Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 31. ledna 2013

V modrobílém ráji


Včera jsme byli na výletě.

Byli jsme pozváni dál. "Nezouvejte se, prosím." Měla jsem tak trochu výčitky svědomí, protože my se doma zouváme a i když je to české specifikum, zouvám i návštěvy. V hale byly dlaždice a já si drhla podrážky kozaček na rohožce, abych zanechala co nejméně stop po tajícím a rozbředlém sněhu. Hostitel šel napřed, rozsvítil a prohlásil: "Pojd'te dál." Dál už pokračoval světlý koberec. Přeci tam nebudu hamtat v kozačkách! Zastavila jsem se v hale a ohnula se, že si kozačky zuji. "Opravdu se nezouvejte." Špatný pocit, který jsem měla z nepřezutí, byl okamžitě zapomenut. Ocitla jsem se totiž v modrobílém ráji. Místnosti vévodil osmiramenný porcelánový lustr s dekorem cibuláku. Kolem stěn prosklené vitríny plné cibuláku. Talíře s různými symboly, hladké a prolamované byly pověšeny na stěně. "To je všechno z porcelánky v Dubí." Málem se mi zastavilo srdce a já nevěděla, na co se dříve podívat. "Vy to také sbíráte?", zeptal se. "Ne, nesbírám, i když bych chtěla, ale mám to moc ráda." Hostitel nám pak ukazoval originální kousky, které se dnes už nevyrábí. Přiznám se, že se mi srdce tetelilo blahem a mé oči těkaly z jedné věci na druhou.
Taková nádhera.
Vzpoměla jsem si na dávnou návštěvu porcelánové manufaktury a muzea v Míšni. Zažívala jsem tehdy hodně podobné pocity.


Už jsem v některém z předchozích článků zmínila, že mám ráda cibulák. S touto vášní pro porcelán s kobaltovým dekorem jsem se nikdy netajila. Když jsme se před mnoha lety s manželem zařizovali, koupili jsme si porcelán, který byl k mání a tím byla Henrieta. Toužila jsem tehdy po kompletním jídelním servisu, ale naše finanční možnosti nám to neumožňovaly. Koupili jsme si nejprve talíře, které stály 420,- korun. Dnes směšná částka, ale v té době byl můj hrubý plat 1.100,- korun. Později jsme si přikoupili hrnečky na kávu. Byla to pro mě taková vzácnost, že jsem porcelán vystavila a používal se jen při výjímečných příležitostech. A já jsem si ty výjímečné příležitosti vůbec neužívala, protože jsem neustále sledovala svůj porcelán v rukách našich hostů a doufala, že přežije bez úhony. Pak jsem ho s obrovskou úlevou umyla, vyleštila a znovu vystavila. Za nějaký čas přibyl do sbírky mocca servis, kde už kromě hrnečků byla i konvička a cukřenka. Nikdy nebyl použit. Jen rozšířil mojí nevelkou sbírku.


Podařilo se mi sehnat cibulákový ubrus, utěrky a dokonce i látku, ze které jsem ušila závěsy na okno. Manžel sehnal umakart s cibulákovým vzorem a v naší původní staré kuchyni byl mezi dolními a horními skříňkami na zdi místo dlaždic.

Při jedné návštěvě u sousedky jsem zjistila, že moje, tolik vzácná Henrieta, je jen náhražkou za opravdový cibulák. S obdivem jsem si prohlížela prolamované talíře, které měla zavěšené v kuchyni a další krásné kusy tohoto porcelánu. Sousedka mi řekla, že jí to sehnala maminka, která pracovala v obchodě. Nikoho takového jsem neměla, byla jsme št'astná za to, co se nám podařilo sehnat a svou modrobílou sbírku, i když to nebyl pravý cibulák, jsem milovala.


Jak šel čas, začal se pravý cibulák objevovat i v obchodech. V té době jsme měli dvě malé děti se kterými jsem byla doma a manželův plat byl jediným zdrojem příjmů. Stávala jsem u výkladů a prohlížela si tu nádheru.
Jednou, až na to budu mít, tak si něco koupím.

Děti rostly, jejich nároky také a i když už jsem pracovala, peněz nikdy nebylo hodně. Občas jsem si však udělala radost a něco modrobílého koupila, ba i můj muž mě čas od času obdaroval nějakým kouskem.
Dokonce i moje děti, když dospěly a stály na vlastních nohách, občas přinesly jako dárek něco kouzelně modrobílého. Věděly, že mám cibulák ráda, i když mou vášeň nikdy nesdílely. Pro mě malý klenot, pro moje děti užitková věc.



Poštěstilo se mi dokonce sehnat i několik krásných kousků na burze, co na tom, že byly použité. Rozšiřovala jsem svojí sbírku Henriety a jako oko v hlavě opatrovala prvních pár kousků originálního cibuláku.


Moje bývalá kolegyně v práci věděla, jak se mi cibulák líbí. Když jsem odcházela do důchodu, dostala jsem na památku od svých kolegů nádherné šálky, cukřenku a talířky. Dojalo mě to a udělalo mi to obrovskou radost.


I k Vánocům jsem dostala pár kousků porcelánu s cibulákem. Krásné misky rozšířily mojí sbírku. Mám těch "vášní" víc a proto mi moje dcera dala pod stromeček předlohu na vyšívání. Jak jinak ? Přeci s cibulákem.

Nedávno jsem něco hledala na Aukru a jen tak pro zajímavost jsem se podívala, zda tu také někdo nenabízí cibulák. To, co jsem objevila mě přikovalo k počítači a já šla spát ve tři ráno. Ještě, že nemusím vstávat do práce. Manžel byl doma, neměl práci, tak jak je tomu v poslední době dost často. Díval se na mě, když jsem druhý den vstávala až hodinu po něm. Já, ranní ptáče. "My jsme si dneska nějak přispali, co? " "Já šla spát až ve tři." Díval se na mě a kroutil hlavou. "A proč tak pozdě?" "Já něco objevila na Aukru." Když jsem manželovi ukázala svůj objev, podíval se na mě a pronesl. "Mám supr nápad, budeš mít kulatiny, já si vždycky lámu hlavu, jaký dárek ti dát. Ted' už vím, co koupím."

Včera jsme jeli s manželem pro další modrobílou nádheru. Muž nechtěl riskovat poškození při zasílání poštou, proto raději zvolil osobní odběr. Nevím jak můj muž, ale já si myslela, že přijedeme, prohlédneme si co kupujeme, zaplatíme, poděkujeme a pojedeme. Ani jeden z nás netušil, že se ocitneme v modrobílém ráji u člověka, který cibulák miluje a sbírá ho. A který nás navíc provede svou sbírkou.
Hostitel nás po prohlídce první částí, pozval do druhé poloviny. O historii tohoto porcelánu a o technologii výroby a dekoru věděl hodně. Řekl nám, že první kousky podědil po svém tatínkovi a přirozeně pokračoval ve sbírce. Jeho děti jsou na tom podobně, jako ty naše. Jeho radost nesdílejí. "Až tady jednou nebudu, at' si s tím udělají co budou chtít."

Dojmy z návštěvy a radost z dárku, který dostanu až v červenci, ve mě doznívaly celý večer. Dokonce i v noci se mi o cibuláku zdálo.

<
div>A navíc? Poznali jsme velice sympatického pána, který mi na závěr návštěvy věnoval dárek, samozřejmě kousek cibuláku, prý jako pozornost. Kdybychom cokoliv potřebovali, co se této nádhery týká, máme se mu kdykoliv ozvat.
A já už vím, že jsme se určitě neviděli naposledy.


Nemůže se mi proto nikdo divit, že jsem se včera cítila jako v ráji.
V modrobílém ráji.

35 komentářů:

  1. Na cibulák je vysazená moje maminka.

    OdpovědětVymazat
  2. To jsi mne dostala! Je to nádhera! Moje kolegyně z práce také jeden čas kupovala cibulák, oni na to měli. A já zase pro změnu jsem jeden čas milovala růžový porcelán. Ještě teď mám ve stěně za sklem některé kousky, ale také si říkám co s tím jednou bude? Není toho mnoho, ale je to hezké.

    OdpovědětVymazat
  3. WARNING! Keep reading on, or die tonight a exactly 12:42. This is based on a TRUE STORY! Once there was a baby girl named Marry. Her mother couldnt take all the crying, so she decied it was time for her to go. She buried her baby alive in her back yard. After she buried her she could still hear Marry crying. So she dug her back up and stabbed her one time in the arm, and buried her again. Marry cried harder, but a few hours later it stopped. At exactly 12:42, Marry died. She bleeded to death. Now her sprit hauntes the world. When your sleeping, she stabbes you in the arm and watches you bleed to death. And that's how she got the name "Bloody Marry" this is the true story of her. She wants everyone to feel her pain that she felt. Apperantly, if you repost this to 12 other comments you will have the best day of your life tomorrow. But if you break this chain you die at exactly 12:42 tonight by Bloody Marry. Don't belive me? You'll see!

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Pokud máte půdu, uložit na půdu a doufat, že jednou to bude vzácná starožitnost. Vyrábí se ještě vůbec?

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že cibulák má svou tajnou metodu, jak si vybrat ty, kteří se na něm stanou závisláky. Na mně ji použil, ale nejsem ten správný jedinec .

    OdpovědětVymazat
  6. Ali máš dětskou duši a to se moc cení.

    OdpovědětVymazat
  7. Teda, nádherná velká sbírka . Mimochodem, s tím zouváním, také se zouváme a asi neznám nikoho, kdo by se doma nebo návštěvy nezouval. Jen z filmů... Také bych se cítila prapodivně

    OdpovědětVymazat
  8. Maminka taky milovala cibulák. Mívali jsme ubrus s cibulákovým vzorem a závěsy v oknech. Nějaký ten servis taky. Ale tenkrát to bylo velice nedostatkové zboží, to co se vyrábělo v Dubí, šlo na vývoz. Myslím ale, že nikdy neměla pravý cibulák.

    OdpovědětVymazat
  9. Taky bych byla v botech na světlém koberci nesvá a myslím, že bych se zula i kdyby mě hostitel sebevíc přesvědčoval o opaku. Možná, že v té cizině namají koberce, stejně, jako záclony v oknech.    Toto modrobílé nádobí u nás v rodině nikdo nesbírá, jen moje mamka jednu dobu sbírala hezké hrnečky s podšálky, ale to je sbírka - každý pes, jiná ves. Nevím, jestli jsi fotila u toho pána, nebo u sebe doma, ale je co obdivovat, je to krása!

    OdpovědětVymazat
  10. [13]: Moje maminka má taky cibulákové kousky. Naposled ode mne dostala cibulákovou aromalampu.

    OdpovědětVymazat
  11. Krásná sbírka. Každý je holt praštěný něčím jiným. Já se zbláznila do panenek, ty do porcelánu Manžela tím přivádím k šílenství, protože na rozdíl od porcelánu, panenky nemají žádnou užitnou hodnotu.

    OdpovědětVymazat
  12. Jedna z mála věcí, které o cibuláku vím, je, že cibule prý vlasně vůbec není cibule, ale granátové jablko, nicméně netuším kdy ani kudy se ke mně tahle informace dostala, protože u nás nikdo cibulák nesbírá.

    OdpovědětVymazat
  13. Zkrízené mece by meli být Mísen,a to je skutecne drahý porcelán.Já jsem mela taky ceský cibulák,ale predala jsem dál.Já jsem vysazená zase na jahody Ale sbírku más prekrásnou.To je dobre,ze aspon zet je ze stejného testa^^.Já si taky nekdy ríkám kde asi skoncí ty mé poklady^^

    OdpovědětVymazat
  14. Jo,a tady se taky bezne zouváme kdyz jdeme nekam na návstevu a doma samo ssebou,zvlást kdyz je venku mokro a blátivo

    OdpovědětVymazat
  15. Jé to byla krása, jak povídání tak modrobílé krásné kousky. Měla jsem kolegyni a ta měla stejnou vášeň. Jaké bylo pro mě překvapení, když mě uvařila kafíčko do jinak na ozdobu cibulákového hrníčku. Bylo to od ní pro mne vyznamenání.

    OdpovědětVymazat
  16. Vypadá krásně a kombinace modré a bílé mám rád... pokud to není dlažba v nemocnici.

    OdpovědětVymazat
  17. Alenko, i já miluji "cibulák", nemám tolik nádherných kousků jako ty, ale několik jich také vlastním. Dnes je velký výběr a bohužel ceny nejsou nejmenší, ale i prasátko pro štěstí potěší...Pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
  18. Po cibuláku jsem jako mladá toužila. Ale, jak píšeš, stál hodně peněz, ty nebyly, a také byl nedostupný. Dnes už bych ho neměla kam dát.

    OdpovědětVymazat
  19. [14]: Aromalampu s cibulákem jsem ještě neviděla. Určitě je nádherná.

    OdpovědětVymazat
  20. [23]: Asi bych Ti ji měla někdy nafotit.

    OdpovědětVymazat
  21. "Cibuláky" měli i Japonci a Číňané v dávné historii. Můžeš je vidět v Národní galerii na Staroměstském náměstí.

    OdpovědětVymazat
  22. [24]: Budu moc ráda a předem děkuji.

    OdpovědětVymazat
  23. Moc dobře si pamatuji, jak se dříve sháněl pravý cibulák. Místo toho se začala vyrábět levnější a dosažitelnější Henrietta.

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji za krásnou modrobílou procházku!

    OdpovědětVymazat
  25. [27]: Pravý cibulák z Dubí byl opravdu velice nedostatkové zboží, protože se prodával pod pultem a většina ho šla na vývoz. Henrieta se dělala v Nové Roli a občas se dala sehnat. Ale i ta mi udělala a stále dělá radost.

    OdpovědětVymazat
  26. [29]:Tuhle Nerudovskou otázku taky občas řeším. Je spousta věcí, které bych ráda vlastnila(od knížek po hrnečky), ale kam s nimi? Už tak mám plné skříně a plné knihovny.   

    OdpovědětVymazat
  27. Cibulák miluje maminka. A já ho mám vystavený na poličce v obýváku a nic mi neříká. Budu se stěhovat a nemám to kam dát...pošlu ti fotku, když mi napíšeš mailovou adresu...jenicek76zavinaccentrum.cz

    OdpovědětVymazat
  28. Já se přiznávám, že tomuhle modrobílému jsem nepodlehla, jsem na jiný porcelán, na jednouchý spíš zajímavý tvarově. Takže klidně i jen bílý. I když jsme od tchána ke svatbě dostali taky modrobílý porcelán ale dekor vinný list. Je to něco podobného jako cibulák....

    OdpovědětVymazat
  29. Cibulák se mi taky líbí, Ali, tahle sbírka je úžasná!

    OdpovědětVymazat
  30. Máma na cibulák nedá dopustit. Když jezdíváme do Rakouska tak se vždycky musíme stavit na Hatích v prodejně www.originalcibulak.cz Ne že by se to nedalo objednávat přes internet ale máma si to ráda prohlíží i jen tak. Vždycky na vánoce koupím jako dárek, i když mi hubuje abych neutrácel ale co mám vymýšlet za dárky když nic nechce. U cibuláku mám jistotu že bude mít radost.

    OdpovědětVymazat
  31. Sousedka od vedle14. února 2015 18:06

    Krásnou sbírku cibuláku mají na zámku v Mnichově Hradišti, celou komnatu. Krásné i velké kusy, vyrobené jako dárky speciálně pro ně.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤