Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 3. května 2012

První májový


První kapky deště se nad mojí hlavou ozvaly v půl třetí.
Zvuk to byl silný, veliké kapky bubnovaly na prosklený oblouk, který je nad mou hlavou. Podívala jsem se nahoru a poslouchala zvuk dopadajících kapek. Jak déšt' přišel, tak také odešel. Rychle a nečekaně.

V pondělí jsem si vzala dovolenou a plánovala s vnučkami čarodějnice. Spála nám naše plány zhatila.
Co se dá dělat. Využila jsem volna k tomu, abych konečně umyla okna, na která mi před velikonoci nezbyl čas. Vyprala jsem záclony a závěsy a vše krásně schnulo. Bylo horko a dusno. Na poslední dubnový den až nečekaně krásně. Odpoledne jsem chvíli pracovala na zahradě a pak se jelo hlídat.

V úterý jsem pokračovala na zahradě už za asistence manžela. Prořezávali jsme růže a znovu toho bylo plné kolečko. Navíc přibyly ještě silné kmeny, které jsme nechávali ležet na chodníku. To, co se jevilo před třemi týdny nadějně a mělo očka, bylo suché. Chtělo by to déšt'. Odešla jsem vařit oběd, manžel zapnul cirkulárku a kmeny řezal. U oběda jsme se domluvili, že pozveme kamráda na "růžové buřty". Muž mu nechtěl prozradit, oč jde, je to prý překvapení. Kamarád dorazil krátce po páté s lahví vína a otázkou, co že to jsou "růžové buřty". Chvilku jsme ho nechali hádat a pak odtajnili náš kulinářský plán: "Jsou to buřty pečené na růžích". Seděli jsme v altánu, v krbu pekli buřty a povídali si o všem možném i nemožném.
"Ježišmarjá, jak mě se nechce zítra do práce", vypadlo ze mně spontánně. "Tak zůstaň doma", odpověděl můj muž. "Vem si ještě dovolenou." "Nojo, ale já musím jít dělat uzávěrku", odpověděla jsem.
Kamarád před osmou hodinou odjížděl domů, muž ho vyprovázel ke vratům, zatímco já už jsem chvíli pobíhala po zahradě s hadicí. "Chtělo by to déšt'."

Večer jsem si připravila věci na sebe. Přiznám se, že chodím ráda v sukni. Jsem schopná v krátké sukni lézt i po kopcích. Vypadá to humorně, když mám k sukni trekové boty. Ale sukně mám ráda.
Jaké boty? V botníku jsem si vybrala špičaté boty na nižším podpatku s páskem přes patu. Pásek se nezapíná, jen se háčkem zahákává přes přezku.
Ráno jsem se oblékla, obula a vyrazila k tramvaji. Zákon schválnosti funguje. Už při zamykání branky jsem zjistila, že se mi na pravé botě přetrhl pásek, který drží háček. Rozhodování bylo rychlé. Pokud se budu vracet pro jiné boty, ujede mi tramvaj. Za normálních okolností bych to udělala, ale ta hloupá uzávěrka. Ráno musím vytisknout jeden pitomý soubor, u kterého nelze nastavit od - do, či jakýkoliv jiný údaj. A v pondělí jsem měla dovolenou. Šla jsem jako dáma, předstírala jsem, že jsem si urvaného pásku přes patu nevšimla. Neohlížela jsem se na svou nohu, za kterou plandala přezka.
Problém na výstroji jsem řešila stylem Scarlett O'Hara - když ho nevidím, prostě není.
Kolegové si samozřejmě všimli, někteří dokonce i komentovali. Ale já dělala, že jejich komentáře neslyším. Urychleně jsem zasedla k počítači a vytiskla požadovaný soubor. Až když jsem měla hlavní část uzávěrky hotovou, navlékla jsem nit a pustila se do "ševcování". Pásek s háčkem jsem už zpátky nepřišívala, ale přezku jsem přišila napevno.
S uzávěrkou jsem byla hotová kolem jedenácté hodiny a vzhledem k počtu zákazníků, kteří chodili, otřevřela jsem blog. Na počítači jsem nebyla od sobotní noci. Dlouhá pauza vyplněná prací doma a hlídáním. Dokonce jsem zapoměla na to, že mám pár dní rozepsaný článek na téma týdne Minulost. Nerudovská otázka - Co s ním? Jednou ho třeba dopíšu, nebo smažu? Uvidíme.
Navštívila jsem pár blogů, mezitím vyřizovala zákazníky, vystavovala faktury a v půl třetí poslouchala koncert na mou hlavou, který způsobilo bubnování deště.

Ve čtvrt na čtyři obloha zčernala a kolegyně pronesla: "Holka, asi cestou domů zmoknem." Mám déšt' ráda na rozdíl od své kolegyně, která už si chystala deštník. "Hele, nepočkáme, až to přejde?", zeptala se opatrně. "Já spěchám, musím hlídat holky." Z práce jsme vycházely společně a pršelo jen mírně, krásný zalévací deštík. Došly jsme na roh, kde se naše cesty rozdělují a z oblohy se začaly snášet obrovské kapky.
Klasický přívalový déšt, takový, o kterém se říká, že ho ani nestačí pobírat kanály, takový, který když je u nás, chodí se podívat do garáže, co je tady nového.
Bylo mi v tu chvíli jasné, že mě kolegyně pravěpodobně v duchu proklela, ale já opravdu spěchala. Můj velký deštník nestačil, rukáv u džínové bundy byl v mžiku mokrý, sukně také a v botách jsem čvachtala. Došla jsem k zastávce tramvaje, která byla "našlapána" lidmi. Stála jsem vedle a všimla si svých nohou. Byly nahozené, vypadaly jako posypané mákem. V tu chvíli nikdo nic neřešil, vedle stál pán ve fialové košili a nebyla na něm nit suchá. Těsně u zastávky byla obrovská louže. Šla jsem o kus dál, kde se pod stromem schovávali další lidé. Projelo auto a obsah louže vletěl do kryté zastávky. Ozval se neartikulovaný řev a sprosté nadávky. Ti, kteří se schovávali před deštěm, byli ohozeni špinavou vodou z díry na ulici Komunardů. Déšt' se z přívalového změnil znovu na mírný, zalévací - takový máme my zahrádkáři rádi.
Přijela první tramvaj, potom druhá a třetí a zastávka se vyprázdnila. Pod stromem zůstal jen černoch a já se špinavýma nohama, mokrou sukní. Zvažovala jsem, že si v tramvaji nohy otřu vlhčenými ubrousky, abych se trochu zcivilizovala.
V tramvaji jsem si sedla, ale proti mě seděl mladý muž a nebyl dostatek prostoru, abych zrealizovala svůj plán. Mokrá s kapajícím deštníkem jsem budila nechtěnou pozornost a neměla jsem moc chuti na sebe ještě víc upozorňovat. Na Vltavské už nepršelo, byly tu jen malé loužičky a do tramvaje nastupovali všichni sušší. Pohled na mokrý deštník a pak na moje nohy. Všimla jsem si, že některé dámy po pohledu na mě, kontrolovaly své nohy a pak se znovu, zhnuseně podívaly na mě. Na rozdíl ode mně, byly všechny ostatní v pořádku. Na Hradčanské byly jen malé loužičky a chodníky již osychaly. V Břevnově bylo sucho, po prvním májovém dešti ani památky. Mladý muž vystoupil až u Kaštanu a já se konečně mohla očistit. Z deštníku mi ještě kapala voda, jako připomínka deště. Domů jsem došla krátce před půl pátou, všude bylo sucho, nikde nepadla ani kapička vody. Když jsem zouvala rozmočené boty, zjistila jsem, že mi odpadla podrážka na podpatku a že mé boty dostaly řádně na frak. Umyla jsem si nohy, právě včas. Dcera přivezla holčičky. Teplotu nemají, prý mohou na chvilku ven, jen nesmí na sluníčko a samozřejmě mezi děti. Antibiotika budou brát ještě příští týden.
Dceři jsem vylíčila to, co mi dnes říkal kolega. Má také syna ve školce a ten od září neustále marodil. Kašel střídalo zvracení a vysoké horečky a pak znovu a dokola stále to samé. Chodili s ním po doktorech, dokonce mu nechali píchnout Pendepon a klučík stále marodil. Ve školce s ním je dítě, jehož rodiče jsou ORL lékaři a těm bylo divné, že je zde vysoká nemocnost. Na vlastní náklady proto nechali, či snad sami udělali, výtěr všem dětem ve školce, aby zjistili, že dvacet dětí má spálu a synek mého ko
legy je bacilonosič. A to už od září!

Holčičkám jsem pustila video, aby byly v klidu. Manžel, který začal jezdit do práce za Prahou na kole, dorazil chvíli po holkách. Prý u Ferrari na hlavní kopou vodu. Šla jsem pustit kohoutek a chrrrr.... No prima. Vzpoměla jsem si, jak jsem loni při zápalu plic nosila vodu z našeho hlubokého sklepa. Vzala jsem si malý kyblík a šla zkusit kohoutek ve sklepě. Ke své radosti jsem zjistila, že sice hodně málo, ale teče. Telefon zadrnčel a volala sousedka: "Hele Alčo, teče vám voda?" Když jsem jí řekla, že ne, tak pronesla, že si chtěla umýt hlavu a dát se "do pucu", protože zítra ráno odjíždí. Za půl hodiny volala znovu. Dovolala se na vodárny a tam jí bylo sděleno, že voda neteče v celé čtvrti, je tu závažná porucha. Pokud se to podaří, pustí vodu snad v průběhu noci, pokud ne, tak prý během zítřka.

Ještě, že jsem se stihla umýt po příchodu z práce. Uvidíme ráno, poteče-li, dám si sprchu a v horším případě použiju vlhčené ubrousky, které mám neustále kvůli vnučkám doma.

Je noc, voda stále neteče.
A já přemýšlím nad tím, kdy i tady u nás se spustí první májový déšt'.
Sud na dešt'ovou vodu máme již připravený.

28 komentářů:

  1. Tak to ti ten přívalový déšť nezávidím . Znám to a vím moc dobře , jek je nepříjemný , když tě okolojedoucí auto ohodí od hlavy až k patě . A to jsi šla aspoň domů . Mně se stalo několikrát , že jsem buď příšerně zmokla , nebo mně nahodilo auto a já přišla do práce jako hastrman . Pohledy jiných lidí neřeším , ať se raději každý stará o své , ale ve skříňce v šatně mi to neuschne a ne pokaždé mám čas si špinavé a mokré věci přeprat a nechat uschnout na oddělení .

    OdpovědětVymazat
  2. Jednou jsme sly s kamarádkou a psama do parku,i kdyz tam bylo pod mrakem destník jsme si nevzaly(vsak dobehnem k autu,kdyz zacne prset),nedobehly!Usly jsme asi 100m kdyz zacalo lít,ale jakoby nekdo obrátil kýbl vody,jeden za druhým.Uplne promocené jsme nasedly do auta a jely zase domu.Pred domem sousedky se mohly urechtat,kdyz nás videly,tam nespadla ani kapka a je to pouze 2km od toho parku.

    OdpovědětVymazat
  3. Nás včera odpoledne bokem štrejchla bouřka, ale pořádně zapršelo a večer pak znovu, myslím, že máme zalito pěkně. Já tedy moc sukňová nejsem i v létě raději vlítnu do tříčtvrťáků, ale sukně a přívalový déšť je lepší varianta, než ty kalhoty, protože v takovém případě, mám kalhoty mokré až nad kolena a o špíně ani nemluvím.    Ten poznatek ze školky byl zajímavý, možná, by měly něco takového podstoupit i děti u tvé malé vnučky.

    OdpovědětVymazat
  4. No to byl den- vážně jsi měla zůstat doma.Tady to vypadalo na průtrž,ale spadlo pár kapek a nic.

    OdpovědětVymazat
  5. Alenko krásně jsi popsala své zážitky. U nás májově spadlo pár kapek, zato dnes se to všelijak zatahuje. No aby tak sprchlo jak půjdu péct před 14h do CVA cukrovíčko na zítřejší slávu. To tak ;-, ale ne vzala bych si jednu berličku a deštník a bylo by vymalováno . Stím výtěrem to bylo určitě překvápko nemilé. Já sama jsem zvědavá na své výsledky vyšetření krve na zbytky boroliézy.Počkej až budeš doma na důchodě, tak nebudeš mít teprv čas

    OdpovědětVymazat
  6. U nás nespadla ani kapka. V dešti chodím ráda, ale musím být na to oblečená a nesmí to být přívalový liják. Hlavně nesnáším deštník. Vloni v létě jsem šla s kolem (nedalo se jet)od vlaku k našemu domu a po kotníky jsem se brodila ve vodě. Z bot mi ve výtahu tekla voda.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky tady u Brna doteď ani kapka. Kádě na vodu manžel napustil už 2x z naší studny, kde teda hladina taky klesá. Obvykle když vodu napustí,tak prší,ale jeho provokace zůstala tentokrát bez odezvy. Ale okurky  a cukety už vyrazily ze země, zelenina nic moc, brambory rostou.Teda zaléváme.

    OdpovědětVymazat
  8. No všichni se radují(nebo ne) z toho že pršelo, a tady včera ani kapička, sice se mraky přihnaly, třikrát zabumlalo a konec. Teď se tak trochu taky zatahuje, ale počítám, že efekt bude stejný. Tak s tou botou jsi to měla ještě docela dobrý, mě se takhle vloni po dešti cestou do Chval za bloggerkou Aranel rozlepily boty úplně! ještě že je dole u Anděla Deichmnan takže jsem si tam musela koupit nový....no moc nadšená jsem nebyla, protože takový za jaký jsem dala tam 5OO Kč měli u Větví za 250....jenže průser byl v tom, že jsem neměla hotovost a už bych k nim ani nedošla. . No a sukně? S těma nejsem kamrádka od mládí....tak možná ještě nějakou pěknou džínovou, ale jinak ne. Dokonce jsem to párkrát zkusila, něco si ušila, něco koupila, ale skončilo to vždycky stejně, sukně visela ve skříni. Jo šaty, to je jiná, jen si nějak v posledních létech nemohu vybrat takové které by mi hned padly do oka, je to pěkná bída. A když už jo, tak mají jen malé velikosti.... Takže prostě kalhoty zase vedou!

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Zvláštní je, že lilo jen tady kolem naší firmy a o dvě stanice tramvají dál byly jen trochu mokré chodníky. Dcera, když mi včera vezla holky, tak říkala, že u nich bylo sucho a ani nekáplo. Zhruba 500 m vzdušnou čarou od ní byla místo Plzeňské ulice řeka a když dojela Na Homolku, tam bylo také sucho. Ten déšt' šel v pruzích. Je to nepříjemné, ldyž tě to potká. Auto mě nahodilo v zimě prosolenou břečkou při cestě do práce.

    OdpovědětVymazat
  10. [10]: Růžové buřty byly vynikající, zejména je ocenil náš kamarád, který hodně špatně chodí, bydlí v paneláku a u ohýnku nebyl, jak říká, už nepamatuje.

    OdpovědětVymazat
  11. U nás lilo jako z konve, naštěstí jsem nemusela ven. Muž dorazil z práce mokrý jak myš a to má od zastávky autobusu domů pět minutl

    OdpovědětVymazat
  12. Pěkně jsi popsala své zážitky - četla jsem to jako detektivku....

    OdpovědětVymazat
  13. Alenko, prožila jsi "super" den. U nás včera padlo jen pár kapek. Dnes odpoledne slušne napršelo. Jsem ráda, zahrada to nutně potřebovala. Zaléváme denně, ale déšť je déšt. Líbilo se mi pojmenování - růžové buřty.   

    OdpovědětVymazat
  14. Co se týká počasí, jsem uz naprostej magor. Jsme zemědělci a já POŘÁD poslouchám, kde je fronta, kdy přijde k nám, jak jsou meteorologové neschopní, že napršelo málo nebo moc nebo sice akorát, ale ve šptaném termínu...o teplotách ani nemluvím. Už si ani netroufnu mít radost, že je teplo a já se můžu jet koupat. Ono sice JE teplo, ale moc velké a moc brzy....a tak to jde denně kolem dokola a k tomu mi ještě manžel strká před dalekozraké oči mobil, na kterém sleduje postup fronty...stejně prd vidím a navíc už toho mám plný zuby.

    OdpovědětVymazat
  15. A boty? Letos jsem si koupila krásné a navíc pohodlné, přehlídla vadu, neopravitelnou, teď jsou už dva týdny na reklamaci, slíbili, že seženou stejné ale nerozbité a vybodli se na to. 1400 v čudu a boty nikde. Peníze prý dostanu zpátky, ale boty už nejsou

    OdpovědětVymazat
  16. Alenko, přečetla jsem celé povídáníčko a vidím, že máme malinko společného, práci na zahradě, příjemné posezení s manželem, hlídání vnoučátek, turistiku, jen do práce už nechodím. Také miluji kapky deště a ty májové jsou opravdu na krásu U nás jich včera spadlo opravdu hodně, neměla jsem v sudech už ani kapičku a čekala jsem na déšť jak na "boží smilování". Naplnily se všechny sudy, napila se zem a dnes ? Dnes bude vše krásně zelené a já se už nemůžu dočkat té krásy Pěkný den posílám do Prahy, kde mám také část své rodiny

    OdpovědětVymazat
  17. Také mám ráda déšť, ale jen pokud jsem dobře schovaná pod střechou Podle Tvého vyprávění jsi se dostala zrovna do pořádného slejváku, úplně chápu, jak Ti asi bylo, tohle se stane každému

    OdpovědětVymazat
  18. Na jednu stranu vody moc, na druhou vody málo. Jsou to paradoxy. Deště přívaláky taky nemusím, nejen že promoknu durch během pěti vteřin, ale taky pro zahradu nejsou nic příjemného - drobnější rostlinky jsou většinou potlučené a voda se nestačí vsakovat. Takový ten zahradnický je prima.

    OdpovědětVymazat
  19. [16]: Tak to je pěkně na nervy. Počasí s námi opravdu cvičí psí kusy a nedivím se, že z toho máte hlavu v pejru.   

    OdpovědětVymazat
  20. [13]: V Praze lilo opravdu jen místy. Zatímco  já ve středu zmokla, u nás ani nekáplo. Včera prý dokonce přerušili v Edenu fotbal kvůli dešti a u nás? Opět ani nekáplo.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Vendy, jsou to opravdu paradoxy. Shodly jsme se s kolegyní,že jsme se jako dvě "totálně zmoklé slepice", ocitly ve společnosti suchých a nechápajících spolucestujících. Já mám domů hodinu cesty, ona jen dvacet minut na druhou stranu, ale ani u nás, ani u nich nepršelo. Přívalové deště jsou opravdu na nic, způsobí jen škodu. U nás kromě potlučených rostlinek se pokaždé přívalový déšt' přijde "podívat" do garáže. Vypadáme jako cvoci, když pak hrablem na sníh honíme vodu.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásné čtení! Občas jsem se i zasmála, promiň! To byl den, co? U nás ani kapka, všude okolo stále prší a nás tady ty Krušné hory chrání! Aspoň něco! Ale ty růžové buřty - joj, ty bych si taky dala, jen kdybych směla a měla kde!

    OdpovědětVymazat
  23. Někde je vody moc a někde málo.

    OdpovědětVymazat
  24. "Pod stromem zůstal jen černoch a já" - fakt jsem se od srdce zasmála .

    OdpovědětVymazat
  25. Ali, ty tedy máš zážitky, čtou se jako román, ale moc ti je nezávidím! Musela sis v tramvaji připadat dost trapně. Nejhorší je, když na tebe všichni civí!

    OdpovědětVymazat
  26. This is a very carefully crafted blog. It makes me want to sign up for the RSS feed Smile
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤