"Někdy nejsem ráda, když máš pravdu"

Tuto větu jsem si vyslechla od dcery.

Naše vztahy jsou v naprostém pořádku. Když nejsme denně v osobním kontaktu, alespoň si zavoláme a sdělíme si, co je nového. I když ta věta nezní hezky, jsme v souladu.

V neděli jsme měli holčičky u nás. Ema byla v pohodě, Sára celkem také, ale hodně kašlala. Když odjížděla večer s dcerou domů, říkala jsem, že kašle. "Nojo, to proto, že jde zítra po více než dvou týdnech do školky." Měla suchý a dráždivý kašel, ale řádila jako "černá ruka". Poletovala po bytě a nebo si stavěla z kostek pyramidy, které jí ta malá bourala.

V pondělí byla ve školce a večer se mi na Skype chlubila, že se fotili.

V úterý ráno mi dcera volala a říkala, že se na to vy... . Sára byla jeden den ve školce a má zase horečku a navíc odmítla i snídani. Dceři jsem poradila, aby jí dávala hodně pít a nechala jí v klidu. "Zkus zavolat doktorce a domluv se s ní, vždyt' teprve před týdnem dobrala antibiotika." Dcera se doktorky nedovolala, volala tedy mě: "Mami, my jsme s bráchou taky tak často marodili?" "Tvůj brácha měl co pamatuju párkrát problém s ouškama, když neuměl smrkat a první antibiotika bral, až když chodil do školy, ty jsi marodila o něco častěji než on, ale takhle hrozné to fakt nebylo." "Mamčo, já už jsem z toho opravdu zoufalá."

Sakra, co by to mohlo zase být. Sára sice v neděli kašlala, ale baštila jako "zjednaná", dokonce byla rychlejší než Ema, a to je to říci.

Pak jsem si vzpoměla na syna svého kolegy, který se třičtvrtě roku nemohl zbavit střídavě kašle a zvracení a pak až na výtěru byla objevena spála.

Zavolala jsem dceři a ptala se, zda doktorka dělala holkám po spále výtěr z krku. Dostalo se mi odpovědi, že ne. "No, je to sice málo pravděpodobné, ale nemohla se jí vrátit spála?" "Mami, to snad ne", vyděsila se dcera. "Já jen, aby nedopadla jako kolegův Mates." "Mamčo, doktorce jsem se nedovola a Sára ted' spí, tak uvidím potom."

Ve středu mi dcera volala ráno, že Sára už má nižší teplotu a že prospala skoro celé úterý. Prý spala i celou noc. Dceři jsem doporučila, aby s ní raději šla k doktorce, jen tak, pro jistotu. Raději být plašan, než něco zanedbat.

Seděla jsem v práci a dodělávala papíry, když mi zazvonil telefon: "Někdy nejsem moc ráda, když máš pravdu", ozvala se moje dcera a pokračovala: "Sára má zpátky spálu, jedeme do Motola."

Večer Sára zvracela a kašlala.

Včera už byla zas o něco lepší. Ted' je jen očekávání, zda nemoc dostane podruhé i Ema.

Odpoledne se tu stavil syn a já se ptala na Jiříčka.

Prý jen spí a jí a syn dost dobře nechápe, proč si na tento týden vlastně bral dovolenou. Měla jsem trochu výčitky svědomí a také obavu a svěřila se synovi s tím, že mám trošku strach, z toho, že jsme v neděli měli u nás holky, v pondělí byli u nich a v úterý u Sárušky propukla znovu spála. "Mami, to bude snad v pohodě, já byl u ségry v úterý několik hodin, tak jestli to někdo roznese, budu to spíš já."

Je pátek, Sáře už je lépe. Penicilín, který jí píchají v Motole, zabírá. Ema zatím spálu nedostala. Sáru jsem dnes odpoledne viděla, je bledá, pohublá, její oči, které jsou veliké, vypadají v bledé tvářičce ještě větší. Nemoci jí deptají.

A mě to štve. Vadí mi moje vlastní bezmoc, vadí mi, že jí nemůžu pomoci. Ničí mě, když slyším její kašel, který jí nutí k dávení. Chudák holčička.

Ted' tak trochu píchnu do vosího hnízda.

Dovolím si tu malé srovnání - nejde o nic podstatného, jde jen o peníze.

Dost možná naštvu vysokoškoláky a jejich blízké, prostě všechny ty, kteří protestují proti zavedení školného, či zápisného na vysokých školách. Domnívám se totiž, že vysoká škola skýtá určitě mnohem širší spektrum vzdělání a tím i lepší pozici pro pozdější uplatnění na trhu práce.

Namísto toho dítě, které chodí do mateřské školy, se učí zatím jen základním věcem a dovednostem a pak z něj ve finále může být třeba blb.

A proč to píšu?

Vnučka navštěvuje státní mateřskou školu, kterou spravuje Městská část Praha 5. A tady se platí tzv. "školkovné" a stravné. Zatímco stravné se při nepřítomnosti dítěte ve školce odečítá a přeplatky se vrací, školkovné zůstává stále ve stejné výši, at' dítě školku navštěvuje, či nikoliv. Jeho výše je pro tento rok 829,-- za měsíc, což je za školní rok 8.290,-- Kč. Už je na webu školky také informace, že od příštího školního roku bude školkovné 1.040,-- za měsíc - mám to ještě znásobit deseti?

Takže na jedné straně jsou protestující vysokoškoláci a na druhé straně rodiče malých dětí, kteří platí a jsou rádi, že jejich dítě může navštěvovat předškolní zařízení. Ale ti rodiče neprotestují.

Vůbec nemám představu, jaké poplatky se platí v soukromých mateřských školách.

Pokud jsem se dotkla vysokoškoláků a těch, kteří nesouhlasí se zavedením poplatků za studium na vysoké škole, omlouvám se jim. Ale napsat jsem to musela.

Trochu jsem odbočila, ale když si uvědomím, že Sára byla v květnu ve školce jen jeden celý den. Docela luxus za 829,-- korun plus stravné. Když jsem jí dnes viděla, nevypadá to, že by v dohledné době do školky ještě šla. V květnu určitě ne.

Jediné štěstí je to, že dcera pracuje pro svou agenturu z domova, její manžel dělá na směny, takže může holky hlídat v době, kdy dcera potřebuje jít do práce.

Co dodat? Budu jen věřit, že už několikátá antibiotika, která Sára užívá od doby, kdy v září nastoupila do školky zaberou.

Snad penicilín, který je podávaný injekčně a následný pendepon, pomohou. Nic jiného totiž nezbývá.