Šestá cesta do Itálie

Tento rok jsme se rozhodli strávit dovolenou v Toskánsku. Jedním z důvodů bylo to, že se chceme věnovat návštěvám toskánských měst, protože je stále co objevovat. Vzhledem k tomu, že budeme také nějaký čas trávit odpočinkem u moře, vybrali jsme si u CK Sunny Travel pobyt v apartmánu v Marina di Massa. V podstatě jsme vůbec neměli představu, do čeho jdeme, protože ubytování zařizuje italská agentura až přímo na místě.

Z Prahy vyjíždíme v sobotu 14. června 2008 po již známé trase přes Plzeň, Rozvadov, Regensburg a Mnichov a pokračujeme stejně jako minulý rok po A95 na Garmisch-Partenkirchen a následně na Innsbruck. Je opravdu hnusné počasí, prší a teplota je 12^oC. Navíc odjíždím "pěkně nachcípaná" a navlečená do teplé bundy. Projíždíme Alpami, ze kterých toho díky počasí není moc vidět. A ještě navíc se auto rozhodlo, že nás pozlobí. Při sjezdu ze Seefeldu se rozsvítila kontrolka a auto "zdechlo". Manžel volal do servisu Peugeot, aby mu poradili co s tím. Auto po chvilce zase začalo fungovat a my pokračovali přes Innsbruck na Bergiesel, kde jsme "tradičně" doplnili pohonné hmoty a pokračovali jsme dále brennerským průsmykem. Auto znovu stávkovalo, naštěstí však na takovém místě, že se nám podařilo sjet na plochu před benzínovou pumpou. Teplota je 8^oC. Tak to nám tedy ta dovolená pěkně začíná. Následoval telefonát dceři, aby nám zjistila na internetu, kde jsou v Itálii po cestě značkové servisy, protože v Peugeotu, kam jsme volali předtím, už bylo po pracovní době. Naše auto se rozhodlo, že už nás asi pozlobilo dost že tedy pojedeme. Pokračujeme po A22 se seznamem značkových servisů po trase. Auto zatím jede, jsem nervozní jako pes a neustále sleduji, kdy se rozsvítí kontrolka. Pokračujeme po dálnici a kousek za výjezdem na Ora se dálnice zastavuje. Stojíme kousek za sjezdem, za námi je asi 15 aut a stejně jako oni i my patříme mezi ty méně št'astné, kteří tu v koloně uvízli. Padá drobný déšt' a fouká vítr. Téměř po hodině se dálnice rozjíždí, nikde není žádná bouračka, žádní dělníci na dálnici - proč to stálo nikdo neví.

Jedeme dál po A22 a u Modeny najíždíme na A1, tentokrát však v opačném směru než jsme zvyklí a to na Parmu. Počasí se začíná vylepšovat, občas se ukáže i sluníčko. Z Parmy pokračujeme po A15 směrem k moři. Na rozdíl od A1 tady není velký provoz a auto naštěstí jede. U Santo Stefano di Magra jedeme na dálnici A12, směrem na Sarzana a na sjezdu Massa dálnici opouštíme.

Massa leží na úpatí Apuánských Alp a dálnice jí rozděluje na Massa a Marina di Massa. Celá tato oblast je známá těžbou a zpracováním mramoru.

Další naše cesta vede po Via Enrico Mattei na pobřeží, po kterém pokračujeme do agentury na Piazza Francesco Betti. Obcházíme náměstí a nacházíme, co jsme hledali. Vybaveni klíčem a plánkem cesty nastupujeme do auta, přejíždíme řeku Frigidio a jdeme hledat apartmán na Via Arno. Tady byl kámen úrazu, at' hledáme, jak hledáme, dům najít nemůžeme.

Když se ptáme lidí, jdoucích touto ulicí, tak nám většinou říkají, že jsou tu na dovolené a neznají to tu. Jako by těch malérů bylo dnes málo. Jdeme tedy od kraje Via Arno a díváme se na čísla domů a zjišt'ujeme, že za domem číslo 7 následuje 15 - ale mezi nimi je taková uzoučká ulička. Tak to by nás tedy nenapadlo, že na samém konci uličky bude hledaná 9 a v prostředku 11. No konečně úspěch. Po všech peripetiích jsme na místě, brána se elektricky otevírá, klíč pasuje do zámku a my vcházíme do nádherného bytu, který má obývací pokoj, dvě ložnice, komoru ve které je ještě složeno lehátko na eventuelní přistýlku. Nádobí je tu asi pro 10 lidí, všude visí obrazy. V koupelně je dokonce i pračka. Apartmán je v přízemí, má malou terasu a po několika schodech ještě zahrádku. No to je sen.

Tak tady budeme tři týdny bydlet, odtud budeme podnikat výlety po Toskánsku a sem za námi přiletí sestra, aby tu s námi strávila týden své dovolené.