Nardo`

Zvláštní název pro hodně zajímavé město.

Čárka, která je za písmenem "o", by měla být nad ním - tedy Nardo má být psáno s obrácenou čárkou nad "o". Snažila jsem se napsat název správně, ale nedaří se. Proto název města bude psán bez čárky. Omlouvám se nejen čtenářům, ale i městu.

Cestou po Salentu jsem si všimla ukazatele s názvem tohoto města a připadalo mi hodně neitalské. Jako by se sem ten ukazatel nehodil, jako by sem připutoval z jiné země. Když jsme ho míjeli již po několikáté, pronesla jsem směrem k manželovi: "Co je to za divný název?" Podíval se na mě jako kdyby mě viděl poprvé a pak pronesl: "Tam je jeden z nejznámějších zkušebních okruhů." Motorista každým coulem se opravdu nezapře a blbá blondýna také ne. Manžel mi vysvětlil, že je to testovací okruh pro vozidla, něco o něm četl, ale neměl tušení, že pojedeme okolo. Blondýnou jsem sice zůstala, ale tak blbě už jsem si nepřipadala. "Docela bych ho chtěl vidět." V duchu jsem si řekla, proč ne. Už jsme byli v Imole, navštívili jsme Maranello a tři týdny jsou dost dlouhá doba na to, abychom poznali okolí. Vždyt' máme naplánováno prozkoumat podpatek pomyslné italské boty.

Při cestě do městečka Leuca jsme se zeptali Lugiho, který nás tam vezl, zda je možné, abychom se podívali na okruh Nardo. Vyvětlil nám, že to není možné, že i on sám tam byl pouze jednou. Okruh je veřejnosti běžně nepřístupný. Pouze ve výjímečných případech, kdy se koná nějaká akce, je okruh otevřen i pro veřejnost. "Nic tam není k vidění, je to jen taková "una grande ruota" (veliké kolo), i když je prý vidět i z vesmíru."

Při cestách po Salentu mě zvláštní název města lákal stále více a více.

Plány cest po poloostrově jsme měli připravené už z domova. Desky plné připravených materiálů a mapek obsahovaly návštěvy měst a míst, o kterých jsme se dočetli v Baedekru, turistických průvodcích a na internetu. Věděla jsem, která místa tady bych chtěla navštívit, co bych chtěla vidět. O městě Nardo nebyla nikde zmínka.Zakomponovali jsme tedy návštěvu města do svých toulek po Salentu.

Navigace nás zavedla do ospalého města, rozpáleného slunečním žárem. Před námi jelo jediné auto a nikde nebylo ani živáčka. Dalo se to vysvětlit i dobou siesty. Dojeli jsme k bráně, na níž byla směrovka "centro storico" a všimli si, že auto bránou projelo. "Jed' za ním, dovede nás do centra." Manžel se na mě podíval s výrazem, když sis to vymyslela, at' je po tvém a pokračoval za autem. Za branou jsme se ocitli o 400 roků zpátky, pominu-li televizní antény, občas plastová okna a pár aut či motorek, které tu byly zaparkované v odpoledním žáru. Z asfaltového povrchu před branou jsme projížděli po oblýskaných kamenech a uličky se čím dál, tím více zužovaly. "Tady si tak nejspíš urazím zrcátka", zavrčel manžel. Auto, které jelo před námi se v labyrintu uliček někde ztratilo. "Kudy mám jet?" "Já nevím, já jsem tady poprvé." Vnímala jsem staré domy a před námi zahlédla kostel. Ulička končila, dál to nešlo. Viděla jsem, že muž začíná mít zlost. "Tak couvni a odboč, někam to povede." Vedlo! Dojeli jsme na dvorek, kde byla zaparkovaná motorka a kde se sušilo prádlo. Nikde nebyl jediný človíček, kterého bychom se mohli zeptat, jak se odsud dostat.

Nardo se pro nás stalo dokonalým labyrintem. Vystoupila jsem z auta a manželovi ukazovala kam až může couvnout, aby nedošlo k maléru. Nakonec jsme se z dvorku dostali a já si musela vyslechnout komentář na téma stárá historická města. Kolem kostela, který jsem z auta zahlédla jsme se vraceli zpátky k bráně, kterou jsme přijeli. Manžel si hlídal zrcátka a já sledovala cestu .Zhruba v polovině jsme zjistili, že dál už to nepůjde. Cesta, po které jsme přijeli, byla jednosměrná. Napravo byla směrovka na "centro", vlevo na SS 101, což je hlavní komunikace, po které jsme jezdili na téměř všechny výlety. "Tady prosímtě odboč." "Jestli mě zase vedeš někomu na dvorek... " Z labyrintu historického centra jsme se dostali mimo hradby. Auto jsme zaparkovali před řadou uzavřených obchodů vně hradeb, parkovací automat jsme "nakrmili" několika mincemi a vydali se pěšky tam, kde jsme už jednou autem byli.

^{Zdroj: Oficiální stránky města Nardo}

První zmínky o tomto městě se datují do 7. století př. Kr. Dokládají to archeologické nálezy a rytiny v nedalekých jeskyních Baia di Uluzzo. Původně zde byla řecká kolonie, která nesla název Neríton. Roku 269 před Kr. byl Římany dobit přístav Emporium Nauna (dnešní Santa Maria al Bagno, která spadá pod toto město) a Nardo, které se v té době jmenovalo Neritum, bylo jimi podmaněno. Vláda Říma nad městem a jeho okolím trvala až do rozpadu Římské říše v roce 476. V bitvách mezi Ghóty a Byzantinci se dostalo pod nadvládu Byzantské říše. V této době se do města stěhovalo veliké množství mnichů, kteří zde šířili východní náboženství. Krátce se Nardo dostalo do majetku Lombardů. V letech 901 - 924 se stalo cílem Saracénů ze Sicílie, tak jako většina přímořských měst. Roku 1055 dobyli město Normani. Za jejich nadvlády založili benediktíni opatství Santa Maria di Nerito. Město v té době vzkvétalo. V době rozkvětu feudalismu bylo město lénem rodu Del Balzo. I v této době se o město válčilo. O nadvládu bojovali Benátčané, Aragonci, Turci a mnoho dalších. Od roku 1497 se stalo vévodstvím a bylo lénem rodiny Acquaviva. V době vlády této rodiny byla ve městě založena universita (vystavěna v letech 1588-1612). Rodina Acquaviva, za pomoci správců, vládla Nardo tvrdou rukou a krutostmi až do roku 1806. Poté zde krátce vládli Bourboni a od roku 1861 se stalo součástí sjednoceného italského království.

Do širšího povědomí se město dostalo v letech 1943 - 1947, kdy v jeho části Santa Maria al Bagno, pobývalo 100.000 židů, kteří přežili tábory smrti a kteří odtud potom putovali do nově se rodící země - do Izraele. V roce 2005 bylo město za tento akt oceněno státním vyznamenáním.

Současné Nardo má necelých 32.000 obyvatel a spravuje tuto oblast - viz mapka:

^{Zdroj: oficiální stránky města Nardo}

První památkou, kterou jsme uviděli byl kostel Sv. Františka z Paoly, který leží na Via Roma.

Pokračovali jsme na Piazza Diaz a po pravé straně jsme si všimli mohutného opevnění. Netušili jsme k čemu patří, ale doufali jsme, že to zjistíme.

Do historického centra jsme vstoupili z Náměstí Cesare Battisti, jemuž dominuje hrad dřívějších vládců nad městem - rodiny Acquviva. Opevnění, které bylo k vidění na Via Roma, bylo zadním traktem hradu. V současné době je zde sídlo radnice.

U brány před vstupem do města jsem si vyfotila plánek historického centra, mohl by se hodit. V žádných turistických průvodcích (a že jich máme poměrně dost) není o Nardo ani zmínka. Při prohlídce plánu nám došlo, kde jsme udělali chybu při cestě autem.

Pokračovali jsme směrem do centra a viděli mnoho zajímavých staveb. Mosty, které nad úzkými uličkami propojovaly domy, staré portály.

Došli jsme ke kostelu, který jsme viděli z auta.

Kostel sv. Josefa.

Uličkami, kde jsme nepotkali jediného člověka, jsme pokračovali dál labyrintem uliček. Došli jsme k mohutnému kostelu.

Kostel je zasvěcen Sv. Dominikovi a leží na stejnojmenném náměstí.

Odtud jsme pak došli do samotného centra, kterým je Náměstí Salandra. Uprostřed náměstí se tyčí Mariánský sloup, je zde i budova university.

Konečně! Město není bez lidí, jak se na první pohled zdálo. Na náměstí bylo několik dělníků, kteří chystali slavnostní osvětlení. Dokonce i v kavárně sedělo pod deštníky pár hostů a všichni se na nás dívali jako na zjevení. Toto město asi turisté a zvědavci moc často nenavštěvují.

Vedle budovy university, která dnes slouží Provinčnímu soudu a sídlí zde i městská policie, se nachází Kašna s býkem. Býk je i ve znaku města. Na protější straně náměstí je budova, která nese název Sedile.

Výraz je odvozen od nehybných, povětšinou kamenných lavic, umístěných ve výklencích zdí. Původně sakrální stavba, na jejímž vrcholu jsou umístěny sochy svatých - uprostřed patron města San Gregorio Armeno, je využívána jako infocentrum. V době naší návštěvy bylo zavřené, ale v přihrádkách na dveřích byly k dispozici mapy města a další propagační materiály.

Mapu jsem oskenovala, popsala jí a pro případné návštěvníky tohoto zajímavého města je k dispozici v Galerii, společně s dalšími fotografiemi. Nechtěla jsem jí zmenšovat.

Po Via Duomo jsme pokračovali ke katedrální bazilice Santa Maria Assunta, kterou jsme si prohlédli nejen zvenčí, ale i zevnitř.

Potom jsme si ještě prohlédli kostel Neposkvrněného početí, který byl uzavřen.

Podle směrovek a mapy jsme putovali k nejstaršímu kostelu Sv. Terezy. Byl celý obalený lešením, nebylo z něj téměř nic vidět. Vyfotila jsem proto jen detail na rohu u kostela.

Mám takový zvyk, že v každém městě, které navštívíme, si koupit nějaký malý suvenýr. V poslední době už jen pohlednici. Bylo už pozdní odpoledne a vše bylo zavřené, vyjma pošty a několika barů či kaváren. V jednom baru, kam jsme zavítali, jsem si koupila pohlednici. Starý pán za pultem se mile usmíval a ptal se, odkud jsme. Když jsem mu odpověděla, že jsme Češi, odpověděl, že jsme první z této země, kteří k němu zavítali. Potom zavolal dva své kamarády, kteří v baru seděli, hráli karty a radostně jim oznamoval, že jejich město navštívili Češi.

Zvláštní město, ve kterém jsme za více než tři hodiny, které jsme v něm pobyli, nepotkali žádného jiného turistu. Místní, i když byli milí, se na nás dívali, jako bychom k nim spadli z Marsu. I potom později, když jsme se uličkami vrátili zpět za hradby k autu, jsme nepotkali žádného člověka. Obchody, u kterých jsme auto nechali ve stínu stromů, už byly otevřené. Z několika vyšli ven prodavači a dívali se na nás také jako na zjevení.

Nardo určitě stojí za vidění.

Prošli jsme asi polovičku historického centra a viděli hodně zajímavých staveb. Bohužel, mnoho jich působí omšelým dojmem. Je to možná způsobeno i tím, že turista v Nardo je raritou. Jih Itálie je hodně chudým regionem a turisté jsou jedním ze zdrojů alespoň nějakých příjmů. A když chybí turisté, logicky chybí i finance na obnovu památek.

yle="text-align:left">Můj muž, na rozdíl ode mně, měl o Nardo nějakou povědomost. Tím, že je vášnivý motorista a zajímá se o vše, co tzv. voní benzínem, věděl alespoň o Pista Nardo. Zkušební okruh, který byl dostavěn v roce 1975 a patřil italské firmě FIAT, je od května 2012 ve vlastnictví Porsche. Od samotného města je vzdálen 30 km. Luigi nám řekl, že je vidět z vesmíru. Zapátrala jsem na Google Earth a okruh našla. Podle stínu mraků nad okruhem věřím, že je opravdu z vesmíru vidět.

^{Zdroj obou snímků: Google Eart}

^{Zdroj: stránky Pista Nardo}

Pojedete-li někdy do Salenta, navštivte Nardo. Určitě se nebudete prodírat davy turistů, nebude vám nikdo vstupovat do záběru při fotografování. Návštěva však stojí za to.

Fotografie jsou v Galerii, včetně oskenovaného plánku historického centra.