všehovšudy jen jednu jedinou.

V pondělí po práci jsme šli reklamovat duplicitní dárky. Byla jsem moc mile překvapena, že Datart nám bez jakýchkoliv problémů vrátil peníze.

Tím mi udělal takovou radost, že tak trošku zmírnil negativní momenty právě uplynulých Vánoc.

Je před námi Silvestr a Nový rok a já jen doufám, že svůj díl problémů a malérů jsem si vybrala už na Vánoce.

Přeji všem veselého Silvestra, hodně zdraví, štěstí a pevné vykročení do roku 2011.