Řím

Vznik Říma je opředen legendou, podle níž vestálská panna Rhea Silvia porodila dvojčata. Otcem dětí byl bůh války Mars. Strýc Rhey Silvie jí nechal i s dětmi vhodit do řeky Tiber, ale chlapce zachránil říční bůh. Opuštěné a plačící je našla na břehu řeky vlčice, která je kojila a zahřívala do doby, než se objevil pastýř. Ten potom vzal chlapce k sobě a pojmenoval je Romulus a Remus. Chlapci pod ochranou bohů vyrostli, stali se vůdci komunity a na pahorku Palatin v roce 753 př. Kr. položili základy města. Docházelo však mezi nimi ke sporům o vládu nad městem a Romulus svého bratra zabil. Stal se prvním vládcem města, které po něm neslo jméno Roma. Tolik pověst.

Po Romulovi vládlo Římu dalších šest králů a posledního Tarquinia Superba v roce 509 př. Kr. zbavil římský lid trůnu a vyhnal ho z města. Byla vyhlášena republika, v jejímž čele byli dva konzulové. Město prosperovalo a podmaňovalo si okolní kmeny - Etrusky, Sabiny a Samnity. Později si podmanilo i území řeckých kolonií. O nadvládu nad Středomořím bojovalo ve třech punských válkách se svým velikým soupeřem Kartágem. Poslední punská válka skončila v roce 146 př. Kr. vítězstvím Říma a Kartágo bylo srovnáno se zemí.

Římskou republiku kromě válek také zmítaly vnitřní boje o moc mezi vládnoucí aristokracií - patriciji a neurozenými občany - plebeji. Pouliční boje a politické vraždy byly na denním pořádku. Římem otřáslo i povstání otroků pod vedením Spartaka v letech 73 - 71 př. Kr. Spojenci v koloniích se dožadovali zrovnoprávnění s Římany. Ve spojeneckých válkách se vyznamenal Lucius Cornelius Sulla. Ten byl pak jmenován diktátorem, nechal zmasakrovat své politické odpůrce a posílil moc senátu.

Po jeho ústupu z veřejného života se moci v Římě chopili Crassus, Pompeius a Gaius Julis Caesar a vytvořili první triumvirát. Crassus v roce 53 př. Kr. padl a mezi Caesarem a Pompeiem

vypuklo nepřátelství. Po zavraždění Pompeia v Egyptě došlo k soustředění moci do rukou Caesara, který by prohlášen diktátorem. Přívrženci republiky však proti němu zosnovali spiknutí a v roce 44 př. Kr. ho nechali v senátu zavraždit. Následovalo období občanských bojů, které bylo ukončeno v roce 27 př. Kr. likvidací republiky a nastolením císařství.Do čela císařství byl postaven Caesarův synovec Octavianus, jemuž senát udělil čestný titul Augustus. Jeho vláda přinesla Římu zklidnění vnitřních poměrů a přispěla k rozvoji ve všech oblastech. Za jeho vlády a za vlády jeho následovníků došlo k rozšíření Římského impéria a vytváření kolonií v ostatních částech Evropy.

Největšího rozsahu dosáhla říše za čísaře Traiana na počátku 2. stol. po Kr. Toto období je pokládáno za vrcholné období římského impéria.

K začátku úpadku přispěly zejména vnitřní problémy říše, způsobené častými vzpourami podmaněných národů a sílícím tlakem okolních barbarských kmenů. Císař Dioklecián koncem 3. století rozdělil říši na část východní a západní a zavedl systém spoluvlády. Sídelním městem východní říše se stala Konstantinopol, kam přesídlila bohatá část populace a tím Řím ztratil své výlučné postavení.Oslabení přispělo k tomu, že Řím již nebyl schopen odolávat tlaku germánských kmenů a byl roku 410 dobyt Visigóty. O čtyřicet let později do Říma vpadli Vandalové a jejich vpád urychlil chátrání města.

V roce 476 germánští vojáci sesadili posledního římského čísaře a tím došlo k zániku Západořímské říše.

V 6. století bylo město zdevastováno a zamořeno chorobami a z jeho bývalé slávy zbyl jen stín.

Po pádu impéria se vládcem nad většinou Itálie stal papež, který si Řím zvolil za své sídlo proto, že zde byl v roce 64 po Kr. umučen Svatý Petr. Papež se v zemi zmítané chaosem stal autoritou a postupně na něj přecházela i světská vláda. Vedl vyjednávání s barbarskými králi a staral se o zásobování města.

Byl nazýván Pontifex Maximus, což znamená stavitel mostů mezi bohem a lidmi. Význam Říma vzrostl za pontifikátu Řehoře Velikého, který šířil křest'anství po Evropě.

Počátkem 9. století francký král Karel Veliký obnovil titul císaře římského a nechal se papežem korunovat a tím předznamenal sepětí evropských dějin s katolickou církví. Řím se stal centrem křest'anského světa.

V roce 1084 byl Řím dobyt a vypleněn Normany a po dalších sto let se vedl spor mezi papežem a městem, což vedlo k tomu, že papežský dvůr přesídlil do Viterba.

Roku 1308 papež Klement V. , který pocházel z Francie, přenesl papežský dvůr do Avignonu a z Říma se stalo provinční město.

Pokus o znovuvytvoření republiky ztroskotal. V roce 1377 se papežský stolec do Říma vrátil s Řehořem XI. Papežská instituce však byla oslabena a k jejímu upevnění došlo až později. Moc se přesunula do rukou několika rodin, které si jí mezi sebou předávali a to včetně papežského stolce.

Od poloviny 15. století nastalo období rozkvětu města díky sílící moci papeže. Obnovovaly se památky, stavěly se kostely a věhlasní umělci pracovali na zakázkách pro papeže. Michelangelo vyzdobil freskami Sixtinskou kapli, Raffaelo vymaloval komnaty Vatikánského paláce a mnozí další renesanční umělci vytvořili svá nejlepší díla.

Roku 1527 bylo toto období násilně přerušeno vpádem Habsburků, když armáda Karla V. Řím vyplenila. V následujících letech došlo k obnově stavební činnosti, byla dokončena bazilika Sv. Petra.

V období baroka vznikaly i světské stavby a jako hlavní architekt a sochař působil v Římě Bernini. V roce 1798 obsadil město Napoleon a došlo k úpadku papežství. Papež byl poslán do Francie a Napoleon vyhlásil republiku, která trvala do roku 1815, kdy opět byla obnovena moc papeže.

Když v roce 1861 Garibaldi sjednotil Itálii, pokoušel se získat i papežský stát, ale ten bránila Francie. Až po porážce francouzů pruskou armádou v roce 1870
se konečně podařilo připojit tuto část země ke sjednocené Itálii a Řím se stal hlavním městem.

Snaha krále Vittoria Emanuela II. a vlády o úpravu vztahů nového státu a papežského stolce se nezdařila.

K této úpravě došlo až v roce 1929 za Mussoliniho diktatury podepsáním Lateránských dohod. Od tohoto data uznal Vatikán italský stát a naopak bylo italským státem uznáno teritoruim Vatikánu nezávislé na Itálii.

V současnosti má Řím téměř čtyři miliony obyvatel a je městem, které má nejvíce pamětihodností na světě. Tyto dokládají více než dvě a půl tisíciletí starou historii.

Fotografie jsou použity z Wikipedie.it