Pryč z Prahy ...

... ne napořád, ale jen na týden.

-

I když se musím přiznat, že byly doby, kdy jsem toužila žít na Šumavě a to konkrétně ve Vimperku. Dokonce jsem si tehdy sehnala místo v tamní knihovně a manžel měl pracovat v Tesle. Pak vše ztroskotalo na tom, že můj muž je sice elektrikář, ale silnoproudař a Tesla toužila po slaboproudaři.

.

Zůstali jsme v Praze, ale pokud to jde, občas jí opouštíme. Ač narozená na severu naší země, táhne mě to stále na jih.

.

Vím, měla bych zůstat doma a sklízet úrodu rajčat. Po včerejším vydatném dešti určitě poroste plevel jako na povel, bylo by tedy žádoucí zakleknout u záhonů a likvidovat ho. Ostružiny také zrají a musí se bezodkladně zpracovávat. I na blogu mám veliké resty, mám rozepsaných několik článků z dovolené v Itálii. Ted' mě napadlo, že by vhodnější titulek asi byl: "Poslední srpnový článek".

Zbývá mi však ještě mnoho dní dovolené a v listopadu v práci definitivně končím.

Vyšlo to a já si na poslední prázdninový týden mohla napsat dovolenou.

Potom už to půjde hůř, nebot' od začátku září nastoupí nová síla, kterou budu muset zasvětit do účetnictví, do fakturace, předat jí celou agendu pojišt'oven a práci s učni. Doufám jen, že se nezalekne a hned neuteče. Ale kdybych si vzala dovolenou... kdo ví.

Plánovala jsem se jen tak poflakovat kolem domu, sklízet, zavařovat a plít ten nenáviděný plevel. Ale plány jsou od toho, aby se měnily. Když jsem manželovi sdělila, že si beru poslední srpnový týden dovolenou, prohlásil, že bychom mohli vzít holky a někam s nimi vyrazit. On, jako OSVČ, si může vzít volno kdy chce.

.

Včera po příchodu z práce jsem začala chystat věci na sebe a pak pár věcí na vaření. V mezičase jsem zpracovávala ostružiny. Muž si také připravil své oblečení a obutí a potom odjel k dceři, aby přivezl věci holčiček. A já zavařovala, pakovala, balila, chystala a spát jsem šla až hodinu po půlnoci. Spala jsem špatně, každou chvilku jsem byla vzhůru a přemýšlela, zda jsem nezapoměla na něco podstatného, co bychom sebou měli vzít. Na pár věcí jsem ještě přišla. Probudila jsem se před svítáním.

Vše potřebné je připravené a to, na co jsem zapomněla se dá koupit. Nejedeme přeci na konec světa.

.

.

Za chvilku odjíždíme do Košíř a pak zamíříme s vnučkami na jih Čech. Pronajali jsme si na týden ubytování na břehu Lužnice, na půl cesty mezi Táborem a Bechyní. Kdysi jsem v těchto končinách už byla a vzpomínám na Židovu strouhu, na Tábor i na Bechyni, na soutok Lužnice s Vltavou u Neznašova. Krajina je tu malebná a města krásná.

..

Dávám si na týden blogovou pauzu, protože je mi naprosto jasné, že ty naše dvě cácorky nám nedají vydechnout. Muž sice bere sebou svůj notebook, ale hlavně proto, aby se vnučky mohly, v případě nepříznivého počasí, dívat na pohádky.

A navíc, prý tam není wi-fi.

.

Krásný víkend a stejně tak i krásný poslední prázdninový týden.