Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pondělí 8. února 2010

Šestá cesta z Itálie

Toskánsko se stalo naší srdeční záležitostí. Tři týdny, které jsme tu strávili zůstanou v našich vzpomínkách. I když začátek dovolené byl poznamenán mojí nemocí (drželo mě to skoro celý první týden), zlobivým autem (měli jsme pro jistotu zmapovány značkové servisy v okolí), špatným počasím zkraje dovolené (i v dešti se dají podnikat výlety, ale opět zmoknout v Lucce?), byla to přes všechny problémy zatím jedna z nejhezčích dovolených.

Je sobota 5. července 2008, nakládáme věci do auta, jedeme zpátky do agentury vrátit klíče.
Odjíždíme ve třech společně se sestrou, která za námi přiletěla a my jí vyzvedli v Pise na letišti (doufám, že se jí tu také líbilo).


Jedeme zpátky po naprosto stejné trase, po které jsme přijeli sem. V Masse najíždíme na dálnici A12, u Santo Stefano di Magra na A15, u Parmy na A1 a v Modeně na starou známou A22, po níž jedeme na Brenner. Počasí je kouzelné a cesta probíhá bez problémů.

A v tom to přišlo... při sjezdu z Brenneru do Innsbrucku nám opět "zdechlo" auto. Tři týdny, po které jsme jezdili po Toskánsku, se žádná vada neprojevila. Tak proč zase ted'. Manžel prohlásil, že Peugeot asi nemá rád Innsbruck. Po malé přestávce se auto zase rozjelo a my pokračujeme směrem k domovu. Původně jsme chtěli jet po dálnici na Vomp, Kufstein a Mnichov, ale nakonec se rozhodujeme, že ukážeme sestře Alpy, aby viděla tu nádheru. Projíždíme Innsbruckem a zjišt'ujeme, že silnice, po které jsme přijeli je uzavřená z důvodu rekonstrukce - přeci jen tři týdny je nějaká doba. Vracíme se zpět do Innsbrucku a uličkami se "vymotáváme" z města směrem na Ga-Pa.
Děláme zastávky v Alpách, fotíme si tu nádheru a za Ga-Pa najíždíme na A95. Před Mnichovem se dostáváme do hrozné zácpy, ted' si uvědomuji, že jsem něco zaslechla v rádiu, ale vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. A jsme v pasti. Slunce pálí a my stojíme a popojíždíme a zase stojíme. Některá auta už vůbec nejedou a vaří. Jedněm mladým Němcům jsme dali lahev italské vody, která nám zbyla. Takhle se posouváme několik hodin, když se konečně dostáváme do Mnichova, visí u tunelů cedule, že od 9 hodin budou uzavřeny z důvodu čištění. Ale přichvátli si, ještě není zdaleka 9 hodin a tunely už jsou uzavřeny. Projíždíme Mnichovem a snažíme se držet směr na Regensburg. Když už konečně dojedeme ke správnému nájezdu, je tu další past, u Allianz arény je nějaký koncert pod širým nebem a z nájezdu na dálnici je parkoviště. Takže jedeme souběžně podél dálnice, abychom na ní na nejbližším nájezdu vjeli a mohli pokračovat směrem k domovu. No, alespoň jsme zjistili, kde stojí v Mnichově minaret.
Po všech těchto peripetiích konečně najíždíme na dálnici a po trase Regensburg, Rozvadov a
Plzeň přijíždíme kolem půlnoci do Prahy (a to jsme si původně mysleli, že budeme doma tak kolem 7 hodiny večerní).
A na závěr... po návratu z dovolené v servisu na našem autě neshledali žádnou závadu. Možná se prý stalo to, že při sjíždění z prudšího kopce si motor "přisaje" víc vzduchu a elektronika motor vyřadí. Tak nevím.

1 komentář:

  1. Líbí se ti můj první vytvořenej design čti dále v článku na mém blogu.. dík

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤