Alberobello

Alberobello jsem toužila navštívit už dlouho.

V roce 2005, kdy jsme se seznámili s našimi přáteli Mauriziem a Flavií, kteří nám po návštěvě tohoto města ukázali fotografie a model trulli, jsem zatoužila se tam někdy podívat. O dva roky později toto město navštívil můj spolužák a já si se zájmem prohlížela jeho fotografie.

Chci to vidět na vlastní oči!

.

.....

Alberobello - tento název by se dal přeložit jako krásný strom, či krásný topol. Slovo albero má sice v italštině více významů, ale z městského znaku je patrné, že se bude s největší pravděpodobností jednat o krásný strom.

.

Cestovní kancelář, přes kterou jsme si zajistili pobyt, měla v nabídce i fakultativní výlety a jedním z nich byla návštěva Alberobella. Na nástěnce v hotelu byla uvedena i cena za tento zájezd - 35 €.

Projevili jsme zájem, ale byli jsme pouze čtyři, my dva s mužem a další manželský pár. Pro čtyři zájemce se výlet nekoná. Navíc jsme se potom dozvěděli od lidí, kteří v hotelu bydleli, že se tento zájezd neuskutečnil ani v předchozích dvou týdnech. Prý o to nebyl zájem. Zvláštní, napadlo mě.

.

Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme sami.

Po trase, po které jsme sem přijeli, jsme jeli kolem Lecce až do Fasana, kde jsme opustili Strada statale Adriatica a vjeli do nízkých kopečků, které jsou zde v Salentu považovány za hory. Cesta se klikatila do obce Selva di Fasano a potom pokračovala mezi poli, políčky a olivovými háji až k Alberobello. Už cestou sem byly v polích a okolí silnice k vidění trulli, volně rozeseté. Bylo mi jasné, že se blížíme k cíli.

...

....

Unikátní a pozoruhodné stavby se nenacházejí nikde jinde, než v této oblasti. Jejich hlavním znakem je kuželovitá střecha, podle které dostaly své jméno trulli z řeckého slova trullos, což znamená kopule. Byly prý vymyšleny proto, aby lidé nemuseli platit daně. Povinnost platit daně se vztahovala pouze na dostavěná obydlí, která byla zakryta střechou. Když přicházeli daňoví výběrčí, obyvatelé střechy rychle rozebrali a daně neplatili, protože obydlí bez střechy bylo neobyvatelné. Po jejich odchodu střechy zase znovu poskládali. Střechy trulli jsou sestaveny z opracovaných kamenů, volně naskládaných na sebe, bez jakéhokoliv pojiva. Stejně tak i stěny trulli jsou sestaveny z kamenů bez použití jakékoliv malty, či jiného spojovacího materiálu. Stěny trulli jsou natřeny na bílo, střechy mají barvu původního kamene a jsou zakončeny jakousi pokličkou či věžičkou, která je opět natřena bíle a zakončena astronomickým, či náboženským znamením. Mnohé střechy jsou ozdobeny symboly.

Trulli mívají čtvercový, nebo kruhový půdorys a je v nich stálá teplota 16°C, bez ohledu na to, jaké počasí panuje venku. Tlouštka zdí je od 1 do 2 metrů, i když se tu vyskytují i stavby se zdmi pětimetrovými.

:.

Pokusila jsem se jednotlivé symboly ze střech trulli přeložit, jak dalece se mi to podařilo nejsem schopna posoudit. Použita naskenovaná stránka z průvodce Alberobello, kterou vydalo nakladatelství Trimboli Editori.

.

..

..

Přijeli jsme do Alberobello a na kraji města, kousek od hřbitova, jsme zaparkovali a vydali se po šipkách, které, jak jsme se domnívali, nás navigovaly k trulli. Po zhruba půl kilometru chůze po silnici jsme zjistili, že to, co hledáme je vzdáleno více než dva kilometry a šipky nejsou pro pěší turisty, ale pro řidiče. Zůstala jsem stát ve stínu mohutné pinie a manžel se po silnici vracel k parkovišti, kde jsme nechali auto. Ze stínu jsem pozorovala další bloudící a tápající řidiče. Nejsme sami, kdo hledají.

Manžel přijel, já nastoupila a podle šipek jsme doputovali na parkoviště, které bylo v olivovém háji a tady jsme nechali vozidlo. Dostali jsme mapu města a zeptali jsme se, kudy se máme vydat. Bylo nám řečeno, že trulli se nacházejí na obou stranách od parkoviště a byl nám popřán příjemný den.

Plánek, který jsme dostali na parkovišti, vše co je označené oranžovou barvou, jsou trulli.

..

Sešli jsme z parkoviště na chodník, přešli můstek a otevřel se nám kouzelný pohled na trulli - domečky, které jsem si přála vidět.

.

.

.

Naší návštěvu jsme začali ve čtvrti Rione Monti.

Chodili jsme uličkami mezi domky, občas do některého nahlédli. Čekala jsem každým okamžikem, že z nich vyleze trpaslík, či hobit.

.

.

.

.

..

V mnoha domečcích byly prodejny suvenýrů, v dalších se prodávaly místní kulinářské a alkoholické produkty. Přijali jsme pozvání do jednoho trulla, ve kterém byla textilní manufaktura, tedy spíš manufakturka, kde se vyráběly látk
y z přírodních materiálů - lnu, bavlny a dokonce i z konopí, podle starých vzorů. Nádherné ubrusy, ubrousky, nebo látkové pokličky na hrnky lákaly ke koupi. Ale ty ceny! Navíc, určitě bych takovou krásu nedávala na stůl, riskujíc, že mi to někdo pobryndá, či poleje. A aby to leželo ve skříni? Poděkovala jsem a manufakturu jsme opustili.

...

.

...,

.

..

Doputovali jsme na "trullí hlavní třídu" a pomalu stoupali nahoru až k vrcholu kopce Rione Monti. Domečky byly seřazené v řadě a ve všech byly prodejny. Koupila jsem si průvodce, několik pohlednic na památku a v dalším obchůdku zvoneček.

..

.

.

Došli jsme ke kostelu, který je zasvěcen sv. Antonínu (San Antonio). Vešli jsem a tiše se procházeli tou hodně zvláštní stavbou, která byla vybudována na půdorysu řeckého kříže v letech 1925 - 1927. Její střecha je kryta kameny ve stylu trulli, takže dokonale zapadá mezi ostatní domečky.

.

.

.

Potom jsme se vraceli směrem z kopce dolů a odbočovali do uliček a zákoutí a já fotila a fotila. Tato část Alberobella by se dala přirovnat ke Zlaté uličce na Pražském hradě. Společným prvkem jsou malá obydlí a sortiment prodávaného zboží, i když zde to bylo na mnohonásobně větším prostoru.

.

Přešli jsme údolí, kterým prochází komunikace a po schodišti vystoupali do čtvrti Aia Piccola. I zde jsou trulli, na rozdíl od Rione Monti se v nich však stále bydlí.

.

.

.

Bílé zdi domečků a nad nimi kuželovité střechy, zakončené kuličkou, jinde hvězdičkou, či křížem, nás pak provázely při procházce touto čtvrtí a dokonce se objevovaly i v místech, kde bychom je neočekávali.

...

.

.

Šli jsme se podívat také do centra města, navštívili jsme nádhernou katedrálu, která je zasvěcena Sv. Kosmovi a Damianovi. Při východu ven jsem si fotila vstupní bránu, která byla velice dekorativní a zjistila jsem, že mezi vysokými a novějšími stavbami se krčí také jedno trullo. Když jsem se zadívala pozorněji, objevila jsem trulli mnohem více.

.

.

:.

Po prohlídce centra jsme poobědvali v jedné příjemné pizzerii a znovu se vrátili do čtvrti Aia Piccola, kde jsme objevili i toto:

.

Všimli jste si něčeho?

.

Tak tady ještě jednou v detailu.

Je vidět, že místním obyvatelům nechybí smysl pro humor.

..

.

Procházeli jsme v horkém letním dnu po kouzelném městě a dokonce objevili i Muzeum vína. Objevili jsme také jakousi informační nástěnku:

.

.

.

.

Ve čtvrti Aia Piccola jsme nepotkali téměř žádné lidi. Jednak byl čas siesty a druhak téměř všichni turisté byli na druhém kopci
Rione Monti.

Na parkoviště jsme se vrátili olivovým hájem druhou stranou, než jsme z něj odešli.

Alberobello se svými trulli se stalo součástí světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1996.

V průvodci, kterého jsme zakoupili, jsme zjistili, že nedaleko se nachází jeskynní komplex Grotte di Castellana , ale o něm někdy příště.

..

Po oba následující týdny našeho pobytu se výlet do Alberobello uskutečnil, ale jak jsme zjistili, byla navštívena pouze čtvrt' Rione Monti. Takže jsme udělali dobře, že jsme vyrazili sami a z tohoto zajímavého pohádkového města viděli mnohem více.

Tyto a další fotografie naleznete v Galerii.