Vánoční přání

Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale já osobně, i kdybych nedostala žádný hmatatelný dárek, nebude mě to mrzet.

Ale nějaký dárek určitě dostanu a bude mi stačit ten pocit, že mi byl darován proto, abych z něj měla radost.

Největším dárkem pro mně jsou rozzářené oči mých vnuček a radost dalších obdarovaných z dárku, který je potěšil. 

Dárkem je, když se sejde celá rodina.

Dárkem je pro mě pohoda, klid a pocit, že jsem to zase zvládla připravit včas, že všem chutnalo a všichni se u nás cítí dobře.

Jsem už ve věku, kdy mou největší prioritou je zdraví. A to dostat nemůžu. Bohužel.

Samozřejmě, jako dítě jsem měla svá přání. Asi bych nebyla normální, kdyby tomu tak nebylo. Moji rodiče se v rámci svých možností snažili má přání splnit.

Vzpomínám si, jak moc jsem si přála nové brusle. Dostala jsem je a byla jsem nevýslovně št'astná. Hned na Boží hod ráno jsem šla bruslit. Kroužila jsem si své piruety a jednoduché skoky a byla jsem na vrcholu blaha.

Pak za mnou přišli kamarádi, jestli bych s nimi nešla hrát hokej. Dívala jsem se tehdy na ně s nechápavým výrazem - co to po mně chtějí? Po mně, po budoucí krasobruslařce? A pak jeden z nich ucedil: "Nojo, má nový brusle, ta už s náma hrát nebude". Šla jsem. Statečně jsem čelila pukům v brance. Když jsem se v poledne vrátila domů, maminka při pohledu na mé nové brusle začala plakat. "Jak jsi to mohla udělat?" "Zkazila jsi nám celé vánoce". "Nevážíš si věcí." a mnoho dalších a podobných výčitek se snášelo na mou hlavu. Táta usoudil, že nebude tak zle a že snad bílé boty půjdou od puků vyčistit. Odpoledne je cídil mlékem a já nevím čím, aby trochu zmírnil škodu, které nové boty utrpěly.

I svým dětem jsme se snažili s manželem plnit jejich přání, samozřejmě také v rámci našich možností.

Naše děti, když ještě byly malé, psaly dopis pro Ježíška, tedy spíš kreslily. Vyráběla jsem jim sešity, na jednotlivých stránkách byla nadepsána jména a pod nimi byla nakreslena jejich přání. Sešity jsme dávali do obálek a pokládali na parapet okna. A když tam dopisy ležely dlouhou dobu, obě naše děti začínaly být nervozní - co když Ježíšek jejich přání nebude znát? Co pak asi dostanou? Vždy na Mikuláše dopisy zmizely a děti věděly, že je vyhráno.

Nedávno jsem se doma probírala starými papíry, dělala jsem pořádek v dokladech a při té příležitosti jsem našla několik obálek nadepsaných "Dopis pro Ježíška". Nechala jsem započaté práce a s nostalgií jsem se probírala jejich tehdejšími přáníčky.

A co přát?

Nejen sobě, ale všem beze zbytku hlavně zdraví, pohodu, štěstí, klid a splnění i těch nejtajnějších přání.