Projekt VSTUPENKA

.

VSTUPTE - tedy pokud máte vstupenku.

Kousek papíru, někdy jen obyčejný, potištěný, jindy grafické dílo, či v poslední době i jiný kousek materiálu (viděla jsem i keramickou placičku), nás opravňuje k tomu, že máme právo vstoupit. At' je to do kulturního stánku, či do památky.

.

Přiznám se, že by mě samotnou nenapadlo psát a cokoli zveřejňovat na téma vstupenka, ale u Zeleného kavalíra jsem objevila tento zajímavý projekt.

Reagovala jsem v komentáři a slíbila, že zveřejním nějaké staré vstupenky.

.

Byly časy, kdy jsem si je lepila do cancáku. Zvláštní slovo, ale ti, kteří někdy jezdili na čundr, či slušněji řečeno trempovali, si takto pojmenovali sešit, kam si zapisovali cesty, které absovovali po naší krásné zemi. Poznamenávala se do něj setkání s lidmi, potlachy a také se do cancáku lepívaly nejen jízdenky, ale i vstupenky.

Člověk míní a .... já svůj cancák nenašla.

Ne, že bych měla doma nějaký velký nepořádek, o ten menší se mi pravidelně starají vnoučata, ale v minulém roce jsem reorganizovala knihovny, zapisovala si knihy do počítače a při té příležitosti jsem svůj cancák pravděpodobně někam založila. Stává se mi to. Když jsem letos v únoru psala o svém maturitním plese, chtěla jsem přiložit stužku s nápisem "Maturant 1972". At' jsem hledala, jak jsem hledala, stužka nebyla.

A ted', při hledání cancáku - ejhle, stužka je na světě.

Jen tak přemýšlím, při jaké příležitosti, či při hledání čeho, narazím na ten svůj starý sešit, který se mnou procestoval hodně veliký kus naší země.

.

Vstupenky jsem slíbila a sliby se mají plnit.

.

Mou záchranou je to, že si ukládám divadelní programy a občas do nich vložím vstupenku. Opravdu ale jen občas. Programů mám celou krabici a vstupenek v nich vložených jen pár.

.

Začnu vstupenkami z kulturních akcí. Je možná zajímavé porovnat, jak se ceny vstupenek rok od roku zvyšují.

.

Tato vstupenka je z ledna 1977 a Kočičí hra patři k nezapomenutelným představením. Dovolím si tvrdit, že jedním z nejlepších, která jsem kdy na prknech, která znamenají svět, viděla. Herecký koncert dvou velkých dam našeho divadla - Dany Medřické a Vlasty Fabiánové, kterým zdárně konkurovala Luba Skořepová. Cenu si bohužel už nepamatuji, ze vstupenky jí nelze zjistit, pravděpodobně byla na utržené části.

Václav Havel se stal nejen presidentem, ale i fenoménem. Shlédli jsme tuto jeho hru za pouhých 35,-- Kčs - ještě za Československa. Absurdní drama nikdy nepatřilo a asi ani nebude patřit k mým oblíbeným. Viděla jsem více Havlových her a tuto pokládám za jednu z nejlepších. Možná i proto, že v hlavní roli se představil můj oblíbený herec Jiří Bartoška.

Ve stejném divadle o šestnáct let později a už za 300,-- Kč. Anton Pavlovič Čechov - to je klasika. Mnohem známější jsou hry Tři sestry, Višňový sad či Racek. Platonova jsme si vybrali i proto, že zde hrál syn mojí spolužačky. Každopádně nás toto představení nezklamalo.

Nezapomenutelné představení, drsné, syrové a kruté - na druhé straně herecký koncert Juraje Kukury a jedno z posledních představení Jiřího Zahajského. Cena shodná s předchozím 300 Kč.

Malá směs vstupenek z různých divadelních představení.

- Na letní Shakespearovské slavnosti chodíme pravidelně, vstupenka se zachovala z předloňského roku.

- Divadlo bez zábradlí a skvělé představení, ve kterém podali brilantní výkon Veronika Freimanová a Zdeněk Žák v režii Jiřího Menzela. Viděli jsme později i pokračování tohoto dialogu dvou herců - Další roky ve stejnou dobu. Tato obě představení se stále ještě hrají.

- Caligula - krutý příběh šíleného římského císaře byl hereckým koncertem Jiřího Langmajera.

Tato vstupenka už na mém blogu je u článku o představení muzikálu Robin Hood .

Dostali jsme je k Vánocům, cena na nich byla zabílena, ale vím, že jedna stojí Kč 700,--.

Od roku 1991 je to 20x více.

A i když se mi nepodařilo najít již výše zmíněný cancák, kde mám různé vstupenky, přeci jsem jich pár našla mezi pohlednicemi a leporely, které si kupuji při návštěvách hradů a zámků. Za svůj život už jsem jich navštívila mnoho.

Tato vstupenka je velice zajímavá. Je to v podstatě pohlednice, jak je vidno z její druhé strany a je možnost jí po prohlídce Orlíka i někomu poslat. Já této možnosti naštěstí nevyužila, proto jí mohu mít zde.

Hrad Točník a i nedaleko ležící Žebrák jsou našim častým cílem, jezdívali jsme sem s dětmi, pak i sami a plánujeme výlet i s vnučkami. Jen až ta mladší ještě trošku povyroste.

Na závěr se musím Zelenému kavalírovi omluvit. Historické vstupenky, které jsem v komentáři slíbila, jsem nenašla.

.

I když 35 let, které uplynuly od shlédnutí Kočičí hry, je u
ž také trochu historie.:-)