Ty zpíváš líp

Svého babičkovství si opravdu užívám plnými doušky.

Myslím si, že určitě nejsem sama, že obdobné pocity zažívá většina z nás, kteří jsou prarodiči.

.

Je to krásný pocit, který je navíc umocněn i tím, že vnoučata jsou v této mé životní etapě asi to nejkrásnější, co mě mohlo potkat. Spíš bych asi měla napsat - co nás mohlo potkat, nebot' v názorech na prarodičovství, se s manželem shodujeme. Svá vnoučata milujeme a snažíme se využít každého okamžiku, kdy s nimi můžeme být, protože nás svou přítomností obohacují.

.

Vnouček je ještě malinký, včera mu byly tři měsíce. Když se skloním nad kočárkem a vidím jeho úsměv, jsem št'astná.

A že se umí usmívat.

.

Holčičky už jsou větší a já se bavím jen tím, když poslouchám jejich "dospělé" řeči. Nejkouzelnější jsou, když si myslí, že jsou samy. To je potom hodně těžké udržet "poker face" a nerozesmát se nahlas.

.

Byli jsme na zahradě, seděli jsme v altánku a holky jezdily na tříkolce před garáží. Najednou se ozval řev a slyším Emu, která pronesla: "Tak a du to na tebe žeknout." Bočnice u altánu byla zatažená. Sára doběhla Emu a prosila jí, aby na ní nežalovala. Ema byla rozhodnutá nám všem sdělit, co její o rok a půl starší sestra vyvedla. "No, tak dobře", pronesla Sára. "Tak si teda žaluj, ale já s tebou už nebudu kamarádit." Seděli jsme za plachtou asi metr od diskutujících holčiček a snažili se, abychom nevyprskli smíchy. Pro ně jsme byli daleko, až za plachtou. "Tak dobže, já jim nic nežeknu", svolila Ema. Holky se vzaly za ruce a svorně odešly znovu jezdit před garáž.

.

A v tom jsem zaslechla smích.

Sousedka za plotem, která trhala rybíz, se chechtala a utírala si slzy od smíchu. Sama je také dvojnásobnou babičkou. "Ty jsou jako ti naši kluci, ale měla jsem co dělat, abych se nezačala nahlas chechtat."

.

Shodly jsme se, že nás babičkovství baví a že si ho obě náramně užíváme.

A pak mi sousedka začala vyprávět o svém mladším vnoučkovi. Je o půl roku mladší než Sára a je napůl Ital. Matteo chodí do školky s Nellinkou Gottovou a je do ní celý paf. Před prázdninami měli ve školce besídku pro rodiče. Matteův tatínek Claudio byl v té době v Itálii, tak šla s maminkou babička. Gottovi byli oba. Besídka byla kouzelná a nakonec Karel Gott dětem ve školce zazpíval.

Když se tatínek vrátil z Itálie, Matteo mu vypravoval o besídce a sdělil mu, že Nellinky tatínek jim na besídce také zpíval.

"A jak zpíval?", zeptal se tatínek.

"Ty zpíváš líp."

.

Nejsou ty děti kouzelné?