Den blbec

Znáte takové dny, kdy se Vám od rána nic nedaří?

Všechno se sype pod rukama, co uděláte je špatně a začínáte pochybovat o svém duševním zdraví?

Tak ten den mám já dnes.

Ráno jsem se brodila sněhem od nás k zastávce tramvaje. Sníh pak vystřídala mokrá, hnusná, klouzavá břečka. Jen jsem si tak říkala, jak budou vypadat boty, až trošku uschnou. A hlavně do toho neupadnout, protože to pěkně klouzalo.

V práci samé komplikace. Do čeho jsem se pustila, to se mi nedařilo. I kolegové říkali, že je nějaký divný den. Navíc do sněhu začalo pršet a pošmourný den nikomu na náladě nepřidá.

A pak se to stalo.

Vtrhl k nám mladý pán a začal řvát, že mu auto, které vjíždělo do areálu ohodilo na jeho autě přední sklo. Chvilku jsme na něj všichni koukali s nechápavým výrazem. Co chce???

Venku je 20 cm špinavého, prosoleného a mokrého marastu.

Když zopakoval větu, že chce své ohozené sklo umýt, začali jsme se pochechtávat.

Ne, nedělal si legraci. Myslel to naprosto vážně.

V rozbředlém sněhu mu nějaké auto ohodilo jeho plechového miláčka.

Nešlo to, se nesmát. Mladý pán byl brunátný a řval, že chce ředitele. Neuspěl.

Pak chtěl vedoucího a ve finále nás všechny poslal do pr.....  i s vedoucím, pak za sebou práskl dveřmi a odešel.

Popásat se na cizím neštěstí se fakt nemá dělat. Ale my se tu chechtali a mě najednou došlo, že ten den asi nebude tak špatný.

Někteří jsou na tom totiž hůř.