Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 5. ledna 2013

To je otázka


Co si vzít na pustý ostrov?


Těžká otázka, ale i těžká odpověd'.

Z historie, literatury i z mnoha filmů se člověk na pustý ostrov většinou dostane nepřipraven. Mnohdy je rád, že si sebou na kus neobydlené pevniny vezme holý život.
Potápějící se lod' na útesech nedaleko kousku pevniny, který je malým ostrůvkem uprostřed oceánu, nenabízí moc možností. Není tu košík ze samoobsluhy, do kterého by šlo vložit vše potřebné, či to, co by se mohlo hodit. Myšlenky na to, co sebou vzít, či nevzít, jsou k ničemu. A tak se trosečník vrhá do rozbouřených mořských vln, vidíc nedaleko od sebe kus pevné země. Jaké štěstí, vybojuje-li v boji s mokrým živlem svůj život. V tu chvíli to musí být pro něj neskonalé štěstí a je mu určitě jedno, že jediný majetek, který má, je to, co má v daný okamžik na sobě.
Velkým štěstím potom je, pokud moře vyplaví něco, co by se mohlo trosečníkovi hodit.

Je několik výjímek a to, že se člověk na pustý ostrov nechá vysadit dobrovolně, či na něj jen zavítá, aby ukojil zvědavost. V tomto případě si každý bere sebou vše, o čem se domnívá, že by se mu na pustém ostrově mohlo hodit.

Před mnoha lety jsem seděla na útesu u pláže v obci Jagodna na chorvatském ostrově Hvar. Dívala jsem se do dálky a zaujalo mě cosi, co vystupovalo z mořských vln. Slunce pražilo, nad mořem byl mlžný opar. Mojí pozornost zaujala zvláštní ponorka. Bylo to v době, kdy cesty byly ještě obehnány dráty s upozorněním na miny a nad pláží prolétala občas vojenská letadla. A ted' ještě ponorka. Pozorovala jsem jí se smíšenými pocity. Zavolala jsem manžela a dceru, abych jim ukázala, co jsem právě objevila. Oba se dívali se mnou a pak přiznali, že to něco opravdu jako ponorka vypadá.
Ale asi nebude, protože to stojí.


Byli jsme v Chorvatsku poprvé a naše znalost místního jazyka spočívala v "Dobar dan" a "Hvala". Pan Bohumil, který nám toto místo doporučil a který se stal naším průvodcem a tlumočníkem v jedné osobě, tu nebyl. Jeho rádius po ostrově byl hodně široký.
Objevil se až druhý den večer a já se ho ptala na tu divnou věc v moři. "To jsou Lukavci", odpověděl. "A co to je?" "To jsou dva pusté ostrovy." Mojí zvědavost však neukojil. Pusté ostrovy v Evropě? A navíc kousek od břehu? Vždyt' my jsme vlastně také na ostrově.
Za dobrých podmínek byli Lukavci vidět lépe, zejména ráno.

Až o dva roky později se nám poštěstilo, že nás k Lukavcům vzal na lodi jeden kamarád.
Ostrovy jsou dva a jsou opravdu pusté, pominu-li maják, který na jednom z nich stojí a který svědčí o tom, že se kdysi na tomto, dnes pustém ostrově, vyskytovali lidé. Alespoň na chvilku, než postavili tento maják. Je důležitý, protože tyto ostrůvky se vyskytují v Korčulském plavebním kanálu, ve kterém je hodně silný námořní provoz. Světlo majáku svítí až do vzdálenosti 5 námořních mil. Ostrovy jsou malé, ten s majákem má rozlohu 0,027 km2 a druhý 0,017 km2. Jejich rozlohu, stejně tak obě další fotografie jsem získala z chorvatského webu. Ač se to ze břehu nezdá, jsou vzdáleny 3 km od pobřeží Hvaru.

Lukavci - zdroj: internet
Oběma ostrovům dal jméno Lukavci planý česnek, který je tak nazýván v místním nářečí a jímž jsou oba ostrovy porostlé. Lukavce jsme tehdy jen obepluli, velké vlny, narážející na útesy, neumožnili přistání.

Lukavci a za nimi ostrov Sćedro, také trvale neobydlený - zdroj: internet

Podobných ostrovů i ostrůvků se v Evropě vyskytuje více. I nedaleké Paklené ostrovy (Pakleni otoci) jsou pusté. Sice jen v noci, nebot' během dne k nim míří spousty lodí a lodiček s návštěvníky. Pusté jsou z prozaického důvodu, není na nich totiž voda a bez vody žít nelze. Jejich název je také odvozen z místního nářečí, ve kterém paklina znamená borovicovou smůlu. Chybně je jejich název překládán jako Pekelné ostrovy, což je dáváno do souvislosti s chybějící vodou.


Pusté ostrovy se však nevyskytují jen v moři ... i mnozí z nás žijí, a to dobrovolně, na pustém ostrově. Jsou sice mezi námi, ale obklopeni hradbou, kterou si kolem sebe postavili a za kterou nepustí ani své blízké. Ze svého života si vytvořili pustý ostrov, místo, kde jsou sami. Dobrovolní trosečníci, kteří netouží po tom, aby byli zachráněni.

Co si vzít sebou na pustý ostrov?
Asi jsem na otázku neodpověděla.
Nechtěla bych se nedobrovolně dostat na pustý ostrov, stejně tak bych nechtěla žít na pustém ostrově uprostřed lidí.
A pokud se mi na nějaký pustý ostrov podaří dobrovolně, to dobrovolně zůrazňuji, zavítat, vezmu si sebou věci, které si běžně beru na výlety za poznáním, at' jsou kamkoliv.
Jo, a hlavně nezapomenu fot'ák, jako v případě Lukavců.

21 komentářů:

  1. Ali, pěkně jsi se vypořádala s daným tématem. Ach, jo, moře! Dala bych si říct...   

    OdpovědětVymazat
  2. Z počátku jsem myslela, že napíšeš knížky. Tak bych napsal já, nakonec bych tam asi dlouho nevydržela, kdybych ovšem nebyla nucena tam být. Jinak jsi to Alenko napsala velmi zdařile, opravdu jak je člověku souzeno být na pustém ostrově nemá možnost si balit věci a pak je vděčný za vše co najde

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkně zpracováno, a ještě se člověk dozvěděl něco zajímavého . Já osobně otázky tohoto typu moc nemusím .

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně tak, člověk to neplánuje, tak jak se připravit?

    OdpovědětVymazat
  5. Hm, moře...někdy bych si ho dala líbit...

    OdpovědětVymazat
  6. Lukavci - zajímavé. Neslyšela jsem.

    OdpovědětVymazat
  7. Hlásím se na cestu, beru dobrý přátelé, dobrou náladu a jdu stavět chýši pod palmou. Vzala bych ještě skautskou výbavu. Moc pěkně si se rozepsala!

    OdpovědětVymazat
  8. Na pustý ostroff jedině plnou fůru optimismu.

    OdpovědětVymazat
  9. Několik pustých ostrovů na moři jsem taky už viděl, ale aby je člověk zahlédl nemusí ani na moře. Jeden je v Troji. Vidíš ho od zoologické zahrady.

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné! Moc dobře jsi rozvinula toto téma,  ale já bych se dobrovolně na pustý ostrov určitě nevydala. A na Lukavce tuplem ne!

    OdpovědětVymazat
  11. Na pustý ostrov se nevydávej a radší si udělej úpravy na zveřejňování článků a komentářů oblíbených blogerů. Je na mém blogu

    OdpovědětVymazat
  12. Když sem tam zabrouzdám v minulosti, měla výhodu ta města, která ležela na ostrovech. Byla obklopena vodou, byť jen řekami a jejími koryty. Tenkrát i nyní platí to stejné.K přežití spoustu jídla.   

    OdpovědětVymazat
  13. Tak jsem se zase něco nového dozvěděla. To byl pěkný článek, i když sice neodpovídal přímo na otázku, ale to ničemu neuškodilo,. Také jsem nevěděla, že ještě existují neobydlené ostrovy. Mám už představu, že boháči se svými super vilami se dostali všude a že přeci jen je někdo, kdo by se na pustém ostrově rád ocitl (samozřejmě právě se svou vilou, taky si nedokážu představit, že by na něm chtěl někdo dobrovolně ztroskotat). Člověk asi někdy potřebuje být sám, ale s pustým ostrovem bych to rozhodně nepřeháněla

    OdpovědětVymazat
  14. Dané téma jsi zpracovala na výbornou, Ali! Tvoje spisovatelské vlohy musím neustále obdivovat, až vydáš knížku, dej vědět, hned si ji koupím, ... i všechny další. Jsi v důchodu, pusť se do toho!   

    OdpovědětVymazat
  15. Lukavci - zajímavé. U nás je zastávka Lukavec.

    OdpovědětVymazat
  16. O Lukavcích jsem taky ještě neslyšela.

    OdpovědětVymazat
  17. Jé Alenko, ty ostrůvky vypadají zdálky vážně jako ponorka! Nevím proč, ale připomnělo mi to příhodu z dětství, kdy jsme bydleli u takového malého parčíku, do kterého jsme měli výhled z kuchyně. Tenkrát byl venku ukrutný slejvák a mamka nám dětem ukazovala přes zapršené okno, jak v tom parku už přes hodinu stojí dítě v červené pláštěnce a nikdo si ho nevšímá. Nakonec se ukázalo, že to nebylo dítě, ale červený odpadkový koš, mamka si prostě jen nenasadila brýle, které potřebovala na dálku. No tak to vidíš, kam jsem se dostala od pustého ostrova.   

    OdpovědětVymazat
  18. Alenko, ty píšeš , že umím vyprávět, psát, na sebe nepomyslíš. Tady je dost lidí, kterých člnky se krásně čtou a ty mezi ně opravdu patříš. Téma, ne téma, píšeš zajímavě o čemkoliv. I s ilustracemi...Díky za zážitek a piš a hlavně buď zdráva v tom ,,dalším" letošku..

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Nezbývá mi nic jiného než souhlasit s Růženkou,k píšeš opravdu poutavě a moc čtivě i dlouze, fakt pěkné počteníčko!

    OdpovědětVymazat
  20. Abych dokázala něco jen zdáli tak dobře napsat, nemohla bych číst články, vaší velké rodiny blogu cz. Je těžké něco vydolovat z hlavy, když se psát chce, natož když se musí na dané téma, a někdo to již nějakým způsobem udělal, vezme to vždy můj vítr s plachet, třeba jen drobným komentářem, a já pak vůbec nemám ponětí co říci, obdivuji vás, vaše nadání k psaní je opravdu, ale opravdu, jak říká pan Gott, mnou očekávané a vždy si přečtu, protože mně to stojí za to.

    OdpovědětVymazat
  21. [1]: Moc děkuji. Moře mě letos opět čeká, už na něj šetřím od loňska. Moje nemocné plíce ho potřebují. Pokud nepojedeš, budu od tebe pozdravovat Jadran.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤