Sedmá cesta z Itálie

Je sobota 4. července 2009 a my se chystáme k návratu domů. Velikou výhodou je to, že v pondělí 6. července je svátek, tudíž den volna. Proto nemusíme nijak spěchat a rozhodujeme se, podívat se na místa, kolem kterých většinou spěcháme při cestě na jih či zpět.

Co říci k pobytu v Guardavalle Marina. Nejdříve pozitiva: moře, které omývá pevninu v tomto místě je nejkrásnější, u kterého jsme kdy byli, je čisté a voní. Letovisko leží v oblasti, která je známá z pověstí o Odysseovi, je zde spousta památek a nádherných městeček. Projeli jsme celé pobřeží od Krotonu až po Reggio Calabria a část vnitrozemí.

A negativní poznatky? Nikdy jsme se ještě nesetkali s tak ubohým vybavením bungalovu, kromě nábytku tu toho moc nebylo. Sice jsme reklamovali nedostatky, ale byl nám přidělen jeden příborový nůž a hadr na podlahu. V městečku Guargavalle jsme si koupili hrnec, abychom měli v čem vařit, nůž a hrnky si vozíme naštěstí sebou. Při prvním seznámení s delegátkou nám bylo sděleno, že "zrušila noční klid" - o tom jsme se mohli přesvědčit hned první noc po příjezdu a pak i mnohokrát potom. V druhém týdnu jsme se seznámili se sympatickou rodinou z Ostravy a ti říkali, že jim bylo doporučeno, aby si ze zatím neobydlených apartmánů vzali, co jim chybí - tak nám došlo, že v tom "našem" se asi někdo zásobil, aby přežil. To co ovlivnit nešlo byli komáři (ti si na nás opravdu smlsli) a ne příliš dobré počasí.

Z Faro Punta Stilo odjíždíme po stejné cestě, kterou jsme sem před třemi týdny přijeli. Po SS106 přes Soverato do Catanzaro Lido, pohledem se loučíme s Jónským mořem.

Po Viale Europa pokračujeme po SP48 SS280 k Sant'Eufemia, kde najíždíme na dálnici A3. Cesta pokračuje celkem plynule až po Frascineto. Tady ale nastávají problémy, dálnice se opravuje, což znamená že veliká jí část je svedená bud' nalevo nebo napravo, naše rychlost se pohybuje mezi 30 - 50km/hod. a tímhle tempem jedeme až k Battipaglii. V mnohem horší situaci jsou ale ti, kteří jedou na jih. Kolony jsou několik kilometrů dlouhé. Konečně se dálnice rozjíždí a my můžeme plynule pokračovat dál. Ze Salerna pokračujeme ve své cestě po A30 a po A1. Hned na prvním sjezdu na A1 opouštíme dálnici a jedeme se podívat do Caserty.

Caserta byla sídlem neapolského krále, městu vévodí palác Palazzo Reale, který leží v nádherném parku s fontánami a kaskádami (více o Casertě v samostatné kapitole). Díky navigaci nacházíme, co jsme hledali. Auto parkujeme nedaleko bočního vstupu do parku a jdeme nejdříve na prohlídku paláce. Z plochy paláce je zpřístupněna jen jeho část, ale to co jsme viděli je velkolepé. A park - o tom se dá hovořit jen v superlativech.

Po prohlídce Caserty odjíždíme zpět k dálnici A1 a pokračujeme směrem na Řím. Ubytováváme se v kempu I Pini na severním okraji Říma a zvažujeme co dál: navštívit Řím nebo ne?

Vzpoměla jsem si na kolegu z práce, který jel do Říma a vůbec ho neznal (stejně jako my) a pohyboval se v bludném kruhu a většinu památek vůbec nenašel. Až pak doma zjistil, že stačilo dojít o ulici dál... Proto abychom nedopadli jako on, rozhodujeme se, že do Říma pojedeme někdy s průvodcem na poznávací zájezd. Přeci jenom budeme mít nějaké vodítko.

Ukládáme se k noclehu.

Neděle 5. července 2009

Ráno po snídani balíme stan, jdeme uhradit pobyt a vracíme se zpět na dálnici A1. Jedeme po ní do Orte a tady jí opouštíme a jedeme po E45, po které jsme už jeli před dvěma roky do Kampánie.

Kolem silnice kvetou slunečnice, na kopcích jsou stará města. Zjišt'ujeme, že u Bagno di Romagna je v provozu už polovina mostu - ovšem ve směru na jih. My jedeme opět po úbočí kopce a kocháme se okolní krajinou. Po E45 jedeme až před Ravennu, což je náš další cíl. Stejně jako v případě Caserty využíváme navigaci, která nás bez problémů navede do centra města.Auto parkujeme u městských hradeb a vstupujeme z Piazza Baracca do historického centra Ravenny, která byla před více než patnácti sty lety hlavním městem Západořímské říše a největšího rozkvětu dosáhla za nadvlády Byzance. Kupujeme si Návštěvnickou kartu, která nás opravňuje k návštěvám nejzajímavějších památek a za pomoci plánku, který jsme dostali, procházíme městem a prohlížíme si tu nádheru. (Ravenně také bude věnována samostatná kapitola). V pozdním odpoledni opouštíme historické centrum a vracíme se k autu.

Z Ravenny vyjíždíme směrem na sever po SS309 (E55) a projíždíme nížinou podél moře a lagun a potom jedeme deltou Pádu. U Chioggia najíždíme na most a jedeme přes Benátskou lagunu. Je tu docela veliký provoz, zejména motorkářů, kteří se vracejí z pláží v této oblasti.

Pokračujeme stále po SS309 kolem laguny a v Benátkách najíždím
e na dálnici A4, po níž jedeme do Santo Stino di Livenza. Z dálničního sjezdu míříme k jaderskému pobřeží do Caorle, kde se ubytováváme v kempu S.Margherita a tady budeme přenocovat.

Kemp leží na jižním okraji Caorle a od moře je oddělen jen malým náspem. V kempu je všude jemný písek, který se dostane všude. Kemp je poměrně velký, ale na jeho velikost má velice malé sociální zázemí (pouhé 3 sprchy na pánech a totéž na dámách). Takže po postavení stanu se vydáváme do města na večeři a potom uléháme ke spánku.

Pondělí 6. července 2009
Ráno po snídani balíme stan a jdeme se na chvíli projít k moři. Potom odjíždíme zpět na Santo Stino di Livenza a odtud po dálnici A4 míříme na A23 a do Udine. Po obloze ze začínají honit mraky. Pokračujeme po A23 Alpami na Tarvisio, překračujeme rakouské hranice u Villachu a odtud pokračujeme po A10 v průjezdu Alpami. Chvílemi prší, občas i leje jako z konve.

Teplota se pohybuje mezi 12^o až 14^oC. Alpské vrcholky jsou v mracích a nejsou moc vidět. Tauernský tunel je po požáru sveden do jednoho pruhu, ale projíždíme ho bez jakýchkoliv problémů, asi proto, že je pondělí.

V dešti přijíždíme do Salzburgu a odtud pokračujeme po A8 na Mnichov. Pak na chvíli přestává pršet, tak děláme krátkou zastávku u jezera Chiemsee. Pokračujeme do Mnichova, který objíždíme po A99 a po A9 a A93 po staré známé trase přes Regensburg, Rozvadov a Plzeň se vracíme zpět do Prahy.