Občas mi přijde něco emailem, co si zaslouží, aby to bylo šířeno dál.
Zde je dopis od "zlého kapitalisty", jak nám bývalo kdysi vnucováno:
Je Vám z toho smutno? Přiznám se, že mě trošku ano. Myslím si totiž, že mnozí dnešní kapitalisté by si z toho mohli vzít příklad. Sama pracuji u jednoho "novodobého kapitalisty". Zmiňovat se o jeho chování k nám, by bylo přinejmenším nošením dříví do lesa, či sov do Athén.
* * * * * * * *
A ještě něco málo pro posílení naší národní hrdosti 
Krásný a pohodový víkend Vám všem.
To je hořkosmutné. Léta nám byl Baťa prezentován jako typický kapitalista, který vykořisťuje dělnickou třídu. Haha.
OdpovědětVymazatSpoustu věcí ideologie překroutí.
OdpovědětVymazatJak píše Vendy, je to hořkosmutné. Baťu jsem nezažila, ale myslím si, že dobře věděl, když udělá pro dělníky, že budou oni udělají co mohou pro něj.
OdpovědětVymazatJo, a fotka p. Bella mě pobavila. Jára Cimrman byl holt třída.
OdpovědětVymazatBohužel, je mi z toho také smutno, ale zase veselo je mi z toho druhého obrázku, hlavně tedy textu! Super!
OdpovědětVymazatPřijít mi něco podobného v dnešní době, tak to beru jako výhrůžku, že jestli se brzy nevrátím do práce, tak mám vyhazov...
OdpovědětVymazatI tobě hezký víkend.
OdpovědětVymazatMne dopis naopak potěšil, i když je to hódně staré datum, dokazuje to, že kdysi existoval i kapitalismus s lidskou tváří.. Moji rodičové, kteří už dlouho nejsou mezi námi, byli pamětníky baťovské éry a vždycky pěli jenom samou chválu. Maminka jako holka nějakou dobu u Baťi pracovala.
OdpovědětVymazatStejně, jako Janinku, by mě v dnešní době takový dopis spíš vylekal a hledala bych v něm nějaké kličky a háčky.
OdpovědětVymazatVětšinou jsem cynik a rýpal, ale toto mě dostalo a "dojalo", o vašem ohleduplném podnikateli jsem si tady přečetla a věřím, že při čtení, toho starého dopisu, jste byla schopna i slzu zamáčnouti?
OdpovědětVymazatDřívější kapitalisté si zaměstnance hýčkali, věděli, že se jim to vyplatí. Na pana Baťu jsem slyšela vždycky jen chválu, on byl uznalý.
OdpovědětVymazatBaťa věděl, že když "dá dělníkovi do držky, ten mu dá do dížky". Samozřejmě obrazně. Ale fungovalo to. Pamětníci vzpomínají a dodnes těží z návyků, které tam získali. Viz moje paní pedikérka z Adamova, to byl doktor pro nohy. Jak ta uměla dělat nohy! Samozřejmě, dělníci se museli činit, ale taky měli zabezpečení...
OdpovědětVymazatKdysi ještě za bolševika v osmdesátých letech jsem byl na soukromé exkurzi v tehdejším podniku Svit Gottwaldov, kde se boty vyráběly na lince, která byla ještě po Baťovi. Jeden z pamětníků mi tehdy říkal, že ta linka jede třikrát rychleji než jela za Bati. Dělníci tedy museli pracovat třikrát rychleji než u Bati. Takový byl Baťa "vykořisťovatel".
OdpovědětVymazatNežila jsme v té době, ale zcela jasně je vidět, že slušnost byla na prvním místě a dnes ? ... je to smutné a bude ještě horší. Alenko, pěkný víkend
OdpovědětVymazatBydlím na severu a znala jsem jen Gottwaldov a ne Zlín. Po roce 1989 jsem se divila, co je to za město a kde se vzalo. Můj manžel bydlel dříve v jednom z baťovských domků. Pamatuji si, že nám ve škole říkali, že jsou to takové skromné příbytky pro chudé. My děli jsme tomu věřily a lidi, co tam bydleli, litovaly.
OdpovědětVymazatMuj manzel se narodil ve Zlíne,jezdívali jsme tam obcas a taky jsem ty domecky videla,pekné radovky,se zahrádkou.Pan Bata byl toho názoru,kdyz delníci mají svuj dum a zahradu nemají cas se"organizovat".
OdpovědětVymazatCo na to říct, není zaměstnavatel jako zaměstnavatel a není pracovník jako pracovník. Já pracovala ke konci u soukromníků. Jak něco kolegyně chtěly - třeba přidat, tak ruku natahovaly. Jak měly přidat v práci tak naříkaly. Já dokonce na jednom pohovoru při dotazu ze strany zaměstnavatele: " S platem co vám nabízíme (jeho výše) budete spokojena? Odpověděla ne, ale vy mě určitě v brzku přidáte, neboť budu tak prosperovat, že budete nad míru spokojeni a přidat mě na platu nebude pro vás problém". Zírali na mě oba a na jejich dotaz jak to chci dokázat vybalila jsem svůj plán Litovali, že jsem u nich nemohla nastoupit v termínu (já se jela ráchat k moři) a dávali to všem za vzor jakou mohli mít pracovnici. To se mě doneslo z dobrých zdrojů, no a já pak nastoupila k těm mým zaměstnavatelům a opravdu jsem tam zákazníky získala pravidelné. Chce to úsměv, dobré slovo a doporučovat fakt kvalitu a vysvětlit majitelům obratně co frčí a jak prodávat. Se slovy zásadně mě to tu nedávejte já to prodávat nebudu člověk si plat nezvedne.
OdpovědětVymazatJo a taky čekali až se uzdravím a chodili mě navštěvovat a drželi mě místo. Nakonec jsme s Hankou majitelkou obečely, že tam už nemohu pracovat. A nebýt toho, že jsem sama tak trochu utla návštěvy navštěvovaly bychom se dodnes. I když nedávno mě zavolala jak se daří
OdpovědětVymazatI já jsem kapitalista, ale myslím, že ne zlý. Maruška má pravdu, že záleží I na zaměstnacích, jejich pracovní morálce a loajalitě...My jsme kvůli krizi museli dost lidí propustit a bylo to dobře. Teď nás je dvanáct, když je potřeba, maká každá ruka, kapitalista nekapitalista, atmosféra se pročistila, je to fajn. Právě teď odešla od nás (z domova) jedna pracovnice, byla na návštěvě, já jim občas navařím nebo napeču na nějakou mimopracovní akci (dočesná, vánoce, 29. února apod.) a je to fajn. Taky se třeba stalo, že jsme dělali takovou sezonní práci, normálně od sedmi ráno, bylo potřeba to dokončit, tak jsme dělali do 22.30, chlapi nám k tomu svítili traktorama a byla u toho i sranda....ale to všechno je asi tím, že jsme malá firma, na vesnici, lidi jsou míň rozcapení, jsou uznalí, známe se i z mimo akcí....S prachama je to horší. Když není kde brát na zvyšování....tak to snad vylepšíme tou atmosférou.
OdpovědětVymazatTento email o Baťovi jsem také už dostala. Naši mladí si berou dovolenou při viróze. Bohužel se bojí o práci. Nevím, jak to vydrží pracovat tímto tempem do důchodu - jestli se ho dožijí. Je mi z toho všeho smutno, když vidím tu morálku v parlamentu. Většinou mají několik funkcí a to všechno stihnou.
OdpovědětVymazat[1]: Bohužel jsme žili v době, kdy byl Bat'a prezentován jako vykořist'ovatel. Moje maminka o něm mluvila vždycky moc hezky a pamatuji si z dětství na reklamy jeho bot, které bývaly ve starých Rodokapsech.
OdpovědětVymazatMaminka pracovala u Bati v Bošanech na Slovensku. Tatínek tam pracoval jako úředník - tam se poznali. V Bošanech měl Baťa postavené menší činžáky pro rodiny. Tam jsme se s bratrem narodili a po nástupu Slovenského státu odjeli do Zruče n.Sáz. Tam dostali naši půldomek s malou zahrádkou, které tam stojí dodnes. Popíši vám, jak ten ,,chudý" byt vypadal. Malý sklep na uhlí, spižírna na chodbičce. Koupelna se záchodem splachovacím. Vedle kuchyň s ,,americkým" sporákem, stolem, židlemi a kredencí (nábytek měli samozřejmě svůj- dělal ho dědeček-stolář.) Naproti byl obývací pokoj s oknem na jih, z toho pokoje vedly schody do patra, kde byla ložnice rodičů a dětský pokoj s dveřmi na malý balkon. Ten byl vlastně situovaný nad tou malou verandičkou, odkud vedly schody do sklepa. Vloastně takové 3+1. Ty dvojdomky byly podél betonové cesty. Blízko byla mateřská škola, obecná škola , před ní hřiště volně přístupné ze zahrádek domků kolem něho.
OdpovědětVymazatJen jeden takový dotaz- máte povědomí, že by si z něj nějaký dnešní podnikatel vzal příklad? Mělo by platit- dáš, dostaneš. Pracovat dobře se muselo, za zmetky se srážely peníze, ale kdo dělal, zaplaceno dostal. Zaměstnanci byli sice dost ,,svázani" pravidly, ale většinou to nebrali zle, byli rádi, že mají práci a bydlení. Pravda je, že domky dostávali spíš administrativní pracovníci, mistři a pod. dělníci měli byty v činžácích. Tam jsem ale nebyla, tak nevím.
OdpovědětVymazatJo a nájem z bydlení, příp. nákupy na t.zv. kartu se srážely z výplaty, takže nedoplatky nikdo neměl.
OdpovědětVymazatVždyť já to mám vlastně dávno popsané v blogu i dokonce fotografii z 1.máje u Bati na Slovensku, kde je maminka v bílém plášti a baretu s mávátkem Bati.
OdpovědětVymazatPět let jsem dělala ve Svitu. Srovnávat výrobu za Bati a ve Svitu nelze. Jednak se všechno modernizovalo: dopravníky, stroje např. gumování natíralo se štětečkama, cvikání - spojování svršku se stélkou, se za Batě provádělo ručně, každý hřebíček se zatloukal, pak byly stroje. Ale naopak zůstaly stroje na smirkování podešví (dnes se prakticky neprovádí, protože podešve nejsou kožené),frézování podešví a opatků, vypalování řezů, vyzouvání.Výroba se zvýšila, záleželo od druhu výráběné obuvi 1 000 až 1 500 párů za směnu. No frkot.Pokud tam jdete pracovat za účelem vydělat peníze a pak pryč, dalo se to. Dělala jsem práci za dva, v podstatě manuální a ještě jsem luštila křížovky...Plat jsem měla takový o kterém se mně po návratu domů ještě hodně dlouho snilo. Také když jsem byla doma, nechával mne vedoucí mnohokrát pozdravovat od študáků, co tam byli na praxi...
OdpovědětVymazatPo Baťovi zbyly závodní jídelny a vybavení. Nerez příbory se zřejmě vyhodily až v současné době.
OdpovědětVymazat[23]: Od Bati se můžeme ještě dlouho učit. Stejný vztah k lidem měl i můj děda továrník, tedy továrníčíček....odměnou byla celé rodině nálepka "politicky nespolehlivý". Psala jse, o tom u sebe (Dřív než bude pozdě).
OdpovědětVymazatRemarkable review out there. I rarely ever permit a day close withouth receiving most current help and advice through this blog.
OdpovědětVymazathttp://www.isdress.org/Flower-Girl-Dresses.html
Q. Which month do soldiers hate most?
OdpovědětVymazathttp://www.begwatches.net